Rváč i génius. Zpráva o nejlepších dnech Maradony

11. únor 2021
Sdílejte:
Maradonova show na jeho nejpovedenějším turnaji ohromí i ty, které fotbal nezajímá. Autor textu strávil s jedním z nejlepších fotbalistů všech dob jeden večer a rozhodně nelitoval.
Foto: catwalker/Shutterstock

Na konci listopadu zemřel Diego Maradona. Jeden večer jsem si pak na YouTube začal pouštět sestřihy ze zápasů mistrovství světa v Mexiku, na kterém v roce 1986 dovedl Argentinu k titulu, a skončil jsem s tím až druhý den ráno.

Byla to jedna z prvních velkých sportovních událostí, které jsem jako dítě prožíval. Samozřejmě si pamatuji už jen střípky, proto jsem se teď koneckonců díval s opravdovým zájmem. Pustil jsem si všechny zápasy Argentiny a detailně sledoval jediného hráče. Co jsem viděl, mi vyrazilo dech.

Hop na špek

Po letech už sice vím, že se jednalo o jeden z nejlepších individuálních výkonů v kolektivních sportech, pokud ne ten úplně nejlepší, ale ani tak jsem na takové představení nebyl připravený.

Viděl jsem člověka, který se rve o každý míč, vepředu i vzadu. Maximálně se koncentruje na dění na celém hřišti po celou dobu zápasu, nevypíná, aby si mentálně odpočinul. Viděl jsem neskutečnou přehlídku talentu, šikovnosti, vytrvalosti, zarputilosti, prostorové představivosti, kreativity, schopnosti nacházet na první pohled nesmyslná, ale vysoce efektivní i efektní řešení, touhy zvítězit. Fantastickou individuální práci s míčem na ne právě skvělém trávníku. Přesné přihrávky do běhu na velkou vzdálenost. A takřka nevyčerpatelnou škálu překvapujících myšlenek a jejich uskutečňování v obrovské rychlosti.

Jak říká sám Maradona v předloňském dokumentárním filmu Asifa Kapadiy, který vám určitě doporučuji ke zhlédnutí: „Fotbal je hra plná klamání. Musíte protivníka překvapit. Jakmile ho překvapíte, získáte náskok. Když protihráč ví, co se chystáte udělat, máte to mnohem těžší.“ Což platí nejen ve fotbale.



Nevadí, hrajem

Zároveň jsem viděl hráče, kterého se soupeři snažili zastavit neskutečně drsnými fauly, protože jinak to prostě nešlo, ale neviděl jsem ani náznak simulování. Snažil se všechny skluzy ustát, pokračovat. Dnes by za zákroky v těch sedmi zápasech dostali jeho protihráči tak dvacet červených karet, ale standard osmdesátých let byl úplně jinde.

Viděl jsem člověka, na kterého spoléhal nejen celý tým, ale celá země – a on to dokázal ustát. Obrovský dojem na mě udělalo jeho chování po zmíněných faulech protihráčů. S většinou z nich si plácnul, jen co se postavil na nohy. Stalo se, hrajeme dál.

Stejně tak mě fascinovaly jeho reakce na řadu chybných rozhodnutí rozhodčích. Většinou bylo vidět, že se zlobí, ale maximálně na vteřinu a pak se opět soustředí na hru. Ovšem největší dojem na mě udělaly Maradonovy reakce, když jeho spoluhráči neproměnili stoprocentní šance, které jim připravil. Zatleskal a naznačoval, že nevadí, však příště. Žádná viditelná kritika. Absolutně týmový hráč.

Pokud u toho nechcete strávit hodiny, pusťte si třeba sestřih zápasu proti Belgii. Za deset minut pochopíte, o čem tu píšu. Ani vás nemusí zajímat fotbal.

A ano, ve čtvrtfinále dal Angličanům gól rukou, kterou přiznal až o spoustu let později. Ale to jste asi věděli už před čtením.

Text původně vyšel v tištěném magazínu Finmag.

Související články

Hledání talentů v Nigérii. Když rozhodujete o osudu celých rodin

Týdenní cesta do hlavního nigerijského města byla pracovní. Hledali jsme na ní mladé fotbalisty třeba i pro české kluby. Kdo projde výběrem, má šanci na lepší život. Byli jsme se podívat i na rozhodujícím zápase o postup na mistrovství světa a po něm utíkali před slzným plynem. This is Nigeria, man.

Reportáž

Padesát tisíc za napadení fanouška na Letné. Pokutu od Sparty potvrdil soud

Příznivec Sparty dostal za fyzické napadení fanouška Baníku během ligového zápasu pokutu 50 tisíc korun. Klub ji vymáhal u soudu a uspěl, protože smluvní pokutu má uvedenou v návštěvním řádu. Jde ale o pravidla, která v praxi „nikdo nečte“ a kluby nechtějí své fanoušky pokutovat. Proto šlo o ojedinělý případ, který by příště mohl dopadnout jinak.

Fanoušci

Opak klubu práskačů. Kultovní Union Berlín přežil komunisty i dluhy

Na jeho stadionu se stojí a stejně tak fanoušci vždy stáli za ním. V době komunismu, kdy měli na stadionu rušičky proti nežádoucím chorálům, i v době svobody, kdy byl blízko krach. Čtvrtý díl berlínské série Pod kůží je o Unionu.

Pod kůží
Popup se zavře za 8s