„Občas chlastali, ale na hřišti byli skvělí.“ Neporazitelná Sparta v historkách z Parkáče

Napadlo vás někdy, jaké by to bylo, kdyby stěny mohly mluvit? Ty z holešovického Parkhotelu (dnešní Mama Shelter) by vyprávěly třeba o polozapomenutých časech, kdy bývaly základnou fotbalistů a hokejistů Sparty. Teď se tam vrátíme a zavzpomínáme na neporazitelnou Spartu z konce minulého století.

Devadesátá léta byla ve fotbalovém Česku dobou železné Sparty. Dobou, v které platila obehraná průpovídka, že soupeři cestou na Letnou prohrávají už v Průhonicích. „Hned bych to vrátil,“ poví Horst Siegl, historicky druhý nejlepší kanonýr české ligy. Do přejmenovaného Parkhotelu dorazí vysmátý, a když si u stolku vedle prosklené stěny objednává espresso, rozverně mluví na servírku německy.

Po Sieglově levici sedí jeho věrný kumpán, někdejší mazaný záložník Martin. Oba jsou výborní vypravěči. Bodrý Siegl (11 titulů se Spartou) unikátní dvojrozhovor táhne a s gustem paroduje lidi, o nichž vykládá. Kliďas Frýdek (pět titulů) poslouchá, a hlavně při pikantních historkách parťáka doplňuje. Teď už můžou mluvit, čas jejich milé lumpárny zahladil.

„Haló, haló,“ rošťácky se Siegl nakloní k diktafonu, když se rozsvítí červená kontrolka. Pak se s Frýdkem vrátí do doby bez mobilů a internetu, kdy čas plynul tak nějak pomaleji. Kdy jejich druhým domovem byl kultovní hotel naproti Veletržnímu paláci, kde se zvedá letenský kopec.