Serii A chybí lesk nablýskané Premier League a je opředena mnoha nepravdivými mýty o catenacciu a dominanci obran. V Itálii se naopak hraje útočný fotbal, na stadiony chodí prvotřídní fanoušci a týmy trénují progresivní kouči. V loňském roce padalo v nejvyšší italské soutěži 2,87 gólu na zápas, více bylo k vidění jen v hyperofenzivní Bundeslize, a výsledky zápasů se často daly jen těžko předpovídat.
Lákadlem pro nezaujatého diváka je i absence hegemona. Mezi elitními evropskými soutěžemi nenajdeme kromě Itálie žádnou, kde by poslední tři ročníky vyhrály tři různé týmy (AC Milán, Inter a Juventus). V žebříčku koeficientu UEFA bychom museli dojet prstem až na 18. místo – na dánském fotbalovém trůně se v posledních letech vystřídaly Midtjylland, Brøndby a FC Kodaň.
I ti, kteří o italský fotbal zakopnou jen párkrát do roka, loni určitě zaznamenali, že AC Milán ukončil 11 let dlouhé čekání na scudetto. Rossoneri slavili zisk titulu především díky skálopevné obraně, fantastické formě Rafalea Leãa a Thea Hernandéze na levé straně hřiště a kvalitní práci bez balonu, kterou stále velice mladému týmů naordinoval stratég Stefano Pioli.
Do obhájcovské sezony AC vstupuje s novým majitelem. Elliot Management, který v Miláně v posledních letech dohlížel na úspěšnou restrukturalizaci, prodal italský velkoklub americké investiční skupině RedBird.
Potřebné změny v kádru ale začaly pod novým mecenášem ve šnečím tempu. Velkou roli hrál fakt, že jedni ze strůjců nedávných úspěchů sportovní ředitel Ricky Massara a technický ředitel Paolo Maldini podepsali nové smlouvy až 29. června, den před vypršením těch starých. Veškeré přestupové dění šlo do té doby stranou a Maldini poté slíbil, že ztracený čas dožene.
Ostatní evropské kluby ale na poslední chvíli nic nenechaly. Vysněný Sven Botman zamířil do Newcastlu a Renato Sanchez, o kterého Maldini stál už od ledna, má mít blíže do PSG. Jedinou posilou tak do nedávna byl jen liverpoolský oblíbenec Divock Origi, problematické posty pravého křídelníka a náhradního stopera se zatím vyřešit nepodařilo.
Až po měsíci jednáních se alespoň podařilo dotáhnout příchod jednadvacetiletého záložníka se skvělou technikou Charlese De Ketelaereho z Brugg. Talentovaný hráč už si vyzkoušel roli desítky, hrotového útočníka, levého křídla i beka a je považován za budoucnost belgické reprezentace.
Pozitivní pro Milán je, že udržel téměř všechny opory, které mu pomohly k zisku scudetta, včetně jednačtyřicetiletého Zlatana Ibrahimoviče, který v týmu zřejmě bude už hlavně v roli motivátora kabiny. Energii Francka Kessiého, kterému skončila smlouva a odešel do Barcelony, hravě nahradí Thomaso Pobega, který na hostování v Turíně ukázal, že mu náročný presink nedělá problém.
Scudetto v překladu znamená malý štít. Je to ozdoba v podobě italské trikolóry, kterou smí na svých dresech nosit italské sportovní kluby, které vyhrály titul v předcházející sezoně. Prvním týmem, který směl scudetto nosit na prsou, byl v roce 1924 Janov CFC.
Rossoneri přináší skvělý mix dravých hráčů pod 24 let jako Fikayo Tomori, Sandro Tonali, Pierre Kalulu, Brahim Díaz, Yacine Adli, De Ketelaere či Leão, na které dohlíží pár superzkušených jmen jako Ibrahimovič, Olivier Giroud nebo Simon Kjaer. Pokud ale vstoupí do sezony s totožným receptem na úspěch jako loni, soupeři už asi budou vědět, jak na ně. Kouzla Leãa a výpady Thea Hernandéze bude Pioli muset okořenit novými nápady.
Inter měl naopak klíčové přestupy vyřešené brzy. Přišli talentovaný záložník Kristjan Asllani z Empoli, brankář André Onana z Ajaxu, ostřílený Henrich Mchitarjan z AS Řím a především postrach italských obran z let 2019 až 2021 - Romelu Lukaku je z Chelsea zpět v Miláně. Právě obnovení spolupráce mezi Lukakuem a Lautarem Matínezem může z Nerazzuri udělat hlavního kandidáta na titul.
Belgický útočník, který bude od prvního kola středobodem mediální pozornosti, to ale nemusí mít jednoduché. Maximum z něj vytěžil Antonio Conte, díky jehož přímočarému stylu měl Lukaku před sebou hodně prostoru a mohl týmy terorizovat z protiútoků. Trenér i útočník ale loni Inter opustili a nový kouč Simone Inzaghi uzpůsobil tým tak, aby více držel míč. Modročerný útok loni v soutěži dominoval, v průměru si na zápas vypracoval šance o hodnotě 2,30 xG (očekávaných gólů), mnohem více než druhá Atalanta (1,76 xG/zápas). Inter se paradoxně stal komplexnějším a možná i lepším týmem, než byl s Lukakuem.
Robustní forvard sice nastřílel v černomodrém dresu 64 branek v 95 utkáních, vztah s fanoušky bude mít ale složitý. Tifosi jen tak nezapomenou, jak si Lukaku minulé léto vydupal přestup „domů“ do Chelsea, načež jen o pár měsíců později říkal italským médiím, jak je jeho domovem Inter. Skupina ultras z tribuny Curva Nord vydala prohlášení, že na hráče ani přes jeho loňské chování pískat a bučet nebude, zároveň by ho ale nikdo neměl vítat například oslavnými transparenty.
Po slušném začátku léta nedokázal Inter dovést dvě vysněné posily fanoušků – Gleisona Bremera a Paula Dybalu. Velké zklamání ale není na místě, stoper Turína Bremer měl být pouze potenciální náhradou za Milana Škriniara a Dybala by v nabušené sestavě Nerazzuri působil jako zbytečný luxus.
Inzaghi má k dispozici zřejmě nejkomplexnější kádr v lize. Pozornost by fanoušci měli věnovat zejména stoperovi Alessandru Bastonimu, který je na balonu jedním z nejlepších v Evropě, všeumělovi v záloze Nicolu Barellovi a argentinskému střelci Martínezovi. Ten bude chtít hodit za hlavu slabší výkony z loňské sezony. Shodou okolností jsou to jediní hráči v základní sestavě Interu, kteří mají pod 25 let, což může být pro loňského vítěze Coppa Italia zdvižený ukazováček do příštích sezon.
Mezi týmy s vyšším věkovým průměrem spadá i Juventus. Dění v turínském velkoklubu vlastně celkově vypadá, jakoby se čas od roku 2015 příliš neposunul. Tým stejně jako v té době vede Maximilian Allegri, v kádru najdeme tehdejšího tahouna Paula Pogbu, stálice Leonarda Bonucciho, Daniele Ruganiho či Juana Cuadrada a sportovní úsek nadále rád pokukuje po stárnoucích hvězdách, kterým jinde končí smlouva, jak ukazuje příchod Angela Di Márii.
Bohužel pro fanoušky Bianconeri i herní filozofie zůstává trochu za moderními trendy, které jinak v Itálii najdeme u většiny týmů. Allegri vyznává přímočarý styl fotbalu, kdy se snaží přes křídelní prostory dostat rychle k (obvykle) dvěma forvardům, kterým je poskytnuta relativní svoboda pohybu.
Po dvanácti letech ve vedení klubu a po sedmi ve funkci viceprezidenta končí Pavel Nedvěd spolu s celým vedením Juventusu okamžitě ve funkci. Rozhodli se tak zřejmě kvůli dalšímu vyšetřování, které řeší účetní machinace v klubu. Odemykáme při té příležitosti profil z prvního letošního čísla tištěného Football Clubu, který ukazuje českou legendu pohledem z Itálie.
Di Mária může být pro násobného mistra Itálie trefa do černého, jelikož po zranění Federica Chiesy musel v loňské nepovedené sezoně na křídle často zaskakovat střeďák Adrien Rabiot. Agilní Argentinec v přípravě přesvědčuje, že za roky v PSG ztratil ze svého umění pramálo a není vyloučeno, že bude letos jedním z nejlepších nebo alespoň nejzábavnějších hráčů ligy.
Velký otazník se ale v Juve vznáší nad středem obrany. Po třech turbulentních letech pod třemi různými kouči měl být nyní ten moment, kdy Matthijs de Ligt převezme roli lídra defenzivy, zvlášť po odchodu klubové legendy Giorgia Chielliniho. Nizozemský reprezentant měl ale očividně jiný záměr a za 70 milionů eur přestoupil do Bayernu.
Velký podíl z této částky pak Juventus možná až zbrkle poslal svému městskému rivalovi za služby Gleisona Bremera. Pětadvacetiletý Brazilec má za sebou skvělou sezonu, kdy byl vyhlášen nejlepším obráncem Serie A. Nyní ho ale čeká diametrálně jiný styl hry – pragmatičtější a ve čtyřčlenné obraně, která Bremerovi nedovolí v takové míře agresivně vystupovat proti soupeřům.
Bianconeri se budou upínat k návratu Chiesy, který by společně s Di Máriou mohl poskytnout potřebný servis, který Dušan Vlahovič na jaře nedostával. Těžko říct, jakou roli bude hrát v letošním ročníku Paul Pogba. Zranění kolene, které ho nejspíš vyřadí ze hry až do prosince, nenechává Allegrimu v záložní řadě příliš atraktivních možností.
Aby to nevyznělo, že se v Juventusu úplně zasekli v čase, je třeba vyzdvihnout několik nadějných mladších hráčů, kteří by mohli pomoci zalepit díry v sestavě. Federico Gatti byl ve Frosinone nejlepším stoperem Serie B, energický záložník Nicolò Fagioli klidně může podle výkonů v přípravě zabojovat o základní sestavu a šance by mohl dostat i další středopolař Nicolò Rovella.
Stará dáma na papíře stále nepůsobí tak dobře jako milánské celky, přesto by mohla hrát v ročníku 2022/2023 důstojnější roli než v tom předešlém, kdy skončila čtvrtá o 16 bodů zpět za AC.
AS Řím před rokem utratil nejvíce ze všech klubů v lize, ale nutno dodat, že šlo o období přestavby kádru a investice byly potřebné k tomu, aby byl klub alespoň trochu konkurenceschopný. Podzim příliš úspěšný nebyl, ale jakmile José Mourinho dokázal zocelit obranu, dosáhl na historický úspěch v Evropské konferenční lize. První evropský pohár pro AS a první evropský pohár pro italský tým od roku 2010 udělali z jinak nevýrazného ročníku úspěšnou sezonu.
Kdyby nebylo skvělých výkonů ve vyřazovací fázi konferenční ligy, fanoušci by spokojení nebyli - o bod vybojované 6. místo, kvalifikace jen do Evropské ligy a žádný vyhraný zápas s kluby z první čtyřky (6 proher, 2 remízy). Nyní je tedy nutné udělat další krok. Mohlo by to vyjít, protože Portugalec má skvělý vztah s hráči, fanoušky i vedením, které mu přivedlo zajímavé posily.
Tou nejznámější je argentinský útočník Paulo Dybala. Jeho podpis je pro AS Řím jakási vstupenka mezi smetánku, posilu s větším renomé klub už dlouhá léta nezažil. Jméno levonohého forvarda se přeci jen spojovalo s týmy jako Barcelona, Tottenham nebo Inter Milán. Tisíce fanoušků vítajících Dybalu na náměstí v Římě dokazuje, co tento podpis pro klub znamená.
Když je Dybala zdravý, dokáže být rozdílový, ale Mourinho mu musí nechat volnost na jeho oblíbené pozici ryzí desítky, případně v roli „secunda punta“ (podhrotový útočník) za Tammym Abrahamem. S hráčem Dybalovy typologie ještě Mourinho nepracoval a bude velice zajímavé sledovat, jestli ho ukoučovat zvládne.
Naopak s příchodem Nemanji Matiće dostává Mourinho záložníka, kterého zná dokonale, ačkoliv jde už o trochu staromódní šestku. Potřebnou posilou na pravém beku se pak stal Zeki Çelik, mistr Francie s Lille z roku 2021. Příchod Giniho Wijnalduma jakožto mistra Anglie, Francie i Evropy přidává do kádru dalšího rozeného vítěze a naznačuje, že atakování první trojky by už mělo být naprostou povinností. Jednatřicetiletý záložník sice nezažil v PSG povedenou sezonu, Mourinho by ho ale mohl vyzkoušet i ve více ofenzivní roli, na jakou je zvyklý z nizozemské reprezentace.
AS se zkrátka vyvíjí a Mourinho s ním. Devětapadesátiletý trenér například loni poprvé ve své kariéře dlouhodobě aplikoval tříčlennou obranu. S rychlíky Leonardem Spinazzolou a Celikem na křídelních becích, energií Wijnalduma, genialitou Lorenza Pellegrinho a magií dua Abraham, Dybala může být Řím opět velkým hráčem.
Konkurence by letos nemusela totiž být tak velká. Neapol opustili hned tři klíčoví hráči v podobě Lorenza Insigneho, Driese Mertense a Kalidoua Koulibalyho a klub nejspíše bude muset počkat pár let, než se z těchto odchodů oklepe. Atalanta po několika intenzivních sezonách už loni působila vyšťaveně a trenér Gianpierro Gasperini tak bude doufat v kvalifikaci do jakéhokoliv evropského poháru.
Lehkou neznámou zůstává Lazio, které zatím udrželo kádr a akvizicemi brankáře Luise Maximiliana a obránce Alessia Romagnoliho zvýšilo kvalitu v defenzivě. Fanoušky obeznámené se stylem kouče Maurzia Sarriho nepřekvapí, že se římský klub loni pokusil o 605 přihrávek za zápas, což bylo nejvíce v lize. Biancocelesti ale zároveň byli jedněmi z největších ostrostřelců celé Evropy – své xG přestříleli o 18,2 branek! Bylo to o štěstí nebo Ciro Immobile opět opanuje tabulku střelců? Letní příprava zatím příznivcům Lazia moc optimismu nedává.
Do boje o Evropu by tak mohla proklouznout Fiorentina. Tým vedený zřejmě nejnadějnějším italským koučem Vincezem Italianem. V kádru má řadu zajímavých jmen jako tvrdého obránce Nikolu Milenkoviče, argentinského útočníka Nicólase Gonzálese či rychlíka Jonathana Ikoného. Silnou srbskou stopu v klubu navíc doplnil dříve glorifikovaný střelec Luka Jovič z Realu Madrid.
Tři čeští vyslanci v italské nejvyšší soutěži představují slušný počet. Zvlášť když jeden z nich patřil k nejlepším záložníkům uplynulého ročníku. Antonín Barák má za sebou životní sezonu, kdy za Hellas Verona zaznamenal 11 gólů a 4 asistence. V devátém celku uplynulého ročníku to ale zřejmě trochu vře a kvůli neshodám s vedením odešel kouč Igor Tudor (nově je v Marseille), po Ivanu Juričovi šlo o dalšího zajímavého kouče, který během posledních dvou let Hellas opustil.
Barák má v lize dobré renomé a unikátní profil. Dokáže operovat z kraje hřiště ve formaci 3-4-3 i na pozici klasické desítky a v Tudorově náročném systému stíhal přidat obrovskou porci práce směrem dozadu. Se 190 centimetry navíc představuje i vzdušnou hrozbu. Není divu, že po něm pokukují AS Řím a Neapol a kdo ví, možná že do konce srpna ještě sedmadvacetiletý šikula změní dres.
David Zima má za sebou v Turíně adaptační rok, kdy si připsal 13 startů na pozici pravého středního obránce ve tříčlenné obraně. Pohodlné 10. místo bylo po dvou letech boje o udržení vítáno s otevřenou náručí, ale podobně jako ve Veroně začíná být i u Granaty dusno. Turín přišel o několik opor, ale zároveň nikoho nepřivedl, což není úplně po chuti ambicióznímu kouči Ivanu Juričovi. Se sportovním ředitelem Davidem Vagnatim si to pořádně nahlas vyříkali na hotelovém parkovišti v Tyrolsku. Téměř došlo i ke rvačce. To se může stát asi jen v Itálii.
Třetí exslávista Daniel Samek se ukáže v dresu nováčka z Lecce, kam teď v létě relativně překvapivě přestoupil. Osmnáctiletý talent měl v Edenu problém především s vysokým tempem, osobními souboji a vysoce soubojovou ligou, italský styl by mu mohl sedět lépe. O místo v sestavě mladík bude bojovat zřejmě především s třiadvacetiletým Mortenem Hjulmandem, kouč Marco Baroni by ale mohl Samka nasadit s norským záložníkem i do dvojice ve formaci 4-2-3-1.
Serie A není fotbalovou lahůdkou jen kvůli těm nejlepším celkům, naskrz celou tabulkou najdeme velice zajímavé týmy, progresivní trenéry, nadějné hráče i poutavé příběhy.
Boj o záchranu letos obohatí hlavně Monza, se kterou se do nejvyšší soutěže vrací duo Sylvio Berlusconi a Marco Galliani. Nová hračka bývalého italského premiéra posílila kádr o ligou ozkoušené hráče vysoké kvality jako Matteo Pessina, který ještě před rokem skóroval na euru proti Rakousku a Walesu, Stefano Sensi, který si s Interem Milán zahrál i Ligu mistrů. Přišel také kvalitní gólman Alessio Cragno ze sestupujícího Cagliari. Na udržení se v Serii A loni stačilo pouhých 31 bodů, což by Monza měla uhrát s přehledem.
Společně se Sazka Fantasy jsme připravili speciální turnaj k jarní části české ligy. Stačí se zaregistrovat a v profilu zadat promo kód „FCLiga“. Každé kolo nejlepší trenér vyhraje roční předplatné Football Clubu a druhý v pořadí roční předplatné časopisu Finmag. Nejlepších 15 trenérů po celém jaru získá další ceny. Pro šest nejlepších je roční předplatné Football Clubu, za 7. a 8. místo dáváme novou FC knihu. Trenér na 9. místě získá plakát z limitované edice od Ilony Polanski. Pro hráče na 10. až 14. místě máme 500 Kč na plakáty 442prints.cz, za 15. místo je lahev Chandon Garden Spritz. Do boje se vydal také redakční tým FC. Tak neváhejte a přihlaste se ještě dnes!
Salernitana se naopak bude muset hodně snažit, aby zopakovala loňskou pohádku. Skromný klub potřeboval najít do konce roku 2021 nového majitele, jinak mu hrozil okamžitý sestup do třetí ligy. To se povedlo až 31. prosince, načež tým s 8 body z úvodních 18 zápasů nastartoval neuvěřitelnou cestu za záchranou a utekl hrobníkovi z lopaty v posledním kole. I letos uvidíme v dresu Salerna legendárního Francka Ribéryho.
Jedním z nejzajímavějších týmů byl loni bez pochyby Turín, kterému kouč Jurič naordinoval fyzicky velice náročný styl. Granata a její neúnavný presink znamenal pro každého soupeře jeden z nejnepříjemnějších zápasů sezony. Jurič svůj „bielsovský“ systém bránění jeden na jednoho po celém hřišti zřejmě nebude měnit, alarmující je ale už zmíněná aktivita na přestupovém trhu. Určitě se vyplatí sledovat záložníka Samuele Ricciho, který v sobě skrývá kvality Marca Verattiho i Jorginha a může ho čekat velká sezona.
A vynechat nesmíme ani dva týmy, na které se musí aspoň občas podívat každý fanoušek fotbalu. Atalantu a její příběh o skromném městečku v Lize mistrů už zná zřejmě každý, vysoce ofenzivní Sassuolo je neméně zábavné. Tým Alessia Dionisiho sice stylem „přestřílet každého soupeře“ trochu rezignoval na pohárovou Evropu, na druhou stranu dal vepředu volnost Hamedu Traorému, Giacomu Raspadorimu či jednomu z nejméně doceněných křídelníků Evropy – Domenicu Berardimu. Ti všichni v zelenočerném dresu zůstávají a věří, že budou zaměstnávat brankáře italské ligy v další vzrušující sezoně Serie A.
Obálka od Ilony Polanski prozrazuje, že v čísle 21 (02/2022) řešíme ženský fotbal. Druhý tematický blok je o vlastnictví klubů. Další číslo už se blíží, vyjde v půlce září a bude to velké, těšte se! Kromě jiného v něm bude série textů ke 100 letům Baníku.
Marcel Gecov byl vždy známý svou hyperaktivitou. Aplaus na stadionech ale vyměnil za byznys. A je to jízda, díky které nelituje, že už v 28 letech skončil s profesionálním fotbalem. Proč se vzdal pěkné a pravidelné výplaty v Polsku?
Zatímco Bělorusko v poklidu rozehrálo kvalifikaci na Euro 2024, Rusko se snaží vrátit do mezinárodního fotbalu asijskou cestou. To vše navzdory pokračující válce na Ukrajině.
Přišlo jako blesk z čistého nebe. Odvolání Juliana Nagelsmanna překvapilo celou fotbalovou Evropu. A ani s odstupem několika dnů pořád nedává smysl.
