Kontroverzní vlastnící ohrožují fotbal. Trojského koně máme i v Česku

24. květen 2022
Sdílejte:
Jsou jako trojští koně, kluby si nekupují z lásky k fotbalu. Chtějí si přes ně zlepšit obraz, vyprat peníze nebo je mají jen jako hračku. Dost jich je v Anglii, jednoho máme i v Praze. Nemusíme to akceptovat.
Heč, máme Araby a ovládneme Premier League! Teda doufáme... | Foto: Hazel Plater/Shutterstock

Kontroverzní vlastníci fotbalových klubů – oligarchové, ropné státy, autoritativní režimy – představují zvláštní sortu. Rádi budí dojem, že peníze sypou do klubu s láskou k němu samotnému, k jeho historii a fanouškům. Přesně takové pocity chtějí u veřejnosti vyvolat.

Nikdo z nich veřejně nepřizná, že si tím v prvé řadě kupuje společenskou prestiž a pozitivní publicitu. Tu pak využijí pro prosazení svých ekonomických a politických cílů. S fotbalem to moc nesouvisí. O tom, že je načase tyto investice vnímat daleko kritičtěji, je následující text. Vítejte u dalšího dílu Levého vinglu!

Vydlabaný kůň

Slepý básník Homér popsal ve svém antickém eposu Ilias válku mezi maloasijskými Trojany a Řeky doby bronzové, která se vedla o krásnou Helenu. Příběh prošpikovaný superhrdiny, rozmary bohů a akčními scénami dodnes dráždí naši obrazotvornost. Za vše hovoří nesčetná filmová zpracování.

V Odyssei, pokračování Iliady pak Homér ztvárnil osudy jednoho z vítězů od Troji, který díky své lstivosti a vynalézavosti dokázal zlomit desetiletý trojský odpor. Asi tušíte čím. Odysseus jim daroval dřevěného koně, který ukrýval v dutém trupu jednotku Řeků.

Jste v klubu?

Čtvrtletník tvořený českými a zahraničními autory plný pestrých článků o fotbale a jeho společenských souvislostech. To chcete!

To chci!

Trojané v domnění, že je válka u konce a Řekové odtáhli, slavnostně rozbořili hradby, aby mohutného koně dostali do města. V noci se ale Řekové před město vrátili a díky jednotce ukryté v koni ho dobyli a srovnali se zemí.

Označení „trojský kůň“ se následně vžilo do kulturního podvědomí a dnes si ho nejčastěji spojujeme se skrytou hrozbou, která není na první pohled zřejmá, ale pokud se uskuteční, mohou být její následky fatální. Za vše hovoří označení „trojský kůň“ v informatice pro programy, které se na první pohled tváří jako užitečné, ale na ten druhý mohou váš počítačový systém nenávratně poškodit. Podobné je to i ve fotbale.

Pračka na peníze

Ruská agrese na Ukrajině zvýraznila ještě více závadnost mnohých investic v evropském fotbale, kdy soukromníci, státní firmy či dokonce samotné státy pumpují finanční prostředky do evropských fotbalových klubů a soutěží.

Vlastnictví či sponzorství jednoho z klubů z předních evropských lig jim má pomoci k získání potřebné prestiže, společenského uznání a v případě státu také zaretušovat jeho mnohdy pochybnou politiku blížící se diktatuře.

Jako mávnutím kouzelného proutku se ziskem fotbalového klubu země promění ze zaostalé, zpátečnické, autoritativní a xenofobní verze v pokrokovou, moderní, inovativní a liberálně smýšlející. V Rijádu (Newcastle United), Abú Dhabí (Manchester City) a Dauhá (PSG) by o tom mohli vyprávět.

A to se jedná jen o pár klasických příkladů tzv. sportwashingu, kdy velkolepé investice v tomto případě do konkrétního fotbalového klubu dávají na veřejnosti velmi rychle zapomenout, že nový majitel vraždí politické oponenty, lidská práva jsou pro něj pojmem ze slovníku cizích slov a otázky finančního fair play ve fotbale pouhou frází.

Fotbalové Hamleys

Vedle státního vlastnictví či sponzorství nesmíme zapomínat ani na původní formu sportwashingu, která je spojena s plejádou bohatých soukromých majitelů, kteří díky přátelství a dobrým vztahům s nějakým tím diktátorem nebo autokratem nastřádali pohádkové jmění. A jelikož jim už nestačí sledovat nabíhání nul na svých kontech, rozhodnou se pořídit si fotbalový klub v některé z prestižních evropských soutěží a tím se kvalifikovat mezi společenskou smetánku.

Vadí vám kontroverzní majitelé fotbalových klubů?

V záři reflektorů se pak ztratí i to, že původ prostředků použitých na koupi klubu nemusí být úplně legální. Samozřejmě pouhou koupí to nekončí. Nový majitel je rozhodnut si novou hračku náležitě vypiplat a dodat jí lesku. Nalije do ní tedy další stovky milionů, aby z ošklivého káčátka udělal přes noc krvelačného Tyranosaura, který si dá zbytek ligy ke svačině.

Přijde vám to povědomé? Jen anglická Premier League připomíná dnes v mnohém filiálku hračkářství Hamleys, kde si vybere doslova každý. Dostatečná hotovost je natolik pádný argument, že mu neodolá ani staletá klubová tradice a případné morální pochyby nad osobou kupujícího.

Zářným příkladem je Roman Abramovič, bývalý gubernátor Čukotky a blízký přítel Vladimíra Putina, který z průměrného klubu Chelsea FC udělal během necelých dvaceti let globální značku se silným společenským přesahem vypulírovanou k dokonalosti četnými poháry a tituly doma i na mezinárodní scéně.

Abramovič využíval Chelsea z velké části i pro své nefotbalové aktivity a ve VIP zóně na stadionu se svými hosty z vysoké politiky a byznysu řešil spíše než fotbal aktuální politické a ekonomické dění – a zejména to, které přímo ovlivňovalo jeho podnikání.

Během svého působení se se železnou pravidelností mohl spolehnout na to, že sportovní úspěchy Chelsea zapůsobí jako světlo na můry a otevřou mu jakékoliv dveře. A to i u lidí, kteří fotbal nemusí. Úspěch v kterékoli formě je prostě nakažlivý a kdo by nechtěl být jeho součástí?

Dnešní pokrytectví mnohých, kteří si od něj tenkrát nechávali nalévat šampaňské a dnes volají po tvrdých sankcích vůči jeho osobě, hezky shrnul v jedné řečnické otázce trenér Liverpoolu Jürgen Klopp: „Opravdu to někoho zajímalo?“ Ve smyslu odkud ty peníze pocházejí a kdo je ta osoba, co jimi disponuje. Nikoho to nezajímalo. Všichni to akceptovali – vedení ligy, svaz i fanoušci.

Abramovič stvořil z Chelsea svého „trojského koně“, jehož rozebraní na prkýnka vlivem protiruských sankcí by ve skutečnosti nic zásadního nepřineslo. Anglický fotbal by pád Chelsea bez problémů přežil. Zkáza by to byla pro zaměstnance klubu, jeho hráče a fanoušky.

Na druhou stranu by to Chelsea umožnilo poučit se a začít od nuly. Vybudovat klub na zdravějších základech, kde už nebude pouhou hračkou z limitované edice v rukou jednoho kontroverzního miliardáře. Podle posledních zpráv se Chelsea pod kuratelou britské vlády prodá konsorciu amerických investorů za 4,25 miliardy liber. Že by nakonec happy end?

Kup klub, omluvíš vraždu

Zajímavé bude na pozadí těchto událostí sledovat vlastnictví Newcastle United saudskoarabskou investiční skupinou, v jejímž čele stojí současný následník trůnu Muhammad bin Salmán. Ten je mnohými považován za faktického vládce země.

Na svém kontě má již pestrou škálu faulů, se kterými by za normálních okolností nedohrál ani poločas. Za všechny jmenujme vraždu kritika saudskoarabského režimu novináře Jamala Chášukdžího, věznění politických oponentů či masové popravy jako nástroj vládní politiky. Přesto nadšení fanoušků „Strak“ nezná mezí a od bezedné pokladny ropného státu si slibují podobnou dominanci, jakou noví vlastníci „dopřáli“ Manchesteru City či právě Chelsea.

Otázkou zůstává, nakolik jsou tyto projekty nebezpečné pro fotbal v dané zemi. Jak jsem již naznačil, nepovažuji anglickou Premier League vlivem posledních událostí za ohrožený druh. Vynucená změna vlastníka nemusí nutně znamenat zánik klubu, ani jeho ústup ze slávy. Spíš je na místě se ptát, zda by měla anglická liga nadále asistovat při tomto přiživování se na její globální oblibě. Proč napomáhat kontroverzním majitelům s vylepšováním jejich veřejného obrazu?

Jak se ukázalo již v minulosti, chovají se tito majitelé nezřídka jako kuna v kurníku a na své cestě za úspěchem jsou ochotni obejít či ignorovat jakákoli momentálně se nehodící pravidla. Krásný příklad nabízí nedávná odhalení, kdy vláda v Abú Dhabí skrze sponzoring státních firem dodatečně pumpovala peníze do Manchester City a obcházela tím nařízení o finančním fair play. Takto nastavené kluby jsou jako rakovina, která rozežírá evropský fotbal zevnitř. Jeho zneužívání pro společenské a politické PR konkrétních vlastníků ohrožuje samu podstatu sportu.

Kontroverzní vlastnící kluby doslova pomalu vydlabávájí do podoby trojských koňů, které díky tzv. softpower svých sportovních úspěchů mají za úkol zprostředkovat pozitivní obraz o majitelích, jejich zemi, politických názorech a společenském působení. S fotbalem to má pramálo společného. Je jen nablýskaným obalem, který má prodat kontroverzní obsah.

Nemusím ani zdůrazňovat, že takto nastavené vlastnictví klubu, může vlivem politických událostí vzít rychle za své a vystavit samotný klub existenční nejistotě. Domácím příkladem je v tomto ohledu pražská Slavia, kterou lze považovat za vlajkovou loď čínských zájmů v České republice. Stačí drobná změna v čínské politické doktríně a Slavia se může stát nadbytečným přepychem, kterého je potřeba se rychle zbavit.

Válka na Ukrajině ukázala prstem na tento druh fotbalových investic, kdy mimo jiné ruská polostátní firma Gazprom byla do té doby mnohými vnímána jako dobroděj evropského fotbalu. Otázkou zůstává nakolik to povede k hlubší reflexi a diskuzi. Jsou peníze ve fotbale opravdu vše? Počítá se vůbec ještě duch fair play a morální tradice fotbalu jako sportu sobě rovných, kterému je lidská důstojnost a práva jednotlivce nade vše svaté?

Nezbývá než neustále upozorňovat na skutečnost, že fotbal je více než položka v nákupním seznamu. Je na každém z nás, jestli dopustíme, aby se náš milovaný klub stal prostředkem pro vylepšování něčího společenského obrazu. Jako fanoušci máme sílu to změnit, a ne že ne!


Problematickým vlastníkům klubů a (nejen) státnímu sportwashingu ve fotbale se bude podrobně věnovat příští číslo tištěného Football Clubu, které vyjde v červnu. Už máte předplatné?

Související články

Berte je vážně! Ženy nehrají hůř, patří na hlavní stadiony

Kdo letos vyhrál ženskou fotbalovou ligu? Víte to? Slavia Praha a byl to už její 21. titul v součtu s federální érou před rokem 1993. Víte, že Slavia získala i ceněný „double“ a trefíte takhle od boku sestavu? Asi ne. Ženský fotbal bohužel zůstává neviditelný.

Levej vingl

Velký byznys z malé ligy. Red Bull v Salzburgu úspěšně sází na mládí

Klub ze Salzburgu byl dlouhé roky tuctový. Po příchodu Red Bullu je vše jinak. Pár let mu sice trvalo, než našel svou cestu, teď má ale koncepci, díky které objevuje pro velké kluby talenty z celého světa. A vydělává na tom. Jak to dělá?

Peníze

Proč je Liverpool tak dobrý? Na úspěch má plán, ukazují přestupy

Liverpool patří k nejúspěšnějším evropským klubům a není to náhoda. Jde o výsledek důsledné práce. Reds přesně vědí, co dělají a čeho tím chtějí dosáhnout. Na analýze jejich přestupové politiky to ukazuje Jakub Dobiáš, zakladatel datové společnosti 11 Hacks.

Liverpool
Popup se zavře za 8s