Rok 2025 = rok Scotta McTominaye. V United ho přehlíželi, v Itálii to dotáhl k papežovi

Yamal. Salah. Dembélé. McTominay. Kombinace jmen, kterou byste dohromady čekali možná tak ve Fifě. Nebo ve fotbalovém pub quizu, kde chtěli autoři poslední kolo poznávačky udělat jen pro opravdové fajnšmekry. Kde byste tuto čtveřici ještě rok zpátky určitě nečekali, to je hlasovací lístek pro Zlatý míč. Přesně ten lístek, který letos vyplnil John Greechan z Edinburgh Evening News.

Zkušeného novináře můžeme podezřívat z lehkého nadržování rodné zemi. Šestým nejlepším hráčem sezony 2024/25 byl podle něj liverpoolský Alexis Mac Allister, argentinský reprezentant se skotskými předky. Pátou příčku v Greechanově vidění světa zase obsadil obránce Dumfries z Interu, velmi pravděpodobně proto, že na jihu Skotska shodou náhod najdeme stejnojmenné městečko.

Na Greechanovu obranu je nutné dodat, že do své top desítky umístil i jednoho Angličana v podobě Declana Rice, takže objektivitu mu úplně upřít nelze. Jak moc ji uplatňoval ve chvíli, kdy přidělil bramborovou pozici Yamalovi, bronz Salahovi, stříbro Dembélému a zlato Skotovi Scottovi, to už není tak podstatné.

Mnohem důležitější je fakt, že po bezmála 40 letech mohl skotský zástupce hlasovat pro svého krajana. A nebyl dokonce sám. Scott McTominay v počtu bodů přeskočil třeba Juda Bellinghama, Erlinga Haalanda nebo Virgila van Dijka a odnesl si celkové osmnácté místo. Na hráče, co loni v srpnu bez velkých fanfár zmizel z Manchesteru United do neznáma, to není špatný výsledek.

Vlastně je to dost neuvěřitelný výsledek. Podobně neuvěřitelný, jako je poslední dobou celá jeho kariéra. Kdy jindy si ten příběh plný nůžek, gólů, oslav, rekordů i papeže připomenout než na konci roku 2025. Roku Scotta McTominaye.

Sedm let na šestce

Scott McTominay vždycky uměl dávat hezké góly. Fanoušci United si budou pamatovat jeho trefu proti City, kdy ze třiceti metrů potrestal Edersonovu špatnou rozehrávku. Nezapomene se ani na dva přesné zásahy do sítě Leedsu, které odchovanec Red Devils zvládl jako první hráč v historii Premier League nastřílet už během úvodních tří minut zápasu.

Góly, které obletí svět, si ale skotský reprezentant schoval až na letošek. A rovnou do těch největších zápasů. Od toho posledního je to pořád jen chvilka. Listopadový závěr kvalifikace o mistrovství světa, Skotsko proti Dánsku. Domácí musí vyhrát, hostům stačí k postupu bod. Třetí minuta zápasu. A Scott McTominay vystřihuje v dánském vápně absolutně perfektní nůžky, po kterých slaví 50 tisíc fanoušků v Hampden Parku jeden z nejlepších skotských gólů za dlouhé roky.

Epický zápas korunovaný dvojicí last minute branek v dánské síti a výhrou 4:2 nakonec znamenal postup na světový šampionát, kam se v roce 2026 Tartan Army vrátí po 28 letech. Pokud ho ze hry nevyřadí zranění, Scott McTominay u toho bude jako největší hvězda týmu. Se Skotskem už toho zažil hodně, včetně dvou gólů do sítě Španělska nebo stejného počtu účastí na Euru, mistrovství světa ale i pro něj bude reprezentační vrchol.

Pro Skotsko a jeho trenéra Steva Clarka je rodák z anglického Lancasteru, jenž modrobílé barvy hájí díky skotskému otci, hvězdou už dlouho. Ale v klubu? Tam měl McTominay k podobné roli vždycky daleko. Jinak to snad ani nejde, když hrajete defenzivního záložníka v Manchesteru United.

S Red Devils spojil McTominay celou kariéru. Začal už v pěti letech v jejich mládežnickém centru v Prestonu. Postupoval juniorskými kategoriemi až do U18, kde ho zbrzdila zranění spojená s rychlým růstem v podobě skoro 35 centimetrů za dva roky. Prokousal se do týmu U23, kde kromě zálohy nastupoval střídavě také v útoku. A v květnu 2017 se v 21 letech dočkal debutu za áčko.

Áčko, ze kterého už ho nikdo nedostal. Ať už vedl Rudé ďábly José Mourinho, Ole Gunnar Solksjaer, Ralf Rangnick nebo Erik ten Hag, Scott McTominay si svoje místo dokázal vždy najít. Nepatřil pokaždé do základu. Na pozici štítového záložníka nebyl ten nejzábavnější ani nejoblíbenější člen týmu. A spousta fanoušků ho vnímala jako občas užitečného, ale zároveň nijak zvlášť zajímavého hráče, který v kádru tak nějak prostě je.

Svoje si ale McTominay odehrál. Hlavně pod vedením trenéra Solksjaera, který mu jako první dal větší prostor v základu a s Brazilcem Fredem ho zařadil do středové dvojice přezdívané McFred. Skotovy úkoly byly jasné: pomáhat obraně, sbírat odražené míče, jednoduše posouvat hru. Prostě klasická šestka, nic víc, nic míň.

I přes omezení daná defenzivní rolí ale sem tam probleskla schopnost dávat góly. Třeba v sezoně 2020/21, kdy ve 49 startech McTominay zvládl sedm branek. Nebo v ročníku 2023/24, kdy svoje střelecké maximum posunul rovnou na deset přesných tref. To už pod vedením Erika ten Haga, kterému sice vedení za 70 milionů eur přivedlo na pozici šestky hvězdného Casemira, nezdolný Scott si ale cestu na hřiště zase nějak našel.

Byla to McTominayova poslední sezona v rudém dresu. Po víc než dvaceti letech v klubu a sedmi ročnících v jeho áčku přišel loni v létě čas na přestup. Ne nutně proto, že by se ho United chtěli zbavit. I sám ten Hag údajně preferoval, aby spolehlivý záložník zůstal. Zajímavá nabídka 30 milionů eur z Itálie v kombinaci s nutností vyvážit finanční fair play, k čemuž se zpeněžení odchovance hodilo, ale nakonec převážila. Skot vyrazil za novou kapitolou.

McTerminator povstal

„Neapol. Domov legend skotského fotbalu. Diega Maradony, který v roce 1986 vstřelil dva naprosto regulérní góly do sítě Anglie. A Scotta McTominaye.“ Mezi ikonickým italským městem pod Vesuvem a skotskou vysočinou se na první dobrou moc logických spojení najít nedá, komik Pete Reid alias nezaujatý skotský komentátor Allaster McKallaster to ale dokázal. A to ještě vynechal fakt, že v létě 2024 přestoupil kromě McTominaye do Neapole také krajan Billy Gilmour z Brightonu.

V United zažil McTominay pár složitějších sezon. Asi žádná z nich ale nebyla tak špatná jako uplynulý ročník 2023/24 v podání Neapole. Jen rok poté, co Partenopei získali po třech dekádách titul, se v Serii A protrápili až k desátému místu. Výsledku, po kterém logicky následovalo menší zemětřesení. Změny v kádru mimo jiné znamenaly právě příchod obou Skotů. Ještě předtím ale změna na lavičce vynesla do funkce Antonia Conteho.

Když zkušený trenér schvaloval příchod posily z United, dobře věděl, do čeho jde. Během angažmá v Chelsea i Tottenhamu viděl skotského reprezentanta v akci na vlastní oči. Tak trochu by se nabízelo nic velkého nevymýšlet a prostě novou tvář v kádru využít přesně tak, jak ji znáte z časů v Premier League. Když se ale něco jen tak nabízí, můžete si být jisti, že to Antonio Conte neudělá.

McTominay nafasoval v Itálii novou roli. V Conteho 4-3-3, které Neapol provázelo většinu loňské sezony, se stal nejofenzivněji postaveným hráčem ze středové trojice. Místo zakládání útoků v hloubce pole nebo nahánění odražených míčů dostal nové úkoly: hledej si místo pod hrotem, doplňuj útok náběhy do vápna, vytěž práci Romela Lukaka v soubojích i mezihře.

To je role, o které McTominay snil. „Moje síla byla vždy hlavně v nábězích, ve střílení gólů, ve vytváření problémů v soupeřově obraně. V United jsem od začátku musel hrát hlavně šestku nebo stopera. Když jste ale v takovém klubu a je vám dvacet, nemůžete zaklepat trenérovi na dveře a říct, že chcete hrát osmičku místo Pogby,“ prohlásil nedávno v rozhovoru pro The Athletic.

V Neapoli na žádné dveře klepat nemusel. A své síly začal na nové pozici rychle ukazovat. Dominance ve středu hřiště ve velkých zápasech s AC nebo Juventusem. Nebezpečné nájezdy z hloubky pole, které vytvářely šance pro něj nebo spoluhráče. Neúnavné běžecké dávky od první do poslední minuty, díky kterým si ho rychle oblíbili jinak nároční fanoušci a dali mu přezdívky McTerminator, Braveheart nebo McFratm (italská verze McBro).

A hlavně góly. Spousta gólů. V United jich během 178 ligových zápasů nastřílel 19. V Neapoli jich během sezony 2024/25 zvládl v Serii A celkem 12 a navrch přidal čtyři asistence. Ty nejdůležitější trefy si navíc schoval do závěru dramatického boje o titul, ve kterém se Partenopei přetahovali s Interem. Jen v dubnu jich nastřílel hned pět, což mu přineslo trofej pro hráče měsíce.

A 23. května, v posledním kole doma proti Cagliari, přidal McFratm ještě jeden zásah. V zápase, kde výhra znamenala scudetto, vystřihl na konci prvního poločasu parádní akrobatický volej a nasměroval Neapol k triumfu 2:0 a titulové party. Nůžky ve velkých duelech, ty prostě McTominayovi v roce 2025 šly.

Na záběrech, které v dalších dnech z Neapole chodily, jako by to byl úplně jiný Scott McTominay než ten, který deset měsíců zpátky do Kampánie přijel. Místo nakrátko ostříhaného bledého Skota na nich byl dlouhovlasý opálený švihák, který s flaškou v jedné ruce a cigaretou ve druhé patřil mezi nejviditelnější tváře oslav. A který i po několika dnech na tahu se ctí zvládl setkání s papežem Lvem XIV., který ve Vatikáně přijal nové italské šampiony. Dolce vita.

V Itálii jako by se pro McTominaye všechno sešlo. Trenér, který ho konečně postavil do té správné role. Spoluhráči, co přesně doplnili jeho přednosti a slabiny. Fanoušci, které si kromě výkonů získal i učením italštiny včetně neapolského dialektu. Životní styl, jemuž rychle a bezbolestně přivykl.

Nechybělo přitom moc, aby se nic z toho nestalo. Stačilo, aby loni v srpnu klapl příchod Marca Brescianniho z Fiorentiny. Ten už byl v Neapoli dokonce na zdravotní prohlídce, nakonec ale dramaticky zamířil do Atalanty. Neapol šla zpátky na trh. A zbytek je historie.

Italský jackpot

Ne vždy je změna dobrá věc. Někdy se v ní ale skrývá jackpot. Scott McTominay jeden takový trefil. Zatímco United loni zažili nejhorší sezonu od sedmdesátých let, která fanoušky přinutila ještě s láskou vzpomínat na šestá místa z předchozích ročníků, jejich odchovanec a dlouholetý spolehlivý člen kádru zažil v jiném dresu vůbec nejlepší období kariéry.

„Jak můžete prodat Scotta, to mi upřímně uniká,“ prohlásil Ole Gunnar Solksjaer, když se ho novináři ptali na názor na dění kolem Red Devils. Mít v kádru McTominaye by United loni možná pomohlo, jen těžko by to ale odvrátilo bídu protrápené sezony. Pro skotského reprezentanta by to spíš byl jen další ročník, jakých už zažil spoustu. Svoje by si odehrál, na nic moc víc by to ale nebylo.

V Itálii místo toho zažil renesanci. Z přehlíženého a postradatelného v miláčka města. Z defenzivního bořiče v ofenzivní sílu. A z průměrného fotbalisty Premier League v hvězdu Serie A, která se ziskem trofeje pro nejlepšího hráče sezony zařadila po bok Zlatana Ibrahimoviče, Andréa Pirla nebo Cristiana Ronalda.

Rok 2025, zakončený historickým postupem na mistrovství světa, byl rok Scotta McTominaye. Navázat na něj v 2026 možná bude složité, čísla z letošní sezony koneckonců zatím nejsou tak produktivní jako loni. Po životní jízdě posledních měsíců je ale jedno jisté: tento Scott už dávno není hvězda jen ve Skotsku.