České kluby se přestaly bát změn. Teď musí řešit dopravu, vodu i energie. Pomůžou nové stadiony

Světový šampionát se poprvé hrál se 48 týmy, nabídl 104 utkání v 16 městech a vyžádal si obrovské množství přesunů. Studie Scientists for Global Responsibility před turnajem odhadovala jeho uhlíkovou stopu přibližně na devět milionů tun emisí CO₂e, téměř dvojnásobek průměru předchozích čtyř mistrovství.

„Největší část zátěže měla připadat právě na leteckou dopravu fanoušků, týmů a dalších účastníků. Není šťastné dělat světový šampionát na celém kontinentu s tolika přelety. Není to náročné jen pro hráče a fanoušky, ale ve finále i pro naši planetu,“ říká Lucia Štefánková v rozhovoru pro web Football Club. Podle ní se fotbal po evropském šampionátu v Německu, kde udržitelnost dostala výrazný prostor, znovu vrátil o dva kroky zpět.

Kritika FIFA přitom nestojí jen na dojmech. Švýcarská komise pro poctivost v reklamě v roce 2023 rozhodla, že tvrzení o uhlíkové neutralitě mistrovství světa v Kataru byla nepravdivá a zavádějící. FIFA se současně hlásí ke snížení emisí o polovinu do roku 2030 a k dosažení čisté nuly do roku 2040.

Rozšiřování turnajů a volba pořadatelů však podle Štefánkové ukazují opačným směrem. Skeptická je také před šampionátem v Saúdské Arábii v roce 2034. „Současné vedení FIFA by podle mě neudělalo nic ani ve chvíli, kdy by jim začalo hořet pod zadkem. Mají prostě jiné zájmy a nevidím tam snahu o zpomalení globálního oteplování ani záchranu fotbalu ve stávající podobě pro budoucí generace,“ říká.

Evoluce místo revoluce

Zatímco na nejvyšší globální úrovni nyní Štefánková mnoho důvodů k optimismu nevidí, v evropském a českém fotbale je situace jiná. UEFA od roku 2021 rozvíjí strategii Strength Through Unity, která propojuje environmentální a společenská témata s konkrétními cíli a ukazateli. V roce 2026 ji ještě aktualizovala s větším důrazem na měřitelné výsledky.

Nadace Tipsport se tématu věnuje prostřednictvím projektu Sport bez odpadu. Začínala s pocitem, že udržitelnost ve sportu téměř nikoho nezajímá. Dnes už podle Štefánkové kluby chápou, že nejde o abstraktní ideologii, ale o každodenní provoz, náklady a chování fanoušků.

„Uvědomili jsme si, že lidi nesmíme strašit důsledky, které můžou nastat, ale spíš jim musíme ukazovat, jak se dá pomáhat v běžné každodennosti,“ vysvětluje. Důležitá je podle ní také trpělivost. „Celé téma udržitelnosti ve sportu je pro mě hodně těžká lekce, protože jsem revoluční typ. Ale tady vidím, že výsledky se dostavují spíš evolucí než revolucí.“

Projekt se už dostal i do nejvyšší soutěže. Jedno kompletní ligové kolo bylo věnováno udržitelnosti a LFA s kluby připravila aktivity zaměřené na odpovědné nakládání s odpady. Nadace zároveň podpořila zavádění vratných kelímků a provedla na stadionech analýzy odpadového hospodářství. Současné dění ukazuje, jak rychle se může původně odmítaná novinka stát standardem. Ještě před dvěma lety se kluby obávaly logistiky a provozu, dnes systém většinou přijímají. Cílem je, aby jednorázové kelímky z ligových stadionů zmizely úplně.

„Není problém zavést tříděný odpad, ale větší výzva je to pak udržet v chodu,“ upozorňuje Štefánková. Samotné rozmístění barevných košů totiž nestačí. Klub musí zajistit správné třídění, svoz, personál i návazné zpracování odpadu.

Největší výzvou je doprava

Po odpadech a kelímcích přijdou složitější témata. Nadace chce otevřít debatu o gastronomii a přiblížit stadiony principu zero waste, tedy především předcházení vzniku odpadu. LFA zároveň podle Štefánkové pracuje na vlastní strategii udržitelnosti, z níž mají vyplynout další kroky a závazky pro kluby.

Za nejtěžší oblast považuje dopravu. U velkých zahraničních klubů obvykle tvoří největší část uhlíkové stopy cesty fanoušků, týmů a zaměstnanců. Nadace proto spolupracuje se dvěma českými prvoligovými kluby na měření jejich skutečné uhlíkové stopy. Důležitými tématy budou také hospodaření s vodou, energetika, zeleň a podoba nových stadionů.

Právě plánovaná výstavba několika nových českých arén může být příležitostí. Zastaralá infrastruktura často zásadnější změny brzdí, zatímco nový stadion může od začátku pracovat s úspornými technologiemi, zachytáváním vody, nižší spotřebou energie nebo lepším napojením na veřejnou dopravu.

Rychlý posun vidí Štefánková také u amatérských klubů. Mívají méně peněz, a proto jsou nuceny hospodařit efektivněji. Jakmile získají podporu a konkrétní návod, dokážou podle ní reagovat pružněji než velké organizace. Zájem menších klubů potvrzují i grantové výzvy, v nichž se objevují projekty zaměřené na vratné kelímky, hospodaření s vodou, LED osvětlení nebo omezení plastového odpadu. stále chybějí výrazní ambasadoři. Projekt Sport bez odpadu už spojil síly s Antonínem Panenkou a nově také s Pavlem Horváthem. Štefánková věří, že další jména budou přibývat.

„Sport má jedinečnou schopnost oslovovat fanoušky, vyprávět příběhy, nastolovat důležitá témata a inspirovat lidi. Bylo by hezké, kdybychom to uměli jako společnost využít líp,“ uzavírá šéfka Nadace Tipsport v rozhovoru.