Výlety sice v druhé polovině dubna skončily s nepovedenou bilancí jedné remízy a jedné prohry, i tak ale návštěvu bundesligových stadionů můžeme doporučit.
Vstupenky jsou za dobrou cenu a dají se pořídit na klubových webech i pár dnů před zápasem. Až budete hledat program na víkend, rozhodně byste Bundesligu měli vzít v potaz.
Kdo byl ve Frankfurtu na Waldstadionu rozhodně vám doporučí tam jet. Na stadionu je přes 50 tisíc lidí a většina z nich opravdu fandí, kotel zpívá nejen celý zápas, ale výrazně žije před i po zápase. Je to zážitek, za kterým se rozhodně vyplatí vyrazit. Frankfurt je nějakých 350 kilometrů od západní hranice Česka, takže jde o ideální tip na víkendový výlet.
Do Frankfurtu jsme se vydávali devět dnů po slavném vítězství Eintrachtu na Barceloně v Evropské lize. Lístky jsem kupoval zhruba týden dopředu a trochu jsem se obával, že vzhledem k tamní euforii už nebudou. Pár jich k dispozici ale stálo bylo. Kupoval jsem je přes web Eintrachtu, platil jsem kartou jako v běžném e-shopu. Vše šlo, jak má.
Za 82 euro (lehce přes 2000 korun) jsem pořídil dva lístky pod střechu na tribunu za bránou naproti od domácího kotle. Říkal jsem si, že když jde o stadion pro 50 tisíc lidí a budeme sedět tak vysoko (třetí řada odshora), tak to s viditelností asi nebude nejlepší. Výhled byl ale v pořádku. Horní tribuna je poměrně strmá, takže jsme od hrací plochy nebyli nějak extrémně daleko. Stadion je navíc postaven bez jakýchkoli vnitřních sloupů. Můžete si tedy koupit lístek kamkoli a vždycky na hřiště uvidíte dobře.
Viděli jsme čtyři góly (2:2) a na tribunách radost z fotbalu. Před zápasem pochopíte, proč se klub z Frankfurtu jmenuje Eintracht, což v češtině znamená jednota. Asi čtyřminutovou klubovou hymnu zpívá celý stadion ve stoje a když po jejím skončení začne na středové kostce odpočítávání do nástupu hráčů, je husí kůže zaručená.
Ve Frankfurtu jsme přespávali a dopoledne před zápasem jsme strávili ve městě. Kousek od českých hranic máte pocit, že jste v jiném světě. Během chvíle jsme v centru narazili na Rusy podporující Putina, na proti nim protestující Ukrajince a o pár set metrů dál zase bylo setkání na podporu samostatné Palestiny.
Ujet před tímto šrumcem do lesa se zdál být jako ideální nápad. Waldstadion totiž své jméno nemá jen tak. Wald je německy les a na stadion Eintrachtu od vlaku skutečně jdete asi kilometr lesem. Klid tu ale samozřejmě nenajdete. Kromě toho, že tu jsou tisíce lidí, kteří jdou na fotbal, stadion leží v blízkosti velkého mezinárodního letiště. Pokud by se tedy náhodou stalo, že vás nebude bavit fotbal, můžete sledovat letadla, která kolem stadionu vzlétávají a přistávají v takřka minutovém taktu.
Z centra jedete vlakem (S-Bahn) na stadion necelou půl hodinu. Cílová stanice má jméno, které vás nenechá na pochybách, že jedete správně – Stadion. Je to jako když jdete v Praze na metro. Vlak projede pod centrem pod zemí a za několik minut pokračuje klasicky venku. Na zápas jsme jeli asi hodinu a půl před jeho startem a vlak už začínal být přecpaný. Oproti cestě nazpátek to ale byl pořád luxus, zpátky už to bylo totálně tělo na tělo. Tam jsme vlastně poprvé pocítili, že když se sjíždí 50 tisíc lidí na jedno místo, je to opravdu velká masa.
Na stadionu samotném takový pocit nemáte. Není to jako třeba v Edenu, že jste celou dobu jen v útrobách stadionu. Ve Frankfurtu (a stejně tak i v Augsburgu) to je tak, že se turnikety nacházejí už před areálem stadionu a vy se v průběhu celého zápasu můžete pohybovat v širším areálu. Také sezení není přehnaně úzké a nejste se sousedy úplně rameno na rameno.
Za bratwurst, velký preclík nebo pivo zaplatíte zhruba čtyři eura (100 korun). Kelímky od pití jsou vratné s dvoueurovou zálohou. Když po zápase obejdete opuštěné tribuny, můžete si jejich sběrem vydělat třeba i na cenu vstupenky. Prodejních míst je na stadionu hodně, fronty tedy nejsou nijak dramatické, platit jde i kartou. K dispozici byli třeba i stánky s hamburgery a také fanshopové stánky, kde například šálu pořídíte za zhruba 15 euro (375 korun).
O týden dřív jsme Bundesligu viděli i v Augsburgu, což je zhruba třísettisícové bavorské město asi 300 kilometrů od západních hranic Česka. Když jste z Chebu, jako autor tohoto textu, je to vzdálenost skousnutelná za hezký sobotní výlet.
FC Augsburg hraje první Bundesligu posledních 11 let a momentálně má v kádru dva Čechy. Brankář Tomáš Koubek za celou sezonu neodchytal jediný zápas a Jan Morávek také nepatří do základní sestavy. Měli jsme štěstí, že proti Herthě nastoupil alespoň na posledních dvacet minut. I když s prohrou 0:1 v záchranářském duelu ani on nic neudělal. I tak se FCA nakonec udržel, takže tento tip na výlet je i pro příští sezonu prvoligový.
Zápas se hrál v tradiční německý ligový čas, v sobotu v 15:30. Ke stadionu jsme přijeli už dopoledne a auto nechali na hlídaném parkovišti přímo u něj za 10 euro na den (250 korun). Kolem stadionu bylo v tu dobu liduprázdno, takže jsme si užili návštěvu fanshopu, kde se ještě dalo volně pohybovat.
Kousek od stadionu je zastávka tramvaje a z ní jste v centru města za zhruba 20 minut. Zpět z centra jezdí na stadion v den zápasu speciální „fotbalové“ tramvaje. Orientace je tedy jednoduchá, nastoupíte do vagonu, kam jde nejvíce lidí v dresech a v červenozelených barvách FCA. Příjemné je, že s lístkem na stadion máte městskou dopravu v den zápasu zdarma.
Augsburg má poměrně nový stadion (otevřený v roce 2009) pro 30 tisíc lidí. Z toho 11 tisíc míst je ke stání. Jde o místa v domácím i hostujícím kotli. V Německu si fanoušci prosadili, že nemusí být všude jen místa k sezení.
Lístky jsme opět kupovali asi týden před zápasem přes webové stránky klubu. A k dispozici už jich bylo minimum. Zbyla na nás místa v rohu stadionu za sloupy. Hned při výběru těchto míst jste upozorněni na omezený výhled. V praxi je to pak tak, že koukáte na zápas přes sloup – většinu hřiště vidíte, ale občas se prostě musíte smířit s tím, že chvíli neuvidíte, nebo se musíte vyklonit na stranu.
Za horší výhled dostanete lepší cenu, dva lístky vyšly na 48 euro (zhruba 1200 korun). Na webu FCA nešlo za lístky platit kartou. Lístky vám pošlou za číslo vašeho účtu v mezinárodním formátu (IBAN). Ten najdete v internetovém nebo mobilním bankovnictví. Německý klub při objednávce píše, že si o peníze požádá přes inkaso. Udělal to zhruba měsíc a týden po zápase a nepovedlo se, protože jsem na účtu neměl povolené inkaso. Následně přišel dopis s platebními údaji. Za lístky jsem tedy zaplatil měsíc a půl po zápase.
Divné to s platebními prostředky je i na samotném stadionu. Občerstvení si můžete pořídit, jen když máte speciální klubovou kartičku. Tu si za dvě eura zálohy koupíte přímo na stadionu. Když tedy chcete bratwurst nebo pivo, musíte nejdřív vystát frontu na kartičku, na ní si uložit peníze a až pak s ní si jít občerstvení koupit. Například hranolky jsou za tři eura, bratwurst za 3,50 a pivo za 4,30 eura. Kartičku můžete po použití zase vrátit a dostanete zpět zálohu i peníze, které jste neutratili.
S přístupem na stadion to bylo stejné, jako ve Frankfurtu. Turnikety vás nevpouští rovnou do útrob stadionu, ale do širšího areálu. Není třeba se tak bát, že se celý zápas budete tísnit v davu, kolem stadionu je hodně místa.
I v Augsburgu vás diváci budou bavit, kotel fandil celý zápas, i když se domácím nedařilo a prohráli. Kdybych vám měl ale doporučit jen jedno z obou míst, kde jsme v dubnu byli, tak by to byl Frankfurt. Je tam větší stadion, lepší atmosféra a žádné sloupy nebo speciální karty, bez kterých se neobčerstvíte.
Chorvaté jsou v Kataru v semifinále. Brazilce vyřadili na penalty. Kromě jiného si tak prodloužili čekání na další výhru v play-off v základní hrací době, naposledy se jim to povedlo ve Francii 1998. Brazilcům zase prodloužili čekání na šestý mistrovský titul.
V Kataru zbývá odehrát osm zápasů, kdo třikrát vyhraje, bude 22. mistr světa. Začínáme duely Brazílie – Chorvatsko a Argentina – Nizozemsko. Máme k nim pro vás na jednom místě vše, co potřebujete vědět.
Historicky nejlepší střelec české reprezentace si mistrovství světa v Kataru užívá na televizních obrazovkách. Na titul tipuje Brazílii. V rozhovoru pro Football Club vzpomíná na zásadní i méně známé okamžiky své bohaté kariéry.
