Nepřehledná bitva i Trundův omyl. Projdeme si pozadí fotbalových voleb

Je to tady. Už zítra, tedy ve čtvrtek 29. května, nám o sobě český fotbal sdělí, jaký je. Kam došel za těch pár let, kdy ho nesvírá berbrovská tyranie. A kterým směrem (a se kterými lidmi) se tam hodlá vydat.

Širší veřejnost se zaměřuje prakticky výhradně na osobu předsedy, která fotbalovou asociaci obvykle prezentuje navenek. Její rozhodovací pravomoc je ovšem rovna jedné dvanáctině, od zítřka jedné třináctině v rámci reálného exekutivního orgánu, kterým je výkonný výbor. A to, jak praví stanovy: „v období mezi valnými hromadami“.

Pokud se vejde do hranic určených zákonem, pak platí, že absolutní mocí disponuje v největším českém spolku oněch 202 delegátů valné hromady Fotbalové asociace ČR, kteří zítra ony rozhodovací pravomoci, a to pro období nejbližších čtyř let, právě na 13 vybraných kandidátů delegují.

Pozici předsedy obhajuje Petr Fousek, fotbalový funkcionář z povolání. Už od mládí procházel na Strahově mnoha funkcemi, od řízení futsalu to dotáhnul až na generálního sekretáře asociace. Z této pozice stál tehdy blízko úspěchům brücknerovské reprezentace. A budoval si pozice na FIFA a UEFA, kterých využil, když si osoby typu Vlastimila Košťála začaly český fotbal privatizovat a Fousek letěl z kola ven.

Ve fotbalových volbách se pak začal ucházet o pozici předsedy, ale podpora Moravy mu v souboji s „cínovými vojáčky“, kteří v české komoře poslouchali na slovo bývalého estébáka Romana Berbra, nestačila.

Fousek se znovu vrátil do hry poté, co zásluhou orgánů činných v trestním řízení absolutistická moc Romana Berbra ve fotbale padla. Fotbal dostal díky zásahu zvenku, tedy díky zatčení Romana Berbra a bandy jeho nejbližších kumpánů, příležitost fungovat jinak než v rámci pokřiveného soustrojí organismu, ve kterém hrály hlavní roli úplatky, arogance a vliv, definovaný buď penězi, nebo patolízalstvím vůči všemocnému Berbrovi, který neposlušné sestřeloval na hřišti prostřednictvím rozhodčích, nebo mimo ně, když případným rebelům přiškrtil přítok dotačních prostředků. Anebo je nechal šikanovat aparátem, například v rámci disciplinárních nebo arbitrážních řízení.

Mnohé z vás, co tento text čtete, teď možná napadá: Proč to o tom Berbrovi rozepisuje ještě teď takhle do detailu, vždyť to všechno už je jen historie. Tak proč se pořád dívat dozadu, když klíčová je přeci budoucnost?

Odpověď je velice jednoduchá: Pokud fotbal mávne rukou nad tím, co bylo, a nad tím, jak se určití konkrétní lidé ještě nedávno profilovali, pak se pod jejich vedením vrátí tam, kde byl. Jak se zdá, velká část fotbalového hnutí po tom vyloženě touží. A nabírá na síle.

Pokud se jeden z předsednických kandidátů David Trunda nahlas ptá, co by bylo špatného na tom, kdyby ve fotbale opět rozvinuly naplno svůj um a schopnosti osoby typu Martina Svobody alias Chřestýše, které Trundovi přijdou nesmyslně a neoprávněně ostrakizované, pak je asi zapotřebí mu to vysvětlit.

Stejně jako šéfovi Slavie Jaroslavu Tvrdíkovi, který teď hlava nehlava podporuje právě kandidáta Trundu, protože Fouska momentálně bytostně nenávidí a dalšího z kandidátů Rudolfa Blažka v jisté chvíli Tvrdíkovi cíleně navzdory podpořila Sparta. Takže šéf mocné Slavie se ocitl v táboře, který navenek díky Trundově uhlazenému vystupování a prezentované volbě priorit vyhlíží na leckoho velmi sympaticky.

Ale zezadu v něm intenzivně pracují kreatury typu Martina Svobody alias Chřestýše či Jana Hořejšího, po dlouhá léta velmi blízkého Berbrova spolupracovníka a ochotného vykonavatele jeho zvůle.

Dalo se očekávat, že pánové uplatní lety osvědčenou hru na blbečka, ve které provařený Chřestýš už léta pracuje pro Viktorii Plzeň, na stadionu má dokonce vlastní kancelář. Ale Viktoria v oficiální komunikaci tvrdí, že s Martinem Svobodou nemá nic společného, že je to prostě jen kamarád ředitele Šádka, co se přijde občas podívat na zápas.

Stejně tak se Tvrdík mohl tvářit, že podporuje jen běloskvoucího Trundu, zatímco třeba s aspirantem na místopředsedu Tomášem Pešírem, na jehož kandidatuře maká Jan Hořejší už řadu měsíců, co mu síly stačí, nemá nic společného.

Jenže ono je to celé trochu jinak. A David Trunda v úterý v kandidátské superdebatě na Livesportu celé tohle krytí do značné míry shodil.

Trunda zdůrazňuje, že není součástí žádné z vlivových skupin. Budiž. Jenže ve své (ne)odpovědi na otázku, co si myslí o zapojení lidí, jako je Martin Svoboda alias Chřestýš, do českého fotbalu, pronesl slova, která Berbrovým „pohrobkům“ musela znít doslova jako rajská hudba: „Na tohle vám neodpovím, ta otázka je zvláštní. Pokud ctíme presumpci neviny a máme být féroví, tak si pojďme říct, zda tito lidé, kteří nejsou odsouzení a pohybují se ve fotbale, co je na tom špatně.“

My si to tady můžeme říct rovnou. Především je dobré mít k tomu po ruce správné a pravdivé informace. Mít je, věděl by David Trunda, že Martin Svoboda alias Chřestýš odsouzený je. A to nikoli orgánem FAČR, což možná pro někoho nic neznamená. Ale Městským soudem v Plzni, a to v rámci tzv. berbrovské aféry.

Svoboda alias Chřestýš v ní sice figuruje okrajově, ale byl shledán vinným. A byl mu vyměřen peněžitý trest ve výši 70 000 korun. Navíc dostal na tři roky zákaz činnosti. Zatím sice nepravomocně, protože jednání odvolacího soudu dosud ještě ani nebylo svoláno, ale snad je tohle i pro pana Trundu dostatečně tlustá čára, o jejímž překračování by snad nikdo, kdo má všech pět pohromadě, neměl ani zkoušet otevírat debatu. Zejména tedy pokud jedním dechem dodává, že mu jde o posilování důvěryhodnosti českého fotbalu. A budování jejího nového lepšího obrazu, už bez těch nekonečných afér, které až dosud ten obraz jenom kazily, a proto se fotbal sponzorům špatně prodával.

Omlouvám se fotbalu, že mu tuhle úžasnou perspektivu kazím já, ale pokud má ta Trundou slibovaná prosperita stát na zavírání očí nad rejdy jednoznačně zprofanovaných a za svou činnost ve fotbale dokonce i soudem potrestaných lidí, tak je mi českého fotbalu opravdu líto.

Já tuhle hru na slepou bábu hrát odmítám, ale na mně samozřejmě vůbec nezáleží. Svůj osud si určí český fotbal. Ti, co se sejdou na valné hromadě, moc dobře vědí, kdo Martin Svoboda alias Chřestýš je a kam a ke komu patří.

Stejně tak vědí, kdo je Miroslav Pelta, který v zákulisí pracuje pro Spartu a kandidaturu Rudolfa Blažka, přičemž sám kandidát samozřejmě říká, že o tom nic neví a sám po Peltovi nikdy nic takového nechtěl. Což je dost možná i pravda.

Nicméně ať se nám to líbí nebo ne, takhle svět fotbalových voleb a shánění podpory pro jednotlivé, nejen předsednické kandidáty prostě funguje. A ti, co se v těchto hrách angažují, tak obvykle opravdu nečiní jen z lásky k bližnímu.

Navenek se sice celá volební mašinérie tváří letos velmi civilizovaně, včetně kandidátských rozhovorů a debat. Odehrávají se zhruba v tom duchu, že se protikandidáti Blažek s Trundou shodnou, že fotbalová asociace by měla být otevřenější, transparentnější, komunikativnější, měla by být úspěšnější ve shánění finančních prostředků jak od státu, tak z komerční zóny. A měla by se více a lépe starat o fotbal na těch nejnižších článcích. Přičemž Petr Fousek na to reaguje zhruba v tom duchu, že kritika je přehnaná, spousta práce už se prý udělala, ovšem potřebuje ještě další čtyři roky na to, aby se některá témata ještě dotáhla nebo prohloubila.

V roce 2021 bylo všechno mnohem čitelnější než dnes. Tedy pro každého, kdo byl schopen a ochoten proniknout alespoň o chloupek pod základní vrstvu předsednického souboje Fousek versus Poborský.

V pozadí vřel naplno souboj uvnitř české komory, kde dosavadní post-berbrovské struktury bránily své pozice proti náporu F-evoluce, hnutí, které se jasně vymezovalo vůči pokřivenostem předchozího systému, ve kterém fungovaly právě korupce a manipulace jako základní principy všeho dění.

Fousek dostal hlasy od Moravy a F-evoluce a stal se předsedou. Následně dokonce i členem exekutivy UEFA.

Brzy však došlo na třecí plochy s F-evolucí, jejíž zástupci si představovali mnohem hlubší reformy ve fungování FAČR.

Fousek se ale začal ocitat pod stále intenzivnější kritikou přicházející ze všech stran. Přetvořil sice asociaci z doupěte, odkud byl cíleně páchán organizovaný zločin a nejrůznějšími léta budovanými tunely odtud odplouvaly finanční prostředky ve velkém, v cosi standardnějšího a serióznějšího. Ale také studeně šedivého, neakceschopného, chudého na peníze i nápady, co do slabé či neobratné komunikace leckdy až trapného.

Najít člověka, který by chodil po světě a hlásal: „Petr Fousek je skvělý fotbalový předseda!“ proto bylo a je prakticky nemožné.

Aktuální volby nám ale dají odpověď na otázku, zda má fotbal pro své vedení k dispozici i někoho lepšího.

Šéf ligy Tomáš Bárta, jehož svého času dotlačili ke kandidatuře na předsedu FAČR Jaroslav Tvrdík s Adolfem Šádkem, tuhle jízdu po slepé koleji včas ukončil.

A vedle mandát obhajujícího Fouska tu zbyli Rudolf Blažek, „devadesátkový“ pražský politik ODS, po léta šéf pražského Motorletu.

A David Trunda, majitel FK Mladá Boleslav, sportovní manažer se zkušenostmi z fotbalu, hokeje, tenisu i golfu.

Volební tábory v zákulisí se oproti roku 2021 poměrně dost přeskupily. Morava už není jednotná, rozštěpila se. Větší část, zdá se, stále podporuje Petra Fouska a moravského místopředsedu Jiřího Šidliáka.

Ti dva už se ale znelíbili Pavlu Nezvalovi, který kontroluje řadu hlasů v segmentu MSFL a moravských divizí. Na Moravě tlačí do popředí místopředsednického kandidáta Zdeňka Grygeru, ke komu se přikloní v předsednických volbách, je otázkou.

Česká komora zůstává v zásadě rozdělená na F-evoluci, konzervativní partu, co fotbal dělala už za Berbra, a neutrály.

Novinkou je, že se F-evoluce spojila se Spartou a podporuje Rudolfa Blažka.

Zatímco Slavia spolu s Plzní podporují Davida Trundu. Ten popisuje budoucnost fotbalu jako opravdu krásnou, prosperující, nezkaženou vizi – a není důvod myslet si, že to nemíní upřímně. Nejvíc hlasů mu ovšem přiteče od „přátel starých pořádků“, které do značné míry organizují lidé jako Martin Svoboda/Chřestýš a Jan Hořejší. Jejich hlavním produktem je Tomáš Pešír, kandidát na českého místopředsedu. A ani Trunda zjevně jejich hlasy neopovrhuje, určitou podporu má i na Moravě.

Lze očekávat, že v prvním kole volby uspěje na Moravě Fousek. V Čechách určitě nikoli, takže se rozhodne v kole druhém, v němž už se na komorovost nehledí a hlasy se prostě sčítají.

Predikovat výsledky je ovšem velmi obtížné, až nemožné. Za prvé není jasné, zda v Čechách posbírá víc hlasů Blažek, nebo Trunda. A za druhé: jak se zachovají příznivci vyřazeného kandidáta ve druhém kole volby.

Budoucnost českého fotbalu pak každopádně určí až celkový výsledek voleb, až z něj zjistíme, která „parta“ získala převahu.

A následně uvidíme, zda zástupci skupin ostatních vytvoří v novém výkonném výboru funkční celek, který najde společná témata, jež českému fotbalu vrátí dynamiku a posunou ho někam dál.

Anebo zda se dotyční budou mezi sebou handrkovat a hašteřit další čtyři roky. Až do voleb dalších.

Měla by Sparta od základu překopat svůj herní styl? Jaký trenér by jí seděl? Je dobře, že v roli sportovního ředitele zůstal Tomáš Rosický? Kteří hráči jsou přebyteční a měli by klub odpustit? A na jaké posily v Česku i cizině by měli letenští cílit? Ve Football Club podcastu odpovídá analytik Vojtěch Mrklas.