Argentinská hvězda slaví Kristova léta. Srdce Říma si získala i bez Tottiho dresu

V Juventusu vyhrál pět italských titulů, s Argentinou se stal mistrem světa. Přesto má Paulo Dybala nejsilnější vztah ke klubu, v jehož dresu zatím nezískal jedinou trofej. V AS Řím se z nechtěné turínské hvězdy stal miláček tribun, který se měl stát Tottiho nástupcem. Jeho desítku Argentinec odmítl, později dal přednost Římu před arabskými miliony. Jeho kariéra je ale také příběhem mimořádného talentu, kterému vlastní tělo nedovoluje naplno rozvinout všechny možnosti.

Hvězda věčného města

Když Paulo Dybala v červenci 2022 usedl na schody římského Palazzo della Civiltà Italiana, před sebou měl moře lidí. Více než deset tisíc fanoušků AS Řím přišlo přivítat novou posilu. Zpívali klubovou hymnu, skandovali Argentincovo jméno a slavili, jako by jejich tým právě vyhrál mistrovský titul. Dybala vytáhl telefon a začal si tu neobyčejnou scénu natáčet. Pro fotbalistu, který za svůj nový klub ještě neodehrál jedinou soutěžní minutu, to musel být mimořádný zážitek.

V Římě totiž přestupy velkých hráčů nikdy nejsou jen sportovní záležitostí. Město má zvláštní schopnost své fotbalové hrdiny zbožňovat, někdy až bezvýhradně. Francesco Totti či Daniele De Rossi o tom vědí své. Dybala do této společnosti vstupoval jako hráč, kterého Juventus po sedmi letech nechal odejít. V hlavním městě ho ale vítali jako spasitele.

Argentinec měl přitom za sebou kariéru, jakou mu mohla závidět většina evropských fotbalistů. Do Itálie přišel už v osmnácti letech z Instituta Córdoba, v Palermu na sebe upozornil mimořádnou technikou a v roce 2015 přestoupil do Juventusu. Během sedmi sezon v Turíně získal pět mistrovských titulů, čtyřikrát vyhrál Italský pohár a zahrál si finále Ligy mistrů. V dresu Staré dámy převzal také slavnou desítku, kterou před ním nosil Alessandro Del Piero.

Právě v Juventusu se zrodila přezdívka La Joya, tedy Klenot. Dybala nikdy nebyl útočníkem, který by soupeře ničil fyzickou silou nebo rychlostí. Jeho výjimečnost spočívala v něčem jiném. V práci s prostorem, dokonalém prvním doteku, schopnosti převzít míč mezi liniemi a během zlomku sekundy vymyslet řešení, které ostatní hráči neviděli. A samozřejmě v levačce, kterou dokázal zakončovat s mimořádnou přesností.

Jenže v posledních turínských sezonách přibývalo zranění, výkony ztrácely pravidelnost a klub začal přemýšlet jinak. Na jaře 2022 vedení Juventusu oznámilo, že s Dybalou neprodlouží smlouvu. Ve 28 letech se tak ocitl na trhu jako volný hráč.

Dlouho se zdálo, že zamíří do Interu Milán. Jednání však nedospěla k dohodě a otevřela se příležitost pro AS Řím. Rozhodující roli sehrál José Mourinho. Portugalský trenér, který s Římany krátce předtím vyhrál premiérový ročník Konferenční ligy, dokázal Dybalu přesvědčit o své sportovní vizi. Nabídl mu postavení klíčového hráče a možnost stát se ústřední postavou týmu, který toužil znovu proniknout mezi italskou elitu.

Pro Dybalu to byla lákavá nabídka. Po letech v prostředí, kde se očekávaly tituly jako samozřejmost, přicházel do klubu, pro který měl každý velký úspěch mnohem silnější emocionální význam.

Tottiho desítka? Děkuji, nechci

Ještě před oficiálním příchodem se kolem Dybaly rozběhla debata, která v Římě znamená víc než běžná diskuse o čísle na dresu. Mohl by Argentinec převzít legendární desítku Francesca Tottiho?

Kapitán, který v AS strávil celou profesionální kariéru, ukončil aktivní činnost v roce 2017. Jeho číslo klub oficiálně nevyřadil, žádný další fotbalista ho však od té doby nenosil. Desítka se stala symbolem Tottiho výjimečného postavení a nepsaným dědictvím, s nímž nebylo jednoduché naložit.

Sám Totti přitom příchodu argentinské hvězdy fandil. Už v květnu 2022 se s Dybalou potkal při charitativním utkání v Miláně a veřejně prohlásil, že by mu rád svou desítku přenechal.

Dybala nakonec zvolil číslo 21. Vysvětloval, že si váží nabídky generálního manažera Tiaga Pinta, ale dobře chápe, co Tottiho desítka pro Řím znamená. Podle něj měla zůstat spojena se svým původním majitelem. Jednadvacítku navíc nosil už dříve v Juventusu i argentinské reprezentaci.

Celý příběh dostal zajímavé pokračování v září 2026, kdy Totti ve své autobiografii Oltre prozradil dosud neznámé okolnosti Dybalova příchodu. Vedení AS podle jeho vzpomínek dokonce plánovalo, že legendární kapitán osobně předá Argentinci dres s číslem 10 při slavnostním představení.

Tottiho reakce byla překvapivě rázná. „Vy jste se snad všichni zbláznili?“ reagoval podle svého vyprávění na návrh klubových představitelů. Neznamenalo to, že by si Dybaly nevážil. Naopak zdůrazňoval, že má k argentinskému fotbalistovi i člověku velký respekt. Nechtěl však být tím, kdo ponese odpovědnost za tak symbolické rozhodnutí. Pokud vedení toužilo desítku někomu přidělit, mělo to podle něj udělat samo.

Tottiho veřejná ochota číslo přenechat a jeho pozdější odmítnutí účasti na slavnostním předání tak nemusí být v rozporu. Bývalý kapitán neodmítal Dybalu, ale roli, kterou mu vedení v celé záležitosti přisoudilo.

Argentinec nakonec žádnou podobnou ceremonii nepotřeboval. A jak se brzy ukázalo, nepotřeboval ani Tottiho číslo, aby si získal římské tribuny.

Mourinhův rozdílový hráč

Dybala do mužstva okamžitě přinesl kvalitu, která mu do té doby často chyběla. Mourinho měl k dispozici fyzicky silné útočníky, pracovité záložníky a disciplinovanou obranu, ale v ofenzivě postrádal fotbalistu schopného jediným dotekem změnit průběh utkání.

Argentinec se stal právě takovým hráčem. Pohyboval se mezi zálohou a útokem, hledal volné prostory a přebíral odpovědnost v okamžicích, kdy se ostatním nedařilo najít cestu přes soupeřovu obranu. Mourinho mu poskytl značnou volnost a podřizoval mu důležitou část útočné hry.

Hned v první sezoně 2022/23 zaznamenal Dybala v italské lize dvanáct gólů a šest asistencí. Ještě výraznější stopu ale zanechal v Evropské lize, kde Roma postupovala až do finále.

Jedním z nejsilnějších momentů jeho římského angažmá se stala dubnová odveta čtvrtfinále proti Feyenoordu. Římané potřebovali otočit jednogólové manko z Rotterdamu a dlouho se jim to dařilo. Jenže když v 80. minutě vyrovnal Igor Paixão, začal se jejich evropský sen rozplývat.

Dybala přišel na hřiště až jako náhradník. V 89. minutě si v pokutovém území zpracoval přihrávku Lorenza Pellegriniho, rychle se otočil a levačkou poslal míč přesně k vzdálenější tyči. Olympijský stadion explodoval. Roma vybojovala prodloužení, v něm přidala další dvě branky a postoupila.

Byl to přesně ten druh okamžiku, kvůli kterému si fanoušci zamilují výjimečného fotbalistu. Dybala nemusel dominovat devadesát minut. Stačilo mu několik sekund, aby změnil osud celého dvojzápasu.

O šest týdnů později čekalo Římany finále proti Seville v Budapešti. Dybala do něj nastupoval s nedoléčeným zraněním kotníku a dlouho nebylo jasné, zda vůbec bude připravený hrát. Mourinho ho přesto zařadil do základní sestavy.

A Argentinec znovu ukázal, proč mu trenér tolik věřil. V 35. minutě převzal přihrávku Gianluky Manciniho, pronikl do pokutového území a poslal Řím do vedení.

Sevilla ale vyrovnala a nakonec uspěla v penaltovém rozstřelu. Dybala už tou dobou seděl na lavičce. Jeho zdravotní stav mu nedovolil vydržet na hřišti až do konce.

Právě finále Evropské ligy nabídlo výstižný obraz celé jeho kariéry. Výjimečný talent, schopnost rozhodovat největší zápasy, ale také fyzická křehkost, která ho připravuje o možnost naplno využívat vlastní přednosti.

Místo arabských milionů římské tribuny

Po odchodu Mourinha v lednu 2024 pokračoval Dybala pod vedením Danieleho De Rossiho, později Ivana Juriće a Claudia Ranieriho. Trenéři se měnili, Roma hledala stabilitu a její výsledky kolísaly. Argentinec však zůstával jednou z nejvýraznějších individualit mužstva.

V létě 2024 se jeho vztah s klubem ocitl před zásadní zkouškou. O Dybalu se začal intenzivně zajímat saúdskoarabský Al-Qadsiah, který mu podle italských médií nabízel přibližně 75 milionů eur za tři roky. Šlo o částku, které se jeho římský plat nemohl ani přiblížit.

Přestup se zdál být téměř hotovou věcí. Dybala se dokonce začal loučit se spoluhráči a fanoušci se připravovali na odchod svého oblíbence. Pak ale přišel nečekaný obrat. Argentinec oznámil, že zůstává.

Rozhodnutí vysvětloval tím, že v životě existují důležitější věci než peníze. Při rozhodování podle svých slov zvažoval rodinu, manželku, sportovní ambice i vztah k Římu. Důležitá byla také možnost vrátit se do argentinské reprezentace.

Zatímco mnoho evropských hvězd v té době přijímalo mimořádně lukrativní nabídky ze Saúdské Arábie, Dybala zvolil setrvání v klubu, který mu sice nemohl nabídnout nejvyšší plat ani jistotu trofejí, ale kde se cítil být důležitý a milovaný.

Pro fanoušky AS mělo takové rozhodnutí obrovskou váhu. Argentincovi odpouštěli zdravotní výpadky i slabší zápasy. Odmítnutím arabské nabídky jim dal najevo, že jejich náklonnost není jednostranná.

Největší soupeř? Vlastní tělo

Dybalovo angažmá v Římě má ovšem také svou odvrácenou stránku. A tou jsou zranění. Zdravotní problémy ho provázely už v Juventusu, v AS se však staly prakticky trvalou součástí jeho příběhu. Svalová zranění, potíže s kolenem i další komplikace ho opakovaně vyřazovaly ze hry. Na jaře 2025 musel dokonce podstoupit operaci, která pro něj znamenala předčasný konec sezony.

Z pohledu klubu představuje takový hráč mimořádně složité dilema. Když je zdravý, dokáže posunout úroveň ofenzivy celého týmu. Jeho přítomnost nutí soupeře měnit obranné postavení, otevírá prostor spoluhráčům a přináší do hry kreativitu, kterou Roma obtížně nahrazuje.

Jenže jak postavit dlouhodobé ambice na fotbalistovi, u něhož nikdy není jisté, kolik zápasů v sezoně skutečně odehraje?

Od léta 2025 vede Řím Gian Piero Gasperini, trenér známý intenzivním, běhavým a takticky náročným fotbalem. Pro Dybalu představuje takové pojetí další výzvu. Jeho přednosti spočívají především v technice, čtení hry a pohybu mezi liniemi, nikoli v nepřetržitém napadání a fyzicky náročných soubojích.

Současně však právě takový fotbalista může Gasperiniho systému nabídnout něco, co nelze jednoduše natrénovat: schopnost individuálně vyřešit situace, na které nestačí ani dokonale připravená taktika.

Legenda bez trofeje?

Dybala oslavuje 15. listopadu 2026 třiatřicáté narozeniny. Za sebou má pět titulů v Serii A, triumf na mistrovství světa 2022 s Argentinou a řadu individuálních ocenění. V Římě se však zatím žádné trofeje nedočkal.

Přesto by bylo chybou posuzovat jeho římské angažmá pouze podle počtu získaných pohárů.

Do hlavního města přišel v okamžiku, kdy Juventus už neviděl jeho budoucnost ve svých plánech. V Římě znovu našel pozici ústřední hvězdy mužstva a zároveň prostředí, které dokáže ocenit nejen góly a vítězství, ale také krásu samotné hry.

Pro fanoušky AS je důležitý i způsob, jakým se Dybala ke klubu postavil. Odmítl slavnou desítku, protože respektoval její historii. Odmítl arabské miliony, protože chtěl zůstat. A kdykoliv mu zdraví dovolilo, dokázal na hřišti předvést něco, kvůli čemu stojí za to přijít na stadion.

Srovnávání s Francescem Tottim bylo od začátku nevyhnutelné, ale zároveň trochu nespravedlivé. Totti byl římským rodákem, odchovancem a mužem jediného klubu. Jeho příběh vznikal téměř čtvrt století a v moderním fotbale nemá mnoho obdob.

Dybala do Říma přišel jako hotová hvězda a jeho spojení s klubem má jiný charakter. Oba však mají společnou schopnost proměnit fotbalový zápas v něco víc než jen souboj o tři body.

Když Dybala v létě 2022 seděl před tisícovkami fanoušků a poslouchal jejich zpěv, teprve poznával, co pro Řím fotbal znamená. O čtyři roky později už je součástí jeho příběhu. A také důkazem, že k získání srdce Věčného města není nutné nosit Tottiho desítku. Někdy stačí jednadvacítka a kouzelná levačka.