FIFA by nic nezměnila, ani kdyby jí hořelo pod zadkem, říká žena, která mění český sport

Pompézní světový šampionát roztažený přes celý kontinent, ignorování rad odborníků a popírání vědeckých studií. I taková může zůstat pachuť po letošním MS v Severní Americe.

Dlouhodobé chování FIFA, obhajování neobhajitelného a především obavy expertů z emisní katastrofy na šampionátu jsou podle ředitelky Nadace Tipsport důkazem, že závazek k uhlíkové neutralitě nebere nejmocnější fotbalová federace vážně. V českém fotbale ale Lucia Štefánková vidí posun k lepšímu, kluby začínají být aktivní a přijímají opatření, kterých se dřív bály.

Jak se díváte na to, že se světový šampionát ve fotbale konal ve třech zemích, navíc tak velkých jako USA, Mexiko a Kanada?

Co se týče udržitelnosti světových šampionátů, narazili jsme na dno už v Kataru v roce 2022. Navzdory známým faktům se FIFA tehdy pokoušela prodat Katar jako ekologicky neutrální šampionát. Kvůli stížnostem od pěti evropských ekologických organizací z různých zemí švýcarský regulátor v roce 2023 rozhodl, že tvrzení o uhlíkově neutrálním mistrovství světa v Kataru bylo klamavé. FIFA byla úřady vyzvána, aby se v budoucnu vyvarovala nepodložených prohlášení o klimatické neutralitě.

Nadace Tipsport se přes tři roky angažuje s projektem Sport bez odpadu. Jak se za tu dobu změnil váš pohled na to, jak tohle téma v Česku komunikovat?

My jsme do toho hodně ponoření, takže je občas dobré se na celé téma podívat z většího odstupu. Ze začátku jsme měli tísnivý pocit, že tu oblast udržitelnosti ve sportu skoro nikoho nezajímá. Teď jsem celkem optimistka, protože vidím, že se to pomalu, ale jistě posouvá. Z každého dílčího tématu, o kterém se začne víc mluvit, se časem stává samozřejmost.

Uvědomili jsme si, že lidi nesmíme strašit důsledky, které můžou nastat, ale spíš jim musíme ukazovat, jak se dá pomáhat v běžné každodennosti. A platí to pro kluby i fanoušky. Když nějak fungujeme doma, mělo by být přirozené, že se tak chováme i na stadionu. Celou problematiku se taky snažíme komunikovat v zábavnější formě. Zatím to jde, i když jsme dosud nakousli jen malou část z celého ekologického spektra.

Jak hodnotíte spolupráci s kluby a Ligovou fotbalovou asociací (LFA)?

Myslím, že se nám v jednotlivých klubech daří nacházet lidi, kterým na tomto tématu víc záleží, a díky nim to pak rychleji posouvat a realizovat větší množství opatření. Minulý rok jsme spolu s LFA uspořádali celé ligové kolo o sportu bez odpadu. Všichni jsme se shodli, že se společná akce povedla, přijali ji hráči i fanoušci a debata o dalším ročníku ligového kola je teď lehčí, z čehož mám radost. Celé téma udržitelnosti ve sportu je ale pro mě hodně těžká lekce, protože jsem revoluční typ. Ale tady vidím, že výsledky se dostavují spíš evolucí než revolucí.

Na kdy je v plánu další ligové kolo o udržitelnosti?

Bavíme se o tom se zástupci klubů a LFA v návaznosti na rozlosování ligového ročníku. Rádi bychom to stihli za lepšího počasí než loni, kdy nás v prosinci přeci jen trochu limitovala zima.

Na řadě ligových fotbalových stadionů jste se hned v několika etapách podíleli na analýze odpadového hospodářství. Jaké jsou vaše poznatky?

Na základě odpadových analýz jsme dali klubům doporučení a zpětnou vazbu. Snažíme se hledat relativně jednoduchá opatření, která můžou mít zároveň co největší dopad. Není problém zavést tříděný odpad, ale větší výzva je to pak udržet v chodu.

Pro tenhle rok jsme si pak jako hlavní téma určili zavedení systému vratných kelímků, což se nám povedlo už v desítkách klubů. Naším cílem je dosáhnout, aby jednorázové kelímky z ligových stadionů úplně vymizely. I to má ale svou genezi. Ještě před dvěma lety se toho kluby dost bály, protože měly obavy z celého procesu a logistiky kolem. Dnes už tohle řešení takřka bez výjimky přijímají a vítají. I proto jsme vypsali grant, kde je v tom podporujeme.

Co se bude dít dál?

Určitě nás budou čekat těžší témata. Ale věřím, že i ta můžeme posunout dál. LFA pracuje na své strategii udržitelnosti, ze které vyplynou další kroky a závazky pro kluby. Určitě nám tohle úsilí pomůže i v našem projektu. Po recyklaci, koších na tříděný odpad a vratných kelímcích asi ještě zůstaneme u gastra. Líbilo by se nám změnit způsob uvažování, co a jak se na fotbalových stadionech podává. Cíl je zero waste přístup, tedy co nejvíce omezit množství produkovaného odpadu a předcházet jeho vzniku.

Pět ligových klubů má v plánu v příštích deseti letech postavit nové stadiony. Vidíte v tom velkou šanci pro udržitelnost?

Rozhodně. Byla bych moc ráda, kdyby to tak bylo. Chybí nám totiž příklad superstadionu, který je od začátku budovaný podle pravidel udržitelnosti. Zastaralá infrastruktura je překážkou velkých změn. Majitelé velkých klubů většinou vybudovali byznysová impéria, tak doufám, že princip dobrého designu, moderních technologií a udržitelnosti budou chtít akcentovat, protože tyhle oblasti jdou ruku v ruce.

Ve vaší prezentaci na nedávné konferenci Sustainsport na FTVS jste rozdělovala ekoinovace na stadionech do několika oblastí – voda, energie, doprava, zeleň, stravování, odpadové hospodářství… Která z nich podle vás bude největší oříšek?

Myslím, že doprava. Když si projdeme analýzy uhlíkových stop velkých klubů ze zahraničí, nejhorší dopad má doprava. Momentálně spolupracujeme na měření uhlíkové stopy se dvěma prvoligovými kluby a jsme hodně zvědaví na výsledky.

A co voda?

Vody je obecně málo a její plýtvání je rozhodně problém, který je potřeba řešit i ve fotbale. Co se týká fotbalových stadionů, voda je problém především hlavního města a klubů, které v něm fungují. Kluby v menších městech mají nakládání s vodou paradoxně častěji vyřešené, jejich poloha mimo komplikovanou městskou infrastrukturu jim totiž nabízí víc možností, jak šetřit s vodou jako přírodním zdrojem.

Když přejdeme z nejvyšších pater k amatérskému fotbalu, kde se také angažujete, jaká je situace tam?

Mám z toho opravdu dobrý pocit, protože dochází k rychlým změnám. Z grantů a výzev, které Nadace Tipsport vypisuje, vidíme, že zájem menších klubů o tohle téma je velký. Naše zkušenost je taková, že tyhle kluby mají sice málo finančních prostředků, ale o to víc jsou nuceny hospodařit efektivně, k čemuž udržitelnost patří. A když zjistí, že je možné získat nějakou podporu, dokážou se rychle zamyslet, jestli by to pro ně mohlo být výhodné. S financemi a provozem jim často pomáhá někdo, kdo se udržitelností zabývá také ve své profesní práci a umí si představit, co to znamená a co to klubu přinese.

Dá se tohle téma v českém fotbale ještě víc akcelerovat, nebo by větší tlačení na pilu mohlo být kontraproduktivní?

Když jsem se o tom bavila s Mírou Bezděkou z Viktorie Plzeň, který má v klubu tuhle agendu na starosti, tak mi říkal, že se našemu projektu Sport bez odpadu povedlo téma ekologie v českém fotbale urychlit. Z toho máme radost, ale byla bych ráda, kdyby se k našemu úsilí ve sportu přidávaly i jiné nadace a firmy. To mi popravdě zatím chybí, nemáme zájem být jediní. Sport má jedinečnou schopnost oslovovat fanoušky, vyprávět příběhy, nastolovat důležitá témata a inspirovat lidi. Bylo by hezké, kdybychom to uměli jako společnost využít líp.

A co fotbalisti ambasadoři pro tohle téma? Proč skoro žádní nejsou? Neuděláme nějaké výběrové řízení?

Máte pravdu, je to těžké. Ale na druhou stranu jsem moc ráda, že se nám minulý rok do našeho ligového kola podařilo zapojit Antonína Panenku, fotbalovou legendu a člověka, kterého si tu váží všechny generace. Měl o to zájem a myslím, že se nám s ním podařilo udělat povedenou kampaň. Tento rok budeme v informační podpoře pokračovat s další hvězdou českého fotbalu Pavlem Horváthem, jehož přístupu si vážíme. Když se na to podívám tak, že před lety jsme neměli nikoho a teď se postupně přidávají velká jména, musíme to brát jako úspěch. Věřím, že další budou přibývat.