Byla to teprve třetí výhra Íránu na mistrovství světa. Budou ji tam lidé hodně slavit? Jak Íránci obecně fotbal vnímají?
Část lidí teď národní tým podporuje bezpodmínečně, část je podporuje, protože si myslí, že přes fotbal teď půjde svět dobře upozornit na to, co se v Íránu děje. Pak je tu ale i část lidí, která tým vůbec nepodporuje, protože si myslí, že na šampionát neměli jezdit. Že měli zůstat v Íránu a protestovat s dalšími lidmi. Nebo podle těchto lidí měli vyjádřit podporu protestujícím prostě tím, že by také stávkovali a nehráli by. Tito lidé pak třeba i oslavovali prohru s Anglií, podle nich národní tým zastupuje islámský vládnoucí režim. Íránská společnost ale obecně fotbal miluje, pohledů na mistrovství a účast íránské reprezentace je mnoho. Je to vidět i na stadionech v Kataru, jak lidé při hymně třeba i brečí.
Reprezentanti před zápasem s Anglií nezpívali hymnu. Je to silný moment, je to ukázka protestní vůle proti vládnoucímu režimu? Chtělo to od hráčů odvahu?
Ano, v reprezentaci je i dost hráčů, kteří hrají íránskou ligu, budou se tedy po šampionátu vracet do Íránu. Části íránské společnosti ale ani to nestačí, chtěli by od nich úplný bojkot účasti.
Česko je po dvaceti letech zpět na mistrovství světa, a tak je ideální chvíle připomenout si poslední české góly i poslední vítězství na MS. V roce 2006 je proti USA zařídili Jan Koller a Tomáš Rosický. Pak přišel dlouhý půst, který skončil až po včerejším postupu přes Dánsko.
Itálie znovu zůstala před branami mistrovství světa a v zemi propukl smutek i vztek. Třetí neúspěšná baráž v řadě otevřela staré rány a znovu rozjela debatu, jestli jsou Italové ještě fotbalovou velmocí, nebo už jen žijí z minulosti.
Česko jede poprvé po 20 letech na světový šampionát. Předchozí čtyři kvalifikace o MS se vůbec nepovedly. Připomeňte si momenty, které už jste radši dávno zapomněli.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
