Serii A chybí lesk nablýskané Premier League a je opředena mnoha nepravdivými mýty o catenacciu a dominanci obran. V Itálii se naopak hraje útočný fotbal, na stadiony chodí prvotřídní fanoušci a týmy trénují progresivní kouči. V loňském roce padalo v nejvyšší italské soutěži 2,87 gólu na zápas, více bylo k vidění jen v hyperofenzivní Bundeslize, a výsledky zápasů se často daly jen těžko předpovídat.
Lákadlem pro nezaujatého diváka je i absence hegemona. Mezi elitními evropskými soutěžemi nenajdeme kromě Itálie žádnou, kde by poslední tři ročníky vyhrály tři různé týmy (AC Milán, Inter a Juventus). V žebříčku koeficientu UEFA bychom museli dojet prstem až na 18. místo – na dánském fotbalovém trůně se v posledních letech vystřídaly Midtjylland, Brøndby a FC Kodaň.
I ti, kteří o italský fotbal zakopnou jen párkrát do roka, loni určitě zaznamenali, že AC Milán ukončil 11 let dlouhé čekání na scudetto. Rossoneri slavili zisk titulu především díky skálopevné obraně, fantastické formě Rafalea Leãa a Thea Hernandéze na levé straně hřiště a kvalitní práci bez balonu, kterou stále velice mladému týmů naordinoval stratég Stefano Pioli.
Anglie má po čtvrtstoletí dalšího vítěze Zlatého míče. Harry Kane převzal nejprestižnější individuální fotbalové ocenění po sezoně, v níž nastřílel 73 gólů. Třiatřicetiletý útočník přitom dokázal něco, co se v posledních dvaceti letech povedlo jen Messimu s Ronaldem. Zlatý míč získal, aniž by vyhrál mistrovství světa nebo Ligu mistrů.
Takové záběry z fotbalové kabiny se na veřejnost dostanou jen málokdy. Teplice ukázaly, jak jejich sportovní ředitel Štěpán Vachoušek po nepovedeném poločase pořádně seřval hráče.
Projděte si kompletní fotbalový TV program na úterý a další dny tohoto pracovního týdne.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
