VIP tribuna za pár stovek. Na fotbale v zemi, kde vládne basket

V Litvě hrají ligu systémem jaro/podzim. Startuje se v březnu, končí v listopadu a přes léto se normálně hraje, což nám při červnovém pobytu v této pobaltské zemi nabídlo příležitost tamní fotbalovou ligu shlédnout naživo. A špatná volba to nebyla.

Během pár dnů, které jsme strávili v Kaunasu a Vilniusu, jsme zjistili, že je zde sport obecně velmi populární. Jednak jsou města propletená cyklotrasami, na kterých místní jezdí na kolech i na koloběžkách, zároveň je zde množství otevřených sportovišť pro basketbal, fotbal, volejbal a další sporty.

Samotná fotbalová liga ale zas tak netáhne, jak jsme si v praxi ověřili.

Vstupenky za pár stovek

Poslední červnový víkend se v Kaunasu hrál šlágr mezi čtvrtým a třetím týmem tabulky. Domácí kaunaský Žalgiris hostil Žalgiris z hlavního města, z Vilniusu. Jestli jste na sport, tak určitě znáte slavný basketbalový klub se stejným názvem, za který dřív hrál třeba Jiří Zídek. A právě domácí klub patří pod tuto asi nejslavnější litevskou sportovní organizaci.

Proč je tenhle název v Litvě populární? Odkazuje na jednu ze slavných bitev z 15. století, kdy polsko-litevská koalice zvítězila nad řádem německých rytířů a dostala se tak z jeho područí. Žalgiris je litevský název pro polskou vesnici Grunwald, v jejíž blízkosti boj probíhal.

Ale pojďme zpátky na fotbal. Vstupenky jsme v pohodě koupili online. Prvotní obavu z webu v litevském jazyce vystřídalo nadšení z přepínače do angličtiny. Vše šlo velmi snadno a lístky v PDF souboru jsme měli během pár minut.

Nejlevnější byly na protilehlou tribunu za 8 eur (necelých 200 korun), nejdražší za 18 eur (přibližně 420 korun) byly vstupenky na VIP – Tribune, tedy místo nad terasou, ze kterého bylo nejlépe vidět na hrací plochu.

Lístky za branky koupit nešly. Nejspíš kvůli tomu, že stadion pro 15 tisíc lidí bývá poloprázdný, a tak jdou do prodeje jen vstupenky na hlavní tribuny. Za brankou byl vždy obsazen jen jeden sektor v rohu, kde byly skromné kotle obou soupeřů.

Stadion Darius and Girėnas a okolí

Fotbalový tým FK Kauno Žalgiris, který byl založen teprve v roce 2004 (ve druhé lize debutoval 2013 a v první 2015), hraje svá domácí utkání ve městě Kaunas (má necelých 300 000 obyvatel) na Darius and Girėnas Stadium s kapacitou víc než 15 000 sedaček. Stojí už od roku 1925 a od té doby prošel dvěma rekonstrukcemi, které multifunkční stadion uzavřely tribunami ze všech stran.

Multifunkčnost znamená i to, že mezi hřištěm a tribunami je atletická dráha. Z tribun podél hřiště to není až takový problém, fanoušci za bránami by však zážitku příliš nezískali.

Při cestách po Litvě jsme přišli na to, že všude, kde to jde, je les. Nebo minimálně park. A okolí stadionu není výjimkou. Platí to, i když se nachází jen několik minut jízdy autobusem z centra. V okolí stadionu se nachází také tenisové kurty, multifunkční hala, fitness centrum a sportovní univerzita, která tak má skvělé zázemí pro své studenty.

Příchod na stadion byl nezvykle klidný. Přibližně hodinu před utkáním to totiž vůbec nevypadalo, že se něco koná, a kdybychom u jedné z bran u hlavního vstupu nepotkali několik teenagerů, kteří přes ni pouštěli dovnitř, nepoznali bychom, že je hrací den. V okolí se nenacházeli takřka žádní policisté, vše probíhalo velmi pokojně.

Stadion na první dobrou působil jako velmi masitá betonová stavba, ovšem s řadou moderních prvků, které se projevily hned při příchodu. U turniketů sice nastal problém s naskenováním lístku z telefonu, nicméně velmi dobře anglicky mluvící pánové pořadatelské služby vše během pár minut vyřešili.

Proč jsou všichni zelení?

Přibližně 40 minut do začátku zápasu usedáme na místa. Diváků v ochozech je méně než hráčů na trávníku, tak jdeme prozkoumat občerstvení. Nacházíme jediný stánek, ve kterém pohotový mladík pochopí, co chceme, začíná čepovat dvě piva a přináší nachos s dipem. Tedy jediný pokrm v místní nabídce. Platíme 14 eur. Kartou, jinak to nejde.

Žádného předzápasového programu jsme se nedočkali ani v dalších minutách. Alespoň, že je ta rozcvička a občerstvení. K dispozici není ani žádný předzápasový bulletin, na památku nám tak zbydou jen dojmy a fotky.

Hráči jsou na place a jen horko těžko rozpoznáváme domácí od hostů. Oba týmy se shodně rozcvičují v zeleném oblečení. Když vyběhnou i rozhodčí na rozcvičku v zelené teplákovce, kamarád neváhá a pronese: „Ty v*le, proč jsou všichni zelení?“ Doufal jsem, že ne, ovšem ani kombinace černých dresů a zelených čísel, proti zeleným dresům a bílým číslům přehlednosti nepomohla.

Souboj mezi čtvrtým a třetím týmem tabulky, které však dělilo propastných 15 bodů, doprovázel nakonec velmi nepříjemný déšť. I tak na zápas, který se hrál v úterý od 19:00, dorazilo přes 1200 diváků, přičemž přibližně 50 bylo hostujících fanoušků, kteří doběhli do svého sektoru hlídaného zpovzdálí dvěma členy ochranné služby s lehkým zpožděním. V litevské lize se běžně na zápasy dostavuje několik stovek diváků, takže jsme měli tu čest být na nadprůměrně navštíveném zápase. Výjimkou jsou domácí zápasy hostujícího Žalgirisu z Vilniusu, tam chodí pravidelně až 2000 lidí.

Ve fandění měli proti padesátce hostů na začátku jasně navrch domácí, které se snažila tlačit zejména skupina zeleně oděných mládežníků společně s bubeníkem. Tahle skupina skrytá za názvem 203 tribuna si kromě různých chorálů připravila i zelené dýmovnice při nástupu hráčů na hrací plochu.

Hosté, kteří kromě svých vlajek FK Žalgiris vyvěsily také několik vlajek na podporu Ukrajiny, se za nic nemuseli stydět, a jakmile přibližně v desáté minutě dorazili do sektoru, začali naplno podporovat svůj klub. Pomohlo tomu dost dění na hřišti, kdy jasně lepší hosté dokázali domácí ve všech aspektech hry předčít.

K tomu jim přibalili pět branek, což mělo zásadní vliv na náladu domácích fandů. Ti se z bídy probrali až v závěru, kdy domácí zaznamenali dva čestné úspěchy. I tak domácí fans po zápase svým hráčům poděkovali, stejně jako hosté.

Ty ještě čekala hodinová cesta autem nebo hodinu a půl dlouhá štreka vlakem nebo autobusem do Vilniusu. A že měly naspěch, protože poslední spoje odjížděly dle jízdních řádů okolo 22. hodiny. Tak snad to stihli a budou na tenhle zápas vzpomínat v dobrém.

Stejně jako my. I když hra, doprovodný program i třeba občerstvení má daleko za úrovní, na jakou můžete být zvyklí i z české ligy, návštěva stála za to. Pobavili jsme se s místními, navnímali další fotbalovou kulturu. To jsou zážitky, které nám už nikdo nevezme.