Serii A chybí lesk nablýskané Premier League a je opředena mnoha nepravdivými mýty o catenacciu a dominanci obran. V Itálii se naopak hraje útočný fotbal, na stadiony chodí prvotřídní fanoušci a týmy trénují progresivní kouči. V loňském roce padalo v nejvyšší italské soutěži 2,87 gólu na zápas, více bylo k vidění jen v hyperofenzivní Bundeslize, a výsledky zápasů se často daly jen těžko předpovídat.
Lákadlem pro nezaujatého diváka je i absence hegemona. Mezi elitními evropskými soutěžemi nenajdeme kromě Itálie žádnou, kde by poslední tři ročníky vyhrály tři různé týmy (AC Milán, Inter a Juventus). V žebříčku koeficientu UEFA bychom museli dojet prstem až na 18. místo – na dánském fotbalovém trůně se v posledních letech vystřídaly Midtjylland, Brøndby a FC Kodaň.
I ti, kteří o italský fotbal zakopnou jen párkrát do roka, loni určitě zaznamenali, že AC Milán ukončil 11 let dlouhé čekání na scudetto. Rossoneri slavili zisk titulu především díky skálopevné obraně, fantastické formě Rafalea Leãa a Thea Hernandéze na levé straně hřiště a kvalitní práci bez balonu, kterou stále velice mladému týmů naordinoval stratég Stefano Pioli.
Před víkendem přidáváme další porci analýz z evropských ligových soutěží. Kromě Česka se tentokrát vydáme i do anglické Premier League a českými krajánky ve West Hamu.
Protáhne Slavia mistrovskou sérii, nebo se na fotbalový trůn po čtyřech letech vrátí sparťanky? V sobotu odpoledne může být v Edenu jasno. Derby pražských S si navíc brousí zuby na divácký ligový rekord.
Před sebou máme dvě poslední kola a k největším tahákům patří souboj o čtvrté místo. Sparta, nebo Jablonec? Dejte nám v anketě v tomto textu vědět, jak to vidíte.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
