Serii A chybí lesk nablýskané Premier League a je opředena mnoha nepravdivými mýty o catenacciu a dominanci obran. V Itálii se naopak hraje útočný fotbal, na stadiony chodí prvotřídní fanoušci a týmy trénují progresivní kouči. V loňském roce padalo v nejvyšší italské soutěži 2,87 gólu na zápas, více bylo k vidění jen v hyperofenzivní Bundeslize, a výsledky zápasů se často daly jen těžko předpovídat.
Lákadlem pro nezaujatého diváka je i absence hegemona. Mezi elitními evropskými soutěžemi nenajdeme kromě Itálie žádnou, kde by poslední tři ročníky vyhrály tři různé týmy (AC Milán, Inter a Juventus). V žebříčku koeficientu UEFA bychom museli dojet prstem až na 18. místo – na dánském fotbalovém trůně se v posledních letech vystřídaly Midtjylland, Brøndby a FC Kodaň.
I ti, kteří o italský fotbal zakopnou jen párkrát do roka, loni určitě zaznamenali, že AC Milán ukončil 11 let dlouhé čekání na scudetto. Rossoneri slavili zisk titulu především díky skálopevné obraně, fantastické formě Rafalea Leãa a Thea Hernandéze na levé straně hřiště a kvalitní práci bez balonu, kterou stále velice mladému týmů naordinoval stratég Stefano Pioli.
Startuje poslední reprezentační okno roku 2025. Máme pro vás kompletní TV program na příští dny.
Tyhle pruhy změnily svět fotbalu. Johan Cruijff se před MS 1974 kvůli smlouvě s Pumou postavil Adidasu – a vznikl dres, o kterém se mluví dodnes.
Závěr podzimu přinesl sparťanské potvrzení formy, slávistický střelecký koncert i dvě velká loučení, která dala poslednímu kolu silný rámec. Newsletteru Kopačky neunikl ani důležitý reprezentační los nebo anglické volání po VARu.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
