Pivní FC Liverpool i Gambrinus liga. Proč k sobě pivo a fotbal patří

09. srpen 2022
Sdílejte:
Pivo a fotbal. Od fotbalových počátků si jsou předurčeny. Aktuální vývoj pivo spíše degraduje na pouhý občerstvovací doplněk zápasů. Přitom v minulosti mělo zásadní vliv na rozvoj jednotlivých klubů. Podíváme se třeba do Liverpoolu, kde Everton začínal na hřišti místního pivovarníka - na Anfield Road.
Gambrinus liga na hřišti Chmelu Blšany. Na přelomu tisíciletí to bylo hodně pivní!Foto: Jiří Hovorka

„Vono už těch krás ubejvá. Ale něco ještě pořád máme. Nějaký lesy nám zbyly. Pivo máme dobrý…někdy. A holky, Karle, holky máme nejkrásnější na světě!“ Známý monolog doktora v podání Rudolfa Hrušínského z kultovní komedie Jiřího Menzela Vesničko má středisková, krásně rámuje pozici piva v naší kultuře.

O lesích i půvabech českých žen toho autoři od dob obrození sepsaly na tuny. Stejně tak o pivu, které si dodnes podrželo status motoru české kultury a sportu. Protože bez piva se ten fotbal vážně dělat nedá! Vítejte u dalšího Levého vinglu. Tentokrát na téma symbiózy piva a fotbalu.

Za švestkové knedlíky

Bez nadsázky se dá říci, že se moderní fotbal zrodil jak starořecká bohyně lásky Afrodita z pěny – v tomto případě ne mořské, ale pivní. Jeho počátky jsou těšně propojeny s různými restauračními zařízeními s přehršlí značek zlatavého moku. Což nepřekvapí, když si uvědomíme, že ustavující schůze čerstvě založených klubů se odehrávaly tam, kde se většina klubových členů cítila téměř jako doma, tedy v nejbližší hospodě, vinárně či kavárně. Pouze nezletilí fotbaloví nadšenci měli smůlu a k založení klubu jim musel stačit obývací pokoj rodičů.

Majitelé restauračních zařízení poměrně záhy zjistili, že jim od té skupinky podivínů, kteří se v krátkých kalhotách veřejně honí za kulatým nesmyslem, kyne i nějaká ta zlatka zisku. V počátcích fotbalu hospody často nahrazovaly chybějící klubové prostory. Předsednictvo klubu v nich schůzovalo, mužstva se zde převlékala a za úplatu zde hostinští skladovali hráčské vybavení. Nemusím asi zdůrazňovat, že po tréninku či zápase následovala týmová posezení, při kterých se rozhodně nesedělo na sucho.

Fotbal a prachy

Chcete mistrovství světa v Rusku nebo Kataru? Proč si dát pozor na putinizaci sportu a co to je? Jak to v Anglii dělali, než přišel Abramovič? Proč si v Německu za špinavé peníze nejde koupit klub? Jak vypadá fotbalová romantika ve Florencii? Odpovědi najdete v novém Football Clubu s tematickým blokem Fotbal a prachy.

Kupuju!

Například hráči pražské Slavie před první světovou válkou pravidelně „rozsvěcovali lustr“ v kavárně U Karla IV. na Karlově náměstí či U Brejšků ve Spálené ulici. Taky si populární trenér „Dědek“ Madden něco užil, než jim vštípil zásady sportovní životosprávy: „Český plejers nou gud. Šecko mysli moc umi. Málo trenink end samý cholka end hospoda. Šecko for legrac end hev nou enerží for plej.“ V jedné větě skvěle vystihl již tehdy hlavní zlozvyky českého fotbalu.

Až na výjimky měly první kluby hluboko do kapsy. Hospodští proto velmi často patřili k jejich prvním podporovatelům. Nezřídka zasedali také v klubovém předsednictvu. Podpora byla různého rázu – od té finanční, až po oběd zdarma. Legendárním se stala v tomto ohledu postava restauratéra Charváta, velkého příznivce vinohradské „Čafky“, který za talíř švestkových knedlíků a malé černé pivo „přetáhl“ do ČAFC z Meteoru Vinohrady mladičkého Karla Peška-Káďu, pozdější sparťanskou „zlatovlasou primadonu“ a jednoho z nejlepších záložníků Evropy 20. let.

Liverpool z piva zrozený

Zatímco české prostředí bylo o poznání skromnější, v tehdejší Anglii se kluby i díky tlaku na profesionalizaci, spojovaly rovnou s majiteli pivovarů. V době, kdy kvalita pitné vody silně kolísala a nezřídka byla zdrojem infekčních chorob jako cholera nebo tyfus, představovalo pivo nápoj, který se mohl díky „převaření“ konzumovat bez obav z nákazy.

Anglie se stala jednou z kolébek průmyslového pivovarnictví, kdy armáda dělníků zajišťovala branži trvalý odbyt. Vaření piva představovalo zlatý důl a těžil z toho také fotbal, ve kterém podnikatelé v pivovarnictví, lihovarnictví či gastronomii velmi brzy rozpoznali jeho „marketingový“ potenciál. Zvláště, když průměrná spotřeba anglického dělníka na konci 19. století činila téměř 400 litrů na osobu ročně. A to navzdory stále sílícímu abstinenčnímu hnutí. Proč tedy neinvestovat do nové zábavy a díky podpoře místních klubů nerozmnožit řady věrných konzumentů?

Za příklad nám poslouží osoba tehdejšího prezidenta klubu Everton FC, Johna Houldinga. V Liverpoolu vlastnil pivovar a hotel s restaurací. Kromě jiného klubu pronajímal plochu hřiště, které se nacházelo na Anfield Road. Houlding se nakonec s Evertonem rozešel ve zlém. V roce 1892 se rozhodl klubu výrazně navýšit částku za pronájem hřiště a požadoval exkluzivní právo na prodej nápojů v prostorách stadionu. Klub měl nově využívat také jeho další pozemek jako tréninkové hřiště a platit samozřejmě za jeho pronájem.

Kontroverzní vlastnící ohrožují fotbal. Trojského koně máme i v Česku

Jsou jako trojští koně, kluby si nekupují z lásky k fotbalu. Chtějí si přes ně zlepšit obraz, vyprat peníze nebo je mají jen jako hračku. Dost jich je v Anglii, jednoho máme i v Praze. Nemusíme to akceptovat.

Přečíst

Předsednictvo Evertonu se vzbouřilo a začalo veřejně Houldingovy požadavky napadat. Mimo jiné mu předhodilo, že klub pro něj představuje pouze byznys a o jeho blaho mu vůbec nejde. Roztržka měla ale ještě pikantní pozadí. Většina členů předsednictva Evertonu se hlásila k náboženskému metodismu a tím i k ideálům abstinence. Trnem v oku jim byly pravidelné pozápasové dýchánky hráčů a jejich příznivců v Houldingově hotelu, kdy pivo a lihoviny tekly proudem. Houlding to samozřejmě podporoval a hráče využíval jako návnadu, aby svému pivovaru a restauraci zajistil stálé zákazníky.

Spor vyvrcholil tím, že Everton FC vypověděl pronájem Anfield Road a přestěhoval se do Goodison Parku, kde působí dodnes. Houlding si později stěžoval, že ho porazil nemístný „čajový fanatismus“ činovníků Evertonu. Na druhou stranu nelenil a velmi brzy si obstaral pro své hřiště náhradu – založil FC Liverpool. Aby předešel možným komplikacím, stal se v novém klubu majoritním vlastníkem a najal si jedenáctku zkušených skotských hráčů. Moc dobře si spočítal, že se mu tato investice do klubu a kádru několikanásobně vrátí z prodeje piva a lihovin.

Bez piva ani ránu

I když v počátcích fotbalu hrálo pivo důležitou roli v jeho rozvoji, hledali bychom dnes stěží nějaký evropský velkoklub, který na přední straně dresu pod klubovým znakem hrdě nosí pivovarské logo. Pivo se na tribunách stále pije, pivovary nadále usilují o exkluzivní zastoupení v útrobách stadionů, sem tam se mihne nějaké to pivovarské logo na rukávu, zadní straně dresu či trenýrkách.

Na rozvoji samotného fotbalu participuje ale většina pivovarů – minimálně u nás – pouze zřídka. Jako by pivo ve své roli kulturního akcelerátoru vyšlo z módy a aktuální vývoj ho deklasoval pouze na jeho občerstvovací funkci v rámci fotbalové zábavy. Je pravda, že pivovary až na pár největších skupin mohou dnes jen stěží konkurovat velkým globálním společnostem, které jsou schopné nalít do fotbalu desítky až stovky milionů euro, liber či dolarů ročně. Pár výjimek se jistě najde, přesto pivo představuje spíše „lokální“ produkt, který často osloví pouze ty konzumenty, kteří ho dlouhodobě znají, a tak říkajíc s ním vyrostli.

Je až s podivem, že i když ho máme „dobrý“, tak jsou pivovary v českém fotbalovém prostředí spíše neviditelné a masově se v něm neangažují. Jen málokde patří k vybrané smetánce generálních či hlavních partnerů předních ligových klubů nebo ligy. Palec nahoru si zaslouží jen budějovické Dynamo, které má na přední straně dresu logo Budvaru a v Plzni je mezi hlavními partnery Gambrinus.

Jedním z důvodů byla v minulosti negativní publicita spojená s aférami v českém fotbale, která vedla mimo jiné k ukončení dlouhodobého partnerství Gabrinusu s fotbalovou ligou před několika lety. Gambrinus se následně zaměřil na amatérský fotbal, který v rámci projektu „Gambrinus – kopeme za fotbal“ podporuje (nejen) hašením žízně hráčů a jejich příznivců. Gambrinus v tom vidí smysluplnější naplnění své vize o žádoucím propojení piva a fotbalu a vytvoření živé fotbalové kultury. Zatímco ve výkonnostním fotbalu je pivo aktuálně tak trochu do počtu, na amatérské úrovni to je ten tmel mezi fanoušky, hráči a klubem.

Nezbývá než doufat, že si pivo a fotbal k sobě opět najdou cestu a jejich nově nalezená symbióza posune český fotbal dál než pouze ke kompostovatelným kelímkům. Protože jak ukazuje historie, bez piva se ten fotbal fakt dělat nedá!

FC na papíře

Obálka od Ilony Polanski prozrazuje, že v posledním čísle řešíme ženský fotbal. Druhý tematický blok je o vlastnictví klubů. Další číslo už se blíží, vyjde v půlce září a bude to velké, těšte se! Kromě jiného v něm bude série textů ke 100 letům Baníku.

To chci!

Související články

Podvodníci z Gijónu. Německá ostuda změnila pravidla fotbalu

Největší skandál v historii světových šampionátů. Velmi přátelský zápas západního Německa s Rakouskem sebral v roce 1982 Alžírsku šanci na historický úspěch. Ale aspoň vedl ke změně pravidel, a tak se teď díky němu základní skupiny hrají férovějším způsobem – poslední zápasy mají výkop ve stejný čas.

Historie

Nedvěd do Slavie? Tvrdík mu hodil laso

Šéf Slavie Jaroslav Tvrdík láká Pavla Nedvěda po konci v Juventusu do Slavie. Oba se znají například z cesty s Milošem Zemanem do Číny.

Zprávy

S Nedvědem padají i akcie Juventusu. Končí éra Superligy

Akcie Juventusu v reakci na náhlý konec vedení klubu prudce padaly. Pro klub jde o další špatnou zprávu po pandemii a krachu projektu Superligy.

Zprávy
Popup se zavře za 8s