V jedné skupině III. třídy na Břeclavsku jsou třeba takové týmy hned tři. Je velikonoční neděle a na hřišti v Zaječí proti sobě nastupují týmy Zaječí/Rakvice a Týnec/Hrušky. Obě tyto spojení vznikly teprve před začátkem sezony. Jinak by se asi fotbal nehrál nikde.
Domácí, tedy skoro domácí, hrají v zelených dresech a na zádech se leskne zlatě SK Zaječí. Jsou favoritem, jenže pálí šance a první skórují hosté. „Tak pojďme Zaječí, hrajeme, sakra!“ zakřičí stoper. A co teda ty Rakvice? Hrálo se tam před čtrnácti dni, dresy byly rakvické a ten stejný stoper prý povzbuzoval: „Tak pojďme Rakvice!“
V roce 1982 fandil celý svět ve finále španělského šampionátu týmu, který hrál ošklivý fotbal. Proč? Protože proti Italům stáli Němci, za které se tehdy styděli i jejich fanoušci.
Jsme sice uprostřed fotbalového léta, okurkové sezony, ve středu ale můžete ladit zásadní bitvy. Na MS klubů si to o finále rozdají PSG s Realem a na ženském Euru hrají obhájkyně z Anglie o život. Kde tyhle zápasy naladíte?
Zelená nemá být jen tráva, ale i fotbal. Jak české kluby řeší ekologii? Proč není na místě strašení? Kde se ve světě inspirovat? A jaké mýty jsou v téhle oblasti nejčastější? CSR manažerka Sparty a předsedkyně komise LFA Irena Smetanová a ředitelka Nadace Tipsport a garantka projektu Sport bez odpadu Lucia Štefánková.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
