Do Štědrého dne zbývá deset dnů, sedím v restauraci zabudované do stadionu Viktorie Plzeň a zahřívám si ruce o hrnek s čajem. Venku mrzne až praští, všude poletuje sníh. Na nedalekém hřišti s umělou trávou se už ale pomalu začínají scházet hloučky smějících se dětí. Brzy si proti sobě zahrají turnaj v malé kopané, jenž je součástí projektu Liga férového fotbalu, za kterým stojí iniciativa Fotbal pro rozvoj. Mediálním partnerem turnaje byl i Football Club.
Dvacetiletý Georgy Mezhuev, se kterým si povídám nad horkým čajem, tu trénuje tým ukrajinských dětí. Většina z nich do Česka utekla se svými rodinami před válkou s Ruskem. Zemí, odkud Georgy pochází.
„V dětství jsem se chtěl stát sportovním žurnalistou. A v patnácti jsem začal pracovat v tiskovém oddělení FC Zenit Petrohrad. Jenže později jsem se také stále víc angažoval v opozičních iniciativách a postupně jsem musel změnit pohled na fotbal v Rusku. Před třemi lety jsem se pak přestěhoval do Česka, protože jsem pro sebe v Rusku neviděl perspektivu. Po začátku války jsem začal hodně dobrovolničit v uprchlickém hotelu a na nádraží. Pak mě pozvali na pozici terénního pracovníka do neziskovky Tady a teď. Tam jsem se znovu vrátil k fotbalu, ale v pozici amatérského trenéra,“ začíná Georgy své vyprávění.
Na trávník během MS 2026 vyběhnou také Bafana Bafana, El Tri nebo třeba Socceroos. Poznáte, které přezdívky patří kterým reprezentacím?
Ještě v zimě byl pro většinu fotbalového Česka neznámým jménem ze sparťanské akademie. Teď má Hugo Sochůrek čerstvých osmnáct let, reprezentační rekord a místo na mistrovství světa. Příběh jeho jara je prudký, skoro neuvěřitelný. Ale podle lidí ze Sparty a národního týmu ne náhodný.
Brazilský titul z roku 1994 patří Romáriovi, Bebetovi, Dungovi, Taffarelovi, a také Ayrtonu Sennovi. Jenže jen pár týdnů před začátkem šampionátu zemřel ještě jeden muž, který mohl být jeho součástí. Dener Augusto de Sousa, kterého Brazílie viděla jako další velké zjevení.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
