Zajíc na EURO se super slevou jen za 149 Kč! Objednávejte zde

Posvátná neděle. Byli jsme na portugalské lize v Ronaldově rodišti

14. březen 2023
Sdílejte:
Turistická výprava na Madeiru se dostala i na první portugalskou ligu. Zápas se sice místním námořníkům úplně nepovedl, ale zážitek jsme v rodišti Cristiana Ronalda měli skvělý. Pojďte s námi na hřiště a vezměte si pláštěnky.
Fanynka námořníků z Funchalu na ilustračním snímku.Foto: Profimedia

Jak už je zvykem naší party, začátek února patří dovolené v teplých krajinách. Tento rok jsme zvolili Madeiru, ostrov věčného jara. A protože jsem ten typ člověka, který jako první hledá fotbalový klub v dané destinaci, nemohlo to skončit jinak než návštěvou zápasu.

První dva dny jsem z kopců Funchalu šilhal na útulný stadion. V sobotu, když jsem měl narozeniny, to přišlo. Parťáci si pro mě připravili ranní překvapení s dortem a vstupenkou na nedělní utkání domácího SC Marítima proti SC Braga. Tradiční portugalský klub sídlí v hlavním městě Madeiry, ve Funchalu a vychoval hráče jako Pepé, Danny nebo Nuno Valente.

Vstupenky se nedaly sehnat online, takže je kamarádi koupili až na místě v klubovém fanshopu. Cena jednoho lístku na hlavní tribunu byla 30 eur (zhruba 720 korun), což se mi zdá trošku nastřelené, zřejmě kvůli turistům. Na druhou stranu na předposlední Marítimo proti třetí Braze došlo 10 tisíc lidí, kteří tak téměř vyprodali 11tisícový stánek. Věrní domácí fanoušci mají pravděpodobně zvýhodněné vstupné či nějaké jiné benefity.

Než se dostaneme na stadion, dejme si malou historickou odbočku. Proč se klub jmenuje Marítimo, když je z Funchalu? Marítimo znamená námořní a odkazuje na původ klubu z roku 1910, kdy za něj hrálo mnoho zaměstnanců loděnice ve Funchalu.

Zpět ale k naší výpravě. Neděle je tu, výstup na nejvyšší bod Madeiry zhatilo špatné počasí, a tak tedy vyrážíme rovnou do Funchalu na Estádio dos Barreiros. Kontrola při vstupu na stadion probíhá bez problémů, jdeme to oslavit občerstvením. Při objednání čtyř piv se mě obsluha ptá, jestli chceme alko, nebo nealko. Chci alkoholické, načež prodejce začíná vysvětlovat, že na sportovních utkáních mi alkoholický nápoj nemůže prodat. Přemýšlet nad tím, proč mi tedy dával na výběr, už odmítám. Na podobné nesmysly si na Madeiře rychle zvyknete. Klobásu nemají, maximálně tak brambůrky.

Třetinku nealko piva za 1,50 eura odlije obsluha ze skla do plastu. Nic moc. Lepší je výhled na úpatí osvíceného Funchalu. Přes ulici od stadionu sledujeme přeplněnou zahrádku s fanoušky, na které svítí nápis Coral ze všech stran. Tenhle pivovar má na ostrově v podstatě monopol, najdete ho na každém kroku. Radost nám dělá, že svůj produkt vyrábí z českého chmele a sladu. I proto se možná dá pít.

Při pohledu na natřískanou zahrádku se naše výprava shoduje, že tohle je přesně ten rituál, který tady funguje. Neděle jako posvátný den klidu a pohody. Lidé jdou dopoledne do kostela a večer se vypraví na stadion, kde se pravidelně sejdou před utkáním se svými přáteli a rodinou. Dají si pivko, proberou život a jdou na fotbal. Tak je to jednoduché. Jsou tu zastoupené všechny generace, muži i ženy.

Naše číslo 24

Vyzpovídali jsme Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme více jak 160 stran unikátního fotbalového čtení.

      To chci!

      Přesouváme se hledat naše místo a na chvíli je po idylce. Naše místa jsou obsazena. Starší pán se nám snaží pomoci, ale v jeho rodném jazyce nám zkrátka moc nepomohl. Ztrácím nervy a všímám si maskota domácího klubu mezi fanoušky. Jdu se tedy alespoň vyfotit.

      Po konzultaci s několika fanoušky zjišťujeme, že si máme sednout kamkoliv mimo červeně označená sedadla, která patří majitelům permanentek. Sedáme si na volné místo a sledujeme zoufalé turisty, kteří upínají svůj zrak na vstupenku a chodí zmateně stále dokola. Zlatý systém v Česku, který fanoušci respektují. Nebo jich chodí tak málo, že tento problém nenastane…

      Půl hodiny před začátkem utkání ožívá hlasatel, který hecuje publikum. Ač mu nerozumíme ani slovo, začínáme se taky chytat. Navíc nás i další diváky na slušně zaplněném stadionu pobaví následující trapas.

      Trávníkáři asi nikdo neřekl, že se před zápasem chystá ocenění jednoho z mládežnických týmů. Do středu hřiště nastupují dorostenci k ceremoniálu za vítězství nějaké soutěže. Bohužel obrazovka nespolupracuje s hlasatelem, a tak si pouze domýšlíme, co mládežníci vyhráli. Marítimo před zápasem velmi poctivě kropí trávník a pokračuje v tom, i když už jsou místní mladí hrdinové na hřišti. Hlasatel vyhlašuje jejich jména, sklízí aplaus, když v tom hlavice s vodou vyskočí uprostřed hřiště a dva kluci to dostanou z metru do obličeje. Publikum se baví, my s nimi.

      Začátek zápasu se blíží, z reproduktorů se střídají známé motivační hity s klubovými písničkami. Hlasatel přitvrzuje, obchází celý stadion dokola, při čemž vyvolává jména z domácí soupisky a zaplněný stadion mu odpovídá. V sektoru hostů, kteří na zápas museli letět, je zhruba 150 až 200 fanoušků.

      Domácí tým dopředu nežene žádný velký kotel. Připomíná mi to současnou atmosféru na zápasech pražské Sparty, kde je kotel rozhádaný s vedením klubu a bojkotuje domácí utkání. Celý stadion ve Funchalu se snaží o podporu, má to svoje kouzlo, ale není to takový hukot, jako kdyby tam byl klasický kotel, který by atmosféru táhl.

      Před výkopem přidává hlasatel znovu pod kotel, získává si publikum na svou stranu a začíná tu být pěkně horko. Pro dotvoření atmosféry si podél celého hřiště stoupnou mladí kluci s vlajkami. Za odměnu dostávají další direkt od umělého zavlažování. Bylo nainstalováno den předem? Nebo si někdo dělá legraci? Bohužel tahle parta dobrovolníků nemá kam utéct, a tak pět minut mávají s vlajkou v intenzivním umělém dešti.

      My jsme naštěstí v suchu, sedíme ve spodní řadě na prostředku hřiště, a tak máme krásný výhled na celý fotbalový děj. Utkání začíná k našemu překvapení ve svižném tempu domácího Marítima, které podporuje ve svém tlaku publikum hromadným skandováním – Mari, učíme se rychle oblíbený pokřik. Zelenočervení sází do šestnáctky jeden centr za druhým, ovšem střílení branek není silná disciplína domácích námořníků.

      Braga hraje ve velmi úsporném režimu, nenapadá, nespěchá, zdlouhavě rozehrává od brankáře a vypadá to, že si přijela pro bod. Ve 38. minutě přichází výbuch nadšení! Po standardní situaci se míč odrazil na nohu útočníka Brayana Riascose a Mari vedou 1:0. Bouříme s domácími fanoušky, kromě jiného i proto, že máme vsazeno s kurzem 14 na výhru domácích 1:0. Riascosovi jsme mezitím odpustili, že před gólem předvedl jediné dva sprinty v momentě, kdy se šel napít na střídačku.

      Radost ale netrvala dlouho, když domácí potvrdili, že ještě horší než útok mají obranu. První poločas skončil zcela nezaslouženě 1:2 pro hosty. Dvě střely na branku za poločas, znamenaly dva góly a my jsme tak k rozlévanému pivu ve Funchalu dostali i lekci z produktivity.

      Ve druhé půli zvadnou i domácí a hostující taktika založená na odhodlání nechat kombinovat mdlé domácí vyšla, další gól už nepadl. Ale ať nekončím negativně, mám tu tip pro hledače talentů. Domácí dvacetiletý španělský útočník Pablo Moreno je kreativní, technický, běhavý a správně drzý.

      Ano, v některých pasážích byl fotbal stejně nedokonalý jako v naší lize, ale i tak mě bavil na hřišti (když nic jiného, tak technická vybavenost jednotlivých hráčů je na jiné úrovni než v Česku) i v hledišti. Kdybych se na Madeiru zas někdy dostal, určitě bych vyrazil i na zápas Primeira Ligy, takže držím domácím palce v boji o záchranu.

      A po lize můžete na Madeiře prozkoumat i odkaz nejslavnějšího fotbalového rodáka z Funchalu. Cristiano Ronaldo má už na letišti podivnou bustu, která tedy vypadá, že je spíš za trest než za odměnu. Že to s obdivem k CR7 na Madeiře myslí vážně, jsme se ale přesvědčili v jeho muzeu, které je honosné zvenku i uvnitř, kde za pět eur můžete Ronaldově kultu propadnout naplno. Stojí to za to, i když máte, jako já, radši Lea Messiho.

      Naše číslo 24

      Vyzpovídali jsme Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme přes 160 stran unikátního čtení.

      To chci!

      Související články

      Glosa od plotny: EURO je mrtvé, ať žije liga!

      Že nás můžou Wallem, Vorlický, Birmančević nebo Panoš bavit víc než největší hvězdy Eura? Kateřina Bužková o tom nepochybuje. Liga za pár dnů startuje, pojďme si ji užít!

      Komentář

      Do třetice už to vyjde? Příští EURO bude hrát Anglie doma

      EURO 2024 skončilo vítězstvím Španělska nad Anglií 2:1. Albion tak prohrál druhé finále v řadě. To příští se hraje v Londýně. Za čtyři roky se totiž mistrovství Evropy z Německa přesune na britské ostrovy.

      Cesta na Euro
      Aktualizováno

      Český propadák, španělský rekord i saxofon. Dejte si německý šampionát ještě jednou, ve fotkách

      Měsíc s fotbalovým Eurem je za námi. Shrnuli jsme ho ve fotogalerii s nejzásadnějšími okamžiky a krásnými snímky.

      Euro 2024
      Popup se zavře za 8s