Když v září národní týmy představovaly nové dresy pro letošní světový šampionát, jeden z dvaatřiceti účastníků se držel stranou. Kanada. Do Kataru musí vyrazit se starou kolekcí. Nikdo na svazu ani ve firmě Nike totiž moc nepočítal s tím, že by se mohla kvalifikovat, tak návrháři zaúkolováni nebyli.
O čtvrt roku dřív odmítli reprezentanti nastoupit k přípravnému utkání s Panamou, kvůli nedořešené otázce odměn.
Do toho agent Alphonsa Davise, největší hvězdy týmu, zakázal svazu prodávat repliky dresů s jmenovkou jeho klienta. Nejdřív se musela doladit smlouva.
Pár příkladů, které dokládají, že kanadský fotbal se mezi smetánkou pohybuje trochu neohrabaně. Líp se to zatím neměl kde naučit, protože vždycky byl outsiderem. V soubojích s mezinárodní konkurencí i na domácí sportovní scéně.
Messi proti Ronaldovi. Guardiola proti Fergusonovi. Barcelona proti Manchesteru United. Finále Ligy mistrů 2009 mělo být soubojem dvou fotbalových světů. Nakonec z něj byla noc, po které se Evropa začala dívat na fotbal trochu jinak.
Baník to nakonec nejspíš zvládne, ale vlastně potvrzuje, že ani velké kluby nejsou imunní proti pádu. Juventus, River Plate, Schalke, Hamburg nebo Atlético Madrid ukazují, že sestup může být výsledkem sportovní bídy, dluhů, zákulisních skandálů i chaotického řízení. A cesta zpátky mezi elitu často bolí ještě víc.
Martinu Frýdkovi je 34 let, v řeckém Arisu mu končí smlouva a zatím neví, kde bude hrát příští sezonu. Hlavu si z toho ale nedělá. Na řecký organizovaný chaos si zvykl – a stejně prakticky přistupuje i k penězům. Tady je jeho plán na dobré živobytí i po hráčské kariéře.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
