Ti, kdo se na angažmá Antonia Conteho v Tottenhamu Hotspur rozhodnou nahlížet optimisticky, můžou tvrdit, že italský veterán odvádí dobrou práci. Loni tým dotáhl do Ligy mistrů, to samé se mu úplně klidně může podařit i letos. A dvakrát za sebou dosáhnout umístění mezi čtyřmi nejlepšími v absurdně nabité Premier League, to nedokáže jen tak někdo.
Střízlivější náhled ovšem odhaluje úplně jinou situaci. Dysfunkční management, kde levá ruka neví, co dělá pravá, nebo aspoň jedna s druhou nesouhlasí. Nákupy hráčů, které trenér nechce. Konfrontační atmosféra v kabině, která vede největší hvězdy k tomu, aby si vylévaly srdíčka do médií, a dokonce i sám Conte si na tiskových konferencích veřejně stěžuje.
No a samozřejmě nekoukatelný, defenzivní, opatrnický fotbal, který nemůže dělat radost vůbec nikomu kromě těch nejzavilejších příznivců tvrdého a organizovaného bránění. Na takovou podívanou si Spurs postavili nejmodernější stadion na světě?
Ne, pro všechny bude lepší, pokud Conteho éra v létě skončí. A to i pro samotného Itala, který podle Honzy Pikouse působí, že svůj současný klub vlastně ani nemá rád. Tottenham potřebuje nový impuls, budovatele, vizionáře, někoho, kdo vlije mužstvu do žil novou energii a nabídne fanouškům důvody k optimismu. Vlastně přesně někoho, jako je Mauricio Pochettino, byť je otázka, jestli zrovna on by se vrátil tam, kde už jednou hřadoval. A jestli by takový návrat neskončil stejnou deziluzí, jakou podobné comebacky často končívají. Že ano, pane Bale?
Co to všechno znamená pro Spurs v blízké a středně vzdálené budoucnosti? Budou se Kohouti prát o Ligu mistrů i v příštích sezónách, pokud skutečně odejde Harry Kane, aby konečně získal aspoň nějakou trofej? Víc se dozvíte v nové epizodě podcastu Kontrapresink, která kromě toho probere tristní Liverpool po prohře na půdě Bournemouthu, budoucnost Masona Mounta v Chelsea a vycházející trenérskou hvězdu Willa Stilla.
Vyzpovídali jsme Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme přes 160 stran unikátního čtení.
Kapitán reprezentace v nejlepším věku. Olympijský vítěz na sklonku kariéry. Vycházející hvězda v policejním klubu. Tři generace fotbalistů popisují svůj listopad 89.
V Československu hrál Miroslav Kadlec za sedm tisíc korun měsíčně. V Kaiserslauternu dostal sedm tisíc marek za jediný vyhraný zápas. O tom, kolik si fotbalisté vydělávali za socialismu a jak se jejich poměry po revoluci změnily, vyprávějí i Jaroslav Šilhavý a Ladislav Vízek.
Než vyrazíte na Národní třídu podpořit demokracii, udělejte si náš revoluční kvíz. Nabudí vás proslovy slavných reprezentantů a možná vás potěší i vaše skvělá paměť. Otestujte ji s námi v osmi zábavných krocích.
