Serii A chybí lesk nablýskané Premier League a je opředena mnoha nepravdivými mýty o catenacciu a dominanci obran. V Itálii se naopak hraje útočný fotbal, na stadiony chodí prvotřídní fanoušci a týmy trénují progresivní kouči. V loňském roce padalo v nejvyšší italské soutěži 2,87 gólu na zápas, více bylo k vidění jen v hyperofenzivní Bundeslize, a výsledky zápasů se často daly jen těžko předpovídat.
Lákadlem pro nezaujatého diváka je i absence hegemona. Mezi elitními evropskými soutěžemi nenajdeme kromě Itálie žádnou, kde by poslední tři ročníky vyhrály tři různé týmy (AC Milán, Inter a Juventus). V žebříčku koeficientu UEFA bychom museli dojet prstem až na 18. místo – na dánském fotbalovém trůně se v posledních letech vystřídaly Midtjylland, Brøndby a FC Kodaň.
I ti, kteří o italský fotbal zakopnou jen párkrát do roka, loni určitě zaznamenali, že AC Milán ukončil 11 let dlouhé čekání na scudetto. Rossoneri slavili zisk titulu především díky skálopevné obraně, fantastické formě Rafalea Leãa a Thea Hernandéze na levé straně hřiště a kvalitní práci bez balonu, kterou stále velice mladému týmů naordinoval stratég Stefano Pioli.
Jude Bellingham je znovu anglickým hrdinou. Dvěma góly otočil čtvrtfinále proti Norsku a rozhodl o vítězství 2:1 po prodloužení. Seveřané ale sahali po historickém úspěchu a po utkání se řeší několik sporných verdiktů. V semifinále nás čeká duel Anglie s Argentinou, která rovněž v prodloužení přešla přes Švýcary.
Fotbalové mistrovství světa 2026 čekají už jen čtyři zápasy. O finále si zahrají Francie se Španělskem a Argentina s Anglií.
Životní zápasy jako pracovní pohovor. Tak by se dalo popsat dosavadní účinkování norského brankáře Ørjana Nylanda, který zastavil Brazílii a teď se chystá na Anglii. Otázkou teď není, zda, ale kdo mu po šampionátu zavolá. Pusťte si video jeho neuvěřitelného představení proti kanárkům.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
