Byla to teprve třetí výhra Íránu na mistrovství světa. Budou ji tam lidé hodně slavit? Jak Íránci obecně fotbal vnímají?
Část lidí teď národní tým podporuje bezpodmínečně, část je podporuje, protože si myslí, že přes fotbal teď půjde svět dobře upozornit na to, co se v Íránu děje. Pak je tu ale i část lidí, která tým vůbec nepodporuje, protože si myslí, že na šampionát neměli jezdit. Že měli zůstat v Íránu a protestovat s dalšími lidmi. Nebo podle těchto lidí měli vyjádřit podporu protestujícím prostě tím, že by také stávkovali a nehráli by. Tito lidé pak třeba i oslavovali prohru s Anglií, podle nich národní tým zastupuje islámský vládnoucí režim. Íránská společnost ale obecně fotbal miluje, pohledů na mistrovství a účast íránské reprezentace je mnoho. Je to vidět i na stadionech v Kataru, jak lidé při hymně třeba i brečí.
Reprezentanti před zápasem s Anglií nezpívali hymnu. Je to silný moment, je to ukázka protestní vůle proti vládnoucímu režimu? Chtělo to od hráčů odvahu?
Ano, v reprezentaci je i dost hráčů, kteří hrají íránskou ligu, budou se tedy po šampionátu vracet do Íránu. Části íránské společnosti ale ani to nestačí, chtěli by od nich úplný bojkot účasti.
Do 25. minuty to bylo fajn. Po červené kartě Pavla Šulce nebylo o co hrát.
Česká reprezentace hlásí novou tvář. K národnímu týmu se připojil třiadvacetiletý útočník Glasgow Rangers Ryan Naderi, který se od středy zapojí do tréninkového procesu. Fotbalista narozený v Drážďanech má českou matku a pro reprezentaci se rozhodl právě díky vazbě k Česku.
Před 32 lety dal Karel Poborský gól, který odhalil jeho fotbalovou genialitu ještě předtím, než se o ní přesvědčil celý svět na Euru 1996.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
