Napadlo vás někdy, jaké by to bylo, kdyby stěny mohly mluvit? Ty z holešovického Parkhotelu (dnešní Mama Shelter) by vyprávěly třeba o polozapomenutých časech, kdy bývaly základnou fotbalistů a hokejistů Sparty. Teď se tam vrátíme a zavzpomínáme na neporazitelnou Spartu z konce minulého století.
Devadesátá léta byla ve fotbalovém Česku dobou železné Sparty. Dobou, v které platila obehraná průpovídka, že soupeři cestou na Letnou prohrávají už v Průhonicích. „Hned bych to vrátil,“ poví Horst Siegl, historicky druhý nejlepší kanonýr české ligy. Do přejmenovaného Parkhotelu dorazí vysmátý, a když si u stolku vedle prosklené stěny objednává espresso, rozverně mluví na servírku německy.
Po Sieglově levici sedí jeho věrný kumpán, někdejší mazaný záložník Martin. Oba jsou výborní vypravěči. Bodrý Siegl (11 titulů se Spartou) unikátní dvojrozhovor táhne a s gustem paroduje lidi, o nichž vykládá. Kliďas Frýdek (pět titulů) poslouchá, a hlavně při pikantních historkách parťáka doplňuje. Teď už můžou mluvit, čas jejich milé lumpárny zahladil.
„Haló, haló,“ rošťácky se Siegl nakloní k diktafonu, když se rozsvítí červená kontrolka. Pak se s Frýdkem vrátí do doby bez mobilů a internetu, kdy čas plynul tak nějak pomaleji. Kdy jejich druhým domovem byl kultovní hotel naproti Veletržnímu paláci, kde se zvedá letenský kopec.
Jindřich Staněk má první nulu v Lize mistrů. Slavia v ní umí udělat hrdiny ze svých brankářů. Potřebovala by už ale, aby se do stejné role dokázali dostat i její ofenzivní hráči. Nejsou góly, chybí body.
Patrik Schick i jeho Leverkusen válí. Dobrou formu z Bundesligy si přenesli do Ligy mistrů, kde překvapili tým Pepa Guardioly.
Na konci března hraje Česko baráž o účast na příštím mistrovství světa. Musí porazit dva soupeře. Oba doma. Nejdřív Irsko, pak buď Dánsko, nebo Severní Makedonii. Podaří se to? A kdo v tu dobu bude reprezentačním koučem? Zeptali jsme se fotbalových znalců.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
