Někdy v létě roku 2022 ta zpráva prolétla médii. San Siro se bude bourat. Stadion, který je přes sedmdesát let společným domovem Interu a AC Milán, už bude svému účelu sloužit jen do jara 2026. Pak se tam uskuteční zahájení zimní olympiády a následně půjde k zemi.
To bych se tam měl zajet podívat, pomyslel jsem si. Z fotbalové Evropy jsem už kus viděl, na Stadio Guiseppe Meazza, jak zní oficiální a interisty používaný název, jsem však dosud nebyl. A nenavštívit jeden z nejikoničtějších stánků celé sportovní historie by byla škoda.
Tím spíš, že jednomu z milánských celků vlastně docela přeju.
Messi proti Ronaldovi. Guardiola proti Fergusonovi. Barcelona proti Manchesteru United. Finále Ligy mistrů 2009 mělo být soubojem dvou fotbalových světů. Nakonec z něj byla noc, po které se Evropa začala dívat na fotbal trochu jinak.
Baník to nakonec nejspíš zvládne, ale vlastně potvrzuje, že ani velké kluby nejsou imunní proti pádu. Juventus, River Plate, Schalke, Hamburg nebo Atlético Madrid ukazují, že sestup může být výsledkem sportovní bídy, dluhů, zákulisních skandálů i chaotického řízení. A cesta zpátky mezi elitu často bolí ještě víc.
Martinu Frýdkovi je 34 let, v řeckém Arisu mu končí smlouva a zatím neví, kde bude hrát příští sezonu. Hlavu si z toho ale nedělá. Na řecký organizovaný chaos si zvykl – a stejně prakticky přistupuje i k penězům. Tady je jeho plán na dobré živobytí i po hráčské kariéře.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
