Pokud pomineme úřední vyřazení válečného agresora Ruska z baráže a odstoupení KLDR a několika ostrovních ministátů, kvalifikace na poslední mistrovství světa v Kataru proběhla hladce a bezproblémově. Dvě stovky zemí z šesti regionálních konfederací odehrály 865 utkání, podle přesně nalajnovaného jízdního řádu.
V počátcích světových šampionátů to tak nebývalo. Pro úvodní turnaj v roce 1930 vlastně nebylo třeba žádnou kvalifikaci vymýšlet. Zahrál si každý, kdo byl v časech hospodářské krize ochoten nasednout na loď a připlout do Uruguaye. Vedle domácího mužstva se našlo jenom dvanáct zájemců, z toho pouze čtyři z Evropy.
Právě na jejich popud se šampionát nehrál vyřazovacím způsobem, nýbrž ve čtyřech skupinách. Když už se týdny trmácíte přes půl světa, nechcete se vracet hned po jedné porážce.
Česko je po dvaceti letech zpět na mistrovství světa, a tak je ideální chvíle připomenout si poslední české góly i poslední vítězství na MS. V roce 2006 je proti USA zařídili Jan Koller a Tomáš Rosický. Pak přišel dlouhý půst, který skončil až po včerejším postupu přes Dánsko.
Itálie znovu zůstala před branami mistrovství světa a v zemi propukl smutek i vztek. Třetí neúspěšná baráž v řadě otevřela staré rány a znovu rozjela debatu, jestli jsou Italové ještě fotbalovou velmocí, nebo už jen žijí z minulosti.
Česko jede poprvé po 20 letech na světový šampionát. Předchozí čtyři kvalifikace o MS se vůbec nepovedly. Připomeňte si momenty, které už jste radši dávno zapomněli.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
