Glosář Luďka Mádla: Řítíme se k neoberbrismu? Projděte si fotbalovou mapu po volbách

V úterý 24. června se poprvé od svého zvolení sejde nový výkonný výbor Fotbalové asociace ČR takříkajíc naživo. Jak ujišťuje předseda asociace David Trunda, je prý ve spojení s kolegy z VV průběžně a nová fotbalová vláda díky tomu řídí fotbal permanentně. Otázka zní: Kterým směrem ho vede? Někam dopředu, anebo zařadí zpětný chod?

Osoby zdánlivě odepsané a zdiskreditované v rámci berbrovské aféry začaly bezprostředně po letošních fotbalových volbách vylézat ze stínů. Jan Hořejší se usadil rovnou na VIP tribuně v Osijeku, při kvalifikačním utkání Chorvatsko-Česko. Za korupci odsouzený rozhodčí Jiří Kabyl si zase došel na Středočeský krajský fotbalový svaz pro dotaci na svůj turnaj Kába Cup. A dostal ji.

Vůči oběma případům se nově zvolený předseda David Trunda vymezil. A nezbývá nám než věřit, že jsou v tomto ohledu jeho slova upřímná. Jenže opravdu není vůbec náhodné, že se právě nyní, po volbách, začala rezidua berbrovských časů takhle rojit. Na květnové valné hromadě totiž převážil proud jejich starých známých, se kterými tu léta dělali fotbal v berbrovských časech. A teď předpokládají, že je tahle vlna vyplaví ze dna opět někam nahoru. A že všechno bude zase při starém.

Předseda David Trunda říká, že nikoli. Uvidíme, zda se mu podaří udržet slova a činy v jednotě. A zda budou jeho stanoviska kompatibilní s tím, co převáží v novém výkonném výboru FAČR.

Sám Trunda mnoha jedincům vrátil naděje na další uplatnění ve fotbale svou předvolební rétorikou o své chystané povolební personalistice, kdy mimo hru mají zůstat ti s červenou kartou, ale ti se žlutou by se do ní mohli nebo měli vrátit. Adresnější tehdy nebyl. Nicméně byl zvolen a realita blízké budoucnosti nám tedy patrně odhalí, jak si to vlastně představoval a koho tím konkrétně mínil.

Jak fungovala FAČR do 16. října 2020, kdy byl zatčen její tehdejší místopředseda Roman Berbr, lze jasně vyčíst z policejního spisu, který byl veden k jeho kauze, kódované jako Šváb, případně z poznatků, jež nabídla vedlejší aféra Dezinfekce.

Asociace stála na autoritářské moci Romana Berbra a jeho klanu, která se hierarchicky rozprostírala především v soutěžích a regionech v Čechách, ale zasahovala i do profesionálního fotbalu a částečně i na Moravu.

Mixovala loajalitu až za hrob s korupcí a pokřivováním mnoha rozhodovacích procesů, ať už šlo o rozdělování dotací, kariérní postupy, disciplinární řízení – anebo rozhodování samotných zápasů. Klíčovou oporou Berbrovy moci byli rozhodčí, ať už aktivní, kteří manipulovali zápasy na Berbrovu objednávku, nebo bývalí, kterými Berbr obsazoval nevděčné pozice v regionech, kde za spoustu práce není žádná oficiální odměna. Ale v Berbrově kouzelném stroji na „jízdenky“, ve kterém se dalo na korupční bázi zařídit cokoli, najednou i tyto pozice dostaly ekonomický smysl, navíc podpořený prebendami v podobě vstupenek na mezistátní utkání a tak podobně.

Na vyšších patrech, kde se dalo na utkání sázet, pak zainteresovaná parta, jež věděla, které duely budou manipulovány, této možnosti podle všeho i hojně využívala. A aby toho nebylo málo, neváhal klan tunelovat ani finanční zdroje fotbalové asociace.

To, co jsme si právě popsali, nazvěme modelem A.

Po Berbrově pádu vzniklo hnutí F-evoluce se základní ideou, že chce český fotbal dělat jinak, čistší a transparentnější. A s vědomím, že nebudou-li narušeny berbrovské struktury v regionech, nic se na fungování asociace nezmění, jen se na pozice trestně stíhaných osob posunou jiné, podobně smýšlející.

Spojené síly F-evoluce a tehdy prakticky jednotné moravské komory vedly v roce 2021 ke zvolení předsedy Petra Fouska, jehož úspěch si tehdy přála mj. i Slavia. Zatímco Sparta s Plzní či s Jabloncem stály před čtyřmi lety ve volebním procesu tradičně po boku berbrovských hord pod korouhví kandidáta Karla Poborského, kterého tehdy mohutně podporovali i mnozí pracovníci berbrovsko-malíkovského strahovského sekretariátu, mj. včetně Tomáše Pešíra.

Fouskův dvanáctičlenný výkonný výbor ale jinak reprezentoval velkou názorovou roztříštěnost uvnitř hnutí. A dva zástupci F-evoluce (Řepka a Neumann) brzy zjistili, že Fousek takříkajíc není jedním z nich a ocitli se ve vztahu spíše antagonistickém. K tomu, aby se udržel u moci, v tu chvíli Fousek začal potřebovat druhou stranu. A začal ve své politice lavírovat, což v praxi znamenalo, že zůstal stát na místě.

Proběhly tak jen základní reformy.

Strahovská budova už není centrálou organizovaného zločinu, řízení rozhodčích na úrovni první a druhé ligy je transparentnější než předtím a finanční zdroje přestaly být tunelovány ve velkém.

Fouskovu asociaci nazvěme modelem B, který byl pro svou polovičatost všeobecně shledáván nedostatečně funkčním. A ve volebním kvasu na konci Fouskova čtyřletého funkčního období se začalo volat po modelu C.

Funkční asociace by podle představ kandidátů Rudolfa Blažka i Davida Trundy lépe generovala a rozdělovala finanční zdroje, iniciativněji podporovala rozvoj fotbalu na školách i ve vzdělávacím procesu trenérů, lépe než dosud by plnila servisní roli vůči hnutí a nabízela by světu lepší mediální obraz českého fotbalu.

Blažkův a Trundův program se od sebe nijak zásadně nelišily, oběma stačilo vymezit se oproti Fouskovým polovičatostem. Ve finále tedy nešlo o žádné ideje, ale o to, která parta, nebo které spojenectví na valné hromadě převáží.

A vzhledem k volebnímu výsledku i k prvním signálům, které se bezprostředně po něm objevily, jsou na místě obavy, zda si pod písmenem C nepředstavují někteří vítězové návrat k A. Aby to bylo názornější: Jestli například novopečený místopředseda Tomáš Pešír netouží být novým Romanem Berbrem a obnovit systém, ve kterém lze vše zařídit i mimo trávník.

Pro normální občany takříkajíc zvenčí to sice zní naprosto absurdně, ale vypadá to, že po tomto modelu řízení je zejména na úrovni ČFL, českých divizí a části českých regionů, například ve středních Čechách, stále obrovská poptávka.

Představa, že jdete s týmem do sezony nebo do utkání, a nevíte dopředu, jak to dopadne, je pro šéfy některých klubů patrně zcela děsivá. Někteří možná potřebují krytí pro match-fixing, jiní pro skutečnost, že neprovozují dostatečný počet mládežnických týmů.

Ne náhodou umí dveře k těmto lidem i dnes otevírat nejlépe Jan Hořejší nebo Martin Svoboda řečený Chřestýš.

Hořejší fungoval dlouhé roky jako Berbrův emisar, při budování říše společně ovlivňovali fotbalové volby na okresech a v krajích. Posléze Hořejší působil jako sekretář Řídící komise Čechy, která spravuje ČFL a české divize. Na Berbrův pokyn bez mrknutí oka měnil nominace rozhodčích k utkáním. A podle trestního spisu měl od Romana Rogoze coby posel převzít úplatek a předat ho sudímu zápasu Živanice-Vyšehrad. Hořejší to odmítá a policie trestní stíhání vůči jeho osobě ani nezahájila. Hořejšího potrestala Etická komise FAČR, což dotyčný ignoruje. A například už loni se na Strahově účastnil losovacího aktivu ČFL a českých divizí, aniž by ho ze zasedání někdo vyhodil. Že ho většina klubů navzdory jeho disciplinárnímu trestu mezi sebou snese, bylo výrazným signálem, jak se v tomto segmentu českého fotbalu přemýšlí.

A právě Jan Hořejší už od loňska otevíral Tomáši Pešírovi dveře v mnoha klubech i regionech. I dnes Pešír neustále opakuje, že si svůj volební výsledek odjezdil, odpracoval. Stejnými slovy bývala ve fotbalovém hnutí po léta hodnocena i Berbrova pozice.

A ve F-evoluci si teď drbou hlavu, že oni letos dostatečně nepracovali, nejezdili, neagitovali. Ve volebním výsledku se to jednoznačně projevilo.

Na základní úrovni přitom ještě nikoli, v okresech získala F-evoluce zhruba stejný počet mandátů jako před čtyřmi lety.

Ránu mezi oči dostala pak ale F-evoluce v provolbách delegátů z ČFL a českých divizích. I předtím ve Středočeském kraji, kde sice její kandidát Tomáš Neumann znovuobsadil pozici předsedy, v jeho výkonném výboru ale jednoznačně převažuje protistrana dirigovaná v tomto regionu Petrem Blažejem.

Ani do VV KFS ve středních Čechách se nedostal Pavel Chán, který byl do té doby považován za f-evolučního favorita s velkým potenciálem. Tak velkým, že byl původně nasazen jako protiváha Tomáši Pešírovi do voleb českého místopředsedy. Středočeský volební výsledek ale vyvolal paniku. A na poslední chvíli F-evoluce kandidátky přeobsadila a nasadila na místopředsednický souboj Rudolfa Řepku. Marně. Tahle válka už byla prohraná.

Ta konzervativnější část spektra v české komoře nemá ráda nálepku berbrovci. Není divu, byť je poměrně trefná. Každopádně jsou to lidé z doby před vznikem F-evoluce. A v této části spektra v uplynulém období působilo zprvu hned několik proudů.

Ten nejradikálnější, který vede rozhodčí Zdeněk Vaňkát, který div že nemá Romana Berbra přímo vytetovaného na čele, zazářil volebním vítězstvím na OFS Chomutov. A vzápětí dostal ťafku nezvolením do vedení Ústeckého KFS. Vaňkát byl prostě příliš čitelný, což nemohl nikdo další potřebovat.

Zprvu to vypadalo, že si vlastní politiku pojede i Adolf Šádek, spolumajitel Viktorie Plzeň, který chtěl původně také kandidovat na místopředsedu proti Pešírovi.

Myšlenka na to, že by pak Šádek coby statutární představitel asociace držel vyšší karty v boji o ovládnutí komise rozhodčích, která vedla k místopředsednické aspiraci sparťana Františka Čupra, ale rozbila původní jednotu profi-fotbalu.

Navíc zafungoval lakmusový papírek voleb do Plzeňského KFS, kde Šádkův kandidát Rudolf Špoták nejenže nedostal dostatečný počet hlasů, ale ani nominací, takže nebyl k volbám vůbec připuštěn.

Jako největší „fouskobijec“ na planetě se dlouhodobě prezentoval Jaroslav Tvrdík, šéf Slavie. A to zhruba od momentu, kdy Etická komise FAČR znovuotevřela projednávání aféry údajné spolupráce Slavie s Romanem Berbrem. Jakkoli ve finále pro nedostatek důkazů žádná vina shledána nebyla, Tvrdík už svoji antifouskovskou vlnu neopustil.

Jakkoli přesně věděl, koho ne, měl zásadní problém s tím, koho ano. K opětovné kandidatuře Tvrdík přemlouval Karla Poborského, ale neuspěl.

Nakonec v časové tísni kývnul na Šádkův nápad postavit jako ligového kandidáta na předsedu Tomáše Bártu, výkonného ředitele ligy. Ten na to sice zprvu loajálně kývnul, ale poté, co zjistil, že nemá šanci získat podporu z regionů a ve skutečnosti za ním nestojí ani Sparta, zhroutil se a kandidaturu stornoval.

Ve hře tak zůstali dva Fouskovi protikandidáti, kteří se do voleb k datu uzávěrky přihlášek objevili. A to Rudolf Blažek, předseda Motorletu, a David Trunda, majitel FK Mladá Boleslav.

Oba vyhlásili své kandidatury víceméně solitérně. A čekali, která parta si je vezme za své.

První se dočkal Blažek, kterého označila za svého kandidáta Sparta. Na půdorysu celého profifotbalu pak byla původně nastavena i spolupráce s F-evolucí, došlo k dohodám o vzájemné podpoře kandidátů.

Jenže Jaroslav Tvrdík provedl další výkrut a spolu s Adolfem Šádkem se ocitnul v konzervativním táboře, kde radostně vítal posledního kandidáta, který byl k dispozici, tedy Davida Trundu.

O Moravě se vědělo, že na ní došlo k názorovému rozštěpení. Tábor kolem jihomoravského předsedy Kristýna ctil tradiční vazbu na Petra Fouska personálně vyjádřenou i místopředsedou Jiřím Šidliákem.

Oproti tomu Pavel Nezval, předseda Řídící komise pro Moravu, už zmíněnou dvojici nemohl ani cítit. A vytvořil proud, který se nakonec na Moravě ukázal být silnějším. Místopředsedou ustanovil Zdeňka Grygeru a protože si mezi Blažkem a Trundou vybral boleslavského šéfa, byl výsledek voleb na stole.

Valná hromada na konci května jasně řekla, že už nechce Petra Fouska. Z voleb odešli neúspěšně i mnozí další členové dosavadního výkonného výboru, kteří se tak s Fouskem svezli.

Jestli ale nové vedení povede český fotbal směrem dopředu, k větší transparentnosti a prosperitě, anebo se tak bude jen tvářit a ve skutečnosti zařadí zpátečku k jakémusi neoberbrismu, na to nám odpovědí příští týdny a měsíce.

V čem zaostáváme? Kdo byl objev sezony? A komu by slušel přestup? V 93. epizodě FC podcastu se s Tomášem Daníčkem a Vojtěchem Mrklasem ohlížíme za právě skončenou sezonou české nejvyšší fotbalové soutěže.