Na první pohled by se zdálo, že italský fotbal zažil v minulém roce malou renesanci. Titul po 33 letech vyhrála Neapol, která navíc svým atraktivním fotbalem přitáhla k Serii A množství nových fanoušků. Hned pět italských celků se navíc probojovalo do semifinále evropských pohárů a tři z nich si o trofeje dokonce zahráli ve finále. Trojnásobný „mečbol“ se ale nepodařilo proměnit žádnému z nich, padl Inter Milán, AS Řím i Fiorentina.
Při otázce, zda by podobný trend měl následovat i v příštích letech, ale panuje skepse. Základní problémy, které zdržovaly rozvoj italského fotbalu v poslední dekádě, totiž stále zůstávají, a není jich málo. Špatný marketing, finanční problémy klubů, zastaralé stadiony vlastněné městy, nedostatek talentovaných italských hráčů, odliv hvězd a v neposlední řadě rasismus ze strany fanoušků, to vše dělá i po nebývale povedeném posledním roce ze Serie A soutěž, která ani zdaleka nemůže konkurovat Premier League a možná ani Bundeslize.
Slavia má další titul. Zasloužený, dominantní, ale možná nejméně euforický ze všech. Český trůn drží pevně, jenže za ním se kupí otázky: mdlá Evropa, disciplína lídrů, konflikt s fanoušky i nutnost najít ofenzivní kvalitu pro další útok na výhru v Lize mistrů.
Tomáš Chorý ve Slavii končí a jedna z logických otázek zní: může se vrátit tam, kde byl doma? Adolf Šádek dal v rozhovoru pro podcast Kudy běží zajíc jasně najevo, že fotbalově by takového hráče bral hned. Jenže právě u Chorého už fotbal není jediná věc, kterou musí klub řešit.
Tenhle pád zatím nemá dno. Loni třetí Baník je po prohře na Slovácku poslední a záchranu už nemá ve svých rukách. Projdeme si, co se musí stát, aby nesestoupil do druhé ligy.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
