První část našeho povídání jsme končili u fotbalových stadionů… Vím, že máš rád spíš ty starší, které jsou uprostřed města. Jak se díváš třeba na mnichovskou Allianz Arenu?
Co ti budu povídat. Přijedeš po dálnici na okraj Mnichova a vykoukne tam na tebe krásný stadion. Architektonicky je tam všechno správně. Všechno dává smysl, je to logické a chytré. Ale kvůli umístění stadionu tam prostě nic necítím.
Je to jenom tím, že leží v poli za městem?
Těžko říct. Člověk má určitě i nějakou nostalgii ke starému olympijskému stadionu. Lidská paměť funguje tak, že když si na něco zvykneš, nechce se ti do žádné změny, i když ta původní věc je málo vyhovující. Zajímalo by mě, jak se třeba dneska dívají fanoušci Arsenalu na stěhování z Highbury na Emirates. A to bylo v podstatě jen o kousíček. V Londýně, kde není na nic místo, vlastně majstrštyk. Je to podobné, jako kdyby se Sparta stěhovala jen přes silnici na Letenskou pláň.
Richard Rogers, výborný architekt a autor Centre Georges Pompidou v Paříži, kdysi říkal, že miluje města, protože se v nich hraje dobře fotbal a špatně válčí. To je pro mě ultimátní claim. Je nádherné, když se energie z ulic přeleje na stadion a pak po zápase zase zpátky. Samozřejmě tyhle pocity platí hlavně pro fanoušky, „nefanoušci“ to mají většinou naopak. Zvlášť ti, co bydlí v okolí stadionu. Hluk, bezpečnostní opatření, nepořádek a tak dále. Jenže kde je ta hranice, že má stadion pro danou lokalitu přínos? Jsem například přesvědčený, že Sparta má pro Letnou výrazný přínos. A osobně si myslím, že její stadion by měl zůstat tam, kde je.
Jenže Sparta tvrdí, že tam větší stadion postavit nejde…
To si nemyslím. Od vedení Sparty jsem vždycky registroval jen logicky znějící vyjádření, proč to na Letné dál nepůjde. Ale nikdy jsem neslyšel, že by chtěli udělat všechno pro to, aby tam mohli zůstat. Kdyby k tomu bylo jasné zadání, tak by šlo řešit reálné kroky, které k setrvání povedou.
Mistrovské tituly se Slavií, angažmá v AC Milán i boj s komunistickým režimem. Jaroslava Rinnerová patří k největším osobnostem českého ženského fotbalu. Prezident Petr Pavel jí za její celoživotní zásluhy udělil státní vyznamenání. Symbolicky právě v den jejích 71. narozenin.
Dva góly, ale rozdílné konce. Adam Hložek se ve druhém kole německého poháru blýskl krásnou trefou za Hoffenheim, jenže jeho tým nakonec vypadl s druholigovým Kielem. Patrik Schick naopak proměněnou penaltou pomohl Leverkusenu k vítězství nad Norimberkem a postupu do osmifinále. Podívejte se na oba české góly.
Pohárový fotbal má jedinečnou schopnost ignorovat papírové předpoklady. Viděli jsme to teď v Anglii, kde Arsenal padl s Fleetwoodem ze čtvrté ligy. Děje se to pravidelně. Vybrali jsme strhující příběhy z minulosti, které stojí za připomenutí.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
