Proč to vlastně děláte? Bolesti amatérského fotbalu očima expertů

Svůj pohled musím rozdělit na dva. První z pozice šéfa klubu, který zodpovídá za víc jak 200 dětí a přes 40 trenérů, a pak druhý pohled z pozice mládežnického trenéra.

Jako nejnáročnější věc na řízení fotbalového klubu bych zmínil fakt, že jde o nikdy nekončící dlouhodobou práci. Musíte neustále plánovat budoucnost a zároveň nezapomínat na přítomnost, ať už jde o trénování, komunikaci či každodenní důležitou organizační činnost, kde často ta nejméně viditelná je zároveň klíčová.

Nejdůležitější na všem jsou samozřejmě lidské zdroje, v tomto směru se nám ale daří přivádět do klubu nadšené trenéry a zapojovat i vlastní odchovance a rodiče menších dětí, díky čemuž máme u všech kategorií trenérů dostatek. Zároveň nesmíte zapomínat na zajištění finančních zdrojů do budoucna a také samozřejmě neustále podporovat náborovou činnost nových trenérů a hráčů opět s výhledem na následující období, jedná se vlastně o nikdy nekončící proces.

Pokud mám uvést, proč to za všechnu náročnou práci stojí, tak jde především o budování něčeho, v čem opravdu vidím smysl. Osobně mě baví činnost rozvoje a neustálého posouvání dopředu a to vše dělám s výhledem a pocitem, že chci, aby naše aktuální práce měla vliv i na období třeba za 10 či 15 let. Vždy také potěší pozitivní zpětná vazba od hráčů či jejich rodičů a stále rostoucí zájem o naše náborové akce, turnaje či letní kempy. Hodně nás nabíjí, když především v mládeži vidíme, že se věci opravdu posouvají správným směrem, ačkoliv jde o dlouhodobý proces.

Z pozice trenéra je popis mnohem jednodušší. Být několikrát týdně na hřišti, věnovat se sportu, který milujete, a vést k němu další generaci, je samo o sobě dostačující motivací. Mě osobně navíc moc těší, když sleduji, jak se děti neustále zlepšují v činnostech, které trénujeme, ale zároveň, jak se také vyvíjí jako lidské osobnosti. Úlohou trenéra není jen vymýšlet tréninky, či vést zápasy, ale hlavně je trenér vychovatelem, jedním z průvodců dětí během jejich dospívání.

Jestliže se máme bavit o těžkostech, se kterými se potýká amatérský fotbal, museli bychom si vyhradit daleko větší prostor, než který náleží této anketě. Proto si vyberu jedno téma – mládežnický fotbal, a to i s ohledem na skutečnost, že v našem klubu působím u kategorie přípravek.

V souvislosti s mládeží řešíme na začátku každé sezony obsazení trenérských postů u těchto družstev. Všechna naše družstva působí v krajských soutěžích a s ohledem na pravidla krajského fotbalového svazu musíme hrát v kategorii přípravek rovněž okresní soutěž. Pro naše mládežnická družstva je minimální počet sedmnáct trenérů. Obsadit všechna družstva trenéry s odpovídajícím vzděláním je opravdový oříšek.

Další věcí, která nás trápí je vzdělání trenérů. Naši trenéři ve většině případů disponují trenérskou licencí C, pokud někdo z nich disponuje licencí B, pak ji ve většině případů získal před delší dobou. Mladší trenéři na rozšíření trenérské licence ve většině případů rezignují, a to z důvodu značné časové náročnosti, což lze s ohledem na dobu, kterou věnují svému týmu i pochopit.

Trenérů pro mládež je stálý nedostatek a vnímám ho víc, než co opakovaně zaznívá z různých médií, tedy nedostatek dětí ochotných sportovat. Zde si myslím takový zásadní problém není, zejména v mladších ročnících je hráčů dostatek. Horší je to s pohybovými schopnostmi těchto hráčů. Chybí přirozený pohyb a rovněž škola oproti našemu dětství slevila při výuce tělesné výchovy ze svých nároků. Kotoul už tak není samozřejmostí. Fotbal některé děti vnímají jako kroužek a chybí mi u nich zaujetí pro hru jako takovou.

Dalším problémem našeho klubu je skutečnost, že talentovanější hráči odcházejí do větších klubů (což je přirozené a považuji za to úspěch našeho klubu), nicméně fotbal skomírá v okolních obcích, kde jsou mládežnická družstva opravdovou vzácností. Pro nás je problémem to, že se nám nedaří z těchto doplňovat hráče, kterým bychom mohli poskytnout lepší tréninkové podmínky a větší konkurenci. Problémem okolních obcí bude jednou nedostatek hráčů pro kategorii dospělých. Fotbal na venkově tak bude postupně zanikat a obávám se, že to není tak daleká budoucnost. Pokud se tak stane, utrpí tím nejenom sportovní, ale i společenský život na venkově, ke kterému fotbal neodmyslitelně patří.

Těžkosti nám přináší i některá rozhodnutí řídících orgánů svazu. Konkrétním případem je rozdělení družstev po podzimní části soutěže krajského přeboru přípravek. Naše týmy cestují odděleně, což je pro nás vzhledem k cenám autobusové dopravy finančně náročnější než předchozí hrací model. Myšlenka, že dopravu na zápasy zajistí rodiče, nepočítá s tím, že fotbal hrají i děti ze sociálně slabších rodin, kde rodiče dopravu neřeší. V tomto případě by bylo vhodné brát v potaz nejenom sportovní stránku věci, obzvláště u kategorie přípravek.

Všechny problémy a překážky je ale potřeba překonávat, vždyť o tom neustále přesvědčujeme naše mladé hráče a snažíme se je připravovat nejenom na sportovní část jejich života. Možná to je věc, která dává smysl tomu tzv. dělat fotbal. Určitě by bylo skvělé, kdyby z našeho klubu vyrost ligový hráč, ale zrovna tak bude úspěchem, když se nám bude dařit vychovávat naše hráče ke sportu, ke kamarádství, smyslu pro fair play a jednou budou pokračovat v tradici našeho více jak stoletého klubu. Jen těch trenérů kdyby bylo o něco víc…

S kluby amatérského fotbalu jsme denně v kontaktu. Díky tomu, že se jim snažíme s naší platformou EOS pomáhat, máme do problematiky celkem vhled. Fotbal se v Česku hraje téměř v každé obci či vesnici a je tak často první volbou pro rodiče, kteří chtějí dát dítě na sport. To klade velkou odpovědnost na trenéry a vedení klubů, protože jejich přístup rozhoduje, zda u toho dítě vydrží.

Komunikace s rodiči je náročná, protože někteří rodiče dítě jen „odloží“ a o klub se dále nezajímají. To ztěžuje administrativní úkoly. Vedení a trenéři často pracují dobrovolně nebo za minimální odměnu a špatná komunikace a nadměrná administrativa je časem může odradit – zabírá totiž víc času než samotné trénování. V amatérském fotbalu často chybí nadšenci a fotbal navíc čelí konkurenci jiných sportů a aktivit. Možná by pomohlo, kdyby třeba kluby nabízely pestřejší tréninky, zahrnující i jiné sporty nebo aktivity, a oslovily i ty, kteří nehledají čistě fotbalovou kariéru.

K tomu fotbal není tak rychlý v adaptaci nových technologií. Ale i to se postupně mění. I přes všechny trable vidíme spoustu menších, i vesnických klubů, které se snaží modernizovat a pořizují platformu EOS. Ta jim pomáhá zjednodušit a zautomatizovat administrativu i komunikaci, ulehčit život trenérům, aby se mohli věnovat hlavně trénování. Naše každodenní práce je klubům ukazovat, že to jde dělat lépe. Pomohlo by, kdyby taková edukace přicházela i z vrchu, např. z (okresního) fotbalového svazu.

Podle mého názoru je amatérský fotbal v Česku stále sport číslo jedna, ale má své problémy. Pro amatérské týmy je problém sehnat dostatek hráčů a celkové financování pro chod týmu. Plus je těžké sehnat a odměnit kvalifikované trenéry.

Amatérský fotbal má silnou tradici a fanoušky, což mu pomáhá přežít a prosperovat. Pomůžou workshopy, akce pro podporu vzdělávání se trenérů, ale i úspěchy reprezentace. To se bohužel na letošním Euru nepovedlo.

Předsedou Fotbalového klubu Dobrovice jsem víc než 15 let. S funkcionáři fotbalového klubu, jeho výkonným výborem a sponzory se nám podařilo vybudovat velký a kvalitní amatérský fotbalový klub, který skýtá dobré podmínky pro sport od těch nejmenších až po dospělé. FK se může pyšnit i pěkným fotbalovým areálem se dvěma plnohodnotnými hřišti, tribunou s kabinami a restaurací v areálu.

Stálo to mnoho peněz a úsilí. O to víc si fotbalového klubu vážíme a pečujeme o něj. Mou největší starostí je udržet klub na stávající úrovni a to jak sportovní, tak materiální. Vše je však především o penězích.

Z důvodu našich obav o financování údržby areálu jsme vypracovali a zároveň i realizovali projekt bezúplatného převodu majetku FK na město Dobrovice. Město se zavázalo poskytovat dostatek finančních prostředků pro údržbu sportovního areálu a skýtá klubu jistotu udržení kvality podmínek pro sport. V roce 2019 jsme obdrželi od ministerstva školství dotaci na rekonstrukci hlavní hrací plochy. V rámci udržitelnosti této dotace nemůže FK deset let se svým majetkem nijak nakládat, projekt bezúplatného převodu majetku byl tak řešen s městem formou smlouvy o smlouvě budoucí.

Ve sportovní oblasti je mým hlavním cílem udržovat a rozšiřovat dětský a mládežnický fotbal. Fotbalové přípravky hrají své fotbalové turnaje, mládežnické týmy hrají krajskou soutěž I. A třídu. Motivací je vychovávat si vlastní fotbalisty pro naše divizní mužstvo dospělých. Je to však velmi těžké. Jakmile kluci začnou fotbalově vyčnívat, už jsou v hledáčku profesionálních velkých klubů (např. Mladá Boleslav, Jablonec nad Nisou). Ale je to pochopitelné a hráčům to s hrdostí na naši fotbalovou výchovu umožňujeme. Je však důležité udržet všechny fotbalové kategorie od minižáků až po dospělé, aby kluci mohli zůstat v Dobrovici.

Velkou starostí je zabezpečit financování klubu na malém městě. Vedle hlavního sponzora a města máme i tak řadu menších sponzorů, kteří jsou ochotní nás finančně sponzorovat. Důležitou položkou ve financování jsou i dotace. Jakmile jsou vypsány dotační tituly vhodné pro náš klub, žádáme (NSA, krajský úřad, město, atd). I zde je to však těžké. I když si nemyslím, že jsme počítačoví analfabeti, podat žádost např. na NSA není nic jednoduchého a zabere to spoustu času (vygenerovat dotazník, odsouhlasit členskou základnu v rejstříku sportu, vyplnit dotazník a doplnit několika přílohami a čestným prohlášením).

Přesto mne práce pro náš fotbal baví. Sám jsem hrál do poměrně vysokého věku. Nyní jsem v důchodu a mám na to víc času. Jsem rád, že se naši vlastní fotbaloví odchovanci, kteří jsou ochotní udělat si trenérské licence, věnují dětem a mladým fotbalistům. Na klucích je to vidět, dělají pokroky, hrají opravdový fotbal a poráží i týmy z velkých měst. Mám kolem sebe pracovité funkcionáře, výkonný výbor FK a trenéry, funguje to.

Náš fotbalový areál, sportovní výsledky dětí i dospělých jsou vizitkou naší práce, města a sponzorů. A poslední věc, když máte fotbal rád, máte rád i svůj fotbalový klub a to i se všemi radostmi a starostmi.

Amatérský fotbal je tak široký pojem, že neexistuje jedna odpověď. Klub v divizi pravděpodobně řeší jiné problémy než trenér přípravky malého vesnického klubu.

Odpovědi dotázaných v této anketě budou patrně nejčastěji zahrnovat finance, nedostatek trenérů nebo i hráčů, málo zájemců o funkcionářskou práci, náklady na provoz… Všechny budou mít nějaký reálný základ, nicméně každého trápí trochu něco jiného.

FAČR se snaží být v této oblasti nápomocná. Dokonce v rámci asociace existuje samostatný úsek grassroots, který se zabývá právě jen amatérským a mládežnickým fotbalem.

Ten například vytvořil síť grassroots trenérů mládeže (GTM) pro okresy a kraje, kteří objíždí „své“ kluby, se kterými komunikují a spolupracují. Nápomocné jsou rovněž dlouhodobé a zavedené iniciativy Můj první gól, Měsíc náborů nebo Fotbal ve školách.

FAČR aktuálně připravuje ve spolupráci s UEFA projekt „klubového rozvoje“, který je šitý na míru právě pro amatérský fotbal. V rámci internetového prostředí budou k dispozici informace, materiály, metodika a rovněž hodnotící systém, díky kterému se všechny kluby v Česku budou moci podle jednotlivých kategorií porovnat s ostatními kluby, a získat tak přehled, informace a motivaci. Projekt však hlavně bude zahrnovat i systém vzdělávání trenérů přímo v klubech, a to prostřednictvím osobních návštěv nebo ukázkových tréninků, ale i prostřednictvím seminářů v jednotlivých krajích a okresech cílených na konkrétní skupiny (trenéři, funkcionáři, rodiče,…).

To, že jsou podobné projekty efektivní, dokládá například nárůst členské základny v posledních letech. FAČR se podařilo zastavit pokles počtu členů a naopak přivádět k fotbalu malé kluky a holky, ale i třeba nové rozhodčí. Naším úkolem nyní je, aby tento trend pokračoval a abychom společně práci i na těch nejnižších úrovních zkvalitňovali, zjednodušovali a zatraktivňovali.