Francouzská Ligue 1 je soutěž klubů, které se nebojí vsadit na mládí. A to včetně těch nejlepších. Letos tak třeba v dresu PSG pravidelně nastupuje Warren Zaïre-Emery (16), útok konkurenčního Monaca táhne Eliesse Ben Seghir (18) a v obraně Lille nabírá zkušenosti Leny Yoro (17). Oficiální slogan Ligue 1, který zní La Ligue des Talents, zkrátka nelže. Skoro výlučně se ale týká jen hráčů. Francouzské kluby v zásadě nemají problém poslat na hřiště dorostence, který kvůli zápasu na PSG nestihne dodělat školní úkoly na pondělí. Při výběrů trenérů jsou ale výrazně konzervativnější.
Především týmy ze středu tabulky a níž, pracující s omezenými financemi, často volí osvědčené a zkušené varianty. Trenéři jako Michel Der Zakarian (60), Frédéric Antonetti (61) nebo Antoine Kombouaré (59) už v součtu vedli snad všechny kluby Francie, přesto s železnou pravidelností získávají v Ligue 1 nová a nová angažmá. Typicky u klubů, které cítí ve vzduchu hrozbu sestupu. V takové chvíli jde koncepce stranou a na řadu přichází snaha přežít, ideálně s pomocí zkušeného muže na lavičce. Někdy tato strategie vyjde, někdy ne. U nemalého počtu klubů se ale opakuje rok co rok.
Jedním z těchto klubů bylo dlouho Stade Reims. Celek z regionu na severu Francie, kde se dělá opravdové šampaňské, sice historicky patří k fotbalové elitě v zemi, sbírka trofejí už je ale hodně zaprášená. Zlatá éra v 50. a 60. letech byla přitom impozantní. Reims tehdy získalo šest ligových titulů, dvakrát si zahrálo finále Poháru mistrů evropských zemí a v jeho dresu zářily hvězdy jako Raymond Kopa nebo Just Fontaine. Právě hráči Reims tvořili osu francouzského týmu, který na MS 1958 vybojoval bronzové medaile. Fontaine na tomto turnaji mimochodem nasázel 13 gólů a vytvořil tak dosud nepřekonaný rekord.
Na Reims ale postupně přišel ekonomický i sportovní úpadek a úspěchy z 20. století už jsou dávno minulostí. V posledních letech se červenobílí alespoň po dlouhé pauze dokázali usadit zpět v Ligue 1, jejich maximem je ale obvykle těsné umístění ve středu tabulky. Takový byl i cíl pro letošní sezonu, do které šlo Reims pod vedením španělského trenéra Óscara Garcíi. Výsledky na hřišti tomu ale moc neodpovídaly. V úvodních devíti ligových kolech uhráli Garcíovi svěřenci jen jednu výhru a v tabulce jim patřilo 17. místo, které by při letošních pravidlech (z Ligue 1 sestupují 4 kluby) znamenalo pád o patro níž.
Sám Óscar García ale musel řešit horší problémy než umístění v tabulce. Kvůli dlouhodobé vážné nemoci dospělé dcery při každé příležitosti létal domů do Barcelony, což se vedení klubu nelíbilo. Před 10. kolem proti PSG se navíc situace zhoršila natolik, že García z rodinných důvodů nemohl být pro utkání k dispozici. Povinnost připravit trápící se tým na utkání s lídrem ligy tak padla na jeho asistenta. Teprve 30letého Willa Stilla.
Kdyby Stillovi jen pár měsíců zpátky někdo řekl, že bude brzy z pozice hlavního trenéra připravovat svůj tým na bránění Neymara nebo Mbappého, dost pravděpodobně by se mu vysmál. Francouzsky i anglicky, oboje zvládá plynule. Takové příběhy se možná píší v herní sérii Football Manager, které je Still od mládí velkým fanouškem, v realitě je to ale obvykle složitější. Při pohledu na dosavadní kariéru mladého trenéra ale tento vývoj není takové překvapení.
Football Manager 2023 je tady a s ním i dilema, který klub si vybrat. Inspirovat se můžete v našem výběru deseti týmů, které letos stojí za pozornost. PSG nebo Newcastle tady nenajdete, vybírali jsme totiž hlavně celky, jejichž cesta ke slávě se neobejde bez výzev.
Na to, že je mu teprve 30 let, toho má Still za sebou poměrně dost. V Belgii, kde se narodil anglickým rodičům, původně cílil na kariéru fotbalisty, v 18 letech si ale vyhodnotil, že to asi neklapne. Místo toho odešel studovat do Anglie, u fotbalu ale zůstal a vypomáhal u akademie Prestonu. Trénování ho chytlo tak moc, že se po návratu do Belgie rozhodl zkusit to mezi profesionály. Mělo to jediný problém: na 21letého trenéra s minimem zkušeností kluby zrovna frontu nestály.
Still obepsal kohokoliv, kdo v belgickém fotbale něco znamenal, všechny žádosti ale skončily neúspěchem. Až na jednu. S druholigovým Sint-Truiden se po dlouhém hledání domluvil na neplacené stáži. Původně jako videoanalytik, postupně ale získával čím dál víc úkolů přímo na hřišti. S rostoucími zkušenostmi přišly i další pracovní příležitosti. Jednou z nich bylo působení v druholigovém Lierse. Still tam prošel různými pozicemi, od skauta po asistenta, a nakonec se dočkal i první velké šance.
Po odvolání hlavního trenéra se Still na podzim 2017 stal dočasným šéfem lavičky. A nevedl si vůbec špatně. V úvodním zápase sice jeho svěřenci prohráli 2:3, pak ale rozjeli parádní šnůru sedmi vítězství v řadě. Další už pod Stillovým vedením přidat nemohli, mladý trenér se totiž kvůli nedostatečné licenci po dvou měsících vrátil do pozice asistenta.
Na další šanci na lavičce si musel počkat až do ročníku 2020/21, kdy už působil v prvoligovém belgickém Beerschotu. Uprostřed sezony jako asistent povýšil na pozici hlavního trenéra a poměrně úspěšně dovedl tým do konce ligy. Vedení klubu se ale v létě rozhodlo pro nové jméno a Stillovi nabídlo zpět pozici asistenta, do které se mu poměrně logicky už nechtělo. V Beerschotu tak skončil, krátce nato ale dostal zatím životní šanci. Jeho práce zaujala zástupce Reims, kteří mu nabídli pozici asistenta v týmu nového trenéra Óscara Garcíi.
Ročník 2021/22 tak Will Still zahájil jako součást trenérského týmu v klubu Ligue 1. Ve 29 letech. Po pár měsících se sice vrátil zpět do Belgie, aby splnil trenérské zkoušky, vedení Reims ale stihl zaujmout natolik, že ho okamžitě po jejich dodělání chtělo zpět v klubu. Před startem letošního ročníku se tak Still opět hlásil na severu Francie.
A pak přišlo osudné 10. kolo proti PSG. Při absenci Garcíi dostal Still důvěru připravit tým tak, aby od favorita neschytal moc velký výprask. Dopadlo to ale ještě lépe. Reims po houževnatém výkonu vybojovalo v zápase bod za remízu 0:0 a stalo se prvním týmem, kterému PSG v letošní sezoně nedokázalo dát gól. Červenobílým zápas usnadnilo vyloučení Sergia Ramose v závěru první půle, i tak to ale pro trápící se celek byl parádní úspěch.
Guus Hiddink je trenér s celou řadou překvapivých úspěchů. V roce 1988 vyhrál předchůdce Ligy mistrů s Eindhovenem nebo v roce 2002 došel s Jižní Koreou do semifinále MS. Tajemství své práce nám 76letý Nizozemec detailně popsal ve velkém rozhovoru, který je součástí nové knihy FC. Jako ochutnávku pro vás tady na webu máme část, kde popisuje korejské dobrodružství.
Oficiálně byl trenérem Reims v tomto zápase stále ještě Óscar García, o pár dní později ale bylo všechno jinak. Vedení klubu španělského kouče odvolalo a na jeho místo posunulo právě Willa Stilla jako dočasnou variantu do začátku listopadového mistrovství světa. Reims v tomto období čekalo pět zápasů s konkurenty ze spodní části tabulky, ve hře tak byly dost možná klíčové body. Těžký úkol i pro zkušeného trenéra, natož pro čerstvě 30letého nováčka.
Still to ale zvládl s přehledem. Reims pod jeho vedením vybojovalo dvě výhry a tři remízy a ze sestupového pásma vyšplhalo do středu tabulky. Impozantní bylo hlavně zlepšení obrany, která do té doby fungovala spíš jako cedník. Pod Stillem ale došlo k rapidnímu posunu: budeme-li počítat i zápas proti PSG, v šesti utkáních dostalo jeho Reims jen dva góly.
Během pauzy vynucené mistrovstvím světa tak vedení Reims řešilo dilema: přivést nového trenéra a Stilla vrátit do role asistenta, nebo mladého Belgičana ponechat ve funkci? Obvyklý pragmatický přístup by jednoznačně nahrával první variantě, klubový prezident Jean-Pierre Caillot a jeho tým to ale riskli. Will Still byl začátkem prosince potvrzen jako plnohodnotný trenér Stade Reims. A to i přesto, že kvůli chybějící licenci UEFA Pro každý zápas s ním na lavičce znamená pokutu 25 tisíc eur.
Zvenčí se krok Reims zdál jako velký hazard. Kromě finanční stránky věci se totiž nabízela i otázka, jestli je pár povedených zápasů dostatečným vzorkem pro posouzení kvality trenéra. Co když měl Still prostě štěstí a po restartu soutěží bude forma z konce podzimu minulostí? V tradičně našlapaném středu tabulky Ligue 1 stačí dva nepovedené zápasy a najednou hrajete o záchranu. Vedení Reims ale očividně už od počátku Stillova působení v klubu vidělo v mladém trenérovi něco extra. A rozhodlo se na něj vsadit all-in.
Všechno zatím nasvědčuje tomu, že to byla skvěle vypočítaná sázka. Reims je i na začátku března pod vedením Willa Stilla v Ligue 1 neporažené, v tabulce mu patří 8. místo a na sestupové pozice má komfortní náskok 18 bodů. Pokud nebudeme počítat říjnovou remízu s PSG (oficiálně tým vedl García), odtrénoval zatím mladý Belgičan 16 ligových zápasů s bilancí 8 výher a 8 remíz. Táhne tak druhou nejdelší sérii neporazitelnosti nového trenéra v historii Ligue 1. Lépe než on si vedl jen Thomas Tuchel v PSG.
Zdeňku Zemanovi je 75 let. Právě proto chce trávit čas s mladými a hlásí druhý návrat na lavičku Pescary. V rozhovoru pro Football Club srovnává etapy své kariéry, vyzdvihuje výhody systému 4-3-3 a vypráví o tom, co ho žene vpřed a proč se fotbalem nikdy nestresuje.
Still ale ani zdaleka nesedí na lavičce nejlepšího klubu v lize. Reims nemá vyloženě špatný kádr, na soupisce najdeme několik zajímavých jmen a letní útočné posily Folarin Balogun (Arsenal) a Junya Ito (Genk) předvádí skvělé výkony. Zároveň ale kvalita týmu ani omylem není na takové úrovni, aby to zdůvodnilo současnou výsledkovou jízdu. Still hraje s týmem vysoko nad jeho papírové možnosti.
Zajímavý je hlavně způsob, jakým Reims dokáže přizpůsobit svůj herní plán soupeři. V jeho sérii neporazitelnosti jsou třeba dva bezgólové výsledky se silným Nice, během kterých červenobílí sázeli hlavně na kvalitní obranu a pečlivé plnění taktiky. Podobným stylem před pár týdny uspěli i na půdě PSG, kde proti favoritovi uhráli v tomto ročníku už druhou remízu. Proti slabším soupeřům je ale často k vidění Reims, která se nebojí útočit, viz domácí výhry 4:2 nad Lorientem nebo 4:0 nad Troyes.
Stillova série neporazitelnosti v Ligue 1 dříve nebo později skončí, klíčový cíl pro letošní sezonu si ale může mladý trenér s klidem odškrtnout. Sestupové pozice nechalo Reims dávno v zádech a ať už se zbytek sezony vyvine jakkoliv, bude z toho přinejhorším klidný střed tabulky. A taky hodně zajímavý základ pro příští ročník. Kde by mohli Les rouges et blancs letos být, kdyby je belgický supertalent vedl hned od prvního kola?
Během léta by měl Will Still konečně obdržet UEFA Pro licenci. Kromě toho, že tím výrazně usnadní život účetním Reims, se mu tak oficiálně otevřou dveře k dalším trenérským výzvám. Není totiž pochyb o tom, že jeho dosavadní výsledky zaujaly manažery napříč Evropou.
Pokud mu po sezoně nepřistane na stole vyloženě fantastická nabídka, dá se čekat, že Still zůstane pro příští ročník věrný Reims, které v něj od začátku věřilo. Na top úrovni ještě potřebuje nasbírat zkušenosti a další rok bojů v Ligue 1 je pro to ideální.
Pokud ale bude mladý trenér dál zářit, může brzy přijít posun výš. Třeba do milovaného West Hamu, který by Still jednoho dne rád trénoval. Ve 30 letech a s parádně rozběhnutou kariérou má ke splnění tohoto snu ideálně našlápnuto.
David Hovorka, dvojnásobný ligový mistr se Slavií a vítěz domácího poháru, se po vleklých zdravotních problémech rozhodl ve 29 letech ukončit kariéru. I Sparta, jejímž je Hovorka odchovancem, mu popřála vše dobré.
Analýza vycházející ze všech prvoligových zápasů od začátku roku 2020 ukazuje, kolik karet dávají za zápas rozhodčí v jednotlivých ligách. Česko je blízko evropskému průměru.
David Hovorka, dvojnásobný ligový mistr a vítěz domácího poháru se Slavií, se po vleklých zdravotních problémech rozhodl ve 29 letech ukončit kariéru. Připomeňte si, jak v roce 2019 řádil v Lize mistrů a podívejte se i na jeho rozlučku s kabinou.
