Zatím jen dvě země dokázaly dvakrát v řadě vyhrát fotbalové mistrovství světa: Itálie (1934, 1938) a Brazílie (1958, 1962). Častějším jevem než opakování zlaté radosti je takzvané „prokletí obhájců“, které řádí především na několika posledních turnajích.
Od začátku tisíciletí čtyři z pěti obhájců trofeje vypadli hned ve skupině: stalo se to Francii (2002), Itálii (2010), Španělsku (2014) a Německu (2018). Pro reprezentanty Les Bleus, kteří přijeli do Kataru hájit čtyři roky starý triumf ze šampionátu v Rusku, to nevěští nic dobrého.
Didier Deschamps a jeho tým mají nicméně až moc vlastních problémů na to, aby řešili nějaké historické prokletí. Podobně jako jiné reprezentace, i tu francouzskou zasáhla zranění, která obzvlášť tvrdě dopadla na střed hřiště.
Paul Pogba a N’golo Kanté tvořili páteř týmu, který v roce 2018 slavil zlato, letos si ale v Kataru nezahraje ani jeden. U prvního jmenovaného se možná dá spekulovat o tom, že absence s ním spojených kauz týmu spíš odlehčí, zároveň je ale třeba dodat, že Pogba v dresu Francie hrál vždy skvěle. Pokud by na turnaj přijel zdravý, mohl být znovu oporou.
Před šedesáti roky, v létě 1963, se začala hrát Bundesliga, jeden ze symbolů evropského fotbalu. Proč až tak pozdě? I to se dozvíte v prvním díle našeho seriálu věnovaného nejvyšší německé soutěži.
Hráč se samozřejmě pere za barvy svého klubu. Ale najde se okamžik, kdy si i rivalové řeknou, že rivalita jde stranou, že je tu něco většího, za co budou kopat společně.
Před brankářem, který má míč v ruce, můžete stát, ale nesmíte mu aktivně bránit v pohybu. Situace z nedělní ligy nám dává prostor poznat jedno z méně známých fotbalových pravidel…
Podpořte naši redakci a získejte neomezený přístup ke všem prémiovým článkům.
Podpořte naši redakci a získejte neomezený přístup ke všem prémiovým článkům.