Dva dny před revolucí slavili v Lisabonu. Jak si Československo vybojovalo poslední MS

Na stadionu Benfiky se toho listopadového večera čekalo na portugalský gól. Pak by domácí potřebovali další a ještě dva k tomu.

Československo mělo před zápasem jedenáct bodů a rozdíl branek +10, Portugalsko devět bodů a +3. Za vítězství se tehdy dávaly dva body. Výhra o tři góly by tak Portugalcům stačila k bodovému srovnání, ale v rozdílu branek by pořád zaostávali. K postupu potřebovali vyhrát nejméně o čtyři.

Před zhruba čtyřiceti tisíci diváky však nedali ani jednu branku.

„V Portugalsku už jsme byli v psychické pohodě,“ vzpomínal po letech v rozhovoru pro Sport Ľubomír Moravčík. Dobře věděl proč. O šest týdnů dřív na Letné měli Portugalci proti oslabenému Československu přes sedmdesát minut přesilovky.

A stejně odjeli s porážkou.

Bílek na Letné rozhodl v deseti

Venglošův tým v kvalifikaci prohrál jediný zápas, v dubnu 1989 v Bruselu s Belgií 1:2. Dvakrát porazil Lucembursko, v Bernu vyhrál nad Švýcarskem 1:0 a do říjnového utkání s Portugalskem šel se stejným počtem bodů jako soupeř.

První gól padl už v 11. minutě. Michal Bílek proměnil penaltu a Československo vedlo. Jenže o sedm minut později rozhodčí vyloučil Stanislava Grigu za zákrok na brankáře Silvina. Domácí drželi náskok až do 75. minuty, kdy Jan Stejskal neudržel střelu z přímého kopu a Rui Águas z dorážky vyrovnal. Portugalsko mělo na hřišti hvězdy Paula Futreho i Ruie Barrose, o hráče víc a čtvrt hodiny na obrat.

Rozhodl ale znovu Bílek.

V 83. minutě si postavil míč k přímému kopu a poslal ho přes zeď do sítě. Československo vyhrálo 2:1 a v boji s Portugalskem získalo dvoubodový náskok.

Udrželo si ho až do odvety. Pomohla k tomu i výhra 3:0 nad Švýcarskem, která na Letné přišla o devatenáct dní později. Skóre otevřel Tomáš Skuhravý, v závěru pojistili vítězství Bílek a Moravčík.

Z Lisabonu do Itálie

K závěrečnému zápasu na Estádio da Luz přivedl mužstvo kapitán Ivan Hašek. V brance znovu stál Stejskal, v útoku nastoupili Skuhravý s Milanem Luhovým. Vengloš poprvé střídal až v 87. minutě. Bezgólová remíza znamenala, že Československo skončilo s dvanácti body druhé za Belgií, která jich měla stejně. Portugalsko zůstalo o dva body zpátky. Druhé místo ve skupině znamenalo přímý postup na italský šampionát.

Devět dní po postupu v Lisabonu stál kapitán reprezentace Ivan Hašek na balkoně Melantrichu a mluvil k zaplněnému Václavskému náměstí. Bylo 24. listopadu 1989. Jak později vzpomínal, přišel stejně jako v předchozích dnech zvonit klíči. Že má promluvit, se dozvěděl až z reproduktorů. Jménem hráčů Sparty poděkoval lidem za to, že fotbalistům drželi palce v kvalifikaci na mistrovství světa. „V této době držíme palce my vám, všem studentům, dělníkům a celé naší vlasti,“ řekl.

V lisabonském zápise jsou hosté ještě vedení jako Československá socialistická republika. Po pádu komunistického režimu se změnilo i složení reprezentace. Do týmu se před šampionátem vrátili Luboš Kubík a Ivo Knoflíček, kteří v roce 1988 emigrovali a kvalifikaci nehráli.

V Itálii Venglošovi svěřenci porazili Spojené státy a Rakousko a v osmifinále vyřadili Kostariku 4:1. Skuhravý jí dal tři góly a na turnaji jich nastřílel celkem pět.

Společné mužstvo Čechů a Slováků se se světovým šampionátem rozloučilo na milánském San Siru. Ve čtvrtfinále proti pozdějším mistrům světa ze západního Německa rozhodla jediná branka, penalta Lothara Matthäuse.