Na Anfieldu jsem byl už podesáté. Táta začal fandit Reds v roce 1977 při finále Pohár mistrů evropských zemí a nikdy nepřestal. A protože příjmení a klubová příslušnost se dědí, tak u mě nebylo o čem. První návštěva Anfieldu při výhře 4:0 nad Evertonem v sezoně 2013/14 nás úplně očarovala a od té doby jezdíme pravidelně.
Když jsme v létě přes český fanklub získali lístky na zápas proti Manchesteru City za oficiální cenu, byli jsme nadšení. Lepší týmy v Anglii posledních pět let nejsou a mače proti City jsou vždycky skvělá podívaná.
Forma obou týmů je ale na začátku sezony dost odlišná, a tak jsme před odletem úplně pozitivně naladění nebyli. Zatím jsem vždycky věřil, že zápas na který jedeme, Liverpool vyhraje. Tentokrát to bylo naopak.
V Liverpoolu jsme strávili několik dní, a jelikož město už dobře známe, tak jsme se den před naším zápasem vydali ještě na výlet do Prestonu na utkání Champisoship proti Stoke City.
Před šedesáti roky, v létě 1963, se začala hrát Bundesliga, jeden ze symbolů evropského fotbalu. Proč až tak pozdě? I to se dozvíte v prvním díle našeho seriálu věnovaného nejvyšší německé soutěži.
Hráč se samozřejmě pere za barvy svého klubu. Ale najde se okamžik, kdy si i rivalové řeknou, že rivalita jde stranou, že je tu něco většího, za co budou kopat společně.
Před brankářem, který má míč v ruce, můžete stát, ale nesmíte mu aktivně bránit v pohybu. Situace z nedělní ligy nám dává prostor poznat jedno z méně známých fotbalových pravidel…
Podpořte naši redakci a získejte neomezený přístup ke všem prémiovým článkům.
Podpořte naši redakci a získejte neomezený přístup ke všem prémiovým článkům.
