Na první pohled by se zdálo, že italský fotbal zažil v minulém roce malou renesanci. Titul po 33 letech vyhrála Neapol, která navíc svým atraktivním fotbalem přitáhla k Serii A množství nových fanoušků. Hned pět italských celků se navíc probojovalo do semifinále evropských pohárů a tři z nich si o trofeje dokonce zahráli ve finále. Trojnásobný „mečbol“ se ale nepodařilo proměnit žádnému z nich, padl Inter Milán, AS Řím i Fiorentina.
Při otázce, zda by podobný trend měl následovat i v příštích letech, ale panuje skepse. Základní problémy, které zdržovaly rozvoj italského fotbalu v poslední dekádě, totiž stále zůstávají, a není jich málo. Špatný marketing, finanční problémy klubů, zastaralé stadiony vlastněné městy, nedostatek talentovaných italských hráčů, odliv hvězd a v neposlední řadě rasismus ze strany fanoušků, to vše dělá i po nebývale povedeném posledním roce ze Serie A soutěž, která ani zdaleka nemůže konkurovat Premier League a možná ani Bundeslize.
Klička, parádní střela a první ligový gól za Slavii. Dvacetiletý Pavel Kačor přišel v Olomouci z lavičky a v 77. minutě pojistil výhru sešívaných 2:0. Teď se těší na Villarreal.
Na hřišti škvára, na zápasy za vlastní peníze. A přesto se v šedesátých letech na turnaj časopisu Mladý svět hlásila zhruba stovka týmů. Publicista Petr Vondřich v FC podcastu vypráví, jak tahle vlna nadšení pomohla rozjet ženskou ligu a jak se mezi Slavii se Spartou dostaly Uhelné sklady.
Francisco Moura měl v šestnáctce kolem sebe volno. Přesto poslal míč do vlastní sítě a třetiligové Paredes v portugalském poháru proti Portu vyrovnalo. Obránce se po gólu rozplakal a hned směrem k lavičce naznačil, že chce vystřídat. Utěšovat ho přišli i soupeři.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
