Francouzská Ligue 1 je soutěž klubů, které se nebojí vsadit na mládí. A to včetně těch nejlepších. Letos tak třeba v dresu PSG pravidelně nastupuje Warren Zaïre-Emery (16), útok konkurenčního Monaca táhne Eliesse Ben Seghir (18) a v obraně Lille nabírá zkušenosti Leny Yoro (17). Oficiální slogan Ligue 1, který zní La Ligue des Talents, zkrátka nelže. Skoro výlučně se ale týká jen hráčů. Francouzské kluby v zásadě nemají problém poslat na hřiště dorostence, který kvůli zápasu na PSG nestihne dodělat školní úkoly na pondělí. Při výběrů trenérů jsou ale výrazně konzervativnější.
Především týmy ze středu tabulky a níž, pracující s omezenými financemi, často volí osvědčené a zkušené varianty. Trenéři jako Michel Der Zakarian (60), Frédéric Antonetti (61) nebo Antoine Kombouaré (59) už v součtu vedli snad všechny kluby Francie, přesto s železnou pravidelností získávají v Ligue 1 nová a nová angažmá. Typicky u klubů, které cítí ve vzduchu hrozbu sestupu. V takové chvíli jde koncepce stranou a na řadu přichází snaha přežít, ideálně s pomocí zkušeného muže na lavičce. Někdy tato strategie vyjde, někdy ne. U nemalého počtu klubů se ale opakuje rok co rok.
Francouzské hvězdy se do hry nedostaly. Španělsko ovládlo první semifinále na MS 2026, vyhrálo 2:0 a po šestnácti letech si znovu zahraje o titul mistrů světa.
Za poslední dvě a půl sezony změnilo majitele 11 českých prvoligových klubů. Drtivá většina z nových vlastníků jsou miliardáři. Jaká je jejich motivace? Co od nich můžeme dál čekat? Budou přibývat další? Jak se liší jejich byznysplány? A které kluby můžou být ještě na prodej? Povídáme si s redaktorem Hospodářských novin a byznysovým insiderem Pavlem Novotným.
Všechny cesty vedou do Říma. Plánička, Puč, Nejedlý a spol. po té své došli v roce 1934 až k senzačnímu stříbru na mistrovství světa. Pomohli jim k tomu i Poláci, kteří před odvetou kvalifikace kvůli politickému napětí odmítli do Prahy přijet.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
