Z kanonýra manažerem. Stanislav Tecl o novém životě ve Slavii

Můžeš nám popsat svoji současnou roli v klubu? Psalo se, že jsi „přešel do manažerské funkce" – to ale může zahrnovat hrozně moc věcí?

Moje největší zodpovědnost je fungování A-týmu jako celku. Řešíme spoustu věcí, které se dají zlepšovat. Třeba proč máme tolik zraněných hráčů. Mojí úlohou je, abychom se v podobných věcech dokázali posouvat dál. Denně s týmem, na každém tréninku, na každém zápase. Snažím se chodit na každé video, abych viděl všechno, co se děje. Když se mě pak někdo na něco zeptá, ať už jde o informace pro agenty, nebo pro hráče samotné, chci to vědět z první ruky.

S kým jsi ve své roli nejvíc v kontaktu?

Velká pomoc je pro mě Kovi (sportovní ředitel Přemysl Kovář). Když to řeknu zjednodušeně, snažím se mu být k ruce. Když něco potřebuje, snažím se to splnit. Intenzivní kontakt s ním pro mě určitě znamená velké zjednodušení přechodu k manažerské práci. Hodně komunikuji s panem Tvrdíkem, který se o áčko taky hodně zajímá a chce mít všechny informace.

Když se řekne zodpovědnost za A-tým, člověku automaticky naskočí role vedoucího mužstva, tedy starost o jeho provozní stránku. Tohle ale spadá výhradně pod Standu Vlčka, že? Sportovní stránku věci má tedy na starosti Standa číslo 2?

Přesně tak. V mém případě jde o rozvojové věci. Třeba plánování kádru spolu s trenéry, výběr hráčů spolu s kluky ze skautingu a analytiky, plánování posil, složení kádru. Dá se říct, že právě to je pro mě zatím nejtěžší, protože je hrozně těžké si představit, jak budou sledovaní hráči vypadat tady ve Slavii. Bavíme se o transferech, které jsou dnes otázkou několika milionů eur, a nejsou to tím pádem jednoduchá rozhodnutí. Ke každému je tady velká debata a dlouhý proces.

Stejná práce, jiná role

Vraťme se v tvém příběhu posledních dvou let na začátek. Květen 2024. Když si vzpomeneš na svůj úplně poslední zápas, co se ti vybaví?

Na to se mě od toho zápasu asi nikdy nikdo nezeptal. První, co mi teď naskočí, je, že jsem měl u sebe děti, manželku, rodiče. Když si na to někdo vzpomene, tak jsou to právě kluci, kteří si z toho odnesli pěkný zážitek, a hlavně mají Slavii rádi. Já si z toho pamatuju nejvíc, že jsem svůj poslední zápas i poslední děkovačku mohl strávit právě se svými kluky.

Ty jsi už tehdy věděl, že to je úplně poslední zápas? Že třeba už ani za béčko nenastoupíš? Byl jsi definitivně rozhodnutý, že to je opravdu naposledy, co jsi na hřišti jako aktivní hráč?