Na Strahově chceme hrát v roce 2032. Na Letnou se nevejdeme, říká sparťanský šéf Křivda

Před zápasem se Salcburkem vyhrála Sparta v hlavní fázi Ligy mistrů naposledy v prosinci 2003 proti Laziu Řím. Vybavíte si, kde jste tenhle mač sledoval?

To vám řeknu přesně. Na Letné. Sektor B3L, řada 14, sedadlo 16.

Kdyby vám tehdy někdo řekl, že při další výhře Sparty v Lize mistrů budete její generální ředitel…

Tak by to samozřejmě byla sci-fi představa. V roce 2003 jsem měl rok před maturitou. Už jsem věděl, že budu chtít studovat sportovní management, ale vůbec jsem neměl myšlenky na to, že bych mohl pracovat pro Spartu, nebo být dokonce její generální ředitel.

Když se přesuneme v čase o takřka 21 let dál, jak vám bylo ve chvíli, kdy Veljko Birmančević neproměnil proti Malmö penaltu a za pár minut ji pořád za stavu 0:0 šel kopat soupeř?

Nebyly to jednoduché pocity. Věřil jsem ale, že i kdybychom inkasovali gól, tak máme zápas pořád ve svých rukách. Samozřejmě mi mihlo hlavou, že jsme dostali soupeře zbytečně zpátky do hry. Pak už mi nezbývalo nic jiného než se modlit, aby Peter Vindahl předvedl nějaký famózní zákrok. Když se to povedlo a Victor Olatunji odpálil odražený balon někam k rohovému praporku, byla to velká úleva. Zároveň při zápasech v evropských pohárech většinou sedím vedle zástupců vedení druhého klubu a s těmi z Malmö nás pojí přátelský vztah, takže jsem před nimi nechtěl výrazně křepčit. Byl jsem v tu chvíli ale přesvědčený, že už to zvládneme a Ligu mistrů si konečně zahrajeme.

Který z těch nezdarů během devatenácti let dlouhého čekání na Ligu mistrů vás osobně nejvíc bolel?

Dvojzápas se Žilinou v roce 2010. Měl jsem tehdy pocit, že nám všechno hraje do karet, že to máme skvěle připravené. Pak se ale náš sen postupně bortil jako domeček z karet. Leo Kweuke šel sám z půlky na branku a nedal. Jirka Kladrubský neproměnil v odvetě penaltu. Bylo to hrozné zklamání. Možná i proto, že jsme kolo před tím vyřadili Lech Poznaň, což byl velmi silný soupeř. Když nás později čekala v posledním předkole „jenom“ Žilina, asi jsme všichni cítili uspokojení, že moc nechybí a že to máme skoro v kapse. O to tvrdší náraz do zdi to pak byl.

Co pro Spartu – mimo sportovní stránku – znamená postup do Ligy mistrů?

Potvrzení trendu z posledních let, že jde klub stále nahoru. A že jsme zvolili správnou cestu. Jsme rádi, že jméno Sparta má zase v mezinárodním prostředí zvuk. Liga mistrů přináší klubu obrovskou prestiž. Když to vezmu čistě z marketingového hlediska, tak poutá obrovskou pozornost. Vidíme to na reakcích fanoušků na sociálních sítích, ale i na tom, jak náš postup rezonuje ve sportovně diplomatických kruzích. Potěšilo mě, že mi psala spousta kolegů z vedení jiných klubů, které jsme v Evropě v posledních letech potkali, že nám gratulují k návratu do královské soutěže a že nám to přáli.

A zcela zásadní je pro klub účast v Lize mistrů z ekonomického a sportovního pohledu.