Koupit předplatné webu za akční cenu 99 Kč napořád

Dělal byty pro fotbalisty, teď má miliardový byznys. Gecov chystá velkou věc

29. březen 2023
Sdílejte:
Druhá část rozhovoru s Marcelem Gecovem je o jeho podnikání. Z designového studia vybudoval developerskou skupinu, která spravuje nemovitosti za 1,3 miliardy korun. Se společníky založil značku luxusního ložního prádla, koupil polikliniku v centru Prahy a rozjíždí fyzioterapeutickou kliniku v Holešovicích.
Marcel GecovFoto: David Turecký

V první části rozhovoru jsme si už řekli, že jste s fotbalovou kariérou skončil v 28 letech a že už během ní jste začínal podnikat. Vrhl jste se po konci s fotbalem pak už naplno rovnou do developmentu?

Nějakou dobu to trvalo. Když jsem působil v Anglii, chtěl jsem si splnit sen pěkným bytem v centru Prahy. A úplně naivně, jako jsem dělal ty dárky, jsem si řekl, že najdu architekta, se kterým ten byt uděláme. A jelikož jsem tušil, že se to ostatním bude líbit, architektovi jsem nabídl, že si spolu založíme studio a že přijdou další klienti a budeme jim dělat byty. Totální kravina, že jo? Ale ono to tak do puntíku nakonec bylo. Řešil jsem to nejdřív z Belgie, pak jsem se vrátil do Slavie a byl jsem v Čechách.

Jaký byl tedy přechod do reálného byznysu?

Původní idea byla taková, že podobný „klučičí byt“ v centru Prahy jako ten můj budou chtít i další. Prvním klukům jsem ale nakonec musel najít i ten byt. Oni mi řekli super, ty máš studio, ale to je až krok dva. Dostal jsem se i k realitám, začal jsem si budovat síť makléřů, kteří uměli mimo trh zprostředkovat prodej bytu v centru Prahy. Udělal jsem jich takhle myslím devět nebo deset. Široká, Pařížská, Dlouhá…

Jak důležitá pro rozjezd byla vaše sportovní historie?

Ze začátku byli klienty jen sportovci a moji kamarádi. První byt byl pro Mária Holka, který hrál za Spartu. Potom jsem jeden dělal i fotbalistům Václavu Kadlecovi, Bořkovi Dočkalovi, tomu jsem udělal ještě dům, poté přišel Martin Fenin, hokejista Radim Vrbata… Takhle to bylo první tři roky.

Takže pro vás byl vlastně fotbal stěžejní i u byznysu.

Rozhodně. Bez kontaktů bych to nerozjel. Byli to kluci, kteří byli úspěšní a věřili mi. Celé jsme to stavěli na důvěře. Asi by mi nevěřili, kdyby neviděli, že takové blbosti jsem vymýšlel odmala. Kdybych ty kluky neměl, bylo by to asi mnohem složitější a zdlouhavé. Já v té době ani nevěděl, jak se dělají smlouvy. Neměli jsme pořádně ani kanceláře.

Z architektonického studia jste ale nakonec postavili developerskou skupinu. Jak?

Asi je dobré říct, že pro mě je hodně důležitá svoboda. A ta tady trochu chyběla. Byl to samý kompromis. Vy ten byt cítíte nějak, ale na druhé straně je klient, který má jiný vkus a navíc má ještě manželku, která to chce udělat zase úplně jinak. Máte určitý rozpočet a ten může dělat rozdíl mezi tím, co je super a co je jen dobré. I když jsme dělali drahé domy, třeba vilu za sto milionů, měl jsem pořád pocit, že trochu taháme za kratší konec. Proto jsme z toho přešli na developerskou činnost, kde to uděláte od A do Z. Tu děláme sedm let, čtyři roky jsme se to učili a teď už myslím víme jak na to. Máme dobrý tým, naučili jsme se dělat několik věcí najednou a spravujeme portfolio za zhruba 1,3 miliardy korun. A to je na nás tak akorát. Samozřejmě to není všechno z našich peněz, jsou tam i úvěry a nějaká ekvita převážně od kamarádů, kteří věří tomu, co dělám.

Naše číslo 24

Vyzpovídali jsme Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme více jak 160 stran unikátního fotbalového čtení.

      To chci!

      Mluvíte v plurálu. Kdo jsou vaši partneři? Stále ten samý architekt?

      Bohužel ne, s tím jsme se rozešli. Posledních sedm let dělám s kolegou Jaroslavem Šustou. Potkali jsme se na jeho projektu v Troji, kdy jsem mu pomohl navrhnout vily, které tam připravoval. A pak jsme pokračovali spolu. Řeší čísla a právní věci, je to vystudovaný právník.

      Koupili jste i zámek Kounice ve středních Čechách, s nímž máte velké plány…

      Není to myslím o tolik větší cíl než jiné věci, které máme na stole. Ale je to trochu jiný druh podnikání. Bude tam jedna budova s apartmány se zahradou, v další chystáme hotelové pokoje, velkou eventovou halu, uprostřed toho všeho samostatnou budovu s wellness. Pak je tam budova, která bude sloužit jako bistro s bazénem. A nakonec samostatný zámek s lepší restaurací a asi 15 hektarů pozemků, nějaké rybníky, kousek lesa… Část těch apartmánů pouštíme mezi kamarády, šest jsme jich prodali a s tím zbytkem trochu čekáme, kde budou ceny, jak se vyvine stavebnictví a celý trh.

      Když už jsme u toho, nedělá vám starosti současná situace na trhu? Nemůže se stát, že některý projekt prostě neprodáte?

      Vůbec se toho nebojím. Orientujeme se na nemovitosti, které mají přidanou hodnotu. Nekupujeme obyčejné věci. Dobré věci zůstanou dobré vždycky.

      Na jakých projektech teď pracujete?

      Koupili jsme polikliniku v Revoluční ulici v Praze, kde dojde k revitalizaci budovy, na tom už interně pracujeme. Získali jsme taky pozemek v Dělnické. Nyní jsme prošli komisí Prahy 7 s výstavbou nových bytů, dál máme pozemky ve Strašnicích a v Nuslích. To je pro naši firmu taky nová éra developmentu. Dostáváme se do pozice, že máme nakoupené tři pozemky, kde je proluka, prázdná parcela nebo tam stojí výrobní haly. A my je zboříme a postavíme úplně nové domy. Celkově půjde asi o devět tisíc metrů čtverečních bytů. Některé mají povolení, jiné ještě ne. Zařizuje to můj otec, který se ještě stará o inženýring.

      Otec pracuje ve vaší firmě?

      Ano. Ne od začátku, ale viděl jsem na něm, že ho jeho práce trápí. Tak jsem mu nabídl, ať jde pracovat se mnou.

      Jaké to je, když je váš otec váš podřízený?

      Musím přiznat, že zvláštní. Začátky byly těžké. První rok došlo k situaci, kdy jsme stáli proti sobě. A já věděl, že mu musím i před týmem říct některé věci, aby si ostatní nemysleli, že ho protežuji. Obdivuju ho za to, jak to celé zvládl. Na tom, co a jakým tónem jsem mu říkal, nebylo nic přirozeného. Myslel jsem, že po mně skočí. On to ale skousnul a pak to bylo dobré. Nastavili jsme si to tak, že já jsem v práci šéf a on musí poslouchat, co říkám. V tu chvíli není můj táta. Až odejdeme z kanclu, tak se to zase vrátí.

      Z fotbalu vyhořel, teď má posilovnu. Konec byl osvobozující, říká Pokorný

      Během pár let se dostal do francouzské ligy a reprezentace, ale pak přišel zlom. V kariéře ale i pro psychiku do té doby úspěšného sportovce. Přidala se zranění a tak z toho byl na konci roku 2021 překvapivý konec s fotbalem. Lukáš Pokorný nelituje, založil fitness centrum, kde radí i profesionálům.

      Přečíst

      Vedle developmentu jste rozjel ještě novou značku luxusního ložního prádla Lejaan.

      To máme primárně ve třech lidech, teď tam menší podíl získá i Jaroslav Šusta. Daří se nám zatím výborně. Oficiálně jedeme dva roky a letos jsme vyrostli oproti loňsku na dvojnásobek.

      To znamená kolik?

      První rok jsme byli s obratem na nějakých 33 milionech, takže letošek si dopočítáte. Já jsem asi největší optimista a někdy tím kluky děsím, ale jsem přesvědčený o tom, že do několika let budeme dělat obrat za stovky milionů. Trh je tu poměrně velký, takže si máme z čeho ukousnout, ale vidím potenciál i v Evropě. Pokud by se nám v Německu dařilo poměrově jako tady, posuneme se velmi rychle. A právě letos se chceme vrhnout na Německo, Polsko a Maďarsko.

      Jak dlouho se takový projekt rozjíždí?

      Začali jsme před pěti lety. Jako fotbalista jsem strávil půlku života po hotelech a byl jsem zvyklý na ta super bílá povlečení v pětihvězdičkových hotelech. Ale kde si to mám koupit, aby to nestálo bambilion? Jasně, Four Seasons je prodává, ale bude to stát dva tisíce eur. Z toho vznikla ta idea. Honza Bartoš, kterého jsem znal z Liberce, se věnuje prádlu patnáct let. Spolupracuje se skupinou lidí, která se zase věnuje hotelovému prádlu v Německu. Jednou jsem ho požádal, ať mi něco takového ušije domů. Chytli jsme se toho, přidal se ještě Honza Kmoch, který v tu dobu měl čistírny We Hate Ironing, a šli jsme do toho. Vše šijeme v Čechách a materiál máme od německých partnerů. A cenově se pohybujeme kolem dvou a půl tisíc za povlečení. Což není úplně málo, ale poměr cena-výkon tomu odpovídá.

      Kolik stojí rozjet takhle novou výrobu?

      To jsme si na začátku nějak odhadli, a když se teď chceme něčemu zasmát, tak se k tomu vrátíme. Můžou to být vyšší desítky milionů korun. Jasně, můžete mít čtyři kolekce, ale to stačí na první půlrok. My jich nyní máme jednadvacet, další jsou na cestě, děláme plédy a máme nové kolekce froté ručníků, musíme mít sklady. Hala v Liberci nám začala být malá, takže rekonstruujeme další halu v Chrastavě, která je asi třikrát tak velká. Jak byznys roste, nabaluje se to.

      Liberci jste ale měli původně spíš zaparkovaná auta…

      My si tu bývalou textilku původně koupili s Honzou Bartošem pro radost, že ji budeme mít jako takovou pánskou dílnu. Máme rádi auta a neměli jsme je kde parkovat. Pak jsme ji ale začali využívat jako sklad povlečení a postupně Lejaan naše auta vytlačil. ¨

      Takže už to není pánská dílna.

      Ne. Už je to jen narvané krabicemi. Ale pořád je to krásná opravená hala. V Chrastavě to ale bude ještě hezčí. Je to taky bývalá textilka, navazujeme tam tak na nějakou tradici. Bude to navíc přímo uzpůsobené našemu byznysu. V Liberci z toho uděláme částečně sklad, částečně fotolokaci a vrátí se tam asi i ta naše auta.

      Pojďme k dalšímu byznysu. Plánujete ještě něco?

      Aby toho nebylo málo, připravujeme ještě sportovně-rehabilitační kliniku. V Praze-Holešovicích jsme koupili činžovní dům, opravili ho a byty rozprodali. A ve vnitrobloku máme povolení na stavbu třípatrového monolitického domu. Je to postavené kolem starého komína, proto se projekt jmenuje Chimney. Podle mě by byla chyba ho nyní prodávat. Proto jsem s kamarády investory, jsou to Bořek Dočkal a Radim Vrbata, vymyslel, že tam uděláme špičkové sportovní a rehabilitační centrum. Nechceme ten dům držet jen my, takže budeme hledat spoluinvestory.

      To vypadá zase jako krok úplně jiným směrem.

      Ano i ne. Je to všechno zase propojené, s fotbalem i dalšími byznysy. Navštívil jsem tolik zařízení a zažil tolik péče, že vím, jaký je problém sehnat něco dobrého. Budeme to provozovat v domě, který si sám postavím. A opět to dělám s lidmi, se kterými mám za sebou nějaké byznysy, kterým věřím a o nichž vím, že přemýšlíme podobně. Takže je to propojené, nebo není?

      Jak těžké je rozjet novou kliniku?

      Hlavní je, že máme špičkového doktora. Když se kohokoliv zeptáte, tak vám řekne, že sehnat dobrého fyzioterapeuta je pekelně těžké. Neříkám, že budeme levní, ale budeme taky hodně dobří. Chceme mít klub, který bude částečně otevřený i pro veřejnost, a na druhé straně to budou vrcholoví sportovci, kteří se tam budou jezdit léčit se zraněními. Když se dneska někomu něco stane a za čtrnáct dní má zápas, jezdí do jednoho zařízení v německém Regensburgu, kde to vyjde na ukrutné peníze a je to daleko. Ovšem přijedete do jednoho domu a tam máte všechno. A to my chceme tady.

      Pořád si říkáme, co se vám podařilo. Máte za sebou i nějaký průšvih?

      Ne. Žádný.

      Opravdu? Nikdy se nic nepokazilo?

      Mockrát. Ale vždycky jsme to nějak na poslední chvíli zachránili. Často si se společníkem říkáme, že jsme zase jednou měli kliku. Třeba to ale není klika, třeba jde o to, že jedeme do poslední chvíle a snažíme se vše vyřešit.

      Příklad?

      Už nějakou dobu jsme viděli, že se budou zdražovat hypotéky. A tak jsme se rozhodli, že jeden dům uděláme jako bytové družstvo. Lidé budou mít doma milion a půl a začnou pak splácet jen tu část v rámci svého podílu na domě. Bum, prodali jsme to za měsíc v době, kdy už ostatní neprodávali. Stejně jako to naše Chimney. To by se taky teď prodávalo hůř. Tak jsme přišli s novým konceptem a máme novou výzvu, rehabilitační kliniku.


      Marcel Gecov (35)

      Bývalý fotbalový záložník. Hrál mimo jiné za Slavii, anglický Fulham či belgický Gent. Ve 28 letech ale úspěšně rozjetou kariéru ukončil a vrhl se na byznys. Z původně designového studia Delicode vybudoval stejnojmennou developerskou firmu, která nyní spravuje nemovitosti za 1,3 miliardy korun. Se dvěma partnery rozjel v roce 2020 značku luxusního ložního prádla Lejaan. S tou mají velké plány, loni koupili novou halu, zdvojnásobili tržby na víc než 60 milionů a plánují růst do zahraničí. Vedle toho vlastní podíl i v čistírně prádla We Hate Ironing a s bývalými sportovními parťáky rozjíždí projekt profesionální fyzioterapeutické kliniky v pražských Holešovicích. Nedávno koupili taky polikliniku v Revoluční ulici v Praze.


      Rozhovor je z Finmagu. Co v něm taky najdete?

      FIN. Krypto už dnes nikdo nezakáže, říká šéf kryptoburzy Coinmate • Tuzemské nemovitosti jsou přebrané a drahé, čím dál víc lidí sází na byt u moře

      MAG. Jestli chcete poznat Jordánsko, zkuste pronájem Jeskyně přes Airbnb • Vy si to hybridní esúvéčko od Porsche prostě zasloužíte!

      Související články

      Happy end z Netflixu. Ještě nedávno utrápený klub sází na mládí, má Bellinghama

      Sunderland má mladého majitele i nejmladší kádr v druhé lize. Věří, že ho to časem dovede zpátky do Premier League. Netflix už u toho ale asi nebude. Legendární dokumentární série Sunderland ’Til I Die servíruje tři nové díly, které zachycují obrat k lepšímu.

      Přímák

      AC Milán, Liverpool, ale i Rangers. Tady jsou možní soupeři pro českou top trojku

      Tři české týmy v osmifinále evropských pohárů najednou je velká a příjemná novinka. V pátek po poledni se Sparta, Slavia a Plzeň dozvědí soupeře. Evropská liga se losuje v poledne, Konferenční liga o hodinu později. Projděte si, koho může česká top trojka dostat.

      Zprávy

      Ze Slavie do Sparty a zase zpět. Kdo měl Koška, byl nejlepší

      Podle legendy právě při slavných volejích Jana Koška vzniklo zvolání „Piš!“ Fanoušci ho z tribun křičeli ještě dlouho po smrti nedostižného kanonýra.

      Historie
      Popup se zavře za 8s