Kvalifikace? V počátcích světových šampionátů se nehrála. Pro úvodní turnaj v roce 1930 vlastně nebylo třeba žádnou kvalifikaci ani vymýšlet. Zahrál si každý, kdo byl v časech hospodářské krize ochoten nasednout na loď a připlout do Uruguaye.
Vedle domácího mužstva se našlo jenom dvanáct zájemců, z toho pouze čtyři z Evropy.
Právě na jejich popud se šampionát nehrál vyřazovacím způsobem, nýbrž ve čtyřech skupinách. Když už se týdny trmácíte přes půl světa, nechcete se vracet hned po jedné porážce.
Na příští mistrovství, které v roce 1934 hostila Itálie, odmítl zase přicestovat uruguayský obhájce titulu. Byla to odplata za evropskou neochotu účastnit se jeho turnaje.
Vydejte se s námi na mistrovství světa do Severní Ameriky! Aktuality, podcasty, analýzy, historie a kvízy. Vše, co potřebujete vědět o MS 2026 na jednom místě. Pomáhají nám s tím:
Jako tradičně v meziválečném období neprojevily zájem týmy z Britských ostrovů. Protože se ale přihlásilo 32 reprezentací, muselo se vymyslet kvalifikační síto, kterým polovina z nich prošla až na šampionát.
FIFA se klonila k duelům sousedských zemí – především proto, aby v době doznívající krize byly cestovní náklady co nejnižší. Tenhle nápad měl jednu slabinu. Zejména v Evropě mezi sousedy panovaly napjaté vztahy, jako důsledek ne zcela uspokojivého uspořádání po světové válce. Některé státy si otevřeně dělaly nároky na cizí území nebo ho aspoň maskovaly za starost o postavení své jazykové menšiny.
Navíc FIFA potřebovala dát skupiny dohromady tak, aby světový turnaj pokud možno nepřišel o žádného kvalitního účastníka. Týkalo se to hlavně Itálie, která také musela projít kvalifikací, jako jediný pořadatel v historii.
Kongres v roce 1933 měl tedy co řešit, protože žebříček FIFA ani jiné objektivní kritérium pochopitelně ještě neexistovaly. Itálii jako přijatelného soupeře přisoudil Řecko. Německo a Francie vytvořily tříčlennou kvalifikační skupinu s Lucemburskem, odkud postupovaly dva týmy. Podobně k favoritům z Rakouska a Maďarska bylo nalosováno výrazně slabší Bulharsko.
Složitější to bylo s Československem. FIFA ho chtěla zařadit do dvojice se Švýcarskem, ale pražští funkcionáři se postavili proti. Jednak to bylo proti regionálnímu principu (a svazová pokladna by se takovým výletem až příliš vyprázdnila) a jednak chtěli vyjít vstříc Polsku, které by složitě shánělo soupeře. Litva s ním odmítala hrát, kvůli územním sporům nejen o Vilnius, Němci rovněž. Takže se zrodil duel Československo vs. Polsko.
Vasil Kušej přišel ze Slavie na roční hostování do Slovanu Liberec jako velká posila. Hned ve druhém zápase však svůj tým oslabil už v první minutě nevybíravým skluzem. Pro Severočechy to navíc nebyla jediná pohroma.
Ještě krátce před velkým obchodem majitel Liberce Ondřej Kania veřejně kritizoval Slavii a naznačoval, že s ní nechce jednat. Pak jí však Slovan prodal Angeho N’Guessana a Toumaniho Diakitého v rekordním transferu. Nyní Kania popisuje, že zdánlivý obrat nebyl náhodný. Přečtěte si, jak vypadalo zákulisí největšího tuzemského dealu.
Fotbalisté Sparty si připsali první body v nové ligové sezoně. Na Letné porazili Zlín 3:1, přestože krátce po přestávce přišli o vedení a znovu nabídli soupeři laciný gól. Rozhodující odpověď obstaral debutující kanonýr Jonatan Braut Brunes, který zaujal i aktivním napadáním. Prohlédněte si sestřih i reakci norské posily.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!

