Miliardáři na fotbale. Brno, Olomouc nebo Teplice postupně zamíří do pohárů, říká byznysový znalec

U kterého nového majitele si nejvíc zvědavý, jak mu to ve fotbale půjde? A proč?

Nejvíc se těším na Teplice a Milana Kratinu, protože ho považuji za člověka, který má fotbal autenticky rád. Roky se mu věnuje na různých úrovních, ať už jako hráč nižších soutěží, jako představitel Fevoluce nebo i jako sponzor fotbalových aktivit na nižší úrovni. Přeji si, aby mu to šlo. Myslím, že Teplice si navíc zaslouží úspěchy se svou historií a fotbalovým zázemím. A pro Milana Kratinu to samozřejmě není jen srdcařská věc. On do toho šel i s jasně daným byznysovým rozměrem a dalšími synergiemi, které s fotbalem nemají moc společného. To znamená, že ani on není zaslepený fotbalový fundamentalista, který by chtěl v klubu utratit všechny své peníze. Zároveň ale u něj beru ten vztah k fotbalu takový nejpřirozenější, nejčistší z těch všech nových majitelů, které dneska na mapě ligových klubů máme.

Že není fundamentalista, si mám přeložit, že se od něj nedá čekat rychlá cesta za úspěchem? Že na to nepůjde primárně přes tučné investice do posil?

Ano. On je velmi pragmatický, umí počítat. Myslím, že u něj to bude rozvážná cesta a zároveň si myslím, že by to mohlo být pro teplický klub dobré v tom smyslu, že jak se v byznysu Accoladu (firma Milana Kratiny – poznámka redakce) bavíme o dlouhodobých projektech, tak i fotbalové Teplice by pro něj mohly být dlouhodobý projekt. A to může být jenom dobře.

Tady bych navázal na to, co jste nedávno s kolegou Michaelem Marešem psali v textu na stránkách HN - že nejde investice do fotbalu posuzovat klasickými byznysovými měřítky. Na to si vlastně teď narážel i u Milana Kratiny, že tam má jiné cíle. Jak tedy noví vlastníci klubů posuzují své investice do fotbalu?

Má to celou řadu rovin. Klub se nedá oceňovat standardními metodami, tedy klasicky multiplikací provozního zisku. Tak snadno to nefunguje. Je to případ od případu, ale ti vlastníci se zkrátka dívají na další synergie, které jim klub může dát. Jde třeba o marketingové záležitosti nebo nějaké osobní či rodinné preference. Často vidíme, že tím třeba řeší nějaký vztah s městem, kde mají svůj byznys a potřebují tam mít dobré vztahy. Vstupují do toho různé aspekty, nejen finanční výkon klubu. Zároveň si ale myslím, že tím, kolik do fotbalu teď teče peněz, tak se snižuje riziko černé finanční díry, která dřív vlastníky klubů dost často děsila.

Takže i když se finanční stránka vlastnictví klubu zlepšuje, tak to pořád není tak, že by do toho noví vlastníci šli primárně kvůli tomu, že na fotbalovém klubu vydělají?

Myslím si, že ne. Ale až čas ukáže, kdo byl opravdu schopný na fotbale vydělat. Znovu zároveň dodávám, že riziko toho, že tam člověk ztratí spoustu peněz, se snižuje s tím, jak rostou příjmy z evropských pohárů i samotné české ligy.

A Ondřej Kania je tedy v tomhle výjimka? Při vstupu do Slovanu Liberec říkal, že to bere jako rodinnou investici, která se má i zhodnotit.

Tak Ondřej je určitě přemýšlivý typ mladého investora. Jde na to trošku jinak než takoví ti staromilci. Na druhou stranu tohle tak trošku říkají všichni. Přál bych jim to všem a určitě se to dá pojmout tak, že na to koukáte čistě investorsky, že ten klub zhodnocujete a všechno ostatní vás vlastně tolik nezajímá. Jde do toho opravdu s tím, že zhodnocuje rodinný majetek. Z toho pohledu si myslím, že Ondřej opravdu může být výjimkou, protože pro řadu těch ostatních investorů je fotbal, řekněme, jedním z kanálů nějakého širšího byznysového uvažování.

V Americe je běžné, že hodnota sportovních klubů v čase roste. Třeba u basketbalových Lakers se nedávno měnil většinový podíl za 10 miliard dolarů a předchozí vlastník ho kupoval v roce 1979 za 68 milionů. Dá se i v Česku kalkulovat s takovýmto postupným zhodnocením v čase, jaké známe běžně třeba z nemovitostního trhu?

Příklady ze zahraničí ukazují, že to může být dlouhodobý byznys, že to zkrátka může být, jak s těmi nemovitostmi. Málokdo očekává, že dobrá nemovitost bude za příštích 10 let stát méně než dnes. Je to spíš naopak a ceny půjdou nahoru. Stejně se dá mluvit i o vysílacích právech. Pokud fotbal bude lidi stále bavit, tak asi ta televizní práva budou generovat větší peníze. Na druhou stranu jsou tady i rizika. Růst příjmů českého fotbalu je do velké míry tažený penězi od sázkových kanceláří a nikdo neví, co se stane za 10 až 15 let v legislativě regulující hazard. Takže ano, může se stát, že se hodnota fotbalových klubů i v Česku bude zvyšovat v čase, ale v potaz je potřeba brát i rizika, která tu stále jsou.

Když se vrátím ke konkrétním miliardářům v českých klubech, nově se mluví o pokročilém stavu jednání o majetkovém vstupu Michala Strnada do Viktorie Plzeň. Taky si o tom slyšel a byla by to případně pro Viktorii trefa?

Ano, tyto informace se v posledních dnech na trhu skutečně zhmotnily a i podle našich zdrojů z okolí CSG jsou jednání opravdu v pokročilé fázi. Michal Strnad je aktuálně asi nejrozjetější tuzemský miliardář, který je doslova v akvizičním módu. A dovedu si představit, že se dívá v rámci realizované diverzifikace i na aktiva mimo jeho tradiční - tedy průmyslovo-zbrojní - záběr. Začal nemovitostmi, hovoří se o médiích a proč by další investicí nemohl být fotbalový klub. A při jeho velikosti nedává v Česku smysl nic menšího, než Viktoria Plzeň. Neboť Sparta a Slavia na prodej asi nejsou. Aby mu klub splnil funkci marketingovou, vztahovou a politickou, potřebuje pravidelného účastníka evropských pohárů. Určitě nemá čas a ani ambice budovat velkoklub z Pardubic, nebo z rodné Chrudimi. A optikou Plzně by Strnad mohl být tím správným mimořádně silným investorem.

V poslední době zaujala také otočka u olomoucké Sigmy. Proč ji nakonec nekoupil Karel Pražák, ale v tomhle „souboji“ zvítězil Pavel Hubáček?

Upřímně se přiznám, že jsem měl od začátku trochu nedůvěru k tomu, jak moc vážně to Karel Pražák v Olomouci myslí. Nějaké zájmy tam sice měl, ale na druhou stranu do toho „souboje“ o Sigmu ho přivedla část tamních funkcionářů, kteří prostě hledali nějakého, řekněme, spřízněného investora, který by jim s tím klubem pomohl. Karel Pražák je také velmi pragmatický investor, který by podle mě nešel dávat peníze někam jenom pro to, aby měl fotbalový klub. Navíc je to pro něj prostě daleko. On je hodně „pražský“. Chemičky má spíš na severu nebo na východě Čech, nemá je moc na Moravě, takže jeho hlavní byznys v Olomouci žádný není. Ke konci jsem to už navíc vnímal jako osobní přestřelku mezi ním a Pavlem Hubáčkem. Měli řadu sporů, které neměly s klubem nic společného, ale vypadalo to, že si je trošku ventilovali právě na tom fotbalovém trávníku. Že nakonec Karel Pražák olomoucký klub nekoupil, bylo podle mého mínění vyústěním toho, že nakonec došlo ke zklidnění vzájemných vztahů a že vlastně najednou Karel Pražák neměl moc motivaci tam Pavlu Hubáčkovi a jeho spojencům dělat naschvály. A vlastně po dohodě z toho vycouval. Do dneška moc nevíme detaily nabídky od Kaprainu, což je společnost Karla Pražáka. Je kolem toho takový zvláštní odér. Takže si myslím, že to dopadlo, jak asi mělo.

Přijde do Sigmy Petr Čech, je to blízko?

Pořád se o tom jedná a nedávno to bylo velké téma i ve VIP prostorách během velké ceny motorek v Brně. Bylo tam hodně lidí z Olomouce a okolí skupiny Creditas, která patří Pavlu Hubáčkovi. Podepsáno ovšem zdaleka není. Nechám se překvapit, živé téma to ale stále je.

Pavel Hubáček je podle časopisu Forbes 22. nejbohatším Čechem s majetkem v hodnotě téměř 24 miliard korun. Jak moc silný hráč je vlastně na byznysovém poli?

Určitě hodně vyrostl, dělá zajímavé operace ve finančním sektoru, a to v Česku i jinde v Evropě. Teď je před dotažením velkého obchodu a měl by získat banku na Maltě, která má zajímavé operace v Belgii. To znamená, že on cíleně zvětšuje svoji finanční část. Je také silný v energetice. Vnímám ho jako silného hráče, přestože vyhlásil určité stažení ze svého hlavního byznysu a mnohem víc zapojuje své syny. Přesto si myslím, že on jako patriarcha stále bude tou nejvýraznější silou v rozhodování ohledně působení skupiny Creditas. Zároveň určitě nepatří k těm největším hráčům v Česku. Na druhou stranu, když pomineme Daniela Křetínského a Pavla Tykače, tak si myslím, že Pavel Hubáček patří ve fotbale k těm ekonomicky nejsilnějším majitelům.

V Teplicích je Milan Kratina, v Liberci Ondřej Kania, v Olomouci tedy Pavel Hubáček, do Hradce možná vstoupí skupina kolem Ondřeje Tomka a Ivo Ulicha. Je možné, že někdo z nich postupně vybuduje klub, který bude finančně na úrovni pražských S, že tedy bude mít roční rozpočet kolem miliardy korun?

Na úrovni pražských S asi ne. Spíš bych viděl, že může vzniknout nějaký podobný fenomén, jako je Viktoria Plzeň. Zejména bych čekal, že musí vyrůst velký klub v Brně, Baník jde nahoru a výrazný růst čekám i u Teplic a Liberce. Myslím, že všechny tyto kluby mohou tvořit silné pohárové jádro českého fotbalu a čas od času se mohou dostat i do souboje o titul. Takový prostor tam určitě je. Jestli je někdo z těch jmenovaných schopen mít miliardový rozpočet, to si úplně nejsem jistý. Necítím to ani u Milana Kratiny, ani u Pavla Hubáčka.

A do tohoto ranku tedy řadíš i brněnskou Zbrojovku, kam vstupuje Vojtěch Kačena?

Je otázka, jestli to v Brně bude Zbrojovka, Artis nebo klidně i oba. Vidím to zkrátka jednoduchou logikou, že Brno si zaslouží velký klub. Je tam velká divácká poptávka i tradice. A teď v obou klubech i bohatí kluci, kteří tam žijí a mají to rádi. Tato kombinace vždycky dává podhoubí pro vznik silného fotbalového projektu. Jestli se to podaří panu Kačenovi nebo Igorovi Faitovi v Artisu, to se nechám překvapit. Každopádně si myslím, že Brno čeká zajímavý fotbalový rozvoj a je to pro český fotbal jenom dobře.

Ten má nové vedení, předsedou fotbalové asociace je David Trunda, který loni koupil mladoboleslavský klub. Teď ho předal do svěřenského fondu, aby se vyhnul střetu zájmů. Je ale svěřenský fond vhodnou formou, jak se střetu zájmu skutečně vyhnout? Není to jen formální řešení takzvaně na oko?

Tak samozřejmě, že je to formální řešení. To asi ale není ten spor. Otázka je, jak moc tohle řešení bude stačit fotbalovému prostředí. Myslím si, že to stačit může, protože ten střet zájmů třeba nebude vadit nikomu z výkonného výboru nebo z vedení FAČR. Neviděl bych to tedy jako velké drama. Samozřejmě otázka je, jak to s mladoboleslavským klubem bude vlastnicky dál.

A mluví se v byznyse o tom, že je Mladá Boleslav na prodej?

Mluvilo se, prodej měl být jednou z možných cest řešení pro Davida Trundu. Já osobně jsem teď trošku víc skeptický, že by se měl klub prodat v momentě, kdy byl správcem fondu jmenován Jiří Šimáně, což je další výrazná byznysová figura. Takže teď asi můžeme říkat, že je FK Mladá Boleslav pod kontrolou Jiřího Šimáně a zároveň ten svěřenský fond reprezentuje i rodinný majetek Davida Trundy. Tohle řešení mi přijde docela chytré a myslím si, že to spíš zavírá cestu možného prodeje a že to takhle teď může být nějakou klidně delší dobu.

Proč musí Brian Priske pohřbít útočný trojzubec? A koho by měla Sparta okamžitě koupit z ligy? O tom si povídáme v pokračování Football Club podcastu s analytikem Vojtěchem Mrklasem.