Serie A na vlastní kůži. V Římě jděte na AS, řekneme vám proč

13. září 2022
Sdílejte:
Kdo jede do Říma, musí na Olympijský stadion na fotbal. Spolupracovník Football Clubu tam stihl během pěti dnů domácí zápasy Lazia i AS. I kvůli snazšímu pořízení vstupenek doporučuje návštěvu Mourinha a spol. A když se po zápase nedostanete do přecpaného autobusu, můžete se dočkat odměny…
Nový římský fotbalový bůh. Tedy jen v té rudé části města.Foto: bestino/Shutterstock

Když se mi naskytla příležitost k návštěvě Říma, moc dlouho jsem neváhal a koupil letenky. Samozřejmě jsem to udělal až poté, co jsem se podíval na rozpis zápasů místního AS, abych stihl kromě památek i fotbal. Těšil jsem se na zápas s Cremonese.

Brzy jsem ale litoval, že jsem se tak pečlivě nepodíval i do svého diáře. Původně vybraný termín totiž vycházel na dlouho dopředu naplánovanou kamarádovu svatbu. Letenky i ubytování jsem tedy přeobjednal na další týden a díky tomu jsem šel v pátek na Lazio s Interem Milán a v úterý na AS Řím s Monzou. Všechno zlé je pro něco dobré.

S předstihem jsem se vrhl i na nákup vstupenek a AS mě mile překvapilo. Na klubovém webu se daly pořídit už zhruba šest týdnů před utkáním. Stačilo se zaregistrovat, vyplnit pár informací a lístek mi přistál v e-mailu. U Lazia to to tak jednoduché nebylo. Portál na nákup lístků vypadal zastarale a nepřehledně, lístky na mnou vybraný zápas ještě ani nebyly k prodeji. Stránku jsem pak v dalších dnech průběžně sledoval a čekal, kdy budou dostupné. K tomu došlo až týden před zápasem, ale lístků bylo kupodivu ještě docela dost, takže jsem mohl vybírat z více sektorů.

Pořízení vstupenek bylo složitější než u AS, protože vše bylo v italštině, angličtina nebyla k dispozici. Po nějakých deseti minutách se mi ale podařilo zaregistrovat a vyplnit osobní údaje. Lístky jsem opět obdržel na e-mailovou adresu. I tady se ukázal velký rozdíl mezi oběma kluby. AS na něm má i mapu, jak se dostat k vašemu vstupu, což se před první návštěvou tak velkého stadionu hodí. Lazio nic takového nenabízí, místo toho na druhé polovině A4 najdete reklamu na fanouškovský token.

Za vstupenku na utkání Lazia jsem zaplatil 60 eur, za AS o 10 méně, ale na tribuny za bránou se daly sehnat i za polovinu.

Do Říma jsem přiletěl v pátek a poté, co jsem skočil na jídlo a ubytoval se, vyrazil na stadion. Po cestě bylo k vidění více fanoušků s dresy Interu, než těch v dresu Immobileho party. Natrefil jsem i na české fanoušky s kšiltovkami a oblečením pražské Sparty. Když jsem dorazil ke stadionu, využil jsem i plánek ze vstupenky konkurenčního AS a docela rychle se zorientoval.

Opěrným bodem byl Mussoliniho obelisk. Jde o 17 metrů vysoký sloup, na němž je vyrytý nápis MVSSOLINI DVX - vůdce Mussolini. Z latinského dux (vůdce) vznikla i jeho italská podoba duce, jak se diktátorovi říkalo. Tento pozůstatek z 30. let minulého století mě přivedl do olympijského centra, v němž se nachází třeba i tenisové kurty, na kterých se v květnu hraje římský ATP i WTA turnaj nejvyšší kategorie. Najdete zde také plavecký areál, kde zrovna před pár dny skončilo mistrovství Evropy ve vodních sportech.

Než dorazíte na tribunu, musíte projít několik checkpointů: u prvního zkontrolují, jestli máte platnou vstupenku, u druhého vás prohledají a až u třetího teprve projdete závěrečnými turnikety. Zde kontrolují, jestli vaše jméno na vstupence souhlasí s tím, co máte v dokladech.

Výprava na bělehradské derby. Přes Spartu až na Marakana za Kangou

Vidět tak někdy na vlastní oči bělehradské derby mezi Crvenou Zvezdou a Partizanem... Na konci února jsem vyrazil na Spartu a doufal, že se o pár dnů později dostanu i na věčné derby. Povedlo se. Projděte si zápisky z cesty s celou sadou užitečných tipů.

Přečíst

Najít sektor je snadné, vše mají dobře značené na cedulích, řady pak klasicky na schodech. Na zápas Lazia s Interem jsem dorazil hodinu a půl předem a sektory za bránami, kde byly kotle obou celků, se rychle zaplňovaly. Brzy jsem pochopil, že na tribunách nebudou mít převahu domácí, protože jsem na „mojí“ protilehlé tribuně s přibývajícím časem viděl čím dál častěji dresy se jmenovkami jako Škriniar, Ranocchia, Lautaro či Zanetti. Už před zápasem byla atmosféra dobrá, diváky dostalo do varu představování základních sestav, zpěv hymny či rituál s příletem orla.

V průběhu utkání panovala slušná atmosféra, nejvíce byli slyšet domácí tifosi. Na protilehlé tribuně fanoušci obou celků primárně reagovali na nastalé situace. Na to, že se na jedné tribuně potkali fanoušci obou celků, vše proběhlo bez sebemenších problémů a k žádným potyčkám nedošlo. Na stejné situace lidé na stejné tribuně reagovali různě: jedni hlasitým „bravo“ pochválili své oblíbence, druzí zase hlasitě vyjádřili svoje nespokojení.

Zápas ovládlo Lazio, které trochu překvapivě porazilo Nerazzurri 3:1, když rozhodli střídající Pedro s Luisem Albertem. Zklamala mě návštěva na hlavní tribuně, která byla obsazena odhadem tak z pětiny až čtvrtiny. Těžko říct, jestli nedorazilo hodně VIP hostů, nebo za tím stály drahé lístky na tato místa.

Hodně jsem si užil pohled na sochu Madonny na kopci za hlavní tribunou. Zaujala mě už za světla, ale po západu slunce působila monumentálně, když se vše kolem ní ponořilo do tmy a ona shlížela na hřiště ozářená světlem.

Když jsem o pár dní později vyrazil na zápas AS, bylo hned vidět, že má více podporovatelů. Dorazilo přes 60 tisíc fanoušků, tedy o 10 tisíc více než na Lazio, kterému navíc výrazně pomohli příznivci hostů. I během mého pobytu v Říme jsem narazil na mnohem více fanoušků v rudých dresech AS. Ale za svůj týdenní pobyt jsem viděl i několik dalších zajímavých kousků - baskický Athletic Club nebo brazilské Atlético Mineiro a Palmeiras. Pro fotbalového nadšence to jsou příjemné zážitky.

Lístek jsem měl tentokrát na hlavní tribunu, takže jsem nešel kolem obelisku, ale dostal jsem možnost si projít tenisový a plavecký areál, jimiž vedla cesta ke stadionu. Na své místo jsem dosedl necelou hodinu před výkopem a stadion už byl hezky zaplněný. Pár minut před začátkem už byste moc volných míst nenašli. Prázdnější byl jen sektor hostů, kde bylo odhadem tak 100 příznivců celku z města známějšího spíše jako domov Ferrari. Když přicházeli aktéři na hrací plochu a oranžovo-rudé peklo s vlajícími vlajkami začalo zpívat klubovou hymnu, naskočila mi husí kůže.

Začátek utkání se domácím moc nepovedl, působili hodně pasivně a iniciativu přenechali Monze, která se dostala k několika menším šancím. Ale v momentě, kdy se z hlediště začínal ozývat první pískot, Řím udeřil. Paulo Dybala, který si po svém příchodu z Juventusu ihned získal srdce místních fanoušků, na půlce získal míč, utekl obráncům a zakončil přesně k pravé tyči. Za 12 minut vstřelil argentinský kouzelník druhý gól v novém klubu, který byl zároveň jeho stým v italské nejvyšší soutěži. Tímto odpor Monzy definitivně skončil a ve druhém poločase už jen stoper Roger Ibañez upravil brankou po rohu na konečných 3:0.

Po konci obou utkání vyvstal stejný problém: jak se dostat zpátky na hotel. Po utkáních byla doprava řízena policií, která uzavřela některé silnice, ale stejně to moc nepomohlo. Neustále se ozývalo troubení netrpělivých řidičů stojících ve velké zácpě. Doufal jsem, že hromadná doprava se tomu vyhne a bude fungovat, ale mýlil jsem se. Čekal jsem na autobus, přecházel mezi zastávkami a nedočkal se. Když už jsem to chtěl vzdát a přivolat si taxi, konečně se v dálce objevila linka 628. Po více než hodině od konce utkání.

Vzhledem k této páteční zkušenosti jsem se rozhodl, že v úterý půjdu k nějaké zastávce dále od stadionu směrem k centru a budu doufat, že na autobus narazím rychleji. To se i stalo a docela brzo opravdu k zastávce přijel. Byl však tak přeplněný, že ani nezastavoval a pokračoval dál. Tak zase nic. Zůstaly mi dvě možnosti: přivolat si taxi, nebo jít pěšky. Když jsem zadal trasu k hotelu do map na mobilu, ukázalo mi to čas přes hodinu a půl a vzdálenost nějakých devět kilometrů. Nemůžu říct, že by mě to nějak nadchlo, ale když už jsem byl v Římě, rozhodl jsem se vyrazit pěšky.

Husí kůže ve Frankfurtu, sloup v Augsburgu. Vyrazili jsme na Bundesligu

Bundesliga je nejbližší a tím pádem nejlépe dostupná top ligová soutěž z Česka. Vyrazili jsme do Frankfurtu a Augsburgu vyzkoušet bratwurst i vyprodané stadiony.

Přečíst

Ač bylo těsně před půlnocí, venku stále panovalo velice příjemné a teplé počasí, tak jsem se ještě rozhodl stavit na zmrzlinu. Bylo to doslova za minutu dvanáct. Zmrzlinářství se nacházelo jen pár minut od slavné Fontány di Trevi a jestli si myslíte, že aspoň v noci je u ní klid a prázdno, mýlíte se. I ve všední den po půlnoci se u ní nacházel dav asi 70 turistů. Kolem Kolosea už naopak bylo rozptýlených jen pár lidí, což je oproti dennímu návalu vítaná změna. Na hotel jsem dorazil v jednu hodinu, právě včas na jeden souboj tenisového US Open a po něm brazilské semifinále jihoamerické Copa Libertadores mezi Athleticem Paranaense a Palmeiras.

Pokud se plánujete někdy na fotbal do Říma vydat, doporučuji spíše zápas AS, na kterém panuje lepší atmosféra, disponuje ambicióznějším týmem s většími hvězdami a José Mourinhem na lavičce. Jedinou nevýhodou by mohla být horší dostupnost vstupenek na velké šlágry, ale vzhledem k tomu, jak brzy jsou v prodeji, by se na vás mohlo usmát štěstí. Ideální variantou je, co se podařilo mě: stihnout domácí zápasy obou klubů. Protože ale hrají na stejném stadionu, a tudíž ne ve stejné kolo doma, za prodloužený víkend to většinou nestihnete.

FC na papíře

Obálka od Ilony Polanski prozrazuje, že v posledním čísle řešíme ženský fotbal. Druhý tematický blok je o vlastnictví klubů. Další číslo už se blíží, vyjde v půlce září a bude to velké, těšte se! Kromě jiného v něm bude série textů ke 100 letům Baníku.

To chci!

Související články

Zase penalty. Chorvatsko kopíruje ruskou cestu za stříbrem

Chorvaté jsou v Kataru v semifinále. Brazilce vyřadili na penalty. Kromě jiného si tak prodloužili čekání na další výhru v play-off v základní hrací době, naposledy se jim to povedlo ve Francii 1998. Brazilcům zase prodloužili čekání na šestý mistrovský titul.

MS Katar

Poslední osmička pod lupou. Kdo v pátek postoupí a na koho narazí

V Kataru zbývá odehrát osm zápasů, kdo třikrát vyhraje, bude 22. mistr světa. Začínáme duely Brazílie – Chorvatsko a Argentina – Nizozemsko. Máme k nim pro vás na jednom místě vše, co potřebujete vědět.

MS Katar

Proč Česko na jediném mistrovství selhalo? Byli jsme přestárlí, říká Koller

Historicky nejlepší střelec české reprezentace si mistrovství světa v Kataru užívá na televizních obrazovkách. Na titul tipuje Brazílii. V rozhovoru pro Football Club vzpomíná na zásadní i méně známé okamžiky své bohaté kariéry.

Rozhovor
Popup se zavře za 8s