Glosář Luďka Mádla: Tvrdá lekce pro Nedvěda i Součka. FAČR nemá (na) trenéra, ale hlavně chybí směr, kterým chceme jít

Po vylosování kvalifikačních skupin se Češi tetelili blahem, jak nám byla nebesa tentokrát nakloněna. A po dvacetileté absenci na mundialech cítili velkou šanci protáhnout českou vlaječku konečně zase jednou i na největší festival světového fotbalu.

Třeba se to ještě povede, regule tzv. baráže či play off, jak chcete, totiž koncem března v jednozápasových kláních bez odvet vpustí i prvek šťastné náhody. A jakkoli to možná leckomu bude znít divně nebo nepatřičně, jeví se právě tento aspekt jako nejadekvátnější odpověď na otázku „Proč by Češi na MS 2026 neměli (nebo spíš nemuseli) scházet?“

Předpovídat jakkoli věci příští je značně ošidná disciplína. Nicméně prakticky veškeré dění odehrávající se kolem českého národního týmu, které jsme měli možnost sledovat nejen v řádu posledních měsíců, ale i let, nás vede k následujícímu resumé.

Pokud by se Češi na MS doopravdy nějak prosmýkli, tzn. že by v březnu dvě jiné reprezentace i se všemi jejich ambicemi nejspíš nějak po pankáčsku odkopli z ranveje, načež by se sami rozvalili na palubě transatlantického letu v cestě za svým největším životním dobrodružstvím, pak bude nejspíš na místě pomalovat v Americe jejich týmový autobus lidovým moudrem: Chodí štěstí dokola, občas sedne na vola.

Jak můžu vědět, že povede-li česká cesta z baráže až na MS, pak nejspíš přes nějaký ten šťastný odraz, souhru brankáře a jeho tyčí, soupeřovu gólovou přihrávku utopenou v kaluži nebo skandální výrok rozhodčího?