„Do přírody to prostě nějak nepasuje,“ řekla včera v Událostech a komentářích česká fotbalová legenda Ladislav Vízek. Shrnula tak svůj postoj ke coming outu Jakuba Jankta ze začátku tohoto týdne.
Předtím Vízek přidal, že homosexuály může brát kdekdo jako zženštilé, že si Jankto měl se svým vyoutováním počkat na dobu, až nebude ve Spartě a v reprezentaci a že Vízka samotného kdysi vykolejilo, když na něj na Spartě křičeli, že je buzerant.
Tenhle slovní guláš je hodně nechutný, i když Vízek na druhou stranu uvádí, že Jankto je frajer, když měl odvahu se k homosexualitě přihlásit v době, kdy je na vrcholu sil a musí kromě podpory počítat i s nesnášenlivými ohlasy.
I kdyby ale Vízek tahle slova myslel upřímně jako podporu pro současného českého reprezentanta, tak veškerou tuhle snahu ve zbytku svého komentáře zabil. Že homosexuálové nepatří do přírody, je vyjádření vedoucí přesně k opaku, k nesnášenlivosti. K ukazování si na ty nenormální.
Homosexualita je ale normální, přirozená a ano, od přírody. Někdo je na holky, někdo na kluky, někdo na obojí. A bylo by fajn, kdyby tento názor byl hlasitěji slyšet i přímo z fotbalového prostředí. Pojďte s námi hrát, ať milujete kohokoli!
Je škoda, že ligoví kapitáni nevyběhnou s páskami One Love, jak to oznámil účet LFA na Twitteru. Bohužel nejde o oficiální účet řídícího ligového orgánu, ale o účet parodický. Bylo by hezké se inspirovat.
Messi proti Ronaldovi. Guardiola proti Fergusonovi. Barcelona proti Manchesteru United. Finále Ligy mistrů 2009 mělo být soubojem dvou fotbalových světů. Nakonec z něj byla noc, po které se Evropa začala dívat na fotbal trochu jinak.
Baník to nakonec nejspíš zvládne, ale vlastně potvrzuje, že ani velké kluby nejsou imunní proti pádu. Juventus, River Plate, Schalke, Hamburg nebo Atlético Madrid ukazují, že sestup může být výsledkem sportovní bídy, dluhů, zákulisních skandálů i chaotického řízení. A cesta zpátky mezi elitu často bolí ještě víc.
Martinu Frýdkovi je 34 let, v řeckém Arisu mu končí smlouva a zatím neví, kde bude hrát příští sezonu. Hlavu si z toho ale nedělá. Na řecký organizovaný chaos si zvykl – a stejně prakticky přistupuje i k penězům. Tady je jeho plán na dobré živobytí i po hráčské kariéře.
