Zatím jen dvě země dokázaly dvakrát v řadě vyhrát fotbalové mistrovství světa: Itálie (1934, 1938) a Brazílie (1958, 1962). Častějším jevem než opakování zlaté radosti je takzvané „prokletí obhájců“, které řádí především na několika posledních turnajích.
Od začátku tisíciletí čtyři z pěti obhájců trofeje vypadli hned ve skupině: stalo se to Francii (2002), Itálii (2010), Španělsku (2014) a Německu (2018). Pro reprezentanty Les Bleus, kteří přijeli do Kataru hájit čtyři roky starý triumf ze šampionátu v Rusku, to nevěští nic dobrého.
Didier Deschamps a jeho tým mají nicméně až moc vlastních problémů na to, aby řešili nějaké historické prokletí. Podobně jako jiné reprezentace, i tu francouzskou zasáhla zranění, která obzvlášť tvrdě dopadla na střed hřiště.
Paul Pogba a N’golo Kanté tvořili páteř týmu, který v roce 2018 slavil zlato, letos si ale v Kataru nezahraje ani jeden. U prvního jmenovaného se možná dá spekulovat o tom, že absence s ním spojených kauz týmu spíš odlehčí, zároveň je ale třeba dodat, že Pogba v dresu Francie hrál vždy skvěle. Pokud by na turnaj přijel zdravý, mohl být znovu oporou.
Pierre Littbarski hrál tři finále mistrovství světa za sebou. To poslední, vítězné, ale málem nestihl. Ve čtvrtfinále italského šampionátu v roce 1990 ho zranil Jozef Chovanec. Německý driblér pak celou noc léčil koleno, mlčel před trenérem Franzem Beckenbauerem a do finále šel i s poškozeným vazem.
Na trávník během MS 2026 vyběhnou také Bafana Bafana, El Tri nebo třeba Socceroos. Poznáte, které přezdívky patří kterým reprezentacím?
Ještě v zimě byl pro většinu fotbalového Česka neznámým jménem ze sparťanské akademie. Teď má Hugo Sochůrek čerstvých osmnáct let, reprezentační rekord a místo na mistrovství světa. Příběh jeho jara je prudký, skoro neuvěřitelný. Ale podle lidí ze Sparty a národního týmu ne náhodný.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
