Do Štědrého dne zbývá deset dnů, sedím v restauraci zabudované do stadionu Viktorie Plzeň a zahřívám si ruce o hrnek s čajem. Venku mrzne až praští, všude poletuje sníh. Na nedalekém hřišti s umělou trávou se už ale pomalu začínají scházet hloučky smějících se dětí. Brzy si proti sobě zahrají turnaj v malé kopané, jenž je součástí projektu Liga férového fotbalu, za kterým stojí iniciativa Fotbal pro rozvoj. Mediálním partnerem turnaje byl i Football Club.
Dvacetiletý Georgy Mezhuev, se kterým si povídám nad horkým čajem, tu trénuje tým ukrajinských dětí. Většina z nich do Česka utekla se svými rodinami před válkou s Ruskem. Zemí, odkud Georgy pochází.
„V dětství jsem se chtěl stát sportovním žurnalistou. A v patnácti jsem začal pracovat v tiskovém oddělení FC Zenit Petrohrad. Jenže později jsem se také stále víc angažoval v opozičních iniciativách a postupně jsem musel změnit pohled na fotbal v Rusku. Před třemi lety jsem se pak přestěhoval do Česka, protože jsem pro sebe v Rusku neviděl perspektivu. Po začátku války jsem začal hodně dobrovolničit v uprchlickém hotelu a na nádraží. Pak mě pozvali na pozici terénního pracovníka do neziskovky Tady a teď. Tam jsem se znovu vrátil k fotbalu, ale v pozici amatérského trenéra,“ začíná Georgy své vyprávění.
Do 25. minuty to bylo fajn. Po červené kartě Pavla Šulce nebylo o co hrát.
Česká reprezentace hlásí novou tvář. K národnímu týmu se připojil třiadvacetiletý útočník Glasgow Rangers Ryan Naderi, který se od středy zapojí do tréninkového procesu. Fotbalista narozený v Drážďanech má českou matku a pro reprezentaci se rozhodl právě díky vazbě k Česku.
Před 32 lety dal Karel Poborský gól, který odhalil jeho fotbalovou genialitu ještě předtím, než se o ní přesvědčil celý svět na Euru 1996.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
