V každém zápase, který odehrál, dokázal překvapit, říkali o Pelém spoluhráči (víc se o tom u nás dočtete ve velkém vzpomínkovém textu, který vyjde ve čtvrtek).
Dobře to dokumentuje okamžik ze semifinále mistrovství světa 1970 proti Uruguayi, kdy si Pelé vytvořil stoprocentní gólovou šanci, aniž by se dotkl míče. Stačila myšlenka a klamavý pohyb.
„Posunul hranice logiky tak daleko, jak jen to bylo možné. Pelé se hnal k míči proti vynikajícímu uruguayskému brankáři Mazurkiewiczovi a zdálo se, že má jen dvě možnosti: přehodit ho nebo míč zkusit obehrát kolem brankáře. Pelé ale ve zlomku sekundy odmítl obě očekávané možnosti, i když by nepochybně vedly ke snadnému gólu. Ale kde je v tom zábava? I v tak vypjatém zápase měl drzost sáhnout po fotbalové dokonalosti a vytrhnout díru v časoprostorovém kontinuu,“ popsal záblesk geniality novinář David Hirshey.
A je úplně jedno, že následná Pelého střela prosvištěla o centimetr za vzdálenější tyč, což z ní udělalo „nejlepší gól, který nikdy nepadl“.
„Je to legrační, víš?“ zasmál se mistr světa z roku 1970 a Pelého spoluhráč Dadá. „Kdyby to byl Jairzinho nebo Tostão, nikdo by to nekomentoval, protože to nebyl gól.“
Vydali jsme nadčasový speciál k MS. Pouštíme se v něm do FIFA i do katarských pořadatelů. Podíváme se ale i do historie nebo na taktickou revoluci.
Čekání trvající 25 let je u konce. Jeden z nejtradičnějších britských klubů se vrací do Premier League. Takřka pohádkový příběh ale nemá s pohádkou skoro nic společného. Jaká byla cesta svěřenců vysmívaného Franka Lamparda?
Fotbal žije novou větví nedávno propuknuté korupční kauzy. Na veřejnost se přes web Odkryto.cz dostal odposlech z roku 2024, ve kterém se šéf komise rozhodčích Libor Kovařík baví s obviněným karvinským šéfem Janem Wolfem o přikryté penaltě nebo o nasazování rozhodčích. Jak si jejich slova vyložit? V komentáři to zkouší znalec fotbalového zákulisí Luděk Mádl.
Pro mnoho Nizozemců skončila druhá světová válka až 21. června 1988. V Hamburku, po semifinálové výhře 2:1 nad Západním Německem.
