Nový Ďolíček náš rozpočet neohrozí. Jiné ligové kluby ale můžou mít problémy, říká šéf Bohemky

Když se budeme držet optimistického scénáře, kdy by mohl být nový Ďolíček hotový?

Popravdě se snažím neřešit optimistický a pesimistický scénář, ale pracovat spíš s nejrealističtější variantou. Ta směřuje k tomu, že bychom do pěti let měli mít hotovo. Teď si všechno osaháme na první části rekonstrukce, na jižní tribuně. Ta bude největším stavebním zásahem. Uvidíme taky, jak budou vypadat stavební řízení.

Na tom si vyzkoušíme celý proces a až dokončíme první etapu, dokážeme snad přesněji říct další časový plán. Už teď během léta bychom měli připravit hřiště na posun a vyčistit prostor kolem stadionu, abychom ve chvíli, kdy bude všechno schválené, mohli okamžitě začít.

Takže první etapu cílíte na zimní přestávku?

Ano. Ideálně chceme začít hned v prosinci.

A pak?

Po projektové stránce, tedy na papíře, budeme připraveni navázat hned další etapou, tedy severní, nebo západní tribunou. Ale nevíme, jaké budou průtahy ohledně stavebního řízení.

Nechci vás strašit, ale jsme v Praze…

Ano. Na to nás upozorňovali na radnici, že i v případě jejich vlastních staveb, které realizuje městská část, jsou lhůty celkem dlouhé, a že jsme dost optimisti.

Takže se může stát, že tu budeme sedět za deset let a pořád se ještě budeme bavit o poslední etapě?

Ježiš, doufám, že ne. Přece jen se bavíme o velké stavbě. Bude to projekt, který bude hodně na očích, a úředníci budou mít dobrý důvod, aby všechno nemuseli schvalovat v těch nejzazších lhůtách.

Je to vlastně ještě rekonstrukce, nebo už spíš stavba nového stadionu?

Rozhodně rekonstrukce. Co se týče kapacity, chceme se vrátit do stavu, který tady býval dřív. Nestavíme něco megalomanského, co by bylo těžko realizovatelné. Rádi bychom, aby měl stadion zase čtyři tribuny, tak jak míval dřív.

Jaký bude rozpočet rekonstrukce?

Platí částka, kterou jsme zveřejňovali hned na začátku, tedy 350 až 400 milionů korun. Je nám ale jasné, že čím déle rekonstrukce potrvá, bude se finální cena zvedat, třeba jen kvůli inflaci.

U podobných staveb často platí, že se projekt neudrží v původním rozpočtu…

Stavíme to za soukromé finance s řádnou péčí. Na všech položkách se budeme snažit najít to nejlepší řešení. Schválně neříkám nejlevnější, protože nechceme jít lowcostovou cestou. Ale samozřejmě si budeme hlídat, aby to nebylo předražené.

Financovat to tedy budete čistě z vašich zdrojů?

Ano, máme to koncipované tak, že to bude z rodinných peněz.

Není to moc velký risk?

Jako rodina bychom do toho nešli, kdybychom si mysleli, že nás to může v osobním životě nějak negativně ovlivnit. Bohemku milujeme, ale musíme k tomu samozřejmě přistupovat realisticky.

Bavíme se o rekonstrukci za běhu, což znamená, že se v Ďolíčku nepřestane hrát. Kdy se rozhodlo, že zvolíte tuhle variantu a nepůjdete na čas jinam, aby se rekonstrukce zvládla třeba rychleji?

Hned na začátku jsme si jasně stanovili základní principy rekonstrukce a jeden z nich byl i ten, že nechceme stadion opustit. Jednotlivé etapy jsou nastavené tak, abychom z Ďolíčku nemuseli pryč. Největší komplikací v tomto ohledu bude rekonstrukce hlavní tribuny a sportovního zázemí, kdy budeme tlačeni časem. Celou rekonstrukci sportovního zázemí, což je spodní patro pod západní tribunou, budeme muset zvládnout během delší pauzy, předpokládám, že té letní. A počítáme i s tím, že si budeme muset zřejmě pomoci vyměněním nějakých domácích zápasů za venkovní.

Jakou máte zpětnou vazbu k vizualizaci nové podoby Ďolíčku, kterou jste nedávno vypustili do světa?

Myslím, že 99 procent ohlasů je pozitivních. Těch negativních bylo vážně málo a byly spíš toho typu, že Ďolíček má historickou podobu a s tou by to chtěli zachovat. Ale musíme si k tomu říct i tu stinnou stránku – dnešní Ďolíček v nejbližších letech nebude splňovat žádnou normu potřebnou pro to, aby se tu mohl hrát fotbal na vysoké úrovni. Takže výrazná rekonstrukce je nutná.

Kde jste při architektonickém řešení hledali inspiraci?

S architektem jsme strávili stovky hodin diskuzí nad tím, jak by měl nový Ďolíček vypadat. Mohli jsme se chodit inspirovat, kde jsme chtěli, ale pracujeme s pozemkem, který tady je. Na jedné straně máme potok, na druhé rušnou ulici, kde můžeme postavit jen tribunu, která má šířku pouze 4,5 metru. Takže pokud se ptáte na inspiraci, věděli jsme, že v Buenos Aires je stadion Bombonera, co má tři velkokapacitní tribuny a jednu, která je v podstatě skoro zeď s balkóny. Funguje to ve světě, tak proč by nemohlo tady. Chtěli jsme mít uzavřený stadion zastřešenými tribunami ze všech čtyř stran.

Jeli jste na inspekci do Argentiny na nějaký domácí zápas Boca Juniors?

Nejeli. Bylo by to hezké, ale není čas.

Bude z architektonické stránky právě tahle kolmá tribuna největší výzva?

Nevím, jestli největší výzva, ale určitě nejdražší. Po ekonomické stránce tahle tribuna nedává moc smysl. Vznikne málo míst za celkem dost peněz. Ale k rekonstrukci přistupujeme tak, aby byl stadion komplexní a neměl dvě a půl tribuny jako teď. Chceme plnohodnotnou arénu, která bude chloubou Bohemky. Proto jdeme do nákladnějších scénářů.

Takže nemáte nějaký oblíbený stadion, který byste chtěli ve Vršovicích zhmotnit? Šéf Sparty Tomáš Křivda mi loni v létě v rozhovoru říkal, že by se mu na Strahově líbil San Mamés v menším…

Nic takového nemáme. Architektovi Arnoštovi Navrátilovi, který v 70. letech projektoval i původní Ďolíček, jsme nechali hodně volnou ruku. Bude to jeho poslední velký projekt. Zvolili jsme architekta, který je v Česku kapacitou a který zároveň do projektu dokáže vštěpit tradici Bohemky. Za mě je to ideální řešení.

Jaké máte plány s kapacitou stadionu?

Neradi bychom dopadli tak, že tu postavíme obrovský stadion a pak se průměrnou návštěvností nedostaneme ani na 50 až 60 procent. Chceme docílit toho, že tu vyroste stadion, který bude pravidelně plný. A v případě, že kapacita nebude dostatečná, bude možnost ho variabilně zvětšovat.

Budeme tedy počítat se dvěma variantami, kdy základní kapacita bude kolem 8500 míst a v případě větších a atraktivnějších zápasů bychom ji mohli navyšovat místy na stání, takzvaným safe standing.

Budete k tomu potřebovat povolení?

Už teď je tento způsob navyšování kapacity v Česku povolený, ale využívá ho jen Bohemka. Můžete to dělat za bránami a po stranách až do úrovně vápna. A myslím, že je velká škoda, že to nezkoušejí i třeba na Spartě a Slavii, protože by si tím na nejatraktivnější ligové mače ještě navýšili kapacitu. Například v Bundeslize to funguje moc dobře. Safe standing je řešení, kdy se sedačky dokážou zamknout a místa se využívají ke stání, takže se pak na tribunu vejde bez problémů víc lidí.

Zmínil jste už limitaci v podobě okolí stadionu. Jak moc to může změnit plánovaná rekonstrukce? Architekt Adam Gebrian mi v rozhovoru pro Football Club o Ďolíčku říkal: „Nejen zrekonstruovat tribunu, ale změnit celý vztah k tomu potoku, sousednímu parkovišti, k hlavní přístupové ulici, malému parčíku, lukostřeleckému areálu. Ze všech stran to pokulhává. Kdyby se to podařilo, byl by to stadion v krásné lokalitě. Teď se tam bohužel neskutečným způsobem mrhá potenciálem.“

Od začátku projektu jsme k tomu přistupovali i ve spolupráci s městem tak, aby Vršovice mohly být propojenější. Za severní tribunou měla vzniknout průchozí stezka, která by propojila Petrohradskou se Sportovní ulicí. K tomu byla potřeba spolupráce se Sokolem, ale ten na naše řešení bohužel nepřistoupil a je zásadně proti. Nový Ďolíček jsme koncipovali tak, aby zapadnul do Vršovic a nijak nevyčníval. Zkrátka aby byl přirozenou součástí čtvrti.

Další problém je Botič, se kterým se těžko pracuje. Přes potok má vyrůst velkokapacitní bytový dům s malými městskými byty. Přes ulici se zase prý postaví sportovní hala s parkovacím domem. S tím my ale nic nemůžeme udělat. Věřím, že celé to místo bude vypadat dobře a bude funkční.

Jak funguje spolupráce s Prahou?

Celý projekt spadnul na nás. Jak Praha 10, tak magistrát nás v tom po finanční stránce nechali. Musíme si to postavit sami, ale investujeme do veřejného majetku, což je taky unikát. V Praze to může být jedna z největších soukromých investic do veřejného majetku v historii. Po finanční stránce nás v tom nechali, tak věřím, že v následných krocích, které budou potřeba, nás naopak podpoří a vytvoří nám podmínky, aby mohl stadion vyrůst co nejdřív.

Jakou roli hraje stadion v dlouhodobých vizích fungování Bohemky?

Je to zcela zásadní krok v rozvoji klubu. My jsme si to prožili dva roky zpátky, kdy se nám podařilo postoupit do Evropy. Přišel sportovní úspěch v momentě, kdy na to klub nebyl připravený z hlediska infrastruktury a zázemí. To nám otevřelo oči. Věděli jsme, že už nemůžeme nic odkládat a čekat, až se město rozhoupe. Je hezké, že už 12 let v kuse hrajeme první ligu, že nemáme záchranářské starosti, že jsme stabilizovali rozpočet, ale pokud chceme klub posunout dál a pravidelně se umisťovat na pozicích, které by nám umožňovaly pomýšlet na kvalifikace evropských pohárů, budeme nezbytně potřebovat nový stadion.

Nemůže nákladná rekonstrukce stadionu komplikovat vstup nového investora do klubu, nebo je to naopak lákadlo lepších zítřků?

Díky dlouhodobé nájemní smlouvě s městem dává investice do stadionu větší smysl. A to i pro budoucí investory. Když někdo přišel, mohli jsme mu nabídnout licenci k první lize, ale nedostatečné zázemí, protože by náš stadion v brzké době nesplňoval povinnosti ke konání prvoligových zápasů. Teď se dostáváme do fáze, že tu vyroste stadion, který bude náš dalších 60 let. Myslím si, že s novým stadionem roste pro investory hodnota klubu.

Dokážete si představit, že by větší investor přišel už během procesu rekonstrukce stadionu?

Může se to stát. Dlouhodobě deklarujeme, že se příchodu investora nebráníme, a to minoritního, majoritního, tak i stoprocentního. Rádi přenecháme klub někomu, kdo by se o něj mohl starat ještě lépe než naše rodina. Věnovali jsme mu velkou péči a je za námi kus práce, ale dokážu si představit, že předáme štafetový kolík.

Nemůžou výdaje na rekonstrukci stadionu v řádech stovek milionů korun narušit ekonomickou stabilitu Bohemky? Řada evropských klubů, které se pustily do stavby nového stadionu, zažívaly hodně krušná období…

Musíme rozlišovat, že se nejde stavět za klubové peníze, ale za naše soukromé. Ty budeme přidávat do našeho klubu. Není to tak, že bychom je Bohemce brali z rozpočtu. Od začátku deklarujeme, že rekonstrukce nebude mít žádný vliv na ekonomické fungování klubu.

Znamená pro vás nový stadion automaticky větší ambice na lepší umístění v lize?

Nemůžeme být spokojeni jen s tím, že hrajeme ligu. Musíme se posouvat. Jestli tady chceme něco velkého vybudovat, musí přijít logicky i ambice v podobě evropských pohárů.

Až se potkáme za deset let, kde v té době vidíte Bohemku a kde sebe?

Sebe dost pravděpodobně v naší rodinné firmě. I když to v září bude už deset let, tak je moje pozice v klubu pořád jen dočasné řešení. Bohemce bych přál, abychom se pravidelně dostávali do top 5 v lize. Abychom hráli jednou za dva tři roky kvalifikaci o Evropu. To je pozice Bohemky, která by mohla být realistická. Jsem přesvědčený, že fanouškovskou základnou už na předních pozicích jsme, teď k tomu musíme přidat i to zázemí.

Nebojíte se, že by vám tenhle cíl mohla zkomplikovat invaze miliardářů, kteří kupují jeden ligový tým za druhým?

Přijde mi, že se tu loni rozjela spirála, která je už vytočená do neuvěřitelných obrátek. Je to vidět na přestupových částkách a platech hráčů. Jsem zvědavý, kdy se to zastaví. A taky, kdy to někdo v lize odskáče. Kluby, které jsou vlastněné městem, totiž začnou za miliardáři ještě víc pokulhávat. Nebudou si moct dovolit dotovat provoz závratnými částkami. Myslím, že se brzy dočkáme klubů ve finanční nouzi.

Krajní beci pro Slavii, defenzivní záložník pro Spartu a celá obrana i útok pro Teplice? S analytiky Vojtěchem Mrklasem a Tomášem Daníčkem v letním podcastovém maratonu dopodrobna rozebíráme, kde nejvíc tlačí bota kádry všech ligových týmů a které konkrétní posily by se jim teď hodily.