Do Štědrého dne zbývá deset dnů, sedím v restauraci zabudované do stadionu Viktorie Plzeň a zahřívám si ruce o hrnek s čajem. Venku mrzne až praští, všude poletuje sníh. Na nedalekém hřišti s umělou trávou se už ale pomalu začínají scházet hloučky smějících se dětí. Brzy si proti sobě zahrají turnaj v malé kopané, jenž je součástí projektu Liga férového fotbalu, za kterým stojí iniciativa Fotbal pro rozvoj. Mediálním partnerem turnaje byl i Football Club.
Dvacetiletý Georgy Mezhuev, se kterým si povídám nad horkým čajem, tu trénuje tým ukrajinských dětí. Většina z nich do Česka utekla se svými rodinami před válkou s Ruskem. Zemí, odkud Georgy pochází.
„V dětství jsem se chtěl stát sportovním žurnalistou. A v patnácti jsem začal pracovat v tiskovém oddělení FC Zenit Petrohrad. Jenže později jsem se také stále víc angažoval v opozičních iniciativách a postupně jsem musel změnit pohled na fotbal v Rusku. Před třemi lety jsem se pak přestěhoval do Česka, protože jsem pro sebe v Rusku neviděl perspektivu. Po začátku války jsem začal hodně dobrovolničit v uprchlickém hotelu a na nádraží. Pak mě pozvali na pozici terénního pracovníka do neziskovky Tady a teď. Tam jsem se znovu vrátil k fotbalu, ale v pozici amatérského trenéra,“ začíná Georgy své vyprávění.
Když potřebujete, aby padaly góly, dá se tomu pomoct. V praxi to pak může vypadat třeba jako na tomto záběru z divize.
Fotbalový národ spoléhá na strategický um lišáka Koubka. Co by mohly být největší zbraně nového trenéra české reprezentace, rozebírají analytici Vojtěch Mrklas a Tomáš Daníček.
Země čtyř titulů mistrů světa znovu hraje o všechno. Itálie jde po velkých prohrách s Norskem do baráže o MS 2026, kde ji nestraší soupeř, ale vlastní vzpomínky.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
