Playmaker? Pirlo!

„Že ze mě jednou bude trenér, na to bych nesázel ani cent. Není to práce, co by mě lákala. Je s tím příliš starostí a životní styl se až moc podobá tomu hráčskému. Já už si svoje odpracoval a v budoucnu bych rád získal zpátky aspoň zdání soukromého života.“

O svých trenérských ambicích se Andrea Pirlo v autobiografii, vydané v roce 2013, vyjádřil dost jasně. A přece jsme ho o sedm roků později viděli na lavičce Juventusu koučovat jeden z největších klubů světa.

Co přesně se v mysli jednoho z nejkreativnějších hráčů tohoto století změnilo? Brzy po vydání zmíněné knihy Pirlo odchází z Juventusu, za který roky nastupoval, aby jako hráč pokračoval ve Spojených státech. Až tam představa, že by mohl trénovat, získala trochu víc na reálnosti.

Však uvidíte

New York City FC, kam Pirlo v Americe nastoupil, trénoval tou dobou další mistr mezi středními záložníky – Patrick Vieira. I jemu Pirlo a taky jeho spoluhráč Frank Lampard nejdřív tvrdili, jak určitě nemají ambici následovat jeho příklad a zůstat u fotbalu jinak než v kopačkách. „Vzpomínám si, jak jsme s ním s Frankem mluvili a říkali mu, že trenéři z nás nebudou. On ale povídal: ‚Uvidíte, za pár let budete trenéři oba. Tak to prostě dopadá, na začátku to člověk dělat nechce, ale pak ho jeho mysl a vášeň dovedou k tomu, že se trenérem stane.‘ A opravdu to tak bylo,“ vysvětluje Pirlo.

„Ze začátku jsem o tom nepřemýšlel, ale pak jsem přece jen začal chodit na kurzy, abych získal trenérskou licenci. Pro jistotu, a abych ten nový svět poznal. A postupně během kurzů ve mně začala růst ta vášeň a pak jsem se rozhodl, že do toho půjdu.“