Nesmyslný VAR a podvodník Maradona. Architekt Gebrian o lásce k fotbalu a outsiderům

Jak se z tebe stal fotbalový nadšenec?

První fotbalový zápas v televizi, na který si pamatuju, bylo utkání Československa proti Spolkové republice Německo v roce 1985. Myslím, že se hrálo na Strahově a dostali jsme nakládačku 1:5. Zhruba o týden dřív se přitom hrál hokejový zápas Československo versus Západní Německo, který jsme vyhráli 6:1. Fotbal jsem obrečel, při hokeji jsem byl naopak v euforii. Navíc jsme celý hokejový šampionát v Praze vyhráli.

To není zrovna dobrá výchozí pozice pro to stát se fotbalovým fanouškem…

Taky jsem pak skoro rok fandil víc hokeji. Tenhle veskrze negativní zážitek s fotbalem se změnil až ve chvíli, kdy jsem nakukoval, jak táta sleduje mistrovství světa ve fotbale v roce 1986 v Mexiku. A aniž bych o tom moc věděl, tak jsem ta dramata docela prožíval.

Dnešní vzpomínky už jsou samozřejmě dost zkreslené. Do původních prožitků zapadávaly o x let později další dílky skládačky, které pak zformovaly nějaký fotbalový fenomén, co mi zůstal v hlavě.

Pamatuju si třeba, jak za Brazílii hrál vousatý hráč s čelenkou na hlavě. Až později jsem zjistil, že to byl Sócrates, jeden z největších frajerů v historii fotbalu. Vysokej, zarostlej, kudrnaté vlasy, jak hipík z 60. let. Na hřišti s hlavou pořád nahoře, parádní vedení balonu těma jeho dlouhýma nohama, perfektní přehled. Zkrátka radost pohledět. Na první pohled bylo jasné, že tam nezapadá. Až později jsem zjišťoval, jaký byl. Když v roce 2011 umřel, bylo až neskutečné, jak to v Brazílii prožívali. Jeho dres s číslem 8 je dodnes v retro prodejnách po celé Evropě jeden z nejpopulárnějších.

A co Maradona? O jeho kouzlech v Mexiku 86 jsi pro nás před lety dokonce napsal komentář…

Viděl jsem to památné čtvrtfinále s Anglií. Vůbec jsem nechápal, co se stalo u prvního gólu, který padl rukou. A než jsem to vstřebal, tak Diego předvedl to neskutečné sólo, na které do konce života nezapomenu. Gary Lineker to o řadu let později hezky glosoval z pohledu hráče, který stál přímo na hřišti. Říkal, že trávník byl tak špatný, že byste s balonem u nohy těžko přeběhli hřiště, i kdyby vám nikdo nebránil, natož kdybyste měli cestou obehrát tolik soupeřů. Po prvním gólu chtěl Maradonu zabít, po druhém ho žádat o podpis.

Na tomhle mistrovství jsem fotbalu definitivně propadnul a pak už mě to nikdy nepustilo. A šlo to ráz na ráz. Na ME v roce 1988 byli skvělí Nizozemci. Ten parádní gól Van Bastena ve finále byl skvost. Celá trojice Rijkaard, van Basten a Gullit byla neskutečná. A jejich společné působení v AC Milán to jen podtrhlo. Když se nad tím zamyslím, tak je to pro mě dost možná nejlegendárnější trojice hráčů z jednoho klubu.