Byla to hurá akce, která se mi zrodila v hlavě během jednoho večera. Chtěl jsem si provětrat hlavu a na pár dnů změnit prostředí, ideálně ve spojení s mým milovaným fotbalem.
A protože jsem celou sezonu na sociálních sítích sledoval skvělá chorea a fandění fanoušků Legie Varšava, rozhodl jsem se vypravit se sám po vlastní ose na finále polského poháru, které se konalo v pátek 2. května.
Sednul jsem k internetu, koupil zpáteční jízdenku na vlak (s Inkartou za skvělých 1700 Kč), lístek na stadion (dal se sehnat zhruba za 600 až 3000 Kč) a ubytování přes Airbnb (cca 2000 Kč za noc) a o pár dnů později jsem už seděl v kupé směr Varšava.
„Ty jsi sem vážně dorazil až z Prahy? Neboj, bude to stát za to. Uvidíš ty nejlepší fanoušky v Evropě,“ slibuje mi nadšeně příznivec Legie, se kterým si povídám těsně před výkopem. A měl pravdu!
Sedm gólů, famózní chorea a přes 50 tisíc diváků na Národním stadionu ve Varšavě. Finále polského poháru mezi týmy Pogoň Štětín a Legia Varšava nabídlo všechno, po čem fotbalový fanoušek touží.
Páteční finále poháru v polském hlavním městě mělo jasně danou zápletku. Zatímco „domácí“ Legia chtěla zpackanou sezonu na domácím poli napravit ziskem poháru, „hostující“ Pogoň Štětín toužil zlomit prokletí. Tým z přístavu na Odře si totiž do té doby zahrál pohárové finále už čtyřikrát, ale ještě nikdy nedokázal zvednout nad hlavu trofej.
Loni přitom měla Pogoň jedinečnou šanci, kdy se postavila na Národním stadionu ve Varšavě druholigové Wisle Krakow. Trofej měla na dosah a dlouho vedla 1:0. Jenže Wisla dokázala srovnat posledním kopem v základní hrací době a po hrubé chybě stopera Pogoně v prodloužení urvala vítězný gól a tím i vytoužený pohár.
Ještě, než se dostaneme k průběhu letošního finále a k mým dojmům, pojďme si říct něco víc o obou finalistech.
Pogoni se, bez nadsázky, smálo celé Polsko. Klub totiž stále čeká na vysněnou trofej, a tak trochu připomíná polský Tottenham. Jako by toho bylo málo, klub kromě neschopnosti dosáhnout na trofeje trápí také složité vyjednávání o změně vlastníka. Celá sága pak podle tamních médií připomíná gangsterku z produkce streamovacího giganta Netflix.
Nový prezident Pogoně Štětín, který se dostal do funkce na pokraji bankrotu klubu v polovině března, Kanaďan s íránskými kořeny Alex Haditaghi, připomíná kombinaci Jaroslava Tvrdíka a Ondřeje Kanii. Minimálně podle jeho prohlášení a vystupování na Twitteru.
Pár dní před finále se například pohádal s vlastními ultras, když je kromě dalšího nařknul, že dostávali výplatu od bývalého vedení klubu.
Skalní fanoušci Pogoně všechno dementovali, ale hořkost před finále, která se dost možná promítla i na trávník, zůstala.
Oproti tomu Legia se potýká s vlastní sadou problémů. Klub dlouhodobě není schopen efektivně bojovat na dvou frontách. A i díky tomu už čtyři sezony čeká na mistrovský titul. Ten letošní v Polsku urve někdo z dvojice Lech Poznaň – Raków Częstochowa.
V lize Legia neprožívá bůh ví jakou sezonu a krčí se až na páté příčce právě za Štětínem. V Evropě přitom klub dokráčel až do čtvrtfinále Konferenční ligy, kde mu stopku vystavila londýnská Chelsea.
Klub má z krize vyvést jeho legenda a bývalý kapitán Michał Żewłakow, který se do Legie v březnu vrátil jako sportovní ředitel. Když v klubu z hlavního města působil mezi lety 2015 až 2019, oslavil tři tituly a postoupil do skupiny Ligy mistrů.
Legia je oproti Pogoni nejúspěšnějším klubem v historii polského poháru. Včetně pátečního triumfu ho zvedla nad hlavu už jednadvacetkrát. Triumf v poháru pro ni znamená jistotu pohárové Evropy pro příští sezonu, kam by se nekvalifikovala z ligy. Ale nepředbíhejme.
Finále polského poháru je impozantní akcí. Četné policejní antony a pochůzkáře potkáte na ulicích už od brzkého rána a všechno to hemžení můžete sledovat z okna přilehlého Airbnb, které jsem si na poslední chvíli zarezervoval. Bydlení se dá nedaleko od arény sehnat v přepočtu zhruba za 2000 korun za noc.
V den finále je pak možné v polské metropoli sledovat příznivce obou táborů. A často to byla hodně surrealistická podívaná. Mnozí z nich, lidově řečeno, nasávají už od rána, byť výkop je až v 16:00. Sám jsem si to ověřil v Carrefouru, kde si dva fanoušci v dresu Legie kupovali pořádnou zásobu vodky Soplica a okamžitě ji testovali už před desátou ranní.
Jeden z výrazných fanouškovských influencerů Pogoně přitom fanoušky přístavního týmu už před utkáním prosil, aby se neopakovala situace z loňska a oni tak nepili. Marně. Upřímně řečeno to ale tak trochu k finále (nejen) polského poháru patří. Nutno taky dodat, že na stadionu se čepovalo jen nealkoholické pivo. O to víc už ale podle mě přišli fanoušci na stadion alkoholem „posilněni“.
Některé čtenáře pak může překvapit brzký výkop finálového zápasu ve všední den. Důvod je pragmatický. Ze Štětína do Varšavy to trvá vlakem zhruba šest hodin. A mnoho z 18 tisíc fanoušků Pogoně, kteří se na finále vydali, musí absolvovat cestu tam a zpátky ještě tentýž den. Domů se i tak dostali zklamaní až v sobotu brzy ráno.
Hlavní proud fanoušků Štětína odvedla policie z přilehlých nádraží až na stadion, tudíž jsem se zapojil k fanouškům Legie. Ti měli v pravé poledne sraz u svého „ligového“ stadionu polské armády s kapacitou přes 31 tisíc lidí.
Po zhruba 45 minutách čekání, kdy prozkoumávám takřka úplně vyprodaný fanshop místních ultras, se pak několikatisícový dav fanoušků Legie vydává na pochod městem. Na národní stadion to je necelých pět kilometrů. V čele průvodu jede spíkr Žyleta, severní tribuny Legie, kde se ultras scházejí. Stylově na korbě auta se čtyřmi bubeníky a nejbližšími souputníky z kotle. Občasné fandění při pochodu městem pak z korby auta přímo diriguje.
Tisíce bílých triček občas ozvláštní obří vlajka Legie či fanoušci spřátelených týmů, kteří se vydali na finále poháru podpořit „bratry z Legie“. V průvodu tak můžete vidět příznivce Olimpie Elbląg, slávistům dobře známého Zagłębie Sosnowiec či Radomiaku Radom. Pochod se zhruba ve dvě hodiny, kdy dochází k otevření bran stadionu, dostane k místu dění a dav se začne pomalu soukat na tribuny.
Na národním stadionu je to pak kromě fanoušků obou týmů famózní přehlídka družeb obou táborů. Kromě výše zmíněných přátel Legie přijel Pogoň Štětín podpořit například Feyenoord, Ruch Chorzów či fanoušci německého BFC Dynamo.
Legii pak k zisku poháru přímo během zápasu gratulovali jejich holandští přátelé z ADO Den Haag.
Jelikož jsem se šel převléct na hotel, sám mám problém dostat se na tribuny včas. Mnohé turnikety bohužel nefungují, značení sektorů a bran není úplně jasné, a nakonec se dovnitř protáhnu najednou s fanouškem Pogoně, kterému se špatně vytiskl platný lístek a nešel mu načíst. Po poděkování mi vysvětluje, že do Varšavy dorazil už včera a osobně byl i minulý rok na finále s Wislou. Jestli prý Pogoň prohraje i tentokrát, potřetí do Varšavy nejede.
Moje místo na stadionu je kousek od kotle Legie, takže můžu sledovat v akci zřejmě nejlepší ultras z celé fotbalové Evropy. Ale zatímco na hřišti vládne Legia, prvních dvacet minut na tribunách slyšíte takřka jen fanoušky Pogoně. Spíkr Legie z provizorního lešení pak Varšavanům opakovaně vysvětluje, že pořádně se začne fandit až s choreem a až se všichni dostanou na stadion. Ale když to Legia rozbalí, stojí to skutečně za to. Posuďte sami.
Za pozornost stojí i obě povedené prezentace Pogoně. Fanoušci obou klubů nechali na choreu stovky hodin práce a dovést ho a rozbalit přímo na stadionu je výsledkem koordinace minimálně několika desítek fanoušků.
Obecně pak organizačně není Polákům co vytknout. Finále poháru bylo skutečnou ozdobou sezony – na tribunách i na hřišti. Legii k výhře 4:3 sportovně pogratuloval i kapitán Pogoně Kamil Grosicki.
„Chci Legii pogratulovat. Byli lepší především individuálně, využili nabídnuté příležitosti a zaslouženě vyhráli. Ve finále proti Wisle jsem se za náš výkon omlouval, tentokrát jsem na tým hrdý,“ vysvětloval a zakončil interview tím, že i druhá finálová prohra v řadě podle něj Pogoň přiblížila ke kýžené trofeji. Pro jeho fanoušky to ale je asi slabé útěcha.
Při odchodu ze stadionu se mi drala na mysl myšlenka a přání, aby i u nás bylo finále poháru konečně patřičnou oslavou vrcholu sezony. Aby to nebylo jen čekání na chvíli, kdy jednou za dva roky všechno zničí ostudné chování části fanoušků nebo bezpečnostních složek, které to nezvládnou.
Kromě zrušení nesmyslného finálového koeficientu k tomu ale vede ještě jedna důležitá cesta – dostavba stadionu Sparty na Strahově. Ač se to může zdát jako klubová otázka, není. Nejde o Spartu. Jde o celé Česko. Potřebujeme důstojný národní stadion. Místo, kde se může konat zápas reprezentace, ale také finále domácího poháru, které si zaslouží úroveň, chorea, emoce i kulisu srovnatelnou s tím, co jsem mohl zažít ve Varšavě.
Slavia má jako nový český mistr jistou hlavní fázi Ligy mistrů v příští sezoně. Pojďme se podívat, jaké soupeře může dostat podle aktuální situace v národních ligách i evropských pohárech. Šestnáct účastníků z celkových 36 už je teď jistých.
Tohle bude velké! Olomouc jde ve středu na Spartu v přímém souboji o trofej i o Evropu. Kde sledovat finálový zápas českého poháru živě?
Trápící se Tottenham v neděli šetřil opory. Do brány se tak dostal i Antonín Kinský. Projděte si, jak se mu dařilo.
