Pokud pomineme úřední vyřazení válečného agresora Ruska z baráže a odstoupení KLDR a několika ostrovních ministátů, kvalifikace na poslední mistrovství světa v Kataru proběhla hladce a bezproblémově. Dvě stovky zemí z šesti regionálních konfederací odehrály 865 utkání, podle přesně nalajnovaného jízdního řádu.
V počátcích světových šampionátů to tak nebývalo. Pro úvodní turnaj v roce 1930 vlastně nebylo třeba žádnou kvalifikaci vymýšlet. Zahrál si každý, kdo byl v časech hospodářské krize ochoten nasednout na loď a připlout do Uruguaye. Vedle domácího mužstva se našlo jenom dvanáct zájemců, z toho pouze čtyři z Evropy.
Právě na jejich popud se šampionát nehrál vyřazovacím způsobem, nýbrž ve čtyřech skupinách. Když už se týdny trmácíte přes půl světa, nechcete se vracet hned po jedné porážce.
Finále španělského poháru v roce 1984 se vážně nehrálo v rukavičkách. Šlo o jeden z památných zápasů, do kterých zasáhl Diego Maradona. Dnes má 42. výročí. Co a proč se semlelo?
Skotský titul může po desítkách let vypadnout z osy Celtic–Rangers. Hearts porazili v přímém souboji Rangers 2:1 a tři kola před koncem vedou ligu o tři body před Celtikem. Pokud sen z Tynecastlu vydrží ještě jedenáct dní, Skotsko zažije titulovou revoluci.
Napínavá bitva o anglický titul má za sebou možná rozhodující dějství. Manchester City přišel v pondělí večer o body na hřišti Evertonu po vlastní obří hrubce.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
