Historické chvíle. Anglie přežila peklo, ale na MS se řeší i skandální kauza

Mistrovství světa tradičně píše velké příběhy. A teď během osmifinále jako by se hrála dvě paralelní. Jedno zákulisní, smradlavé.

FIFA omilostnila amerického útočníka Folarina Baloguna od stopky za červenou kartu. Hvězda amerického týmu by tak měla dnes v noci nastoupit do osmifinále proti Belgii. Máme nové pořádky? Už neplatí, že červená automaticky vystavuje stopku na příští zápasy?

V realitě, ve které šéf FIFA Gianni Infantino dává prezidentovi USA fotbalovou cenu míru, nové pořádky nastaly. Po intervenci americké administrativy a nejspíš i telefonátu mezi Trumpem a Infantinem FIFA trest pro Baloguna zrušila.

Belgická fotbalová asociace protestuje, bouří se fotbaloví experti, UEFA vydala stanovisko, že tady jde o překročení pomyslné červené linie. FIFA nic nezdůvodnila, prostě jen Baloguna omilostnila a ohání se rozhodnutím nezávislé komise.

V tenhle moment pojďme k tomu druhému mistrovství. K fantastické hře samotné.

Ještě před zápasem se v Anglii řešilo, jestli se v tomhle prostředí vůbec dá hrát fotbal. Estadio Azteca, víc než 2200 metrů nad mořem, domácí Mexiko, bouřkou odložený výkop, tisíce zelených dresů a hluk, který se podle reportérů valil ze stadionu už dlouho před začátkem. Po zápase se řeší něco jiného: jestli Anglie právě nezažila jednu ze svých největších výher na mistrovství světa.

Výsledek 3:2 je sám o sobě silný. Kontext z něj dělá historickou noc. Mexiko na Aztéckém stadionu před zápasem s Anglií nikdy neprohrálo utkání mistrovství světa. Na MS tam mělo bilanci 10 zápasů, 8 výher, 2 remízy, 0 porážek. Azték byl pro něj pevností i obecně: od otevření stadionu v roce 1966 tam v soutěžních zápasech před duelem s Anglií odehrálo 89 utkání s bilancí 70-17-2. Porazily ho jen Kostarika v roce 2001 a Honduras v roce 2013, v obou případech v kvalifikaci MS. Po prohře 2:3 s Anglií se tahle soutěžní bilance změnila na 90 zápasů, 70-17-3. Navíc v zápase, ve kterém hrála velkou část druhého poločasu v oslabení po červené kartě Jarella Quansaha.

Veřejnoprávní stanice BBC večer rámuje jako něco, co přesahuje běžné osmifinále. Komentátor Guy Mowbray mluví o „jednom z největších výsledků v anglické historii MS“ a dodává, že nikdo by neměl zažívat tolik dramatu ve čtyři ráno.

Bývalý skvělý anglický útočník Alan Shearer byl po závěrečném hvizdu nadšený hlavně z mentální stránky výkonu. „Každý hráč měl správný přístup,“ řekl pro BBC. Vyzdvihl, že Anglie zvládla všechno, co proti ní na Aztéce hrálo: až hysterickou energii stadionu, nadmořskou výšku, červenou kartu i mexický tlak. Zároveň pochválil Tuchelova střídání ve chvíli, kdy byl tým pod obrovským tlakem a musel zápas už spíš ubránit než dohrát fotbalově.

Právě Tuchelův zásah je jedním z klíčových motivů anglických reakcí. Po Quansahově vyloučení a mexickém gólu na 2:3 v 69. minutě se zápas změnil v dlouhé obléhání. Tuchel poslal na hřiště Dana Burna a Djeda Spence, přepnul na pětičlennou obranu a Anglie začala bránit vlastní vápno jako poslední kus země. Sky Sports k tomu napsal, že Tuchel vytvořil tým, který „odmítá prohrát“. Podle jejich hodnocení už nešlo jen o kvalitu Bellinghama a Kanea, ale o schopnost přežít situace, v nichž by dřívější Anglie často ztratila kontrolu i víru. Oba se navíc dokázali popasovat i s nástrahami vysoké nadmořské výšky a na hřišti vydrželi až do úplného závěru, byť hráli téměř celou poslední půl hodinu prakticky bez míče.

Bellingham po zápase vypíchl, že Anglie v deseti bránila vlastní pokutové území, ale zároveň byla v tom mexickém mimořádně přesná. Z šesti střel dala tři góly. Anglický tým podle něj držel pohromadě až do poslední vteřiny. Zároveň složil poklonu Mexiku i jeho fanouškům. Atmosféru označil za nejlepší, jakou kdy v reprezentačním fotbale zažil, a mluvil o zemi, která svým týmem žije způsobem, jenž je sice nepřátelský vůči soupeřům, ale zároveň krásný.

Bellingham byl hrdinou zápasu. Mexiko do té doby na turnaji neinkasovalo, jenže záložník Realu Madrid udeřil po zhruba půl hodině hry dvakrát během 98 sekund. Nejprve hlavou po centru Bukaya Saky, vzápětí po rychlé akci, kterou připravil Harry Kane. Stadion, který měl Anglii zlomit, na pár minut ztichl. Brzy ale zase ožil, když Julian Quinones ve 42. minutě snížil na 1:2 a krátce na to mohlo Mexiko vyrovnat. Bellingham ale předvedl záchrannou akci na poslední chvíli a proti nebezpečným střelám Raúla Jiméneze se chytil také brankář Jordan Pickford. I on má za sebou skvělý večer.

Ve druhém poločase show pokračovala. Když už byla Anglie v deseti, povedla se jí další rychlá akce a Kane přidal třetí gól z penalty. Později anglický kapitán sám zavinil pokutový kop, z něhož Jiménez snížil na 2:3. Do konce chyběla ještě půlhodina a Mexičani cítili krev. Jak už jsme si ale popsali, Angličani vytvořili obrannou tvrz, kterou domácí neprolomili.

Kane po zápase sotva mluvil, protože během oslav s fanoušky přišel o hlas. Řekl, že to byl šílený zápas, ve kterém bylo všechno proti Anglii, ale tým si našel cestu. Pro Sky dodal, že na takovou noc hráči i fanoušci nezapomenou do konce života.

Silná jsou i expertní hodnocení. Bývalý anglický obránce Micah Richards vyzdvihl týmový výkon a odhodlání. Anglie v Mexiku nepředvedla dokonalý výkon, ale ukázala vlastnost, která na turnajích často rozhoduje. Dokázala přežít kritické desítky minut nikoli spoléháním na náhodu, ale tvrdou dřinou v neskutečně těžkých podmínkách.

Trenér Tuchel po zápase přiznal, že Anglie může hrát lépe. Mluvil o nedostatcích v držení míče a kontrole hry. Jenže zároveň zdůraznil skvělé nastavení svých hráčů. „Když jde do tuhého, nevzdávají se a neztrácejí víru,“ shrnul německý trenér.

A to je možná hlavní anglický pocit po velkém vítězství na Aztéckém stadionu. Ne že by už Albion měl titul na dosah. V turnaji jsou pořád Francouzi a příště Anglii čeká těžká šichta proti Norsku. Ale že v nejhlučnějším, nejnepříjemnějším a dosud nejdramatičtějším večeru turnaje našla něco, co jí v minulosti často chybělo: schopnost přežít velký zápas i ve chvíli, kdy se přestane podobat připravenému plánu a změní se v čistý chaos.