Manchester City je ve finále Ligy mistrů proti Interu Milán poté, co včera na domácím stadionu zadupal do země rok starou noční můru. Před rokem v odvetě měl v semifinále v Madridu nad Realem náskok dvou gólů ještě na začátku devadesáté minuty a stejně si nakonec pro svou čtrnáctou trofej došel Real.
O rok později se nebesky modrým povedla dokonalá odveta. Zvlášť v prvním poločase se prakticky hrálo jen na polovině Realu a kdyby královský klub v brance neměl skvělého Thibauta Courtoise, mohlo to být 4:0 už po první půli.
City jsou tak podruhé ve třech letech ve finále Ligy mistrů, když v roce 2021 prohráli 1:0 s Chelsea. Pep Guardiola doufá ve svou třetí trofej z Champions League a první pro Manchester City (dvě má s Barcelonou z let 2009 a 2011). V předchozích šesti pokusech se Citizens z toho bylo pro Guardiolu v posledních dvou letech už zmíněné semifinále a finále, předtím třikrát čtvrtfinále a jedno osmifinále.
Mimochodem složení finálové dvojice aktuálního ročníku Ligy mistrů může těšit i příštího českého mistra (nejpravděpodobněji Spartu, která má pětibodový náskok na Slavii a do konce ligy zbývají tři kola), kterého pravděpodobně čeká posun do třetího předkola mistrovské části Ligy mistrů. To znamená, že do skupiny Ligy mistrů by vedla cesta jen přes dva soupeře a v případě neúspěšných předkol by český mistr měl jistou minimálně skupinu v Evropské konferenční lize.
Původně měl jít český mistr, stejně jako v aktuální sezoně Plzeň, už do druhého předkola, když ale vítěz Ligy mistrů bude ve své lize na místě zaručující také účast v Lize mistrů v příštím ročníku, posouvá se český mistr právě o předkolo dál. „City se do skupiny Ligy mistrů 23/24 dostane z vlastní ligy jistě, Interu stačí v posledních třech kolech ligy získat 4 body,“ propočítává twitterový účet FC Koeficient.
Messi proti Ronaldovi. Guardiola proti Fergusonovi. Barcelona proti Manchesteru United. Finále Ligy mistrů 2009 mělo být soubojem dvou fotbalových světů. Nakonec z něj byla noc, po které se Evropa začala dívat na fotbal trochu jinak.
Baník to nakonec nejspíš zvládne, ale vlastně potvrzuje, že ani velké kluby nejsou imunní proti pádu. Juventus, River Plate, Schalke, Hamburg nebo Atlético Madrid ukazují, že sestup může být výsledkem sportovní bídy, dluhů, zákulisních skandálů i chaotického řízení. A cesta zpátky mezi elitu často bolí ještě víc.
Martinu Frýdkovi je 34 let, v řeckém Arisu mu končí smlouva a zatím neví, kde bude hrát příští sezonu. Hlavu si z toho ale nedělá. Na řecký organizovaný chaos si zvykl – a stejně prakticky přistupuje i k penězům. Tady je jeho plán na dobré živobytí i po hráčské kariéře.
