Všimnete si toho při téměř každé návštěvě německých profesionálních soutěží: na vstupence máte napsáno, že platí i jako lístek ve veřejné dopravě. Je to jeden z nikoli jen symbolických příspěvků klubů k ochraně klimatu a dosažení udržitelnosti.
Právě chování fanoušků – a především cestování, jen v Bundeslize při každém kole v průměru vyrazí na utkání téměř 29 000 podporovatelů hostujících týmů, často na vzdálenost několik set kilometrů – se totiž nejvíc podepisuje na uhlíkové stopě fotbalu. Až 70 procenty (tedy včetně občerstvení). Čím míň jich proto do dějiště přijede autem, tím líp.
Například v Dortmundu jsou mimořádně velkorysí a můžete zadarmo cestovat po celé spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko, až do druhého dne ráno. Už téměř bundesligovým standardem je MHD zdarma v den utkání, včetně příměstského S-Bahnu. Minimem jsou čtyři hodiny před utkáním a čtyři po něm.
Pochopitelně nejde o žádný výhradně domácí bonus, platí pro všechny návštěvníky utkání. A má i ryze praktickou stránku: když jste poprvé v životě řekněme v Kielu, nemáte obvykle moc čas ani náladu zkoumat místní systém MHD, tarify a ceny lístků. Pokud můžete jednoduše nasednout do nejbližšího vlaku, tramvaje nebo autobusu, je to jednoznačné plus.
Jinde – například v Augsburgu nebo Hamburku – můžete na fotbal v klidu přijet na kole, neboť u stadionů jsou velká, hlídaná parkoviště. Wolfsburg se zase různými odměnami snaží motivovat fanoušky k využívání elektrokol. A tak dále.
Nadace Tipsport se věnuje hlavně tématům udržitelnosti, rozvoji svého domovského regionu Berounska a podpoře demokratických hodnot. Grantovými výzvami podporuje ekologické projekty, kvalitní výsadby stromů a péči o ně po celé republice nebo rozvoj občanského a neziskového sektoru na Berounsku. Stojí mimo jiné za projekty Tipsport pro legendy, Zaměstnanecký solidární fond nebo Sport bez odpadu.
I v německé politice v poslední době ubývá důraz na „zelená“ témata, nicméně fotbal se jich dál drží. Chce si vybudovat image sportu, který pokud možno co nejméně zatěžuje životní prostředí. Navíc svaz DFB je se 7,7 milionu členů nejpočetnější organizací v zemi a příklad, který dává zejména mladé generaci, se v budoucnu může pozitivně zúročit.
Kritéria udržitelnosti jsou dokonce mezi těmi, na jejichž základě se udělují profesionální licence pro první a druhou Bundesligu. Původně mělo jít o soubor poměrně přísných opatření, nakonec se ze zamýšlené stovky stalo číslo 54, z nichž pro získání licence stačí splnit pouze devět (ale brzy má přibýt dalších deset). Nejde však jen o problematiku ochrany klimatu, ale i sociální zodpovědnosti, tedy společenská angažovanost v regionu nebo jasné vymezování se proti jakékoli diskriminaci
V každé organizaci pracují lidé zodpovědní za tuto agendu a kluby pravidelně zveřejňují, jak na tom s udržitelností jsou. Evidují svoji uhlíkovou stopu a ve veřejných zprávách si můžete třeba přečíst, na kolik zápasů v sezoně cestovaly letadlem, autobusem a vlakem. Nebo která konkrétní činnost související s fotbalem se podílela na uhlíkové stopě (a v jakém množství).
Jsou pochopitelně kluby, které věc berou vážněji než jiné.
Typickým příkladem je FC St. Pauli, tradičně levicová organizace. Například na nátlak fanoušků jsou dresy vyráběné co nejekologičtěji a naplňují principy fair trade (zjednodušeně řečeno: spravedlivou odměnu za práci, což je problém zejména u velkých výrobců v zemích třetího světa). A loni v lednu způsobil tým aféru lokálních rozměrů, když na soustředění před jarní části sezony, kdy bojoval o postup do Bundesligy, odletěl do Španělska. Mnoho příznivců ho kritizovalo, že pošlapává principy, k nimž se hlásí.
Werder Brémy se zase jako první zavázal, že do roku 2030 sníží emise CO2 na polovinu (a ty, které produkuje, bude kompenzovat). „Máme tu řeku Vezeru, jsme v záplavové oblasti. Proto se nás otázka ochrany klimatu velmi dotýká,“ uvedla loni Anne-Kathrin Laufmannová, výkonná ředitelka Werderu pro sport a udržitelnost, v rozhovoru pro Deutschlandfunk.
Na mnoha stadionech jsou střechy pokryty solárními panely; jedním z lídrů je Europa-Park Stadion ve Freiburgu postavený v roce 2021, který má za cíl stát se klimaticky neutrální arénou.
Dokonce se uvažuje, že při příštím prodeji televizních práv půjde část z peněz právě klubům, jež na udržitelnost dbají nejvíc. Čili aby se jim tento přístup vyplácel i finančně.
Bundesliga je pochopitelně profesionální soutěží a vždycky se bude hledat balanc mezi ekonomickým ziskem a plněním kritérií prospěšných pro společnost. Například Hamburger SV nedávno podepsal sponzorskou smlouvu s firmou Shell, která v otázkách ochrany klimatu eufemisticky řečeno nesbírá právě plusové body. A téměř všechny kluby spolupracují se sázkovými kancelářemi nebo kasiny.
Skoro nikdo si z konkurenčních důvodů nemůže dovolit takové peníze odmítat. I proto požadavky na sponzory byly ze seznamu podmínek pro udržitelnost vyškrtnuty, což má přirozeně kritiky, kteří tvrdí, že Bundesliga by mohla pro ochranu klimatu a sociální zodpovědnost dělat mnohem víc než dosud.
Loni prošel vztah německého fotbalu k udržitelnosti dvěma zajímavými zátěžovými zkouškami. Tou první, již měl v režii DFB, byla finále domácích pohárů – muži hráli v Berlíně, ženy v Kölnu. A pak samozřejmě mistrovství Evropy.
Svaz se snažil jít co nejvýraznějším příkladem. I při vědomí toho, že právě pohárová finále jsou z hlediska udržitelnosti nejrizikovější akce. Už jen z toho důvodu, že se hrají na neutrálním hřišti a naprostá většina fanoušků tam cestuje, často přes půlku země.
DFB proto na oba zápasy připravil speciální webovou aplikaci, jejímž prostřednictvím si fanoušci mohli domlouvat spolujízdu (našlo se 4000 zájemců). Samozřejmostí byl tzv. Kombi-Ticket, tedy v úvodu zmíněné využití vstupenky na zápas i jako lístku na MHD.
Navíc svaz dotoval veganské bratwursty prodávané na stadionech, každý jedním eurem. Podařilo se tím zvýšit jejich prodej až pětinásobně ve srovnání s předchozím rokem. Všechno nezkonzumované občerstvení bylo darováno na dobročinné účely. To, u něhož to z různých důvodů nebylo možné, se zpracovalo na bioplyn nebo hnojivo.
Na obou stadionech se spotřebovávala pouze zelená energie, zápasové programy se tiskly na recyklovaný papír a na šetrnost dbala i televizní produkce.
Ne že by tato opatření měla zachránit svět, ale už to, jaké se jim dostalo publicity, bylo důležité.
„Naším cílem bylo minimalizovat ekologickou stopu obou akcí a zvýšit povědomí fanoušků o ekologicky uvědomělém chování,“ potvrdil ve svém prohlášení DFB.
Naopak po skončení Eura panovaly mírné rozpaky. Podařilo se sice splnit 47 z 50 kritérií udržitelnosti (neobstálo v kategoriích plýtvání potravinami, recyklace odpadu a spotřeba vody), což z něj učinilo nejekologičtější turnaj historie, ale pro řadu pozorovatelů byl zklamáním způsob dopravy týmů k zápasům.
Letadlo se používalo zhruba ve čtvrtině případů, i na krátké vzdálenosti. Bylo to sice výrazně méně než ve Francii v roce 2016 (nemluvě o předchozím turnaji roztaženém od Skotska po Ázerbájdžán), ale i tak dvakrát více než u vlaku. Na ten spoléhalo pouze sedm týmů.
Ekologické organizace dále upozorňovaly na množství plastu použitého na propagační materiály i absenci programu na další využití nespotřebovaného občerstvení.
Není žádným překvapením, že ne všichni fanoušci nadšeně podporují opatření postupně zaváděná DFB a Bundesligou. A nemusí to souviset pouze s politickými preferencemi.
Některým vadí, že už se netisknou programy na každý jednotlivý zápas, místo toho se často vyrábí jeden na delší úsek sezony.
Ovšem největším jádrem sporu jsou vstupenky. Kluby se snaží preferovat digitální lístky ve formě QR kodů v mobilu – kvůli snadnějšímu skenování u turniketů, menší pravděpodobnosti přeprodávání na černém trhu a samozřejmě také šetrnosti k přírodě. Jenže hodně skalních příznivců považuje vytištěný lístek (případně plastovou permanentku) za něco, co zkrátka k fotbalu patří. Za suvenýr i doklad klubové věrnosti.
V minulých letech se dokonce na stadionech objevilo několik druhů chorea, v nichž se fanoušci vyhraňovali proti digitálním a print@home lístkům. Hertha Berlín to vyřešila aspoň tak, že kdo chce mít papírový lístek jako památku na zápas, může si ho obstarat ve fanshopu.
Jiným příznivcům zase zvyšuje tlak skutečnost, že ekologičtější přístup k fotbalu neplatí pro každého – a že tedy jde spíš o korporátní PR, kde se pouze odškrtnou líbivé položky, než o skutečně upřímný záměr.
Letos v březnu se o docela velké pozdvižení postarala veřejnoprávní televize ZDF, která kvůli večernímu rozhovoru v populárním pořadu Aktuelle Sportstudio nechala reprezentačního kapitána Joshuu Kimmicha dopravit z Berlína (kde s Bayernem hrál bundelsigový zápas proti Unionu) na natáčení do Mainzu soukromým letadlem. Navíc to stanici stálo přes 8000 eur z koncesionářských poplatků.
Podobně na loňském Euru byli fanoušci pobízeni, ať na zápasy cestují vlakem, jedí občerstvení z vratných tácků a jsou maximálně šetrní, aby pak na stadionu viděli speciální agregátory na ochlazování VIP prostor.
Nemluvě o tom, že ani pro „velký fotbal“, tedy FIFA, není tato problematika nepřekročitelnou prioritou. Vždyť za pět let se světový šampionát bude konat současně na třech kontinentech, se spoustou přeletů týmů i fanoušků...
Jste znalci fotbalu? Máte dobrou paměť? Otestujeme vás v deseti krocích. Řekneme vám jména klubů, vy nám hráče, který za ně hrál. Jde o české fotbalové hvězdy z nedávné minulosti i současnosti.
Další díl Football Club podcastu o ženské lize je s Jiřím Vágnerem, trenérem Slavie. Co mu řekl Petr Rada, když od něj odcházel do Fortuna ligy. A proč bude u slávistických žen pokračovat, i když měl nabídky na návrat do mužského fotbalu. I to se dozvíte...
Už téměř za měsíc Viktorii čeká ostrý start do nového ročníku. V předkolech se bude lámat chleba. Tři vyřazení můžou sezonu hned na jejím startu výrazně znehodnotit, tři postupy naopak pozlatit. Klíčový bude hned první souboj, pro který se Plzeň ve středu dozví jméno soupeře.
