Neymar, Cristiano Ronaldo nebo Harry Kane v slzách. Nizozemské vyrovnání z nádherně zahraného přímého kopu ve 101. minutě, které ale nakonec stejně nepřineslo štěstí v podobě postupu. Po dramatických čtvrtfinálových bitvách, ve kterých žádný z týmů nevyhrál o víc jak gól a dva duely rozhodovaly až penalty, zůstaly ve hře poslední čtyři týmy.
Mezi nim jsou dva ze tří největších favoritů před startem turnaje (Argentina, Francie), podruhé v řadě Chorvatsko a Maroko, které jako první africký tým dosáhlo na semifinále.
Kdo z nich dvakrát vyhraje, bude 22. mistr světa.
V prvním semifinále proti sobě dnes ve 20 hodin večer středoevropského času nastoupí Argentina s Chorvatskem, o 24 hodin později má výkop souboj Francie s Marokem. Bookmakeři mají jasno: dál půjdou Argentina s Francií, které mají kurzy na celkové vítězství mez dvěma a třemi ku jedné, zatímco Chorvatsko s Marokem jsou na čtyř až pětinásobku.
Zaměříme se teď na první semifinále Argentina – Chorvatsko. Jak si zatím oba týmy v turnaji vedly, co říká historie a co bude rozhodovat?
Viděno čistě přes čísla, je Argentina favoritem. Prohrála pouze jeden z posledních 41 mezinárodních zápasů, má z nich 28 výher a 12 porážek. To je unikátní bilance. Jediná prohra přišla na úvod v Kataru, kdy Argentinci překvapivě padli se Saudskou Arábií.
Pak ale Lionel Messi střelou za vápnem odemkl obranu Mexika a od té doby Argentina vítězí. Zase se tak ukazuje, jak tenká je hranice mezi úspěchem a neúspěchem. Argentinci byli po hodině hry druhého zápasu pod tlakem možného brzkého vypadnutí… Messi pak zlomil i jednu osobní kletbu, když až na pátém mistrovství dal konečně gól v play-off. A produktivní byl i proti Nizozemsku ve čtvrtfinále (gól z penalty a asistence), navíc proměnil pokutový kop i v rozstřelu.
Argentina je tak v pohodě stejně jako její největší hvězda, která v Kataru už dala čtyři góly a je tak společně s Olivierem Giroudem druhým nejlepším střelcem za Kylianem Mbappém (5). Messi po minulém MS v Rusku skončil s reprezentací, ale trenér Lionel Scaloni ho přemluvil k návratu. Ani jeden z nich nelituje. Minulý rok spolu pro Argentinu vyhráli poprvé od roku 1993 Copu Américu, teď jsou zatím na úspěšné cestě za prvním titulem mistra světa pro Argentinu od roku 1986.
Argentina byla úspěšná v každém ze svých předchozích čtyř semifinálových zápasů mistrovství světa v letech 1930, 1986, 1990 a 2014. V roce 1978, kdy vyhrála domácí MS, se semifinále nehrálo, místo toho byly dvě čtvrtfinálové skupiny, ze kterých šli vítězové do finále.
Poslední dvě semifinále na mistrovství světa vyhrála Argentina na penalty - s Itálií v roce 1990 a s Nizozemskem v roce 2014. Argentina byla na MS v penaltovém rozstřelu už šestkrát a pětkrát z toho byla úspěšná.
Chorvatsko má v penaltách ještě lepší bilanci – čtyři pokusy a čtyři výhry. Stejně jako v Rusku před čtyřmi lety se přes ně Chorvati dostali až do semifinále, když nejprve takto vyřadili Japonsko a pak i Brazílii.
Ve čtvrtfinále zvládli Brazílii vyřadit jedinou střelou na bránu mimo penaltový rozstřel. Ve 117. minutě pomocí teče Marquinhose vyrovnal Bruno Petkovič a šlo se do penaltového rozstřelu. Dominik Livakovič, který v osmifinále proti Japonsku chytil tři penalty ze čtyř, na to proti Brazilcům navázal hned při první. Podobně špatně jako Japonci ji kopl Rodrygo a Livakovič chytil. Chorvaté proměnili s přehledem všechny své čtyři pokusy a když Marquinhos poslal svou penaltu do tyče, byl konec.
Livakovič se stal jednou z hlavních hvězd Chorvatska v Kataru (vedle kapitána Luky Modriče a Jošky Gvaridola, o kterém se mluví jako o nejlepším stoperovi na MS). Před semifinále z toho může mít brankář Dinama Záhřeb těžkou hlavu, protože se mluví třeba o jeho přestupu do Bayernu Mnichov, kterému se na lyžích zranil Manuel Neuer a nebude k dispozici do konce sezony. I to jak pozornost celého světa 27letý brankář ustojí, bude rozhodovat o výsledku semifinále.
Chorvatsko prohrálo pouze jeden z posledních 12 zápasů mistrovství světa ve fotbale, bylo to finále před čtyřmi lety s Francií (2:4), které se v Kataru může opakovat. Chorvati jsou králové penalt i efektivity na finále a semifinále jim stačilo pět výher a šest remíz.
Argentina. To jméno má základ v latinském argentum, stříbro. Na letošním šampionátu si ale země došla pro zlato. Podceňovanému trenérovi Scalonimu se podařilo vyřešit rébus, na kterém si vylámala zuby řada jeho předchůdců: stmelit individuality a primadony v opravdový tým.
Chorvatsko zatím hrou nijak neoslňuje, ale vždy udělá to, co je třeba. Jako v osmifinále s Japonskem, když po nepovedeném prvním poločase dokázalo vyrovnat. Asi nejpovedenější byl od Chorvatů zatím obrat v zápase s Kanadou ve skupině (4:1) a výrazně se jim povedl i první poločas s Brazílií, ve kterém vypadali jako ten aktivnější na hřišti. Už s Belgií ve skupině bylo Chorvatsko těsně od vyřazení, stačilo, aby nerozehraný Romelu Lukaku proměnil jednu ze svých šancí.
Chorvatsko mělo možnost hrát na sedmi světových šampionátech, hrálo na šesti. Třikrát skončilo ve skupině (2002, 2006, 2014). Na svém prvním MS bylo třetí (1998), v Rusku 2018 druhé. Na posledních dvou mistrovstvích Evropy končilo v osmifinále, naposledy před rokem 3:5 po prodloužení se Španělskem.
„Proti nám je každý favorit. Jsme malá země a jsme na to zvyklí. Přesto jsme opět jedním z nejlepších čtyř týmů na světě,“ řekl po Brazílii 37letý kapitán Luka Modrič.
Na MS se Argentina s Chorvatskem potkaly dvakrát, vždy ve skupině. V Rusku 2018 vyhráli Chorvaté 3:0 a Argentina ze skupiny postoupila po remíze s Islandem a vítězství nad Nigérií. V osmifinále ale přišel konec s Francií (3:4). Ve Francii v roce 1998 vyhrála Argentina 1:0 gólem Pinedy. Argentina pak skončila ve čtvrtfinále, kde prohrála s Nizozemskem 1:2, když ji krásným gólem na tři doteky z centru přes celé hřiště v 90. minutě na kolena srazil Dennis Bergkamp.
Argentina má v utkání s Chorvatskem mírnou taktickou výhodu, která vychází z jejího typického herního stylu. Realita zápasů je ale často dost jiná a Chorvati už několikrát dokázali uspět navzdory předpokladům. Odhadovat, jak dopadnou jejich zápasy, je nesmírně náročné. Víme jen, že je většinou uhrají do nesmírně vyrovnaného stavu.
Jihoameričané jsou nejsilnější, když útočí a tvoří si šance v tlaku. V takový moment mohou využít svou efektivní strukturu se čtyřmi hráči konstantně za balonem (ve tvaru 3-1) a tvořit za pomocí svých šikovných záložníků. Hlavně však v takovém případě odemykají potenciál Messiho, kolem kterého je celý systém postaven.
Chorvaté nepraktikují vysoký presink, který by Argentince mohl rozhodit v rozehrávce a znemožnil by jim kontrolovat hru. I tak je však jejich střední blok nebezpečný kvůli aktivnímu dostupování hráčů. Argentince tak nečeká nic jednoduchého a v utkání nejspíš dojde k mnoha soubojům a faulům na středu hřiště.
Dominovat by měla spíš Argentina, ale není to tak jednoduché a samozřejmé. Argentinský presink totiž také není nic extra a Chorvaté tak budou rovněž schopní bez větších problémů rozehrávat a útočit.
V zápase tedy lze primárně očekávat střídání útoků, což mírně favorizuje o něco nebezpečnější Argentinu. Její hra je ale předvídatelná kvůli velkému spoléhání na Messiho a tým je velmi zranitelný při centrech do vápna, které jsou přitom nejvýraznějším útočným prvkem hry Chorvatů. Ve výsledku tak mohou rozhodnout detaily či momenty, kdy se prosadí individuální kvalita.
Výraznou roli pak může mít také vůle. Argentina už na turnaji ukázala momenty psychické lability (závěr normální hrací doby s Nizozemím, prohra se Saudskou Arábií). Chorvaté jsou naopak zvyklí na dlouhá prodloužení a otáčení nepříznivých výsledků.
Nejpravděpodobnější scénář zápasu je dle mého názoru první gól Argentiny, na který později v zápasu zareaguje vyrovnáním Chorvatsko. V prodloužení se pak může dít takřka cokoliv.
Čtvrtfinále
Osmifinále
Skupiny
V sobotu 17. prosince od 16 hodin se hraje o bronz, v neděli 18. prosince také od 16 hodin o 22. titul mistra světa.
Vydali jsme nadčasový speciál k MS. Pouštíme se v něm do FIFA i do katarských pořadatelů. Podíváme se ale i do historie nebo na taktickou revoluci.
Ligové finále je za dveřmi. Vyřeší, kterých pět týmů Česko pošle do Evropy. V klíčových předkolech se pak projeví i jeden další efekt vysokého českého koeficientu. Ukážeme vám i to, jací soupeři se pro české kluby rýsují, v čem změny systému nenahrávají Spartě, proč by slávisté měli v EL fandit Leverkusenu nebo v jakém případě se Plzeň může posunout až do play-off o EL.
Sean Dyche je známý jako anglický manažer staré školy, k čemuž nepochybně přispívá jeho proslulý chraplák. Mimo hřiště je však lodivod Evertonu milý chlapík, který si rád zavtipkuje i v tíživých situacích, což potvrdil i v následujícím rozhovoru.
Tom Slončík je jedním z nejzajímavějších mladých hráčů v lize. V 19 letech už nastoupil do 40 ligových zápasů, nakukuje do reprezentační U21 a spekuluje se o zájmu hned několika klubů. Zlínský talent vám detailně představíme s využitím dat, popíšeme jeho potenciál a zamyslíme se, kam by mohl v létě odejít a jak by tam s ním pracovali.
