V tuto chvíli asi není jakýchkoli pochyb o tom, že zisk mistrovského titulu a s ním spojená účast v ligové fázi Ligy mistrů byl pro Slavii absolutní prioritou, které podřídil klub úplně všechno. Úspěch se tak letos hodnotí čistě na binární škále. Na to, jak si vedl klub v ostatních dvou soutěžích, se ve Slavii asi tentokrát nebude brát příliš zřetel. Vzhledem k tříleté sérii druhých míst a k obřímu balíku peněz, který byl ve hře ve spojitosti s titulem v této sezoně, to je vlastně úplně pochopitelné. A výsledek je zcela jednoznačný – Slavia byla úspěšná a cíl splnila.
Cesta k němu přitom byla ve svém úvodu dost trnitá a číhaly na ní lecjaké nástrahy. V tuto chvíli to tak možná nevypadá, ale mám za to, že letní rozhodnutí angažovat Tomáše Chorého bylo velkým riskem a nikdo v klubu si nemohl být jistý, že to dopadne dobře. Veřejné mínění bylo silně proti, hrozil rozkol mezi týmem a jeho fanoušky. Pokud by se Chorému nedařilo, mohlo se toto rozhodnutí vrátit jako bumerang a uvrhnout klub do krize. Předchozí angažmá vysokých útočníků ve Slavii přitom nevěstily nic moc dobrého, vzpomeňme na Musu, Júsufa, Krmenčíka nebo Tijaniho.
Zde je třeba ocenit, že konkrétně tento velmi výbušný přestup vyhodnotili lidé v klubu naprosto správně. Někdy možná vysmívaný nebo zpochybňovaný přístup realizačního týmu v podobě diskuze s hráči tentokrát jednoznačně přinesl ovoce. Reprezentanti se bez výjimky vyslovili ve prospěch přivedení Tomáše Chorého, protože viděli jeho přínos v kabině. Klub se také na základě těchto názorů rozhodl Chorého přivést a ten se pak opravdu osvědčil přesně tak, jak od něj bylo očekáváno. Sám hráč se za celý rok dokázal vyvarovat větších excesů na hřišti, což vedle samotných výkonů přispělo k tomu, že byl fanoušky na tribunách většinově přijat. Ti, kteří by jej stále viděli raději jinde než ve Slavii, nemají důvod své názory v hledišti projevovat nahlas.
Betano je hlavním partnerem sekcí 100letá, Dobýváme Evropu, Sázkařský koutek a Sparta.
Úspěch Slavie v této ligové sezoně visel v jejím úvodu na vlásku a nemělo by se zapomenout, že výkony v červenci a velké části srpna byly až povážlivě nepřesvědčivé. První zápas na Slovácku, do kterého naskočili reprezentanti po Euru bez větší přípravy, skončil remízou. Po povinné domácí výhře nad historicky nejhorším týmem ligy Českými Budějovicemi přišel výjezd do Liberce a v něm výhra 1:0 s xG pouhých 0,34. K domácí výhře nad Sigmou ve čtvrtém kole pomohla především precizní defenziva, která soupeře nepustila do šance a přišel dost možná klíčový zápas s Teplicemi. Ještě v 80. minutě Slavia prohrávala, když Oscar místo přihrávky před prázdnou bránu Vorlickému se štěstím skóroval sám a o výhře rozhodl Zafeiris. Šesté kolo bylo odloženo, Pardubice v Edenu příliš velký odpor nekladly a pak se Slavia už rozjela.
Hráči v rozhovorech opakují, že zlomovým momentem byl domácí zápas play-off Ligy mistrů proti Lille, který Slavia vyhrála 2:1, přesto však spadla do Evropské ligy. Není těžké vidět, proč tomu tak je. Ofenzivní výkony do té doby nebyly dobré a herní styl spočívající především v dlouhých nákopech nebyl ani pohledný ani kdovíjak účinný. Fanatická atmosféra v Edenu ale pomohla týmu k jednomu z nejlepších výkonů v sezoně. Přestože hráči i diváci byli po zápase zklamaní, odkaz výkonu v tomto zápase přežíval ve hře týmu ještě několik měsíců.
Nejlepší část celého ročníku přišla v nejdůležitější fázi podzimu. V září a říjnu potkala Slavia v rychlém sledu za sebou doma Plzeň i Spartu, v obou zápasech se prosadila v samotném úvodu a o výsledcích rozhodla do konce poločasu. Po derby dokázala vyhrát ještě těžký zápas v Jablonci a do prosince ztratila jen remízou v Hradci Králové.
V tomto období hrála Slavia dobře i v Evropské lize, tam ale výsledky neodpovídaly výkonům. Po výhře v Razgradu přišla před derby jen domácí remíza s Ajaxem. Ze zápasů v Bilbau a Frankfurtu si odvezla pouze dobrý pocit, že se herně vyrovnala domácím favoritům, k bodům to však nevedlo. Přirozené očekávání bylo, že v druhé polovině soutěže, kdy sešívaní hráli třikrát doma a na hřišti PAOKu, tým vybojuje postup a na jaře se uvidí. Proti Fenerbahce a Anderlechtu ale slávisté nedokázali navázat na výkony z první poloviny soutěže, přidali navíc obrovské kiksy v obraně a před lednovými zápasy bylo téměř jisté, že na postup to nebude.
Se závěrem podzimu se lehkost ze hry Slavie vytratila, na výsledcích v lize to ale poznat nebylo. Zatímco soupeři ztráceli, červenobílí dokázali dolovat výhry. Ve velmi těžkém prosincovém finiši podzimu nejprve porazili doma Liberec 1:0, pak venku Baník rovněž 1:0 a téměř zázračně otočili zápas v Olomouci v poslední čtvrthodině z 0:1 na 2:1. Ucho se utrhlo až v úplně posledním zápase v Teplicích, to však znamenalo jen snížení náskoku v čele tabulky z deseti na sedm bodů.
Na jaře Slavia neoslňovala skvělými výkony, držela si však stabilní vysokou výkonnost a to úplně stačilo. Porazila doma Baník a především v jednom z nejdůležitějších zápasů jara zvítězila v Plzni, čímž její náskok na čele tabulky vyrostl dvanáct kol před koncem na 13 bodů. Bylo jasné, že k titulu bude stačit ve zbytku sezony jen mírný ligový nadstandard. Přišly sice porážka na Letné a remíza na Julisce, to však byly jediné dosavadní bodové ztráty a slávistická sezona tak dospěla v naprostém poklidu k oslavám v prvním nadstavbovém kole v Olomouci.
O to víc je nepochopitelné vypadnutí z poháru právě s Olomoucí, navíc v domácím zápase. Je to už potřetí z posledních čtyř ročníků, kdy Slavia vypadla z MOL Cupu v domácím čtvrtfinále. Jakkoli je pohár vedle ligového titulu očividně druhořadá soutěž, nemyslím si, že by bylo na místě nad výpadky v domácích zápasech mávnout rukou. Tím spíš, že v této sezoně vypadnutí přišlo ve chvíli, kdy bylo o titulu už téměř rozhodnuto a Slavia mohla do tohoto zápasu nastoupit v silnější sestavě a rozhodně s lepším mentálním nastavením.
Při hodnocení spanilé jízdy Slavie za titulem je potřeba zmínit také to, že tentokrát titul nevisel příliš vysoko. Plzeň mezi sedmým a desátým kolem čtyřikrát v řadě nevyhrála, Sparta po dobrém vstupu do sezony zažila naprosto tragický říjen a listopad. Když už to vypadalo, že by snad na jaře mohla po vyhraném derby Slavii ještě zatopit, z dalších tří zápasů uhrála jeden bod.
Slavia by titul s výsledky, kterých dosáhla, uhrála i bez tohoto přispění soupeřů. Krize jejích rivalů jí ovšem daly potřebný klid, klub neměl důvod panikařit, když se některý zápas nevyvedl. Fanoušci tak budou vzpomínat na sezonu 2024/25 jako na tu, kdy se boj o titul rozhodl vlastně už na podzim a Slavia si pro nejcennější domácí trofej dokráčela v naprostém poklidu.
Ve zbytku tohoto textu možná na některé čtenáře budu působit jako nesoudný fanoušek, jsem si toho vědom. Přesto mám za to, že Slavia má nyní ojedinělou příležitost se vyšvihnout zpět tam, kde byla zhruba před pěti a vybudovat generaci, která bude domácímu fotbalu dominovat minimálně několik let, v ideálním případě samozřejmě ještě déle. Důvody, proč si to myslím, jsou následující.
Stabilita na poli realizačního týmu. Trenér Trpišovský a jeho kolegové patří bez sebemenších pochybností ke špičce ve svém oboru, minimálně co se týče českého rybníčku. Slavia pod jeho vedením nikdy neklesla pod druhé místo v tabulce, nemá výsledkové výkyvy. Přitom je čím dál méně představitelné, že mu přiletí neodolatelné laso ze zahraničí, takže jeho odchod „za lepším“ jako potkal třeba Spartu a Briana Priskeho se zdá být nepravděpodobný. Trpišovský působí ve Slavii spokojeně a klub nemá důvody se poohlížet jinde.
Finanční stabilita klubu. Pavel Tykač přinesl Slavii jistotu, že i když přijde slabší rok, na klubu se to nijak neprojeví. Do toho nyní přichází Liga mistrů, ze které si Slavia odnese něco kolem tři čtvrtě miliardy Kč jen na bonusech od UEFA. Klub si bude moci v létě sáhnout na posily, které pro něj v minulosti byly nedostupné. Je samozřejmě otázkou, zda se ve výběru posil trefí. Ovšem i pokud se netrefí, nebude to znamenat začátek spirály, která skončí po několika sezonách v suterénu ligové tabulky, jako se to Slavii přihodilo před zhruba 15 lety.
Filozofie při stavbě kádru. Fanouškům se to může líbit nebo nemusí, ale je celkem jasné, jak chce Slavia za tohoto vedení stavět kádr. Chce mít nejlepší české hráče a ty doplnit na postech, kde má reprezentace problémy, mladými zahraničními hvězdami. Jakkoli jsem byl ještě v zimě skeptický k možnosti přivést Pavla Šulce z Plzně, tento krok perfektně zapadá do toho, co Slavia dělá a chce dělat do budoucna. Nijak bych neprotestoval, kdyby Slavia zaplatila za Šulce rekordní sumu, protože rizika takového přestupu jsou naprosto minimální. Dokud se Sparta bude dobrovolně vyřazovat z boje o nejlepší české hráče a bude volit zahraniční cestu, bude mít Slavia práci značně ulehčenou. Varianta významně mezinárodní soupisky má dost možná vyšší potenciál výkonnosti, má ovšem také o dost nižší dno a když to nevyjde, může tým najednou úplně vypadnout z české top dvojky.
Situace rivalů. Slavii jednoznačně nahrává stávající situace ve Spartě. Ta bude muset řešit v létě otázku trenéra, kádr už dobré tři přestupní období neposílila a současné opory budou chtít brzy odejít. Samozřejmě, ani to nemusí znamenat, že Sparta v další sezoně bude opět týmem s průměrem sotva dva body na ligový zápas, ale rozhodně je pravděpodobnější, že se její problémy nevyřeší mávnutím kouzelného proutku, jako se to povedlo před třemi lety, když přišel Brian Priske. Plzeň je na tom ohledně stability na hráčském a trenérském postu lépe, ale má zase finanční limity, díky kterým by Slavia měla být v každém ročníku větším favoritem na zisk titulu než Plzeň.
Evropské poháry. Český koeficient zaručuje mistrovi i pro příští sezonu účast přímo v Lize mistrů a zdá se být docela pravděpodobné, že totéž může platit i přespříští sezonu. Pro Slavii by tak měl jednoznačně zůstat prioritou domácí titul. Případný mistrovský hattrick by totiž šel ruku v ruce se ziskem před dvě miliardy Kč a mohl by rozevřít nůžky mezi Slavií a všemi jejími ligovými soupeři. Slavia navíc nebude hrát v létě žádná předkola a má několik měsíců na to, aby poskládala dostatečně kvalitní kádr a aby první třetinu základní části ligy neztrácela vinou roztříštěné pozornosti mezi různé soutěže.
Sparťanské varování. Slavia má před očima naprosto čerstvý příklad toho, jak působení v Lize mistrů může klubu naopak uškodit či přesněji řečeno zvýraznit jeho problémy. Mám za to, že kromě situace ve vlastním klubu by si Slavia měla pečlivě vyhodnotit, co vedlo k propadu Sparty na současné čtvrté místo v lize a jakou roli tam hrálo účinkování v Lize mistrů a například volby sestav, které trenér pro zápasy v LM skládal.
Jak bych si tedy představoval dění v klubu v létě? Ze Slavie jdou zprávy, že by nejraději udělal jen dva velké transfery směrem ven. Je otázka, o koho půjde, pravděpodobně se jeví přestupy Dioufa a Zafeirise. Pokud to bude znamenat udržení Oscara a Ogbua, budu to považovat za výhru. Sešívaní se rozhodně budou poohlížet pro posilách. Jako obvykle, o těch ligových se již nyní čile spekuluje. Nejsem příliš velkým příznivcem přivedení Jana Klimenta, ale musím uznat, že tato snaha vlastně dává smysl a očekávám, že pokud se pro tento krok Slavia rozhodne, tak se Kliment v létě slávistou stane.
Dále čekám, že přestupová sága Pavla Šulce bude plnit stránky novin několik týdnů. Jakkoli Plzeň i Šulcův agent přestup do Slavie nyní vylučují, nepovažuji tuto myšlenku za nereálnou. Případný úspěch Slavie na tomto poli by dal razítko na pozici obou klubů v pomyslném potravním řetězci. Mít na dvě pozice pod hrotovým útočníkem k dispozici Provoda, Šulce a Kušeje (a k nim třeba ještě Schranze) je nepochybně snem každého ligového trenéra.
Případný příchod Robina Hranáče mi dává smysl jen v případě, že některý ze stoperů odejde. Už nyní jich má Slavia k dispozici větší než obvyklé množství, přičemž jediným kandidátem na přestup se jeví Igoh Ogbu.
Mám za to, že Slavia musí hledat hráče na oba kraje hřiště. Očekávaný odchod Dioufa nemá možnost nahradit z vlastních zdrojů. Ondřej Zmrzlý se v závěru ligy ukázal být solidním náhradníkem, zároveň je ovšem rozdíl mezi jeho a Dioufovým ofenzivním přínosem zcela zřetelný. Stejně tak bych si dokázal představit upgrade oproti Douděrovi na pravé straně, ani on nemá v kádru při očekávaném Michezově odchodu jasnou náhradu. Je však třeba mít na paměti, že Douděra se jeví být klíčovým hráčem pro realizační tým, takže bych se nedivil, kdyby trenéři ani nehledali na přestupním trhu lepší variantu. Na obě strany hřiště v lize nevidím jasné kandidáty, takže mám za to, že se Slavia právě na hráče na tyto posty kouká do zahraničí.
Případný odchod Zafeirise a očekávatelná touha Oscara si také vyzkoušet ještě nějaké lepší zahraniční angažmá staví před Slavii nutnost hledat další hráče do středu hřiště. David Moses vypadá zajímavě a nepochybně je potřeba s ním počítat, Ouma se naopak po půlroce jeví jako naprostý flop. Dominik Pech bude ještě potřebovat čas, než bude moci být počítán za něco víc než jen rozšíření kádru o nadějného odchovance, a ideální pozice Divina Teaha je stále ještě nejasná. V lize jsou na tomto postu zajímavé varianty. Trenérům se údajně líbí Jiří Boula z Baníku, já bych zase preferoval Tomáše Riga, kterého lze navíc počítat za odchovance. Tady jsem hodně zvědavý, jakou cestu klub zvolí.
V každém případě by nic nemělo bránit tomu, aby k prvnímu ligovému zápasu nové sezony 19. července vyběhl dokonale připravený tým, který se první dva ligové měsíce bude moci soustředit pouze na ligové zápasy, ve kterých by neměl ztrácet body. Takový klid na přípravu jako toto léto klub dlouho neměl a kdo ví, kdy zase mít bude. Některé opory si mohou odbýt dovolenou už během posledních dvou týdnů v této sezoně, po červnovém reprezentačním srazu tak nemusí potřebovat příliš velký oddych, než se zase zapojí do klubové přípravy.
Přestupy řešíme i v celé české lize. Podívejte se na náš aktuální podcast, kde spolu s analytikem Vojtěchem Mrklasem rozebíráme ligové hráče na ženění.
Slavia má před sebou pro nejbližší roky dva další velké úkoly, jejichž splnění by jí mělo pomoci stát se na domácí scéně ještě dominantnějším hráčem, než jakým je v současnosti. Jednoznačně musí začít stavět mládežnickou akademii na Šeberově. Proces údajně běží, jak má, jenže vše je pomalé, aktuální informace o progresu v tomto projektu už několik měsíců chybí. Pokud jsou klub a jeho majitel připraveni do projektu investovat stamiliony korun, další administrativní průtahy všemu jen škodí. Klub by měl napnout veškeré své síly k tomu, aby se konečně začalo stavět.
Neméně důležitým projektem je rozšíření stadionu v Edenu. Co se před rokem jevilo jen jako hudba budoucnosti, nabývá každým měsícem na aktuálnosti. Eden je téměř neustále vyprodaný a rival hodlá do deseti let postavit stadion s výrazně vyšší kapacitou na Strahově. Pokud má být Slavia dominantním českým klubem, jednoduše nesmí zůstat pozadu. Proto se zdá být nevyhnutelné, aby během tří let představila konkrétní projekt rozšíření a udělala nutné kroky k tomu, aby se Eden začal modernizovat a rozšiřovat, minimálně k podobné kapacitě, jakou bude mít nový stadion na Strahově.
V obou projektech přitom očividně nejsou problémem finance, proto by měly mít věci související s administrativou obou staveb v klubu velkou prioritu. Vím, že postavit velký projekt je v Česku práce na roky, ovšem v případě akademie má Slavia roky příprav už za sebou. V případě rozšíření stadionu je právě z tohoto důvodu potřeba začít dělat konkrétní kroky co nejdříve, aby se klub nedostal do situace, kdy bude několik let kapacitou svého stadionu za největším rivalem významně zaostávat.
Pokud Slavii za nějakých sedm let najdeme v situaci, kdy bude disponovat stadionem s kapacitou větší než 30 tisíc diváků a moderním tréninkovým centrem, které budou využívat všechny mládežnické celky i A týmy mužů a žen, věřím, že její budoucnost bude dostatečně růžová.
Měla by Sparta od základu překopat svůj herní styl? Jaký trenér by jí seděl? Je dobře, že v roli sportovního ředitele zůstal Tomáš Rosický? Kteří hráči jsou přebyteční a měli by klub odpustit? A na jaké posily v Česku i cizině by měli letenští cílit?
V závěrečném kole ženské fotbalové Fortuna ligy vyzve Liberec mistrovskou Slavii, Slovácko jede na Spartu. O titulu je už ale jasno, stejně tak jako o sestupujících Pardubicích.
V osmnácti přišel sám do Evropy, teď míří se Slavií do Ligy mistrů. Říká, že měl štěstí, ale že ho vedla i boží milost. Působí při tom skromně, ale když mluví o fotbale, často se směje. Záložník David Moses (21 let) se představuje v jeho zatím nejrozsáhlejším rozhovoru pro česká média.
