Týden se může zdát jako věčnost, hlásila sportovní příloha pondělních Timesů. Pouhých sedm dní od chvíle, kdy se Manchester United radoval z první trofeje po šesti letech, přišla krutá rána. Sedmigólový výprask od historicky největšího rivala (Citizens laskavě prominou), masakr v přímém přenosu. To vše museli Ten Hagovi hoši strpět od týmu, který zažívá nejhorší sezonu za několik let.
S trochou nadsázky jsem plakal i já, a to rudý dres United po večerech neoblékám. Není to ani týden od mého posledního komentáře, ve kterém jsem nizozemského kouče velebil za výtečnou práci a předpovídal mu u kormidla mužstva z Old Trafford zářivou budoucnost. O Liverpoolu jsem naopak v poslední době psal celkem kriticky, zpochybňoval jsem některá rozhodnutí stran skladby kádru a vyjádřil i názor, že by měl Jürgen Klopp žezlo předat energičtějšímu nástupci.
V tomto kontextu bych měl namísto práce sportovního publicisty jít raději prodávat opičky na gumě. A říct německému trenérovi své výtky po nedělní parádě do očí, nahání mě po hřišti stejně jako toho výtečníka, který v pomatení smyslů usoudil, že je skvělý nápad okopávat Andymu Robertsonovi kotníky.
Exotika, velká jména i absentující favoriti. To je fotbalový turnaj pod pěti kruhy. Jestli máte chuť na zápasy na slavných francouzských stadionech, můžete vyrazit…
Daniel Samek má za sebou dva roky v italském Lecce. K titulu se Slavií tam přidal mistrovskou trofej v ceněné Primaveře. Juniorskou ligu už ale hrát nechce a teď doufá, že se už brzo přesune do Serie B, o čemž právě jedná. O své italské cestě vypráví v rozhovoru s FC.
Jak se pracuje v klubu, který pohledem zvenku v poslední době vypadal jako rozbitý? Ve velkém rozhovoru o tom mluví Zdeněk Psotka, sportovní manažer Zbrojovky.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
