Týden se může zdát jako věčnost, hlásila sportovní příloha pondělních Timesů. Pouhých sedm dní od chvíle, kdy se Manchester United radoval z první trofeje po šesti letech, přišla krutá rána. Sedmigólový výprask od historicky největšího rivala (Citizens laskavě prominou), masakr v přímém přenosu. To vše museli Ten Hagovi hoši strpět od týmu, který zažívá nejhorší sezonu za několik let.
S trochou nadsázky jsem plakal i já, a to rudý dres United po večerech neoblékám. Není to ani týden od mého posledního komentáře, ve kterém jsem nizozemského kouče velebil za výtečnou práci a předpovídal mu u kormidla mužstva z Old Trafford zářivou budoucnost. O Liverpoolu jsem naopak v poslední době psal celkem kriticky, zpochybňoval jsem některá rozhodnutí stran skladby kádru a vyjádřil i názor, že by měl Jürgen Klopp žezlo předat energičtějšímu nástupci.
V tomto kontextu bych měl namísto práce sportovního publicisty jít raději prodávat opičky na gumě. A říct německému trenérovi své výtky po nedělní parádě do očí, nahání mě po hřišti stejně jako toho výtečníka, který v pomatení smyslů usoudil, že je skvělý nápad okopávat Andymu Robertsonovi kotníky.
Je zajištěný, ale nerozhazuje. Jak to vysvětluje dětem? A proč jim nekupuje každý rok nový telefon? O tom mluví bývalý hráč PSG, Hamburgu nebo Newcastlu David Rozehnal.
Lyon zapsal 11 výhru v řadě a opět u toho byl v zásadní roli Pavel Šulc. Podívejte se, jak pomohl ke gólu Endrickovi.
Matěj Šín dal gól a pomohl svému Alkmaaru k postupu do semifinále nizozemského poháru. Podívejte se na jeho zvonkohru.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
