Ze zabijáka je dirigent. Na Česko jde usměvavá korejská superstar

Až se v pátek nad ránem rozběhne zápas proti Jižní Koreji, bude se na hřišti pohybovat jedna postava, kterou česká obrana nesmí ztratit ani na vteřinu ze zřetele. Son Heung-min umí zpomalit, zmizet ze záběru, stáhnout stopera o dva kroky stranou – a pak najednou rozhodnout. Korejský kapitán bude přesně to chtít Česku provést. Cíl má totiž jasný, přijel si pro postup ze skupiny.

Sonovi je třiatřicet, od loňska hraje za Los Angeles FC a jeho přesun do MLS uzavřel desetiletou kapitolu v Tottenhamu. Nešlo o tiché loučení vysloužilce. Agentura Reuters tehdy psala o rekordním přestupu v rámci MLS, Tottenham opouštěl hráč se 454 zápasy, 173 góly a čerstvou vzpomínkou na triumf v Evropské lize, při němž jako kapitán dovedl Spurs k první trofeji po sedmnácti letech.

Jeho londýnský příběh byl přitom dlouho vystavěný na paradoxu. Son byl hvězda bez hvězdných manýrů. Miláček tribun, který působil skoro až příliš slušně na prostředí Premier League, ale zároveň jeden z nejkrutějších zakončovatelů soutěže. V sezoně 2021/22 se s Mohamedem Salahem podělil o Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce Premier League. Dal 23 gólů a stal se prvním Asiatem, který cenu získal. O rok později jako první asijský fotbalista vstoupil do klubu hráčů se stovkou gólů v Premier League.

Finále proti Japonsku tak nebylo jen zápasem o zlato. Pro Sona a řadu jeho spoluhráčů šlo o utkání, které mohlo rozhodnout o celé kariéře. Korea vyhrála 2:1 po prodloužení, Son se podílel na obou gólech a po závěrečném hvizdu slavil víc než jen medaili. Díky triumfu na Asijských hrách získal nárok na výjimku z plné vojenské služby. Nešlo o osobní milost od prezidenta ani o dodatečné gesto státu, ale o pravidlo, které v Koreji platí pro sportovce: zlato z Asijských her nebo olympijská medaile mohou nahradit běžnou vojnu kratším režimem. Son si proto nemusel odkroutit dva roky v armádě, stačil mu základní výcvik a předepsaná komunitní služba. Výcvik si nakonec splnil až v roce 2020 během covidové pauzy Premier League.

Do Los Angeles dorazil v létě 2025 po odchodu z Tottenhamu a začal výborně: v první sezoně v MLS dal v deseti zápasech devět branek a přidal tři asistence. Jenže v roce 2026 se jeho role viditelně proměnila. V prvních třinácti ligových startech před mistrovstvím světa neskóroval ani jednou, zato nasbíral devět asistencí. Z někdejšího zabijáka poslední třetiny hřiště se tak v LAFC stal spíš dirigent útoku. I proto se kolem něj před šampionátem objevily pochybnosti, jestli už neztrácí někdejší střeleckou ostrost. Jenže pro Koreu je to zároveň připomínka, že Son nemusí dát gól, aby zápas ovlivnil. V Los Angeles ukazuje, že se umí přizpůsobit věku i nové soutěži: méně sprintů za obranu, víc přihrávek mezi liniemi, víc řízení tempa a pořád stejná schopnost přitáhnout na sebe pozornost obránců.

Dnes už není jen rychlým křídlem. V reprezentaci je pamětí mužstva. Jde do čtvrtého mistrovství světa, Jižní Koreu vedl jako kapitán už na šampionátech 2018 a 2022 a patří k nejlepším střelcům národního týmu. Na posledním MS v Kataru sice neskóroval, ale právě jeho průnik a přihrávka v nastavení proti Portugalsku otevřely cestu k vítěznému gólu Hwang Hee-chana a postupu do osmifinále. To je přesně typ akce, který Češi nesmějí připustit: Son nemusí být celý zápas dominantní, aby ho rozhodl.

Věrný své nátuře, nepadají od Sona před MS 2026 velkohubá prohlášení, ale konkrétní cíl pojmenoval: dostat Koreu do vyřazovací fáze. Láká ho vidina, že by Korea šestnáctifinále mohla hrát v Los Angeles, kde žije početná korejská komunita. Na tiskové konferenci před utkáním s Českem řekl: „Máme tři zápasy a každý z nich bude velmi důležitý. Budeme hrát o život.“

Před duelem s Českem se kolem něj řeší i otázka, zda už sledujeme jeho poslední světový šampionát. Son to odmítá uzavřít. Na tiskové konferenci podle Reuters řekl, že nikdy neprohlásil, že půjde o jeho poslední MS, a že takové rozhodnutí bude jeho volbou. Zároveň ale korejský kapitán ví, že čas už nehraje pro něj.

To však neznamená, že by ztratil význam. Pro Koreu je stále klíčovým hráčem, kapitánem, hromosvodem a národním symbolem.

Pro Česko z toho plyne jednoduchý, ale nepříjemný úkol. Nehlídat jen Sona s míčem. Hlídat hlavně prostor, ze kterého by mohl udeřit. Nedat mu možnost přebrat míč na levé straně čelem k bráně. Nenabídnout mu přechodový moment, ve kterém může jedním dotykem přepnout tempo. A hlavně nepodlehnout iluzi, že když je deset minut neviditelný, je vyřešený.

Son Heung-min už není nejrychlejším hráčem turnaje. Ale pořád je to fotbalista, který má v sobě vzácnou kombinaci elegance, disciplíny a zabijáckého instinktu. V Tottenhamu se stal legendou. V Koreji je jí dávno. A proti Česku bude chtít ukázat, že jeho světový příběh ještě nekončí.

Má Česko šanci uspět? A jaké zajímavosti v Americe sledovat? S bývalým ligovým fotbalistou, televizním expertem, podcasterem a autorem fotbalových pohádek Zdeňkem Folprechtem v FC podcastu rozebíráme, co nás v příštích týdnech čeká na nejsledovanější sportovní akci historie.