Zatím jen dvě země dokázaly dvakrát v řadě vyhrát fotbalové mistrovství světa: Itálie (1934, 1938) a Brazílie (1958, 1962). Častějším jevem než opakování zlaté radosti je takzvané „prokletí obhájců“, které řádí především na několika posledních turnajích.
Od začátku tisíciletí čtyři z pěti obhájců trofeje vypadli hned ve skupině: stalo se to Francii (2002), Itálii (2010), Španělsku (2014) a Německu (2018). Pro reprezentanty Les Bleus, kteří přijeli do Kataru hájit čtyři roky starý triumf ze šampionátu v Rusku, to nevěští nic dobrého.
Didier Deschamps a jeho tým mají nicméně až moc vlastních problémů na to, aby řešili nějaké historické prokletí. Podobně jako jiné reprezentace, i tu francouzskou zasáhla zranění, která obzvlášť tvrdě dopadla na střed hřiště.
Paul Pogba a N’golo Kanté tvořili páteř týmu, který v roce 2018 slavil zlato, letos si ale v Kataru nezahraje ani jeden. U prvního jmenovaného se možná dá spekulovat o tom, že absence s ním spojených kauz týmu spíš odlehčí, zároveň je ale třeba dodat, že Pogba v dresu Francie hrál vždy skvěle. Pokud by na turnaj přijel zdravý, mohl být znovu oporou.
Česká jednadvacítka po výhře 1:0 v Turecku uhájila v Hradci Králové remízu 1:1 a počtvrté za sebou postoupila na Euro. V červnu se v Albánii a Srbsku bude hrát i o tři evropská místa na olympiádě v Los Angeles. Čeští fotbalisté byli na hrách naposledy v Sydney v roce 2000.
Kapitán reprezentace v nejlepším věku. Olympijský vítěz na sklonku kariéry. Vycházející hvězda v policejním klubu. Tři generace fotbalistů popisují svůj listopad 89.
V Československu hrál Miroslav Kadlec za sedm tisíc korun měsíčně. V Kaiserslauternu dostal sedm tisíc marek za jediný vyhraný zápas. O tom, kolik si fotbalisté vydělávali za socialismu a jak se jejich poměry po revoluci změnily, vyprávějí i Jaroslav Šilhavý a Ladislav Vízek.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
