Na první pohled by se zdálo, že italský fotbal zažil v minulém roce malou renesanci. Titul po 33 letech vyhrála Neapol, která navíc svým atraktivním fotbalem přitáhla k Serii A množství nových fanoušků. Hned pět italských celků se navíc probojovalo do semifinále evropských pohárů a tři z nich si o trofeje dokonce zahráli ve finále. Trojnásobný „mečbol“ se ale nepodařilo proměnit žádnému z nich, padl Inter Milán, AS Řím i Fiorentina.
Při otázce, zda by podobný trend měl následovat i v příštích letech, ale panuje skepse. Základní problémy, které zdržovaly rozvoj italského fotbalu v poslední dekádě, totiž stále zůstávají, a není jich málo. Špatný marketing, finanční problémy klubů, zastaralé stadiony vlastněné městy, nedostatek talentovaných italských hráčů, odliv hvězd a v neposlední řadě rasismus ze strany fanoušků, to vše dělá i po nebývale povedeném posledním roce ze Serie A soutěž, která ani zdaleka nemůže konkurovat Premier League a možná ani Bundeslize.
Fotbalové hlášky někdy přerostou samotné zápasy. Otestujte, jestli poznáte jejich autory - od trenérských legend po hráče s egem větším než stadion.
Arsenal je po dvaceti letech ve finále Ligy mistrů. V úterý večer porazil Atlético Madrid 1:0, celkově postoupil po výsledku 2:1 a na konci května si v Budapešti zahraje o trofej, kterou ještě nikdy nezískal. A aby toho nebylo málo, v Premier League má po ztrátě Manchesteru City titul znovu ve vlastních rukou.
Finále španělského poháru v roce 1984 se vážně nehrálo v rukavičkách. Šlo o jeden z památných zápasů, do kterých zasáhl Diego Maradona. Dnes má 42. výročí. Co a proč se semlelo?
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
