Češi odvrací blamáž a mohou psát historii. Jdou proti mexické tvrzi i loučící se legendě

V noci ze středy na čtvrtek (od 03:00 hodin na stanicích ČT sport a Nova Action) čeká českou reprezentaci zápas o bytí a nebytí na MS 2026. Výhra znamená téměř jistý postup dál nejhůř z třetího místa, remíza šance v jednotkách procent, prohra konec.

Naopak Mexičané už mají prvenství ve skupině jisté a pomalu se připravují na své šestnáctifinále, které odehrají v noci z 30. června na 1. července – opět na slavném stadionu Azteca. Favorit může v klidu vyčkávat, zkušený trenér Javier Aguirre má ideální prostor k experimentům.

Navíc své sebevědomí může opřít i o historii. Na Estadio Azteca, postaveném v roce 1966, má Mexiko skvělou bilanci. Celkem 153 utkání, z toho téměř 70 procent výher a jen nějakých sedm procent porážek. Omezíme-li se na kvalifikace a šampionáty, čísla jsou ještě průkaznější. Celkem 62 utkání, pouhé dvě porážky! Z osmi zápasů mistrovství světa, které tam sehráli, šest vyhráli. Dvakrát remizovali. Nikdy neprohráli. Češi mohou psát historii…

„Říkáme mu katedrála fotbalu, to mluví za vše. Je to jako náš hlavní kostel, jeho tráva je posvátná. Stadion Azteca je kulturním klenotem naší země, něco jako Anděl nezávislosti, Palác krásných umění, bazilika Guadalupská. Aztécký stadion patří do stejné kategorie. Každý Mexičan, který nežije v Mexico City, když přijede na návštěvu, navštíví stadion Azteca,“ říká v rozhovoru s FC Carlos Calderón Cardoso, historik mexického fotbalu z univerzity UNAM.

Rotace opor

Na papíře by měla být síla obou kádrů vyrovnaná. Podle serveru Transfermarkt vychází hodnota mexických hráčů pro MS 2026 na 192 milionů eur, zatímco Češi jsou jen o pouhé čtyři miliony pozadu. Jak píše Tomáš Daníček v detailní analýze Mexika: většina expertů se shodne na podprůměrné mexické generaci. Přesto je průběh turnaje pro oba soupeře diametrálně odlišný. Mexičané opírající se o magii domácího turnaje porazili JAR i Jižní Koreu a už s jistým postupem z prvního místa se dá očekávat výrazná rotace jejich sestavy a odpočinek klíčových opor.

Otázkou zůstává, zda vedle Giméneze dostane opět šanci nejlepší střelec saúdské ligy Julián Quiñones, nebo produktivní dvojice z Guadalajury Armando González a Roberto Alvarado. Právě tento mexický klub má v nominaci nejpočetnější zastoupení, kromě zmíněného útočného dua vyslal na šampionát ještě další tři hráče. Varianta s nasazením Gonzáleze by znamenala přechod na hru se dvěma klasickými hroty, naopak Alvarado představuje typické křídlo do lajny.

Co se týče defenzivy, uvidíme, jak moc trenér Aguirre sáhne do obranných řad. Po červené kartě z prvního zápasu se nabízí návrat Césara Montese z Lokomotivu Moskva do stoperské dvojice vedle Johana Vásqueze. Vásquez působí v Serii A (aktuálně je v Janově) už pátou sezonu a vypracoval se v základní stavební kámen mexické defenzivy. Comeback by mohl nastat i na pravém kraji obrany, kde v prvním zápase dostal šanci Israel Reyes a ve druhém pro změnu Jorge Sánchez z PAOKu.

Mexický Sochůrek

Klíčový pro vývoj zápasu může být duel ve středu hřiště. Tomáš Souček, pokud nastoupí, se v něm může potkat se svým bývalým spoluhráčem z West Hamu Edsonem Álvarezem. Mexický záložník sice nezačal turnaj v základní sestavě, ale proti Korejcům už odehrál plnou minutáž.

Větší prostor by v záložní řadě mohla dostat také dvojice mladíků Gilberto Mora a Obed Vargas. Oba zatím na turnaji odehráli okolo 20 minut, ale rozhodnutá situace ve skupině přímo vybízí k jejich vypuštění do hry.

Hlavně od Mory si celé Mexiko slibuje velké věci do budoucna. Výčet jeho dosavadních rekordů je totiž úctyhodný. Mora se stal nejmladším debutantem v historii Tijuany, třetím nejmladším hráčem, který kdy debutoval v Lize MX, a vůbec nejmladším střelcem i asistentem v historii mexické nejvyšší soutěže. Zároveň je nejmladším hráčem, který se kdy objevil v národním týmu Mexika, a vůbec nejmladším fotbalistou na letošním šampionátu. To všechno tenhle drobný, jen 168 centimetrů vysoký špílmachr stihl ještě před dovršením osmnácti let.

Druhý talent, dvacetiletý Obed Vargas, se naopak mexickému fotbalovému prostředí v mládí úplně vyhnul. Je to totiž rodák z chladné Aljašky a v mládežnických kategoriích nastupoval za reprezentační výběry USA. V únoru však přestoupil z americké MLS do Atlétika Madrid, kde už stihl posbírat dvanáct ligových startů.

Možná největším soupeřem bude pro Čechy samotný stadion Azteca. Mexičané na něm neprohráli už dlouhých 13 let. Tento fotbalový chrám navíc leží ve výšce 2200 metrů nad mořem.

„Největší dopad nadmořské výšky na hráče uvidíme mezi 70. a 90. minutou. Křeče, závratě, dokonce i zvracení někdy přichází. Není snadné hrát na mistrovství světa – a za těchto podmínek je to ještě těžší,“ varuje v rozhovoru s FC mexický lékař Jorgan Varela. Nezbývá než věřit, že Češi budou na tyhle mimořádné podmínky dobře připravení a fyzicky i psychicky na tom budou lépe než v předchozích zápasech.

Osmifinálové prokletí

Díky spolupořadatelství nemuselo Mexiko projít náročným kvalifikačním procesem, takže pro něj poslední velkou soutěžní prověrkou byl loňský Gold Cup. Tím prošlo ve stylu start–cíl, když v šesti zápasech zaznamenalo pět výher, jednu remízu, skóre 9:3 a hlavně finálovou výhru nad úhlavním rivalem z USA.

Letos Mexičané sehráli osm přátelských zápasů a ani v jednom neodešli poraženi, přestože je nečekali žádní nazdárci. Remízy s Belgií či Portugalskem, výhra nad Ghanou nebo drtivé vítězství 5:1 nad Srbskem těsně před začátkem šampionátu posunuly Mexiko na 14. místo v žebříčku FIFA. Na MS 2026 pak následovali už zmíněné výhry na JAR (2:0) a Jižní Koreou (1:0).

Pro Mexiko je letošní šampionát už osmnáctou účastí na mistrovství světa. Potřetí sedí na jejich lavičce trenér Javier Aguirre, který už u týmu zažil dvě vyřazení v osmifinále. Právě tato fáze je historickým prokletím mexického fotbalu. V letech 1994 až 2018 vypadli Mexičané pravidelně hned v prvním kole play-off. Dosavadním maximem tohoto tradičního účastníka tak zůstávají dvě čtvrtfinále, obě z domácích šampionátů v letech 1970 a 1986. Obzvlášť druhá vyřazovací prohra bolí, tehdy totiž padli s Německem až po penaltovém rozstřelu.

Velkou šanci promarnili také v roce 2002. Tehdy nejprve ovládli těžkou skupinu s Itálií, Chorvatskem a Ekvádorem, aby následně překvapivě podlehli největšímu rivalovi z USA. Právě pod tímto neúspěchem byl podepsán trenér Javier Aguirre, pro něhož to tehdy bylo první angažmá u reprezentace, které hned po turnaji skončilo. Přes klubové působení v Osasuně a Atlétiku Madrid se však na mexickou lavičku vrátil pro šampionát, který se v roce 2010 hrál v Jihoafrické republice. Tam se ovšem opakoval naprosto stejný scénář s koncem v osmifinále, což znamenalo další Aguirreho exodus – tentokrát do exotičtějších destinací.

Postupně vystřídal japonskou či egyptskou reprezentaci a vedl také klub Al-Wahda ve Spojených arabských emirátech. Největší klubový úspěch po návratu na kontinent ale zažil na lavičce Monterrey, se kterým ovládl severoamerickou obdobu Ligy mistrů. Nyní se kruh uzavírá a Aguirre má ideální příležitost své vlastní i mexické prokletí konečně zlomit.

Teď chtějí Mexičané zlomit Čechy, pak se vrhnou na prokletí prvního zápasu vyřazovací fáze MS. Jejich cíl je jasný: poprvé po 40 letech si zase zahrát aspoň pátý zápas na světovém šampionátu.

Football Club podcast číslo 151 je hodně negativní. Řešíme totiž dosavadní české vystoupení na MS 2026. Podívejte se.