Zatím jen dvě země dokázaly dvakrát v řadě vyhrát fotbalové mistrovství světa: Itálie (1934, 1938) a Brazílie (1958, 1962). Častějším jevem než opakování zlaté radosti je takzvané „prokletí obhájců“, které řádí především na několika posledních turnajích.
Od začátku tisíciletí čtyři z pěti obhájců trofeje vypadli hned ve skupině: stalo se to Francii (2002), Itálii (2010), Španělsku (2014) a Německu (2018). Pro reprezentanty Les Bleus, kteří přijeli do Kataru hájit čtyři roky starý triumf ze šampionátu v Rusku, to nevěští nic dobrého.
Didier Deschamps a jeho tým mají nicméně až moc vlastních problémů na to, aby řešili nějaké historické prokletí. Podobně jako jiné reprezentace, i tu francouzskou zasáhla zranění, která obzvlášť tvrdě dopadla na střed hřiště.
Paul Pogba a N’golo Kanté tvořili páteř týmu, který v roce 2018 slavil zlato, letos si ale v Kataru nezahraje ani jeden. U prvního jmenovaného se možná dá spekulovat o tom, že absence s ním spojených kauz týmu spíš odlehčí, zároveň je ale třeba dodat, že Pogba v dresu Francie hrál vždy skvěle. Pokud by na turnaj přijel zdravý, mohl být znovu oporou.
Slavia má jako český šampion jistou účast v Lize mistrů v příští sezoně. Pojďme se podívat, jaké soupeře může dostat podle aktuální situace v národních ligách i evropských pohárech. Dvacet účastníků z celkových 36 už je teď jistých.
Slavia má další titul. Zasloužený, dominantní, ale možná nejméně euforický ze všech. Český trůn drží pevně, jenže za ním se kupí otázky: mdlá Evropa, disciplína lídrů, konflikt s fanoušky i nutnost najít ofenzivní kvalitu pro další útok na výhru v Lize mistrů.
Tomáš Chorý ve Slavii končí a jedna z logických otázek zní: může se vrátit tam, kde byl doma? Adolf Šádek dal v rozhovoru pro podcast Kudy běží zajíc jasně najevo, že fotbalově by takového hráče bral hned. Jenže právě u Chorého už fotbal není jediná věc, kterou musí klub řešit.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
