Kane proti Česku zapíše další rekord. Pořád mu ale chybí to nejdůležitější

Nebyl to Lamine Yamal ani Lionel Messi. Harry Kane nevtrhl do velkého fotbalu jako teenager, o němž bylo od prvních minut jasné, že právě sledujeme budoucí světovou superstar.

Když poprvé nastoupil za anglickou reprezentaci, bylo mu už 21 let. Za sebou měl hostování v Leytonu Orient, Millwallu, Norwichi a Leicesteru a teprve v předchozích měsících si definitivně vybojoval místo v Tottenhamu.

Pak ale přišel debutu ve stylu Kanea, jak ho dnes známe.

Bylo 27. března 2015, Anglie ve Wembley vedla nad Litvou 3:0 a Kane vystřídal Wayna Rooneyho. Po pouhých 79 sekundách na hřišti skóroval.

Symboličtější předání štafety by dnes scenárista vymýšlel těžko. Právě Rooneyho totiž Kane později překonal jako nejlepšího střelce Anglie i jako hráče v poli s největším počtem reprezentačních startů.

O jedenáct a půl roku později zbývá poslední jméno.

Peter Shilton.

Legendární brankář nastoupil za Anglii mezi lety 1970 a 1990 celkem 125krát. Rekord tedy drží už 36 let. Kane jde do úterního zápasu proti Česku se 124 starty. Pokud ve Wembley nastoupí, Shiltona vyrovná.

A všechno nasvědčuje tomu, že by se jubilejního zápasu měl dočkat. Thomas Tuchel sice před posledním duelem dlouhého reprezentačního okna počítá se změnami v sestavě a Kane patří k nejvytíženějším Angličanům, kapitánův rekordní večer by ale byl velmi zvláštní příležitostí k odpočinku.

Sám Kane po sobotní demolici Chorvatska v Rijece označil úterní utkání kvůli počtu startů za „speciální zápas“. Jistotu ovšem přinese až večerní zveřejnění sestavy.

Góly, starty i kapitánská páska

Kane přitom už dnes vlastní prakticky všechny nejvýraznější individuální anglické rekordy.

Za národní tým dal 89 gólů. Wayne Rooney, kterého v roce 2023 sesadil z čela historické tabulky, skončil na 53. Kane tedy není rekordmanem o jednu nebo dvě trefy, ale o propastných 36 branek.

A konec zdaleka nevypadá blízko.

Ještě v sobotu dvěma góly a asistencí řídil výhru 7:0 nad Chorvatskem. V kalendářním roce 2026 už dal za Anglii jedenáct branek a jako první anglický reprezentant se dostal alespoň na deset gólů ve třech různých letech.

Na letošním mistrovství světa překonal Rooneyho také v počtu reprezentačních zápasů hráče v poli. A posunul další rekord spojený s rolí, kterou zastává téměř celé své reprezentační dospívání.

Kapitánskou pásku dostal poprvé už v červnu 2017 proti Skotsku. Bylo mu třiadvacet. Natrvalo mu ji Gareth Southgate svěřil před mistrovstvím světa 2018.

Kane tak vede Albion jako kapitán v jednotlivých zápasech už desátým kalendářním rokem.

I tady už překonal velikány předchozích generací. Billy Wright a Bobby Moore dlouho představovali měřítko anglického kapitánství. Kane jejich rekord překonal na MS 2026 a teď je s 97. zápasy s páskou nejčastějším kapitánem v historii reprezentace.

Také jeho celkově stý start za Anglii vypadal přesně tak, jak byste od Kanea čekali. Proti Finsku ve Wembley dostal před utkáním tradiční zlatou čepici a potom dal oba góly při vítězství 2:0.

Individuální milníky přitom rozhodně nepovažuje za bezvýznamnou statistiku.

„Jsem na tyhle úspěchy vždycky hrdý. Ukazují konzistenci,“ říkal koncem září při převzetí ocenění pro nejlepšího anglického střelce sezony. Dodal ale, že nikdy nechce žít z toho, co už dokázal. Vždy ho zajímá další úspěch.

Po sobotním zápase v Chorvatsku už mluvil i o dalších dvou metách. O 125. startu proti Česku, kterým může dorovnat Petera Shiltona, a o hranici sta reprezentačních gólů, od které ho dělí jedenáct branek.

„V úterý nás čeká speciální zápas právě kvůli počtu startů. A samozřejmě, sto gólů je pěkné kulaté číslo a bylo by neuvěřitelné se na něj dostat,“ řekl Kane pro BBC Radio 5 Live. Zároveň ale připomněl, že ani tím by jeho hon za dalšími metami neskončil: „Znáte mě. Kdybych se tam dostal, začal bych se dívat po dalších rekordech.“ Že by mířil na 146 reprezentačních gólů Cristiana Ronalda?

A Thomas Tuchel v pondělí vlastně odkryl podstatu jeho nekonečného honu za čísly ještě otevřeněji. Podle něj jsou nejlepší střelci světa postavení trochu jinak než ostatní. Nechtějí jen vítězství týmu. Sledují tabulky střelců a rekordy. Ptají se, koho ještě mohou překonat.

„Takový Harry prostě je,“ shrnul trenér.

Rekordy ano. Ale kde je zlato?

Rekordních statistik má tolik, že by vystačila na několik kariér. Jenže individuální rekordy nikdy nebyly tím, podle čeho se hodnotí úplně největší fotbalové příběhy.

Kane to dobře ví.

S Tottenhamem se stal nejlepším střelcem v historii klubu, třikrát ovládl pořadí kanonýrů Premier League a v sezoně 2018/19 došel až do finále Ligy mistrů.

Trofej ale s klubem nezískal ani jednu.

Jeho kariéra se proto dlouhá léta stávala symbolem zvláštního paradoxu. Jeden z nejlepších útočníků své generace sbíral góly, rekordy i individuální ocenění, ale když se rozdávaly poháry, zůstával s prázdnou.

Na klubové úrovni přitom existovalo řešení.

Přestup.

V létě 2023 odešel z Tottenhamu do Bayernu Mnichov a nekonečné čekání nakonec ukončil. S bavorským klubem už získal německé tituly a v minulé sezoně přidal i domácí pohár.

Sám přitom odehrál možná nejlepší sezonu kariéry. Za Bayern nastřílel ve všech soutěžích 61 branek, 36 z nich v Bundeslize, a znovu získal evropskou Zlatou kopačku. Za klub a reprezentaci dal během sezony dohromady neuvěřitelných 73 gólů.

V září navíc jako nejrychlejší hráč historie dosáhl na stovku bundesligových branek. Stačilo mu 98 zápasů, čímž o 31 utkání překonal téměř půl století starý rekord Dietera Müllera.

Jedna klubová meta však zůstává.

Liga mistrů.

Minulou sezonu v ní Bayern skončil v semifinále. Kane dal v soutěži čtrnáct branek a dostal se do nejlepší jedenáctky ročníku, pohár ale znovu nezvedl.

Právě ten je nyní další velkou položkou na jeho seznamu.

Reprezentaci nevyměníš

Zatímco klub můžete změnit, reprezentaci ne.

A právě anglický národní tým dává Kaneovu příběhu ještě silnější rozměr.

Žádná anglická generace od roku 1966 nebyla velké trofeji tak blízko tak často. Kane byl kapitánem při semifinále mistrovství světa 2018, při finále Eura 2020 ve Wembley i při dalším finále evropského šampionátu v roce 2024.

Letos v létě se Anglie na mistrovství světa znovu probojovala do semifinále. Po porážce s Argentinou alespoň vybojovala bronz, nejlepší anglické umístění na světovém šampionátu od domácího zlata v roce 1966.

Od té chvíle Anglie nevyhrála mistrovství světa ani Evropy. Na světovém šampionátu se dokonce od slavného finále se Západním Německem do dalšího finále už nikdy nevrátila.

Kane se k reprezentační trofeji dostal na dosah dvakrát na Euru. Dvakrát odešel z finále poražený.

A právě tady je paralela s jeho klubovou kariérou skoro dokonalá. Osobní čísla dlouho rostla rychleji než počet pohárů.

V Tottenhamu mohl tenhle osud změnit přestupem.

Z Anglie odejít nemůže.

Poslední pokus?

Ve 33 letech přitom Kane nepůsobí jako veterán, kterému reprezentace pomalu ujíždí.

Spíš naopak.

Minulou sezonu označil za nejlepší v kariéře. A kromě počtu gólů je pozoruhodné i to, jak se jeho hra postupně mění. Kane si chodí hlouběji pro míč, rozehrává, hledá spoluhráče dlouhými přihrávkami a kromě zakončovatele funguje stále častěji také jako tvůrce hry.

Také anglická reprezentace kolem něj dnes vypadá jinak než před deseti lety. Jude Bellingham, Bukayo Saka a další už dávno nejsou Kaneovými mladými pomocníky, ale samostatnými světovými hvězdami.

Kapitán ovšem zůstává.

A společný cíl také.

Po sobotních sedmi gólech do chorvatské sítě Kane mluvil o tom, že Anglie musí soupeřům v Evropě vysílat zprávu. Nestačí dát jeden gól a začít výsledek chránit. Chce tým, který jde za druhým, třetím i čtvrtým.

Právě v tom je možná vidět zkušenost ze všech předchozích turnajů, na nichž byla Anglie blízko, ale nikdy úplně nejblíž.

Teď už hledí k Euru 2028, které bude Anglie spolupořádat na domácí půdě. Kaneovi tehdy bude téměř 35 let. Dost možná půjde o jeho poslední velkou příležitost završit reprezentační kariéru tím, co jí jako jediné skutečně schází.

Ne dalším rekordem.

Trofejí.

Než ale tenhle příběh dojde až tam, čeká ve Wembley Česko. Soupeř, proti němuž Kane během kariéry už několikrát skóroval a kterého potrestal také minulý týden v Praze.

A pokud v úterý znovu vyběhne na trávník, přidá ke všem gólům, Zlatým kopačkám a kapitánským rekordům ještě jedno číslo.

125.

Číslo Petera Shiltona.

Pak už nebude mít v historických tabulkách anglické reprezentace před sebou nikoho.

Jen tu jedinou věc, kterou do žádné individuální statistiky zapsat nejde.