Zatím jen dvě země dokázaly dvakrát v řadě vyhrát fotbalové mistrovství světa: Itálie (1934, 1938) a Brazílie (1958, 1962). Častějším jevem než opakování zlaté radosti je takzvané „prokletí obhájců“, které řádí především na několika posledních turnajích.
Od začátku tisíciletí čtyři z pěti obhájců trofeje vypadli hned ve skupině: stalo se to Francii (2002), Itálii (2010), Španělsku (2014) a Německu (2018). Pro reprezentanty Les Bleus, kteří přijeli do Kataru hájit čtyři roky starý triumf ze šampionátu v Rusku, to nevěští nic dobrého.
Didier Deschamps a jeho tým mají nicméně až moc vlastních problémů na to, aby řešili nějaké historické prokletí. Podobně jako jiné reprezentace, i tu francouzskou zasáhla zranění, která obzvlášť tvrdě dopadla na střed hřiště.
Paul Pogba a N’golo Kanté tvořili páteř týmu, který v roce 2018 slavil zlato, letos si ale v Kataru nezahraje ani jeden. U prvního jmenovaného se možná dá spekulovat o tom, že absence s ním spojených kauz týmu spíš odlehčí, zároveň je ale třeba dodat, že Pogba v dresu Francie hrál vždy skvěle. Pokud by na turnaj přijel zdravý, mohl být znovu oporou.
V nominaci chybí i brankář Mike Maignan, jednička italského AC Milán a muž, který by v příštích letech měl v brance Francie nahradit Huga Llorise. Do Kataru nepřijel ani Presnel Kimpembe: stoper PSG sice figuroval v původní nominaci, kvůli nedoléčenému zranění z ní ale v poslední možnou chvíli vypadl. Deschamps tak přišel o jednu z mála možností na pozici levého stopera.
Další absence navíc přibyly po začátku reprezentačního srazu. Na posledním společném tréninku před odjezdem do Kataru se zranil Christopher Nkunku, kterého nešťastné podklouznutí v souboji s Eduardem Camavingou vyřadilo ze hry přibližně na dva měsíce. Jeho vypadnutí je pro Francii citelná ztráta, odchovanec PSG totiž letos v dresu Lipska prožívá skvělou sezonu a během podzimu nasbíral 17 gólů a 4 asistence ve 22 startech. Mnozí fanoušci si přáli, aby Nkunku dostal šanci místo poslední dobou nevýrazného Antoina Griezmanna, na to ale v Kataru nedojde.
Další těžkou ránu pak francouzský kádr schytal jen tři dny před úvodním zápasem s Austrálií. Karim Benzema si při tréninku poranil stehenní sval a následná vyšetření ukázala, že bude mimo hru minimálně tři týdny.
Útočník Realu Madrid nepřijel na reprezentační sraz stoprocentně fit a zpočátku se připravoval individuálně, jeho stav se ale postupně zlepšoval a osudný trénink, ve kterém došlo k dalšímu zranění, měl být jeho první se zbytkem týmu. Paul Pogba by si měl možná zkontrolovat, jestli některý z jeho šamanů špatně nenasměroval kletbu, takovou zdravotní krizi na velkém turnaji totiž Francie dlouho nezažila.
Široká marodka není jediným problémem, se kterým se v současnosti Les Bleus potýkají. Zatímco ostatní favorité jako Brazílie či Argentina přijeli na turnaj se sérii úspěšných výsledků v zádech, výkony Francie jsou v poslední době jedno velké trápení. Samotná kvalifikace do Kataru proběhla relativně hladce, obhájci trofeje ve skupině s Ukrajinou, Finskem, Bosnou a Kazachstánem ani jednou neprohráli a pohlídali si očekávané první místo. Na všech ostatních frontách to ale bylo o poznání méně suverénní.
Stále čerstvá je vzpomínka na loňské euro 2020, do kterého Francie rovněž vstupovala jako jeden z favoritů. Les Bleus tehdy zvládli těžkou skupinu s Německem, Maďarskem a Portugalskem, po těsném postupu z prvního místa ale senzačně padli hned v osmifinále, kde nestačili na Švýcarsko. Připomínat divokou remízu 3:3 a penaltový rozstřel, ve kterém selhal Kylian Mbappé, asi není třeba. Možná to bylo smolné vypadnutí, pro Francii ale představovalo obrovskou ránu.
K jejímu zahojení rozhodně nepřispěly výsledky v letošní Lize národů, kde Deschampsův tým obhajoval rok starý triumf. V papírově hratelné skupině s Dánskem, Chorvatskem a Rakouskem získala Francie v úvodních čtyřech utkáních jen dva body a velmi reálně jí hrozil sestup do nižší soutěže. Ten sice odvrátila domácí výhra nad Rakouskem v pátém kole, závěrečná porážka 0:2 v Dánsku ale dala pečeť na hodně nepovedené vystoupení francouzského týmu.
K letošním mizerným výsledkům mimo jiné přispěla Deschampsova marná snaha najít taktiku, která by vyhovovala aktuálnímu kádru. Na mistrovství světa 2018 hrála Francie zvláštní formaci, která se na papíře tvářila jako klasické 4-2-3-1, reálně ale často měnila tvar. To způsobovala především role Blaise Matuidiho, který nastupoval jako levé křídlo, během zápasů se ale většinou stahoval níž a vytvářel s Pogbou a Kantém středové trio, které dávalo prostor ofenzivním hvězdám Mbappému a Griezmannovi.
Vrátí se Anglie po dvou úspěšných turnajích k minulé praxi a střelí se v Kataru sama do nohy? Kouzlo Garetha Southgata je pryč, při prvních komplikacích lze očekávat drtivou kritiku.
Po šampionátu v Rusku začal Deschamps postupně přecházet na systém se třemi obránci, nejčastěji v rozestavení 3-4-1-2. Díky němu mohl lépe pracovat s přetlakem kvalitních stoperů, kterých Francie za poslední roky vyprodukovala celou legii, a zároveň dostat do hry Mbappého i omilostněného Benzemu, který se loni po dlouhé pauze vrátil do národního týmu. Na euru 2020 zkusila Francie hru na tři obránce jen v neslavném duelu se Švýcarskem, v kvalifikačních zápasech i letošních duelech Ligy národů to ale byl pro Les Bleus systém číslo jedna.
Počítalo se tedy s tím, že formace 3-4-1-2 s Griezmannem na podhrotu a hvězdným útočným duem bude Deschampsův plán také pro zápasy v Kataru. Nosič vody, jak mu během hráčské kariéry nelichotivě přezdíval spoluhráč Eric Cantona, se ale nakonec rozhodl pro změnu: na tiskové konferenci po zveřejnění nominace oznámil, že se jeho tým na turnaji vrátí k rozestavení se čtyřmi obránci.
Tento záměr byl patrný i z nominace samotné, mezi vybraná jména se totiž překvapivě nevešel pravý bek Jonathan Clauss. Obránce Marseille dlouhodobě patří k nejlepším hráčům Ligue 1, obvykle ale hraje jako wing-back v rozestavení s trojicí obránců. Pokud by Francie měla tento systém využívat, Claussovo vynechání by mělo pramalý smysl.
Jakou konkrétní formaci a taktiku Deschamps zvolí, to finálně prozradí až úvodní zápas proti Austrálii. Bývalý trenér Juventusu či Marseille ovšem nemá zrovna pověst nespoutaného taktického mága, může se tak snadno stát, že konzervativně sáhne po stejném systému, který jeho týmu přinesl úspěch na minulém šampionátu.
Spekuluje se o tom, že Matuidiho roli falešného levého křídla by mohl zastat Adrien Rabiot, který se loni na levé straně často pohyboval v dresu Juventusu. Primárně je to ale střední záložník, Francii by tak mohl umožnit plynulé přepínání mezi formacemi 4-3-3 a 4-2-3-1, které tak úspěšně fungovalo na turnaji v Rusku.
Od roku 2018 nicméně prošel kádr francouzské reprezentace výraznými změnami. Z 23 hráčů, kteří v Rusku vybojovali zlaté medaile, jich do Kataru přijelo jen 10. Generační obměna se dotkla prakticky všech řad, brankářské trio ale paradoxně zůstalo beze změny.
Jedničkou bude opět Hugo Lloris, který už sice není nejmladší, i v 35 letech ale patří mezi špičkové gólmany a v dresu Francie málokdy zklamal. Na turnaji navíc může překonat rekord Liliana Thurama v počtu startů za Les Bleus: legendární obránce jich nasbíral 142, Lloris jich aktuálně má 139. Pokud by gólman Tottenhamu z nějakého důvodu nemohl nastoupit, budou připraveni zaskočit Steve Mandanda a Alphonse Areola.
Odhadovat složení obranné čtveřice před nimi není jednoduchý úkol. Jasno je na pravém kraji, kde by stejně jako v roce 2018 měl nastupovat Benjamin Pavard. Obránce Bayernu má sice hlavně směrem dopředu rezervy a mnoho fanoušků není z jeho pevné pozice v sestavě nadšeno, Deschamps ale rád sází na ověřené hráče. Moc jiných variant navíc k dispozici nemá. Případnou náhradou za Pavarda by měl být Jules Koundé z Barcelony, ten ale samozřejmě může nastoupit i jako stoper. Otázka je, jestli se mu to poštěstí. Ve středu obrany má totiž Francie přetlak, který jí můžou ostatní reprezentace jen závidět.
V nominaci je celkem pět klasických stoperů: William Saliba, Raphaël Varane, Dayot Upamecano, Ibrahima Konaté a Axel Disasi. Kromě nich může ve středu obrany zahrát také Lucas Hernandez, s ním se ale počítá na levý kraj obrany, kde mu bude konkurovat bratr Theo. Ať Deschamps vybere jakoukoliv stoperskou dvojici, dá se bez velkého přehánění říct, že bude papírově patřit mezi tři nejlepší na turnaji.
Aktuální forma z Arsenalu by mohla do základu vynést Williama Salibu, oproti konkurenci má ale nevýhodu v poměrně malých reprezentačních zkušenostech. Těch má naopak na rozdávání Raphaël Varane, jenž na minulém šampionátu nevynechal ani minutu. Pokud bude zdravý, dá se čekat v základní sestavě na pozici pravého stopera.
V zahajovacím zápase mistrovství světa nebyl Ekvádorcům proti domácímu Kataru uznán hned na začátku zápasu gól. Z prvních záběrů nešlo poznat proč, na důkaz se čekalo a nedůvěra rostla. Ofsajd to byl těsný a okem prakticky nerozpoznatelný. Podle pravidel ale byl.
Deschamps má ve středu obrany k dispozici tolik kvality, že by se skoro nabízelo vysoce atraktivní rozestavení 7-1-2. Totální defenzíva místo totálního fotbalu. Kromě přetlaku v obraně by to vyřešilo i jiný problém: slabou zálohu. Francie v ní samozřejmě má kvalitní hráče, nikdo z nich se ale v současnosti neblíží kvalitám dvojice Pogba, Kanté z roku 2018.
Místo v základu by měl mít jisté Aurélien Tchouameni, letní posila Realu Madrid z Monaka. O jeho schopnostech není pochyb, ve 22 letech ale ještě není na jejich vrcholu a je otázka, jak zvládne klíčovou úlohu na tak velké akci. Ve středu pole ho pravděpodobně doplní o rok starší Youssouf Fofana, se kterým se parádně sehrál v dresu Monaka a který je rovněž budoucností Les Bleus. První reprezentační start si nicméně připsal teprve letos v září, ani v jeho případě se tak nedá spoléhat na zkušenost.
Tou disponuje už zmiňovaný Rabiot (27), který bude skoro jistě v základu, ať už jako klasický střední záložník, nebo jako defenzivně laděné levé křídlo. Kromě něj jsou totiž do středu pole k dispozici už jen Camavinga, Mattéo Guendouzi a Jordan Veretout. Poslední dva jmenovaní jsou solidní hráči, pro oba je ale úspěchem už samotná nominace. Camavingovi je zase teprve 20, v Realu Madrid sbírá minuty spíš po menších dávkách a když naposled nastoupil za Francii, byl hned v poločase střídán.
V útoku už má Deschamps možností víc, nečekané vypadnutí Benzemy mu ale výrazně zkomplikovalo život. Čerstvý vítěz Zlatého míče měl mít jisté místo na hrotu francouzské ofenzívy, jeho absence ale pravděpodobně znamená, že se do základní sestavy nakonec propracuje zkušený Olivier Giroud, útočník AC Milán. Motokára tak nahradí vůz formule 1, pokud bychom použili pár let staré srovnání schopností obou hráčů z úst samotného Benzemy.
O Giroudových kvalitách ale nelze pochybovat. V AC Milán prožívá další úspěšnou sezonu a do Kataru přijel jako druhý nejlepší střelec v historii francouzské reprezentace: v dresu Les Bleus má na kontě už 49 gólů, jen o dva méně než legendární Thierry Henry. Na minulém šampionátu byl navíc Giroud útočníkem číslo jedna a byť nedal gól, jeho práce výrazně přispěla k zisku zlatých medailí. Spolupráci s ním si dlouhodobě pochvaluje i Mbappé, kterému přítomnost klasické devítky dopřává na hřišti víc svobody a prostoru pro náběhy.
Ve 36 letech ale už Giroud přeci jenom má to nejlepší za sebou a je velká otázka, jestli zvládne svoji roli plnit podobně úspěšně jako před čtyřmi roky. Problémem může být i forma spoluhráčů, kterým by jeho černá práce měla prospívat. Zatímco v roce 2018 hráli Mbappé i Griezmann fantasticky a dohromady při cestě turnajem nastříleli osm gólů, letos to taková jízda být nemusí. Otazník visí hlavně nad Griezmannem, který ještě donedávna v Atléticu sbíral starty jen z lavičky a jeho poslední výkony v dresu reprezentace zdaleka nedosahovaly obvykle vysokého standardu.
Mnozí z tisíců dělníků, kteří přišli o život nebo utrpěli zranění při budování infrastruktury pro letošní mistrovství světa, pocházejí z Nepálu. Podmínky zahraničních pracovníků jsou v Kataru stále bídné, ale v posledních letech se významně zlepšily. Seznamte se s úředníky a „diplomaty smrti“, kteří pomáhají rodinám nepálských obětí se získáním náhrad a zlepšením podmínek pro námezdní práci v zahraničí.
Může se tak snadno stát, že útok Francie bude stát a padat s výkony Kyliana Mbappého. Vzhledem k jeho kvalitám to samozřejmě není nejhorší taktika na světě a je pravděpodobné, že na slabší soupeře ve skupině by to mělo s klidem stačit, v soubojích s ostatními favority ale můžou přijít problémy. Pokud má Francie na turnaji dojít daleko, Mbappé bude muset být ještě lepší, než byl na předchozím šampionátu. A to není lehký úkol.
Deschamps samozřejmě má do útoku kvalitních hráčů víc: na křídla jsou k dispozici Ousmane Dembélé a Kingsley Coman, na hrot pak Marcus Thuram a Randal Kolo Muani, který v nominaci na poslední chvíli nahradil zraněného Nkunkua. Benzemu se naopak trenér Les Bleus překvapivě rozhodl nenahradit vůbec, kádr Francie se tak po jeho vypadnutí zúžil na 25 jmen.
Ze zmiňovaných hráčů by se s největší pravděpodobností mohl objevit v základu Dembélé, který by v případě ofenzivně laděného rozestavení 4-2-3-1 mohl zastat roli pravého křídla. Záložník Barcelony se možná bude hodit ve skupinových zápasech proti slabším celkům, je ale otázka, jestli Deschamps bude mít odvahu ho využít i v případných vyřazovacích bojích.
I přes všechny zmiňované problémy je jasné, že čistě na základě výčtu nominovaných hráčů musí výběr Didiera Deschampse patřit mezi adepty na medaile. Potvrzují to i kurzy sázkových kanceláří, podle nichž je Francie třetím největším favoritem turnaje, hned za Brazílií a Argentinou. Přispívá k tomu i fakt, že Les Bleus měli štěstí na poměrně přijatelnou základní skupinu, ve které narazí na Dánsko, Austrálii a Tunisko. Je to tedy velmi podobný los jako v roce 2018, kdy první dva zmiňované celky doplnilo na seznamu francouzských soupeřů Peru.
S Dánskem má Francie velmi čerstvou zkušenost také z letošní Ligy národů, kde tomuto soupeři dvakrát podlehla. Pokud budou chtít Les Bleus dojít na katarském šampionátu daleko, nemůžou si podobný scénář dovolit. Bude to totiž právě zápas s Dánskem, který může být při cestě turnajem rozhodující. Pokud Francie udrží seveřany v tabulce skupiny D za sebou a postoupí z prvního místa, otevře se jí schůdná cesta do pozdějších fází turnaje. V osmifinále by narazila na druhý tým skupiny C (Argentina, Polsko, Mexiko, Saudská Arábie), v případném čtvrtfinále by ji pak mohla čekat bitva s Anglií.
Pokud by ale Francie skončila ve skupině na druhém místě, hned v osmifinále by mohla narazit na Argentinu, která je drtivým favoritem sousední skupiny C. V roce 2018 sice Les Bleus dokázali Messiho a spol. přestřílet 4:3, těžko ale tipovat, zda by se jim něco podobného povedlo i letos. Argentina přivezla do Kataru silný tým, pokud by se tedy Francie ve skupině protrápila k postupu, skoro určitě by do této bitvy nešla jako favorit. Skončit na dvou velkých turnajích v řadě už v osmifinále, to by byla pro jednu z nejsilnějších reprezentací světa katastrofa.
Jen s hrstkou trenérů je tak blízce spojený herní styl jako s Jürgenem Kloppem. Jeho slavný kontrapresink přivedl Mainz, Dortmund a Liverpool k velkým úspěchům. Německý kouč exkluzivně pro Football Club popisuje detaily své fotbalové filozofie.
Měřítkem, podle kterého se bude hodnotit úspěšnost katarského tažení, je podle všeho účast v semifinále. Vyplývá to alespoň z vyjádření skandály zatíženého šéfa Francouzské fotbalové federace (FFF) Noëla Le Graëta, který na otázku ohledně po šampionátu končící smlouvy Didiera Deschampse odpověděl jasně: pokud se Francie dostane alespoň mezi nejlepší čtyři týmy, je rozhodnutí o prodloužení kontraktu na trenérovi. V opačném případě bude o jeho osudu rozhodovat FFF. Dosud se přitom mělo za to, že Deschampsův konec po šampionátu je prakticky jistý, bez ohledu na výsledek. Na uvolnění funkce totiž už nějakou dobu číhá jistý Zinédine Zidane.
Postup do semifinále by při zvážení všech letošních okolností určitě šlo považovat za solidní výsledek, je ale jasné, že celá Francie v koutku duše sní o dalším úspěšném finále. Faktory jako široká marodka, mizerná forma či nejistá taktika sice poukazují na to, že se od tohoto francouzského týmu nedají čekat zázraky, jeho kvalita se ale nedá jen tak přejít.
I přes všechny absence má Francie stále jednu z nejkvalitnějších obran na turnaji, v útoku Kyliana Mbappého a na lavičce muže, který jako jeden ze tří v historii dokázal vyhrát mistrovství světa v roli hráče i trenéra. Deschampsův výběr právem nezahajuje turnaj jako hlavní favorit, byla by ale chyba tento tým odepisovat. Les Bleus umí vyhrávat a do Kataru přijeli přepsat historii. Stanou se třetím národem, který obhájí zlato?
Mohla z toho být paráda, je z toho šaráda. Fotbalistům Raya Vallecana nevyšla rozehraná penalta.
Kdo si zaslouží anticenu za největší pitomost předchozího víkendu? Jak blízko má Sparta k titulu poté, co smazala náskok Slavie? A skončí Pavel Hapal už teď v Baníku? Aktuální ligové otázky po 24. kole zodpovídáme s Jakubem Podaným.
Macík si dal do rukavic magnety a Petera Olayinku s Martinem Fillem čekají nepříjemné pohovory, když jejich týmy poztrácely body po jejich zkratech. Vítězem víkendu v boji o titul je Sparta, v boji o sestup to jsou Pardubice. Jak dění na ligových trávnících viděli koučové všech šestnácti klubů? Máme jejich hlasy.
