V jedné skupině III. třídy na Břeclavsku jsou třeba takové týmy hned tři. Je velikonoční neděle a na hřišti v Zaječí proti sobě nastupují týmy Zaječí/Rakvice a Týnec/Hrušky. Obě tyto spojení vznikly teprve před začátkem sezony. Jinak by se asi fotbal nehrál nikde.
Domácí, tedy skoro domácí, hrají v zelených dresech a na zádech se leskne zlatě SK Zaječí. Jsou favoritem, jenže pálí šance a první skórují hosté. „Tak pojďme Zaječí, hrajeme, sakra!“ zakřičí stoper. A co teda ty Rakvice? Hrálo se tam před čtrnácti dni, dresy byly rakvické a ten stejný stoper prý povzbuzoval: „Tak pojďme Rakvice!“
Jana Žufánková otevřeně promlouvá o tom, jak ji a její spoluhráčky ze Slovácka jejich trenér tajně natáčel v šatně a sprchách – a jak v nejhorší chvíli nepřišla opora ani omluva. Mluví o předsudcích, mlčení institucí i o tom, proč je důležité o podobných kauzách nahlas mluvit.
Prešovský beton slaví tři čtvrtě století. Vznikl v padesátých letech, názvu se dočkal a největších úspěchů dobyl v šedesátých.
Sparta slaví historický postup do semifinále Europa Cupu a už ví, co ji čeká dál: švédské Hammarby. V domácí soutěži mezitím pražská S potvrdily roli favoritek. A do toho přichází reprezentační boj o postup na mistrovství světa. Řekneme si k tomu víc v dalším díle newsletteru Kopačky.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!



