Pokud pomineme úřední vyřazení válečného agresora Ruska z baráže a odstoupení KLDR a několika ostrovních ministátů, kvalifikace na poslední mistrovství světa v Kataru proběhla hladce a bezproblémově. Dvě stovky zemí z šesti regionálních konfederací odehrály 865 utkání, podle přesně nalajnovaného jízdního řádu.
V počátcích světových šampionátů to tak nebývalo. Pro úvodní turnaj v roce 1930 vlastně nebylo třeba žádnou kvalifikaci vymýšlet. Zahrál si každý, kdo byl v časech hospodářské krize ochoten nasednout na loď a připlout do Uruguaye. Vedle domácího mužstva se našlo jenom dvanáct zájemců, z toho pouze čtyři z Evropy.
Právě na jejich popud se šampionát nehrál vyřazovacím způsobem, nýbrž ve čtyřech skupinách. Když už se týdny trmácíte přes půl světa, nechcete se vracet hned po jedné porážce.
Česká reprezentace jde do posledního zápasu skupiny A s jasným cílem. Naděje na postup pořád žije, ale stojí na výhře nad Mexikem. Vysvětlujeme, kdy Česko skončí druhé a bude mít jistý postup a hledáme i odpověď na to, jak velkou jistotu dávají čtyři body v tabulce třetích míst.
Češi buď přepíšou historii Aztéckého stadionu, nebo pojedou domů. Přejeme si to první a posíláme do Mexika českému týmu motivační řeč Tomáše Kučery.
Zatímco český národní tým nastoupí s obrovským tlakem v zádech, domácí výběr si může užívat naprostý klid. Mexičané mají po dvou výhrách prvenství ve skupině jisté. Myšlenkami už jsou v play-off, což dává prostor ke změnám v sestavě.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
