Sedm bodů a splněná mise. Trenérka Unionu ukázala, že není marketingovým trikem

Pro Union Berlín to nebyl symbolický experiment. Byl to záchranářský zásah.

Když klub 11. dubna odvolal Steffena Baumgarta, mluvil sportovní ředitel Horst Heldt velmi otevřeně. Union měl za sebou špatné jaro, ze čtrnácti zápasů po zimní pauze vyhrál jen dvakrát a podle Heldta se klub nemohl nechat ukolébat postavením v tabulce. „Naše situace je nebezpečná a nutně potřebujeme body k záchraně,“ vysvětloval. Eta převzala tým dočasně do konce sezony s jasným úkolem: co nejrychleji dotáhnout záchranu.

Na první pohled to nebyl tým na spadnutí. Union byl při jejím nástupu jedenáctý a měl sedm bodů náskok na barážovou příčku. Jenže forma šla dolů, rozdíly v dolní polovině tabulky byly malé a v Berlíně cítili, že ještě nemají hotovo. Z toho pohledu byla mise Marie-Louise Ety velmi konkrétní: nehrát si na průkopnický příběh, ale uklidnit tým, nasbírat body a dohrát sezonu bez paniky.

Výsledkově začala tvrdě. Doma prohra 1:2 s Wolfsburgem. Pak porážka 1:3 na hřišti Lipska. Následovala remíza s Kolínem. Až ve čtvrtém zápase přišel zlom: Union vyhrál v Mainzu 3:1 a Eta se stala první ženou, která jako hlavní trenérka vyhrála zápas v jedné z pěti největších mužských lig v Evropě. Aggentura AP tehdy připomněla, že šlo o první vítězství Unionu od března, Reuters zase citoval Etu, podle které šlo hlavně o každodenní práci, body a vítězství, ne o historickou symboliku.

A pak přišel ideální konec. V posledním kole Union doma porazil Augsburg 4:0. Oficiální klubový web psal o „hezkém konci sezony“ a zmiňoval, že Eta po výhře v Mainzu neměla důvod měnit základní sestavu.

Její bilance u mužského áčka tedy zní: pět zápasů, dvě výhry, jedna remíza, dvě porážky, skóre 9:7 a sedm bodů. Union zakončil sezonu na 11. místě s 39 body, tedy bezpečně nad baráží i sestupem. Wolfsburg na šestnácté příčce měl 29 bodů, sestupující Heidenheim a St. Pauli 26.

Byl to úspěch? Pokud se budeme držet zadání, jednoznačně ano.

Eta nepřebírala Union proto, aby ho dostala do Evropy, změnila identitu klubu nebo během pěti kol předvedla velkou fotbalovou revoluci. Převzala tým v nervózním období a měla ho bezpečně dovést do cíle. To se povedlo. Navíc ne stylem „nějak jsme to ukopali“, ale se závěrem, který celou epizodu výrazně vylepšil: výhra v Mainzu, záchrana a nakonec domácí čtyřka Augsburgu.

I německá média její misi rámovala spíš jako úspěšný záskok než jako otevřený konkurz na stálou práci u mužů. Süddeutsche Zeitung napsala po výhře nad Augsburgem o „úspěšném rozloučení“ a citovala Etu, že do dovolené půjde s dobrým pocitem. Zároveň ale připomněla, že Union mezitím naplno hledá jejího nástupce a že podle shodných zpráv německých médií je vážným kandidátem Mauro Lustrinelli. Bývalý sparťanský útočník, který nováčka z Thunu dovedl až na švýcarský trůn.

Podobně Die Tageszeitung už před posledním kolem měl text o tom, kdo přijde „po Etě“. Východisko bylo jasné: muži Unionu mají záchranu hotovou, trenérka najatá jen na posledních pět zápasů se přesune k ženskému týmu a mužské áčko potřebuje nového kouče.

Eta tedy pravděpodobně nezůstane hlavní trenérkou mužů Unionu. Ne proto, že by její mise nevyšla, ale proto, že tak nebyla naplánovaná. Už při jejím jmenování klub oznámil, že v létě podle původního plánu převezme ženský tým Unionu Berlín.

Pro ni samotnou tak může být těch pět zápasů spíš akcelerátor kariéry. V Unionu už předtím psala historii jako asistentka u mužského týmu v Bundeslize a Lize mistrů. Teď zvládla i pozici hlavní trenérky v mimořádně sledované situaci. A zároveň od začátku zdůrazňovala, že společenský rozměr vnímá, ale nechce, aby překryl fotbal.